úterý 18. listopadu 2025

Život s Pannou Marií (1932)

 

Život s Pannou Marií (1932)

Poznámka REX!: V textu byly zvýrazněny některé části. Obsah článku nebyl jinak upraven.

***

Mnozí nechápali a nikdy nepochopí, že někdo může nemilovati Marii Pannu. A ještě méně to chápeme, když na svých poutech světem klečíte před nejrůznějšími Madonami. Od dobrotivé Madony pasovské, která, jak dobrotivá maminka se na nás dívá se všech stran přímo do očí, po vznešené madonky byzantské. Všechny římské kostely jsou jako klenotem ozdobeny nějakou madonkou a každá z nich je ověšena dárky „ex voto“, dárky snad lacinými, ale vždy z čisté a upřímné lásky Jí věnovanými. Mistři všech dob a umělci barev, kteří dovedli v souladu barev vystihnouti krásu světla, chvění života, všichni závodili, aby namalovali svou madonku, madonku krásnou, madonku čistou. Byla nejposvátnější hrdostí každého malíře, aby se přiblížil k nejkrásnější z žen, aby druhým jaksi přiblížil Tu, kterou milují.

Můžeme uvěřiti svědectví této úcty. Toto svědectví jest jasné, svědectví jásavé, vítězné a přesvědčující, že se k Ní utíkají staletí, že Ona nejlépe rozumí potřebám naším. Když si vzpomenu na všechny slzy vyplakané před Marií, když si vzpomenu na všechny lidi zlomené, na lidi unavené, na všechny, kteří před Marií hledali Její pomoc a sílu, když vím, že Ona po věky sílila všechny zarmoucené, všechny nemocné, ptám se vás, kteří nemilujete Marii, proč Ji nemilujete? Protože milujeme Ježíše, říkáte. Opravdu proto, že milujete Ježíše? A jak to přijde, že ti, kteří milovali Ježíše láskou nejžhavější, byli zároveň jejími sladkými dětmi, dětmi, které se stále a ve všem utíkaly ke své Matce? Kdyby Ona překážela lásce k Synu, proč v katolictví, kde je taková láska k Ježíši, kde tolik lidí vylilo krev za Ježíše, kde tolik věrných dokázalo Ježíši svou lásku v nebezpečí a protivenství, proč právě v katolictví tak vroucně ctíme Pannu Marii? Proč se od vás odvracejí vnitřní, vášniví, vroucí duchové, proč? Protože jest jim zima u vás, protože nemáte matku, protože zbavujete Syna Jeho Matky.

Kniha Přísloví odsuzuje strašně pokolení, jež nectí svou matku. A není jí Maria? Je-li Ježíš hlavou nového lidstva, máme-li nový život, život dítek Božích, jak jsem vám ukázal včera, od Ježíše, jest naše dětství Boží, jest náš nový život těsně spojen z Tou, která dala život tělesný Ježíši Kristu.

Kristus naplňuje duše svou láskou a tímto novým životem a tím více je naplňuje, čím více jsme s Ním spojeni. A kdo by byl více s Ním spojen, než Jeho přečistá Matka? Matka, která Mu dala život, která se pro Něho všeho zřekla, která snášela pro celý život boje, ústrky, chudobu. Hle, to byla i vaše Matka, i za vás Maria snášela své boje a své bolesti a vy dnes přicházíte a říkáte: „Maria, my Tě neznáme, my Tě nesmíme znáti, protože chceme milovati Ježíše.“ Drazí, to není pravda, ne, vy nemilujete Ježíše dobře, protože nemůžete pro Ježíše zapomenouti, odstrčiti Jeho Matku!

To dobře vyciťují ti, kteří se vracejí k nám z temných chrámů protestantských. Cítí to, že jim chybělo mateřské teplo, že jejich láska k Ježíši měla jednu vadu, že její lesk byl něčím zastřen. Vrhají se s pláčem k Té, kterou hledali, to jest lásku nejčistší, lásku nejnenáročnější, nejširší. Drazí, nemůžeme žíti bez lásky. Svět potřebuje čisté, svaté a velké lásky ženy.

A přece víme, že kolikráte ta láska zklame, že kolikráte ta láska jest sobecká, že nestačí, že neuspokojí, že stačí sotva tak právě na jednu drahou bytost, nanejvýše na několik bytostí.

Naše srdce se vzpíná po lásce čisté, velké ženy, ženy, jejíž láska by nás pozvedla, nemátla, nezavedla, jež by si nás za to nezotročila, láska, jež by nás dovedla snášet v našich zápasech, jež by rozuměla, když sami jsme slabí a jež by nepovrhla námi, když ukazujeme svou slabost, když sami nemůžeme více podpírati, když sami potřebujeme, abychom byli podepřeni.

Maria jest jedinou a pravou hvězdou mořskou jaké potřebujeme. Ona nezklame nikoho, všem rozumí, všechny miluje.

Úcta k Panně Marii není obyčejnou úctou, jakou hoříme k svatým Páně. V jejím svatém těle vtělilo se věčné Slovo. Naše spása a naše vykoupení jsou nerozlučně spjaty s Pannou Marií. Jí byl svěřen poklad nejvzácnější. Maria Panna byla ve zvláštním vztahu k Otci, jenž poslal v její lůno Syna, Duch sv. zastínil Matku nejsvětější, ji připravil, ji zaplnil svými dary.

A to není ještě všechno. Vztah Panny Marie k Ježíši není jen vztahem jejího těla k tělu bohočlověka.

Marií zasvítilo slunéčko hledajícímu světu. Ó, kdybyste procítili co to je hledati, pátrati. Nevím, zda jste všichni procítili hrůzu naší mladé generace, která soustavně otravována a živena povrchnostmi a věcmi tohoto světa, jež nedovedou nasytiti, bolestně se ptala: „Kde je smysl mého života, kde že je smysl mé bolesti, mého hledání?“

Ach, kdybyste prožili únavu hledajících mladých, únavu a zoufalství generací nás předcházející. A co je to všechno proti mukám a bolestem těch tisíciletí, která hledala život, která hledala poslední odpověď na otázky nejpalčivější po konečném smyslu všeho dění a celého života a světa. Maria Panna znamená prvou hvězdičku v těchto temnotách. Jí počíná nová naděje. Její přivolení, její „Staň se“ jest jitrem nové naděje, jest rozblesknutím nového života. Nešlo jen o to státi se Matkou Spasitele, dáti mu své tělo, Maria měla přijmouti do svého srdce bolesti a muka všeho hledání, všech, kteří trpí a jimž se jde tak těžko. Maria přivolila všem porozuměti a nésti ve svém srdci muka celého lidstva, nad všemi se smilovati a všem dáti Vykupitele. Proto jest Maria více než jen tělesná matka Ježíšova, jest duchovní matkou celého lidstva.

Proto, věru, nechápu, jak může někdo nemilovati Marii. Ten ji nemiluje, kdo neví, co je Maria, kdo se nad tím nikdy nezamyslil, kdo snad nikdy hluboce netrpěl, kdo trpěl jen tupě jako zvíře, jak němá tvář. Nemožno, naprosto nemožno, odděliti Marii od Ježíše a proto nemožno odděliti Marii od vykupitelského díla Ježíšova, jež bylo účelem jeho Vtělení. Proto plným právem nazývají theologové Marii Coredemptrix, proto právem církev miluje nauku o Marii, zdroji všech milostí. A jen theologové, ještě nakaženi jansenistickou zimou, touž zimou, která se nechce zahřáti ani Ježíšem svátostným a jeho naprostou všeobepínající láskou, jen ti theologové se dívají nedůvěřivě na snažení moderních katolických theologů, aby zdůvodnili a k definování připravili nauku o Marii prostřednici všech milostí. Celá důstojnost Marie Panny spočívá na tom, že jest tak těsně spojena se Synem Božím, nejen že mu dala lidské tělo, nýbrž že byla uschopněna a připravena Boží láskou k tomuto velkému úkolu. Nejen proto, že Syn Boží požíval jejích prsů, jak ji velebila neznámá žena v lidu, nýbrž proto, že jí platila slova, která Kristus na tu chválu dodal: „A já pravím vám: Blaženi, kdož slyší slova Boží a plní!“ Hle, život s Marií Pannou: život podle ní, život, kde matka jde s dětmi a kde děti jdou ve stopách své matky, protože vědí, že mají dobrou matku, že mohou klidně jíti v jejích stopách.

Je-li Kristus hlavou dětí Božích, jest Maria, jež jest matkou Spasitelovou, také matkou těch dětí, jest matkou každé duše křesťanské. Tak porozuměla církev dobře od začátku slovům Kristovým na kříži: „Hle, matka tvá, hle, syn tvůj.“ Maria jest naší matkou zjednávajíc a vyprošujíc nám milosti od svého Syna, s nímž jest tak těsně spojena. Toho netřeba dokazovati, že matka zmůže všechno u Syna. Ježíš byl pravým člověkem a proto též pravým synem a dobrým synem. Maria zůstává jeho matkou tak jako tělo, které přijal z těla přesvaté Panny, trvá dále, oslavené, v nebesích. Proto stále a věčně bude trvati sladký poměr Marie Panny k jejímu božskému Synu a právě proto ona může co nejvíce u Něho, právě proto stále vše dobré, které Kristem, jehož ona dala světu, světu začalo, vnitřní a podstatnou kontinuitou dále světu dostává od Krista ve spojení s jeho přečistou matkou. Na věky nemožno odděliti Ježíše od jeho matky. A jako nemožno odděliti Ježíše a jeho milosti, protože bez něho není milosti, není možné odděliti udělování těchto milostí od jeho svaté matky. K tomu není třeba závratné logiky, k tomu stačí prosté, nezkažené lidské srdce. Maria má býti životem naším, má býti vzorem naším.

Hledáme vůdkyni, hledáme vzor. Kdo lépe rozuměl ve své šlechetnosti Bohu, kdo mu dal více? Chápete, drazí, velikost oběti Marie Panny? Všem se dáti, pro sebe si nic nenechati, ani svého Syna? Srdce své vydati na pospas všem mukám, jaká byla předpověděna matce Mesiášově? Chápete její čistotu, její lásku k Bohu, jež tak tiše dovedla obětovati, jež naučila Marii tak zmizeti před jejím Synem v evangeliu a v celém jejím veřejném životě? Chápete Marii, jež dovedla dáti Synu svému veškerou svobodu, nutnou jeho poslání, chápete ji vy všichni, kteří úzkostlivě a žárlivě si střežíte ty, kteří jsou vaši, pro sebe...?

Maria celý život svůj zařídila podle života svého Syna, podle jeho pravdy, podle jeho nauky. Vždyť již anděl ji pozdravuje „milostiplná“. Plná milostí. Milost pak není mrtvou hodnotou, milost roste, milost žije. Milost proto vzrůstá, že věcí stvořené, jež žijí, podstatně se rozrůstají. Proto i život Panny Marie byl neustálým, krásným výstupem na hory Boží, na hory pravdy Kristovy, byl stálým životem světla Kristova, jemuž byla tak blízká. U kříže se všechno schází. Všechna dění a všechny bytosti a podle blízkosti toho čeho u kříže a podle jeho postoje u kříže chápeme a poznáváme velkost každého a všeho. Maria při vyvrcholení Kristovy lásky, při vyvrcholení jeho díla stála pod křížem. U kříže stály jen duše vyvolené, duše ucelené, duše veliké. U samého pak kříže stála Maria, matka Ježíšova a jí platí nejsladší slova, nejkrásnější slova Ježíše, pnícího na kříži.

Snoubenka kříže, proto snoubenka Boží. Maria objímá kříž, neutíká před ním. Své svaté mateřství pečetí bolestí nejstrašnější, svou lásku k Bohu a k nám přibíjí se svým Synem, svým zkrváceným srdcem na kříž.

Její duši tehdy pronikl meč...

Chcete žíti s Marii? Musíte žíti s Marií, chcete-li býti hrdinnými služebníky Božími, chápete-li poslání dítek Božích, které se zcela odevzdávají Bohu a jeho plánům, které své srdce otvírají vůli Boží, které všechno přijímají z rukou Božích, pro něž neexistuje nic jiného než Bůh.

Přátelé, o to se snažme! Křesťanství přikrčené, křesťanství spokojující se jen s nejnutnějším, nebo myslící, že se spokojuje s nejnutnějším, jest největší kletbou dnešní doby. Zcela jinak bychom dobu zvládli, zcela jinak bychom vítězili, kdybychom byli zcela Boží, kdybychom za příkladem Panny Marie byli tak spojeni s Bohem, že bychom v prvé řadě hledali ve všem jen jeho, že bychom se snažili jen jemu sloužiti, že bychom viděli svůj nejzávažnější úkol a své povolání, jen jemu se stále připodobňovali. Máme vzor a máme Pomocnici. Ona, která tolik světu dala, chce nám pomoci, ví o nás, miluje nás a všem otvírá svou náruč. Jen si jít k ní pro život, jen jít si k ní pro pomoc a milost!

Utíkat se stále k ní. Stále, když bouře zuří, když se nám jde těžko, když nebe zataženo, neb když jsme unaveni dlouhým, jednotvárným bojem. Maria klečí před svým Synem. Maria klečí svou láskou jako matka Kristova a jako matka naše před Ježíšem. Vložme v její ruce všechny své starosti, bolesti, snahy, všechno, sebe celé jí odevzdejme. Ona nás vloží do svatých rukou Ježíšových, ona nás přivine na jeho svaté Srdce, Srdce, v němž je ukojení, mír, vítězství a přístav.

Zdroj: BRAITO, Silvestr, Život, str. 26–33, Lidové knihkupectví v Olomouci, Olomouc, 1932.

Zpracoval: D. Grof