Věcná reakce na text na webu FSSPX (2025)

 

Věcná reakce na text na webu FSSPX (2025)

D. Grof

12. srpna 2025

Motto: „I zaslzel Ježíš.“ (Jn 11:35)

Dne 2. srpna 2025 zveřejnil otec Stritzko, představený českého FSSPX, text, jenž popisuje údajné „podivné názory i praktiky“ věřících volně se sdružujících pod hlavičkou katolického hnutí Odporu. Je to v průběhu mnoha let jen další z řady podobných textů, které útočí na skutečné či domnělé protivníky vně i uvnitř českého FSSPX. Tento poslední byl otištěn pod názvem „Svědectví jednoho věřícího“ a prostřednictvím úvodního slova otce Stritzka se pokouší sugerovat nestrannost, protože vlastně jen cituje rozhořčeného věřícího.

Dobře, podívejme se tedy věcně na to, co toto svědectví skutečně obsahuje, a jak s ním otec Stritzko pracuje. Je jasné, že nekritické obdivovatele tohoto kněze nepřesvědčí žádný objektivní argument, ale těm ostatním bych chtěl slušnou formou dát možnost se zamyslet a utvořit si na podobný způsob jednání vlastní názor.

Pokud jde o formu mé reakce, pro lepší přehlednost zde publikuji původní text, který až na výjimky ponechávám bez gramatických oprav, a do něj vkládám komentáře odlišené červeným písmem.

Drazí věřící,

jeden z Vás se na mne obrátil e-mailem, v němž mi popsal své kontakty s tzv. odporem v českém provedení a popisuje i podivné názory i praktiky, které se kolem tzv. hnutí odporu a jejich duchovních vyskytují. Tento věřící po počátečním nadšení nakonec píše o svém rozčarování z těchto aktivit. Na moji žádost poskytl autor textu svůj email ke zveřejnění (mně je samozřejmě jeho identita známa). Text zveřejňujeme v autentické podobě, neodráží nutně ve všech aspektech stanovisko FSSPX, ale je plně v souladu s katolickou naukou a vhodný k zamyšlení.

S kněžským požehnáním

P. Tomáš Stritzko FSSPX – děkan

Úvodem si řekněme že i mně je po upozornění zainteresovaných známá identita zmíněného věřícího, ale prakticky ho blíže neznám. Na daná témata jsme se spolu nikdy nebavili a nemohu a nechci o něm vynášet jakýkoliv soud. Ve svých komentářích se budu snažit soustředit čistě na věcnou stránku ve spojitosti s FSSPX.

Pokud je mi známo, celá situace vznikla po delší debatě tohoto pisatele a několika věřících na jedné z komunikačních platforem o platnosti svátostí, kde došlo k neshodě. Jak přesně tam diskuze probíhala, vím jen zprostředkovaně, protože se žádných takových debat ve virtuálním prostoru neúčastním a dlouhodobě všem doporučuji, aby takovou aktivitu dobře zvážili. Osobně mi to přijde jako ztráta času, který lze věnovat užitečnějším věcem, a navíc je to často blízká příležitost ke hříchu. V neposlední řadě také proto, že diskutující obvykle probírají komplexní témata, o kterých objektivně mají jen malé povědomí a znalosti. Nejprve je vhodné si prostudovat stěžejní materiály k danému tématu z více zdrojů a bezpečně se v problematice orientovat.

Otec Stritzko píše, že autor textu mu poskytl svůj e-mail ke zveřejnění a on ho předkládá v „autentické podobě“. Jistě. Pravdou však je spíš to, že jde o kompilát, kdy původní e-mail otec Stritzko sám či ve spolupráci s jinými značně rozšířil o to, co pro své účely potřeboval. Nasvědčují tomu totiž pasáže, které nápadně připomínají svébytnou dikci otce představeného, rozdílné psaní některých termínů, styl, nelogické řazení a forma, která neodpovídá komunikaci dvou osob e-mailem, jak si dále ukážeme. O tom, že by někdo běžně psal e-mail v rozsahu standardních čtyř stran A4 a opatřoval jej mezititulky lze taky velmi úspěšně pochybovat.

Za pozornost v tomto úvodu otce Stritzka každopádně ještě stojí zmínka, že „neodráží nutně ve všech aspektech stanovisko FSSPX“. V kterých přesně aspektech, otče, neodráží stanovisko současného FSSPX? To se bohužel čtenář nikde nedozví. Pak taková poznámka ovšem plní funkci toho, čemu se dnes říká disclaimer, tzn. vyloučení odpovědnosti nebo rizik. V našem případě to znamená, že otec Stritzko dobře ví, že v textu jsou pasáže, se kterými ani dnešní FSSPX nemůže souhlasit, takže se použije paušální disclaimer a pak se docela v klidu otiskne silně emotivní hanobící text, který se otci představenému v tuto chvíli náramně hodí k očernění protivníka. Tím se ale nezbavuje odpovědnosti za šíření nepravdy.

Quo vadis Odpor?

„Svěřím se vám se zprávou, berte ji ale s rezervou, že v bratrstvu Sv.Pia X. zbývá už jen jeden poslední biskup. Slyšel jsem, že biskup de Galarreta vážně onemocněl, je hospitalizován v nemocnici a FSSPX muselo zrušit všechna jeho plánovaná svěcení.“

Tak nějak referoval 14.6.2025 na setkání katolíků biskup Stobnicki širší publikum posluchačů. Jistě, i biskup Stobnicki může být obětí dezinformací. Erare humanum est. „Mýliti se je lidské, biskupa Odporu nevyjímaje“, říkal jsem si, když na mne vyskočilo video ze svěcení v Econe dne 27.června 2025 s biskupem de Galarretou. Nemám ve zvyku si všechny věci ihned ověřovat. A ačkoliv netuším, jaký je zdravotní stav biskupa de Galarrety, z úplně prvního dojmu videa to nevypadá na to, že by byl pan biskup na smrtelném loži, když zvládne několikahodinový obřad svěcení…

Ano, skutečně mýliti se je lidské. Když už tedy chci používat latinské výrazy, je dobře citovat je správně („Errare humanum est.“). Snad bych to ani nezmiňoval, ale bohužel to v tomto textu není jediná chybná latinská formulace.

Pokud jde o zprávu o biskupu Galarretovi, vím, že zaznělo to, co oficiálně publikoval web německého FSSPX, tedy, že odpadají svěcení subdiákonů v Zaitzkofenu z důvodů nezbytného lékařského zákroku biskupa Galarrety (viz zde). Načež biskup Stobnicki konstatoval, že v tuto chvíli má FSSPX k dispozici jediného biskupa. V každém případě je tato úvodní informace naprosto nadbytečná, protože biskup Stobnicki zcela jistě nemusí mít o dané věci přesné zprávy a je to vlastně docela jedno. Ledaže někdo potřebuje navodit dojem, že vám tento biskup cíleně říká nepravdu. S tématem to sice nesouvisí, ale utváří to žádoucí pohled na tohoto biskupa.

Mnohem větším tématem pro mne v poslední době bylo úplně jiné téma: Platnost svátostí.

Ano, platnost svátostí je v současnosti ve světě katolické tradice v zahraničí opět velmi probíraným tématem, a to i uvnitř FSSPX. Dobré je si v té souvislosti připomenout, že nejde o žádné nové téma Odporu, jak se to někdo snaží prezentovat. Po neochotě FSSPX z poslední doby přesvěcovat Novus Ordo kněze, kteří do něj přešli nebo s ním spolupracují, a dokonce i neochota sdělovat věřícím ve svých kaplích statut svěcení nově přidělených kněží, se mezi jeho vlastními věřícími zvedla vlna nevole, která následně vyvolala debatu mezi tradičními katolíky napříč spektrem. Ke svěcením samotným se dostaneme dále v textu.

Svátost je platná, pokud se neprokáže na základě důkazů opak. Tak nějak mi rozum říká, že by to odpovídalo katolickému pojetí.

Samozřejmě. Svátost je platná, jestliže splňuje podmínky platnosti, pokud jde o formu, materii, intenci a vysluhovatele.

"Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají."

Až se vám milí čtenáři někdy stane, že vás někteří známí, či dosud vlastně neznámí lidé sami osloví a budou se tvářit jako přátelé tradice, tak prosím zpozorněte. Budou vás zvát na jimi pořádané akce a setkání. Budou k vám hrozně milí a vstřícní. Budou vám nabízet svoji literaturu, kterou dokonce sami vydávají, často za ceny, kterým opravdu nejde odolat, a nebo zcela zdarma za rozebrání.

Pokud jste pozorně četli úvod otce Stritzka, psalo se v něm, že e-mail se svolením autora otiskuje v autentické podobě. Odstavec výše ovšem začíná slovy „Až se vám milí čtenáři někdy stane…“ Soukromé e-maily mezi dvěma osobami však obvykle nezačínají oslovením čtenářů. Mám věřit, že text nikdo neupravoval a je autentický? Opravdu?

Z hlediska obsahu je zde pozoruhodná zmínka o cenách knih. Pisatel svůj text začíná tím, že tématem, kterému se chce věnovat, je platnost svátostí. Hned poté ale bez spojitosti přechází na pasáž o cenách knih. Shodou okolností v nedávném rozhovoru s majitelem nakladatelství Christianitas padla také zmínka o „přemrštěných cenách“ některých knih FSSPX.  Je do jisté míry pochopitelné, že pokud se má místní FSSPX pokud možno samofinancovat, nemá kromě darů věřících příliš mnoho možností, jak toho docílit, a jednou z mála je právě vydavatelská činnost, kdy materiály mohou být o něco dražší. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že tady se nám spíš podprahově říká, že české FSSPX vlastně neprodává knihy za přemrštěné ceny, ale že ve skutečnosti někdo jiný „konkurenčně“ vydává knihy až příliš levně. Jak jinak než s nekalým cílem „polapit ptáčka“.

Do vašich srdcí, domovů a dětí budou velmi podprahově a skrytě zasévat své jedinečné názory, třeba pozitivní pochybnosti o nejistotě svěcení, která byla až dosud, vždycky všude jistá. Budou vás pomalými krůčky přivádět ke změně vašeho smýšlení - především mistrnými lžemi o kněžích, které jste dosud znali a kterým jste důvěřovali a které hned nemáte moc šanci prohléhnout. Všechny vaše dosud známé kněze a jejich spolubratry stejně časem označí za zrádce arcibiskupa Lefebvra. S jistotou vám budou tvrdit, že bratrstvo zradilo odkaz statečného arcibiskupa.

Zde jen krátká vsuvka, než se na problematiku svěcení podíváme souhrnně. Opravdu byla všechna svěcení a obecně všechny svátosti po změně obřadů po Druhém vatikánském koncilu „vždycky všude jisté“? Souhlasí otec Stritzko s tímto tvrzením, nebo se na něj vztahuje jeho úvodní disclaimer?

Jestliže se zde zároveň objevuje závažné obvinění o „mistrných lžích“, aniž by se řeklo jakých, mohou se obvinění jen stěží bránit.

Dozvíte se spoustu krásných pohádek o tom, že vlastně všichni biskupové po koncilu se poklonili modle modernismu a modle druhého Vatikána. Ano, jen kromě arcibiskupa Lefebvra. Ovšem toho nyní bratrstvo také zradilo a přestalo prý s automatickým přesvěcováním (sub condicione) kněží.

Opět se zde, tak jako v celém e-mailu, předkládá subjektivní paušalizující informace, na kterou lze jen stěží konkrétně reagovat. Tak snad jen drobnost k té latině. Opravme si formulaci na správné sub conditione. Snad bych se takovou chybou ani nezabýval, přijde mi to poněkud pod úroveň, ale přece jen se ten nesprávný tvar v celém textu vyskytuje opakovaně, takže asi nepůjde jen o překlep. A pokud se chci zabývat tak závažným tématem, měl bych mít jasno i ve správné terminologii, jinak to působí značně amatérsky.

Nic netušícím, zvláště mladým kněžím budou nabízet svá lákavá "řešení jejich situace", kdy se vás jako mladého kněze, budou snažit dovést k poznání, že váš představený je vlastně tyran, který zradil tradici i postoje arcibiskupa Lefebvra. Nabídnou vám, že zde může existovat i finanční pomoc a prostředky, když budete chtít vyměnit svého představeného a odejít sloužit do jiné kaple, tzn.kaple Odporu. "Odpor je vlastně také bratrstvo" dozvíte se. Opravdu? Ovšem zamlčí jednu podstatnou věc, že se až moc podezřele poslední dobou začíná názorově rozcházet s učením katolické Církve. Alespoň někteří laici v naší vlasti se zdá, to pilně táhnou sektářským směrem k sedesvacantismu.

I když jde jako ve většině textu o nekonkrétní pasáž bez pojmenování osob, pisatel zde zjevně naráží na nabídku pana Brhela staršího knězi FSSPX P. Kajerovi. Prvně mě v souvislosti s tím napadá také jedno latinské rčení: „Quod licet Iovi, non licet bovi.“ Neboli: „Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi.“ Když v tomto rozhovoru biskup Stobnicki zmiňuje, že se ho FSSPX prostřednictvím svých kněží snažilo opakovaně přemlouvat, aby opustil Odpor, je to z pohledu FSSPX zjevně v pořádku, protože jsem nikde nezaznamenal žádnou nesouhlasnou reakci. Pakliže však dostane nabídku pomoci ze strany věřících kněz FSSPX, je to zavrženíhodné a nečestné. Výše zmíněné latinské přísloví se používá obvykle tehdy, když se chce poukázat na dvojí metr při posuzování věcí. Ale možná i zde se otec Stritzko distancuje – konec konců mluví přece onen věřící.

A pokud jde o působení představeného, na něž naráží odstavec výše, je z oficiálního prohlášení FSSPX všem zřejmé, že onen mladý kněz na děkanství může „vést kněžský život v duchu vzájemné důvěry, bratrské pomoci a v souladu se stanovami FSSPX“, což formulačně mimochodem trochu připomíná úvodník Rudého práva. Tím byly, zdá se, všechny pochybnosti rozptýleny. V každém případě mohu každého ujistit, že vše, co o tom bylo pouze taktně naznačeno, lze doložit očitými svědectvími a velmi přesně dále konkretizovat. O atmosféře na děkanství si ale vlastní úsudek musí udělat každý zainteresovaný sám.

Když jsme u tohoto tématu, pan Brhel starší dostal po nechutných osočeních možnost, aby se ve veřejném prostoru hájil. Tuto možnost tento slušný člověk odmítl, protože dle svých slov nechtěl ještě zvětšovat už tak dost velké pohoršení.

A ještě k závěru rozebíraného odstavce, v čem konkrétně se Odpor rozchází s katolickou naukou? Kvůli podmínečným svěcením? To přece nikdo nemůže myslet vážně. A pokud se bavíme o sedesvakantismu obecně, pak je to skutečně zcela legitimní názor na určitou teologickou otázku. Je úplně jedno, zda je to názor prozíravý či pravděpodobný, nebo ne. Jde zkrátka o názor na volnou materii. To znamená, že Církev v této věci doposud dogmaticky nerozhodla.

Není také žádným tajemstvím, že tento názor v nějaké podobě zastávali, a dokonce dodnes zastávají, i někteří kněží FSSPX. Pokud ho nehlásali jako dogmatickou pravdu nutnou ke spáse a nehlásali jej veřejně, arcibiskup Lefebvre ho jako teologický názor toleroval. Myslím, že v této souvislosti si stačí připomenout, že i spolusvětitel při biskupských svěceních v Écône v roce 1988, biskup de Castro Mayer, tuto tezi také zastával a existuje nespočet přímých svědectví, že později téhož dne veřejně prohlašoval: „Nemáme papeže: nelze zůstat náměstkem Kristovým, Božsky vedeným k utvrzování bratří ve víře, a přesto organizovat setkání jako v Assisi, kde byla pravá víra postavena na stejnou úroveň jako falešná.“

Než tedy někdo bude strašit sektářstvím a sedesvakantismem, je dobré o tématu něco vědět. Navíc toto téma nemá žádnou přímou souvislost s platností svěcení, které bylo avizováno jako hlavní téma tohoto textu. Samozřejmě ale poslouží k ocejchování protivníka. A aby to bylo úplně jasné, sedesvakantismus není postojem Odporu.

Tito "přátelé tradice" jsou velmi motivovaní. Zvláště budou motivovaní zpracovat a uchvátit snadné oběti, totiž pronásledované kněze koncilním prostředím. Pomalu si získají jejich důvěru, aby si je následně omotali kolem svých úslužných chapadel a oni začali papouškovat dále jejich pomýlené názory. Je přeci tak snadné důvěřovat právě těm lidem, kteří vám v nouzi pomůžou, když vás váš diecézní biskup zašlápne a profesně zlikviduje.

Na program společných debat jistě časem přijde i vskutku „největší problém“ moderní doby: totiž, aby se nechali přesvětit a byli především pro ně "jistí kněží". Literatury je zde již dostatek, opravdu za dotované" katolické ceny", kdy mecenáš stojí s pytlíkem v povzdálí a nic netušícím ovcím připravil snadnou cestu, plnou lákavých lístků pastvy, ovšem rovnou na porážku. Hloupé ovce bez bedlivého pastýře, tak snadno spasou v knihách mistrně ukryté sedesvacantní bludy. Aby divadélko bylo dokonalé, na pomoc s obhajobou přispěchá spřátelený web, kde internetový článek snese opravdu dost, ... Audietur et altera pars už nikoho nezajímá?

Ani zde nelze najít víc než zastřené narážky, na něž lze těžko nějak věcně reagovat. Pořád nějak nebyla konkretizována motivace „přátel tradice“ omotávat „svými úslužnými chapadly“ kněze atd. Jazyk je, pravda, květnatý a expresivní a silně připomíná úvodníky z letáků českého FSSPX, což bude nejspíš jen náhoda.

V souvislosti s vydáváním knih se tu ale opět vynořuje téma peněz (otci Stritzkovi tradičně víc než blízké), které se vine celým textem. Pokud se myslí nakladatelství Christianitas – i když se obezřetně nejmenuje – nemůžu mluvit za jeho majitele. Jen mě tak napadá, jestli třeba není možné, že někdo prostě jen „nezakopal své hřivny“, díky své píli je rozmnožil a teď je z vděčnosti k Bohu používá ve prospěch ostatních. Ke cti by mu pak sloužilo, že se k tomu nepotřebuje nechat plácat po ramenou. Ale nevím, jen přemýšlím nahlas. Co však vím jistě je, že tradice závisti je v českém prostředí zakořeněná velmi hluboce a dá se pro očernění protivníka využít velice dobře. O tom není pochyb. – Ať tak či tak, nikdo nikoho nenutí si nějakou literaturu kupovat.

„Bedlivým pastýřem“ se pravděpodobně myslí otec Stritzko, ale strašák sedesvakantismu už tu působí skutečně trochu vyčpěle.

Pokud jde o spřátelený web, ani ten není nikdo nucen číst. Na obecné tvrzení, že internetový článek snese opravdu dost, vlastně není, jak reagovat. Cílem je bez pojmenování vyvolat dojem čehosi negativního a při troše štěstí maličko neurčité špíny nakonec někde ulpí.

No a závěrem jsme zase u té latiny. Přece jen správná a klasicky používaná forma je: „Audiatur et altera pars.“ „Ať je slyšena i druhá strana.“ – To je jistě správná zásada. FSSPX plně využívá své komunikační platformy (web, tištěný leták, kázání…) a řekl bych, že to činí docela pravidelně a intenzivně, aniž by dávalo možnost protistraně se vyjádřit. A přesně právě proto dostala prostor i druhá strana.

Internet je rájem sekt.

Dlouho let předtím tu stejně probíhá skrytá masáž, kde se vskutku lišácky dávkují příležitostné texty z pera biskupa Williamsona, ano a aby to vypadalo autenticky i názory arcibiskupa Lefebvra, a tu a tam i texty z per sedesvacantních autorů, kteří možná sami rádi publikují i to, co arcibiskup nikdy neřekl. Senzacechtivé publikum z internetových fór a diskusí si přece tak rádo šlehne další dávku návykové látky - virtuální masáže. Je to velice snadné a jednoduché. Kdo dávku umíchal, už nikoho moc nezajímá?

„Tu a tam.“ „Možná.“ Opět nic konkrétního. Věci, které „arcibiskup nikdy neřekl“ atd. Pokud se neuvede, které výroky mají být smyšlené, těžko lze dokazovat jejich pravost. Pokud se neřekne, v čem konkrétně spočívá „skrytá masáž“ a za jakým cílem, těžko se lze bránit. Jenže o to pisateli (pisatelům) nejde. Jde jen o navození dojmu, o nevyřčené náznaky a pošpinění druhé strany, která pro jistotu také není konkretizována. Všem sice dojde, koho myslíme, ruce jsme si ale neušpinili. Spojíme slova sedesvakantismus, biskup Williamson a sekta, a o zbytek se už postará liská představivost.  

Cílem mnohých sekt je jen jedno jediné: aby všichni členové byli hluboce loyální, neptali se určitě jiných duchovních na problematiku jimi šířených názorů, svátosti a kontakty při bohoslužbách si výhradně plnili jen u nich, názory sekty sami přijali za své, šířili je dále a množina jimi zmanipulovaných ovcí se neustále rozrůstala. Všichni heretici všech dob se shodují ve dvou základních věcech: v nenávisti vůči katolické Církvi a postoji, že jen oni mají pravdu. Že prostředí tradičních katolíků může být rájem pro působení nové sekty, je však skutečně alarmující a děsivé.

Nevím, jestli si to pisatel (pisatelé) uvědomují, ale kouzlem nechtěného se tato tvrzení docela dobře dají vztáhnout na české FSSPX pod vedením otce Stritzka. Sebereflexe však nikdy nepatřila k silným stránkám tohoto představeného. Je totiž samo o sobě zvláštní, že ve všech názorových střetech s jednotlivci i skupinami (a že jich za ta léta bylo) měl pravdu právě a vždy jen on. Názor ať si opět utvoří každý soudný člověk sám.

"Co nic nestojí, za nic nestojí.", říkávalo se dříve. Snad abychom se z toho poučili i dnes. Když vám budou na ulici Svědkové Jehovovi nabízet zdarma Strážnou věž, tak možná s díky odmítnete. Ale co když vám "sympatický usměvavý katolík" nabídne zajímavý titul, který ač vzešel z katolického prostředí, doznal dílčích změn ve prospěch jisté skupiny lidí, která už moc katolická není? Poznáte to? Vezmete si tu knihu? Málokdo tomu přeci odolá.

Styl se stále opakuje a už to začíná být poněkud monotónní. K avizovanému tématu jsme se stále nedostali. Tak alespoň krátká poznámka: Osobně bych nepodceňoval, že si věřící umí udělat názor sami a kriticky se zamyslet a vyvodit z toho důsledky.

Kněze tápajícího ve tmách moderního světa, zajímajícího se bezelstně o tradiční mši budou tito lidé sami vyhledávat, oslovovat a ochotně nabízet pomoc. A vy kněží zpozorněte, když vás přivedou k myšlence, že vaše svěcení, které jste dříve obdrželi od svého biskupa je vlastně nejisté.

Tady opět jen poukazuji na to, že údajný e-mail věřícího určený představenému českého FSSPX má formu článku, kdy oslovuje imaginární kněze („A vy kněží, zpozorněte…“) a dále v tom pokračuje. Skutečně „autentická podoba“.

Když budete pozornými posluchači, možná se pak dozvíte mnohem, mnohem víc. Budou vám tvrdit, že vlastně všechny svátosti v pokoncilním prostředí jsou kvůli změně svěcení biskupů od roku 1968, nejisté. Budou vám tvrdit, že tento názor zastával arcibiskup Lefebvre, i když to není pravda. Budou vám tvrdit, že nejisté svátosti jsou problém vlastně celé Církve a je to právě kvůli nejistým biskupským svěcením, od kterých se další svěcení a svátosti odvíjí a nelze se již na ně spolehnout. Ovšem zaručeně se můžete spolehnout na jejich kněze a biskupy, s jistým svěcením. Prostě quasikatolická sekta jak vyšitá, která má monopol na pravdu a na platné svátosti. Jednu věc vám také možná prozradí, že neví zda máme papeže. Mají zaručeně pozitivní pochybnost nejistoty o svátostech, která byla po koncilu udělena a týká se všech kněží, samozřejmě i těch, kteří dnes slouží tradiční mši, ale nebyli znovu jimi přesvěceni sub condicione. (Sub conditione.)

Vědí všechno nejlíp a správně. Podle jejich výkladu, totiž celá katolická Církev, zradila tradici, sešla zcela na scestí. Budou se někdy tvářit jako katolický Odpor. Možná se budou jen snažit do něj infiltrovat a nebo se schovávat za některé jeho kněze i biskupy. Určitě se ale budou tvářit, jako ti jediní správní a věrní pokračovatelé odkazu arcibiskupa Lefebvra. Možná že někteří duchovní Odporu ani netuší, komu vlastně vysluhuji svátosti a kdo jsou oni laici na jejich mších. Nebo to ví tradiční katolíci, jaké názory zastávají někteří členové tzv.Odporu? Kdo koho vodí za nos? Čert aby se v tom vyznal.

Budou vám tvrdit, že sedesvacantismus je zcela legitimní názor, který připouštěl jak arcibiskup Lefebvre, tak i biskup Williamson.

Určitě vám o sobě ale neřeknou, že když se modlí v Credu "veřím v jednu svatou, všeobecnou, apoštolskou Církev", že vlastně už ztratili onu katolickou víru v apoštoly. Od roku 1968 totiž dle jejich názoru, plošně všichni nástupci apoštolů přestali udílet jistá svěcení. Určitě se však nepochlubí tím, že už v roce 1983, bylo 9 kněží z FSSPX v USA, vyloučeno arcibiskupem Lefebvrem pro ztrátu katolické víry a odpadnutí k sedesvakantní sektářské mentalitě. Když si budete chtít počíst přímo ze zdroje, jistě si rozhovor Stephena Heinera s P.Antony Cekadou na jejich zmijím webu sami důkladně prostudujte. Lháři se sami usvědčují ze lži.

A nebo jen staré lži vyplouvají opět na povrch? Tehdy to byl arcibiskup Lefebvre, kdo podle nich zradil Církev a tradici. Dnes, když už je na věčnosti, to je samozřejmě ten kdo žije, biskup Felay. Poklonil se snad arcibiskup koncilní modle, když žádal schválení pro bratrstvo v roce 1970 pokoncilní autority a žádal papeže a dvacet let čekal na povolení vysvětit biskupy?

A zatímco skutečně katoličtí kněží, opravdoví strážci tradice, se soustředí při přijímání svátostí věřícími na to doopravdy podstatné a nutné - totiž na přípravu a způsobilost přijímajících. U sedesvacantního quasikatolického hnutí tzv. Odporu se poslední dobou zdá, že je nejdůležitější to vnější přijímání svátostí od jejich "jistých" pastýřů. Nebo to je jen názor některých sedesvacantních laiků, kteří se k Odporu tak vehementně hlásí? Zkrátka je důležitější opakované šaškování sub conditione, aby se jasně ukázalo, že jen jejich sekta má pravdu a platné svátosti? Nebo se snad poučili od praktik Josefa Goebelse a vědí "že stokrát opakovaná lež se stává pravdou"? Jak jinak si lze vysvětlit názor publikovaný v jednom rozhovoru, jednoho mladého nakladatele, že je potřeba přijímat opravdu platné svátosti od jistých kněží? Copak se udělují někde svátosti nejisté a tudíž možná neplatné? A nebo jak pochopit správně opakované výzvy biskupa Stobnického k tomu, že "chytrý katolík" co přijal NOM biřmování, se nechá přebiřmovat znovu od nich, od jistého biskupa? Jako hlavní důvody uvede dva, o nichž lze s jistotou pochybovat, že jsou legitimní a správné.

První důvod neplatnosti nových biřmování je údajně prý olivový olej. Pavel VI. změnil požadavky na olej a rozšířil používání i jiných olejů, místo olivového. Druhý zmíněný důvod biskupem Stobnickim je údajně chybná modlitba, která hovoří v jednotném čísle, nebo zmiňuje Ducha Svatého, či jeden Dar Ducha Svatého. Bez ohledu na poměrně teologicky komplikovanou otázku nutnosti olivového oleje k platnosti biřmování se v českých diecézích olivový olej používá. A nová forma biřmování je starší než forma tridentská, odpovídá formě užívané na východě, kde církev biřmování považovala vždy za platná. Arcibiskup Lefebvre uděloval podmínečná biřmování jen tam, kde kde byla prokázána nějaká pozitivní pochybnost, a ne automaticky každému biřmovanému podle nových obřadů. Položme si spíše otázku, na jaké straně vlastně stojí biskup Stobnicki a zda názory, které hlásá, nejsou vlastně totožné se sedesvakantní mentalitou. To jistě ukáže čas.

Tak se přece jen po všech možných osočeních nakonec dostáváme k problematice svěcení. Dobře, tedy stručné shrnutí.

Pokud jde o nové obřady kněžských a biskupských svěcení, které byly zavedeny po koncilu, začaly mezi tradičními věřícími velmi brzy oprávněně vyvolávat otázky ohledně platnosti. A shodnu se s pisatelem (pisateli), že tato problematika je skutečně důležitá. Závisí na ní totiž apoštolská posloupnost.

Názory na jejich platnost lze zjednodušeně rozdělit do tří skupin:

1) Skupina těch, kteří nemají žádnou pozitivní pochybnost o jejich platnosti. Bez problémů akceptují udělování svátostí od kněží/biskupů vysvěcených v novém obřadu.

2) Skupina těch, kteří mají vážnou pozitivní pochybnost, a na základě ní jsou přesvědčeni o jejich jisté neplatnosti. Akceptují udělování svátostí výlučně od kněží/biskupů vysvěcených v tradičním obřadu.

3) Skupina těch, kteří mají vážnou pozitivní pochybnost, ale nejsou si na jejím základě zcela jistí neplatností. Obřad nového svěcení tedy nepovažují za jistě neplatný, ale za nejistý. V takovém případě pro svátostí platí na základě neomylného rozhodnutí papeže Inocence XI. z roku 1679 povinně zásada tutiorismu. Ta říká, že, je-li svátost nejistá, musím se zachovat tak, že nesmím zvolit nejpravděpodobnější názor (probabilismus), ale názor nejjistější (tutiorismus). To v praxi znamená, že na ni musím pohlížet tak, jako by byla neplatná. Je v takovém případě úplně jedno, že se třeba jeví na 99 % spíše platná, musí se na ni pohlížet jako by byla neplatná. To je nauka katolické Církve. I třetí skupina tedy akceptuje udělování svátostí výlučně od kněží/biskupů vysvěcených v tradičním obřadu.

Problematiku nových obřadů skutečně zkoumalo více teologů. Někteří jako P. Pierre-Marie de Kergorlay z Avrillé došli před lety k tomu, že jsou tyto obřady platné (skupina 1). (Jakou pozici zastává dnes mi není známo.)

Na druhé straně spektra sedesvakantisté, např. P. Rama Coomaraswamy (Ráma Kumarasvámí) nebo P. Anthony Cekada, došli k závěru, že jsou jistě neplatné (skupina 2).

Někde mezi nimi stojí prominentní teolog FSSPX, P. Álvaro Calderón, profesor v argentinském semináři v La Reja, který tvrdí, že jsou nejisté a přesvěcení sub conditione by se mělo provádět vždy (skupina 3). Jeho studii přeloženou do češtiny lze nalézt zde. P. Calderón tedy netvrdí, že tato svěcení jsou jistě neplatná. Říká, že jsou nejistá, a proto se na ně musí nahlížet tak, jako by byla neplatná (protože u svátostí není sebemenší nejistota přípustná), a to do doby, než Církev autoritativně a neomylně rozhodne o jejich platnosti či neplatnosti. Podobný názor zastává i další známý teolog FSSPX P. Peter Scott.

Zmíněný P. Calderón, FSSPX, k obřadu nových svěcení říká:

„Pozitivní a objektivní vady, jimiž tento obřad trpí a jež znemožňují mít jistotu o jeho platnosti, však podle našeho názoru – dokud neexistuje výrok Říma, jímž by se mnohé muselo změnit – odůvodňují a činí nezbytným podmínečné přesvěcení kněží vysvěcených novými biskupy, případně podmínečné přesvěcení těchto biskupů. V tom, co je samotným zdrojem svátostí, nelze takovouto nejistotu strpět.“

Do doby, než Církev neomylně rozhodne, se však ve všech případech bez výjimky jedná jen o soukromé teologické názory a nikdo z těch, kteří se otázkou platnosti nových svěcení teologicky zabývali, si nemůže nárokovat víc, než že prezentuje svůj teologický názor. Nicméně, zde renomovaný teolog FSSPX mluví o nezbytnosti přesvěcování právě proto, že neexistuje jistota. Nemyslím si, že by byl sedesvakantista a/nebo sektář.

Ptám se tedy: Řídí se současné FSSPX teologickým názorem svého elitního teologa nebo ne? Praxe dnes ukazuje, že spíše ne. Proto například vznikla petice věřících FSSPX v USA, která požaduje u nejistých kněží setrvat u praxe přesvěcování. Proto vznikla v USA webová stránka, kde věřící sdílí informace o nepřesvěcených kněžích FSSPX, kteří vzešli z Novus Ordo prostředí.

Pokud jde o samotného arcibiskupa Lefebvra, jeho názor se v dané věci (stejně jako u sedesvakantismu) vyvíjel a vysvětlení by dalece přesáhlo rámec této reakce. Přesto hned od počátku minimálně z důvodů intence neměl k novým obřadům svěcení důvěru, aby se nakonec v roce 1988 definitivně rozhodl bez výjimky přesvěcovat kněze, kteří přicházeli z Novus Ordo prostředí. Viz jeho vlastní slova ve fotokopii jeho ručně psaného dopisu zde.

V pasáži textu výše se nicméně píše, že arcibiskup Lefebvre tento názor nezastával. Dobře, pak ať mi někdo vysvětlí, proč při naprosto bezpečně zdokumentovaném svěcení biskupů v roce 1988 arcibiskup Lefebvre mluví o tom, že pokud by umřel („pokud mě Bůh povolá“), neměl by kdo vysvětit seminaristy na kněze, protože svátosti koncilních biskupů „jsou všechny pochybné“? Vždyť to byl sám osobě důvod celého svěcení! A jsou-li svátosti pochybné, pak – jak již bylo řečeno – je na ně v souladu s naukou Církve nutno pohlížet jako by byly neplatné a vyhnout se jim.

Ptám se tedy otce Stritzka: Uznáváte zásadu tutiorismu, pokud se jedná o svátosti, protože u svátostí není přípustná pochybnost? Zatím jsem všude zaznamenal jen nic neříkající obecné fráze, které se vyhnuly přímé odpovědi. Pokud tvrdíte, že nové obřady svěcení nejsou přímo neplatné per se, pak máte jen dvě možnosti. Buď věříte, že jsou nepochybně platné, nebo věříte, že nejsou neplatné, ale jsou pochybné, a pak na ně musíte v souladu s katolickou naukou pohlížet jako by byly neplatné, a to až do doby, kdy Církev neomylně nerozhodne. Konec konců obdobně Církev ve své době neomylně rozhodla v případě anglikánských svěcení.  

Kromě arcibiskupa Lefebvra zastával stejný postoj také biskup Tissier de Mallerais a to až do své smrti. Přímo se o tom vyjadřuje v bodě 2 zde, a nepřímo to potvrzují např. svědectví z roku 2023 viz zde. Jestliže totiž odmítl svaté oleje svěcené Novus Ordo biskupem Huonderem, musel být přesvědčen minimálně o nejistotě jeho svěcení a postupoval podle zásady tutiorismu.

Na věřícím, který má být autorem tohoto „e-mailu“ tedy je, aby sám zhodnotil, do které skupiny patří a následně z toho vyvodil konzistentní závěry. Pokud patří do první skupiny, v zásadě nemá mnoho omezení. Ne všichni však sdílejí stejný názor a na základě studia a pozitivních pochybností nechtějí přijímat svátosti u nejistého kněze/biskupa.

Pojďme ale ještě stručně k dalším bodům z pasáže výše:

Ne, celá katolická Církev opravdu nezradila, nikdo z Odporu to netvrdí a ani to není možné vzhledem k příslibu, který nám dal Kristus, že brány pekelné ji nepřemohou. Nikde ale není řečeno, že velká část v nějaké době neodpadne, ba právě naopak. V celém Písmu svatém se vyskytuje pojem „zbytek“, který má eschatologický i duchovní význam, totiž, že vždy zůstane malý počet věrných, kteří neodpadnou (namátkou Iz 10, 20–22, Jer 23, 3, Ř 11, 5, Zj 12, 17). Taktéž sám Pán Ježíš se ptá: „Nalezne však Syn člověka víru na zemi, až přijde?“ (Lk 18, 8) Tím naznačuje možnost obecného úpadku víry před Jeho návratem. Nikdo netvrdí, že je to už nyní, natožpak, že oním zbytkem je Odpor, ale je jisté, že počty opravdu nejsou kritériem.

Na útoky ad hominem ve stylu: „určitě se ale budou tvářit, jako ti jediní správní a věrní pokračovatelé odkazu arcibiskupa Lefebvra,“, kterými se celý text jen hemží, je pod mou úroveň reagovat.  

Tvrzení, že někdo ztratil katolickou víru v apoštoly, protože zastává teologický názor o nejistotě nových obřadů svěcení, je absurdní, a chci pevně věřit, že se na něj vztahuje disclaimer a otec Stritzko takový nesmysl opravdu nehájí. To by pak znamenalo, že uznávaný teolog FSSPX P. Calderón také ztratil katolickou víru a vede nás na scestí.

Další bod, problematika tzv. Devíti („The Nine“). Podle pisatele (pisatelů) bylo prý v roce 1983 vyloučeno devět amerických kněží FSSPX pro sedesvakantismus. Když se chce něčím argumentovat, je dobré mít o věci hlubší znalost. Řekněme si tedy, že v roce 1983 se devět amerických kněží rozešlo s FSSPX, nebo byli nuceni odejít. Prvotním impulzem sporu bylo to, že nesouhlasili s pokyny arcibiskupa Lefebvra, aby mši svatou povinně sloužili podle misálu z roku 1962 (chtěli sloužit podle misálu z doby před reformami z roku 1955). Dále jim vadilo nařízení, že kněží FSSPX mají akceptovat rozsudky o neplatnosti manželství vydané diecézními tribunály, a vznášeli další liturgické, věroučné a disciplinární otázky. Sedesvakantismus hrál v danou chvíli poměrně podružnou roli a ne všichni z nich tuto tezi zastávali. Nenapadá mě ale jiný důvod, proč se tato událost v textu zmiňuje než ten, že jde o nepřímou snahu opět očernit protivníka. Fungovat to má asi tak: Těchto devět kněží bylo sedesvakantisty, arcibiskup je proto vyloučil. Odpor jsou také sedesvakantisti. Ergo by je arcibiskup také vyloučil. Pravdou přitom je, že Odpor sedesvakantismus nezastává.

Dále si neodpustím poznámku, že biskup Fellay se správně píše se dvěma „l“ a nacistický propagandista se jmenoval Joseph Goebbels nikoliv Josef Goebels (ale tam šlo asi spíš o navození té „zlé“ linky, předpokládám).

Následně se v textu dozvídáme: „…zatímco skutečně katoličtí kněží, opravdoví strážci tradice, se soustředí při přijímání svátostí věřícími na to doopravdy podstatné a nutné – totiž na přípravu a způsobilost přijímajících.“ To je ovšem z katolického naukového pohledu neúplné, neboť to redukuje svátost na subjektivní stránku člověka, ignoruje objektivní působení milosti a opomíjí svátostné znaky a platnost (tj. objektivní složky). A pak bych měl ještě skromnou otázku: Těmi skutečnými katolickými kněžími, „opravdovými strážci tradice“, se myslí kdo? Mohu hádat?

Dalším bodem je to, zda mohou být nějaké svátosti vůbec nejisté, a dále problematika biřmování, kde je kritizován biskup Odporu Stobnicki za to, že nabádá k podmínečnému biřmování v případě, že byl člověk biřmován Novus Ordo biskupem a s použitím nového obřadu biřmování.

Ve skutečnosti ale biskup Stobnicki při své přednášce, která se v textu zmiňuje, neuváděl pouze dva důvody. Řekl, že nejistota panuje v případě materie (při výrobě křižma se už nemusí používat olivový olej), formy (v tradičním obřadu se zmiňují všechny dary Ducha svatého a v novém se říká pouze: „…přijmi pečeť daru Ducha svatého.“), intence a udělovatele (biskup vysvěcený v novém obřadu biskupského svěcení). Podle biskupa to je dostatečný důvod proto, aby byla celá svátost nejistá. Proto se „chytrý katolík“ biřmovaný v novém obřadu podle něj nechá raději podmínečně biřmovat v obřadu tradičním.

Podle pisatele (pisatelů) prý však arcibiskup Lefebvre uděloval podmínečná biřmování jen tam, kde byla prokázána nějaká pozitivní pochybnost.

Bohužel, i zde lze snadno dokázat, že to není pravda. Uveďme namátkou citát z kázání arcibiskupa Lefebvra z roku 1974, které je umístěno přímo na stránkách asijského distriktu FSSPX zde:

„Může se stát, že svátosti nejsou platné. V každém případě se může stát, že svátosti jsou pochybně platné – tedy že jsou pochybné. Například svaté křižmo je materie svátosti biřmování, a dnes se bohužel objevují zprávy, že svaté křižmo se někdy připravuje z olejů, které jsou podle toho, co nás učili teologové – a nejde o osobní názory – pochybné. Vždycky nás učili, že k přípravě svatého křižma nelze použít jen tak nějaký olej.“

Jak vidno, skutečně se může stát, že jsou svátosti neplatné nebo nejisté. Přístup arcibiskupa k podmínečnému biřmování je skvěle shrnutý v dopise abbé Pivertovi z 25. dubna 1988, který lze nalézt v článku zde (úplný český překlad už je také připraven). Vybírám z něj:

„[S]vátost biřmování je skutečně svátostí, která v současnosti představuje asi největší problém, pokud jde o její platnost.“

Dále v něm arcibiskup Lefebvre zmiňuje pochybnou platnost formy a otázku intence. Pokud jde o materii, píše:

„Materie je také důvodem k obavám. Tradice olivového oleje je taková, že lze skutečně pochybovat o platnosti jakéhokoliv jiného rostlinného oleje. Dvacet století používání, výtky Říma vůči jiným olejům, konsekrační modlitby vytvořené pro olivový olej, obecná shoda moralistů, katechismus Tridentského koncilu, to vše nás nutí věřit, že tato materie je z Božského ustanovení a tvoří součást podstaty svátosti.“

A dopis arcibiskupa Lefebvra končí slovy:

„Zde je tedy mnoho důvodů k pochybnostem – a jsou obtížně ověřitelné, ledaže by člověk napsal diecézím, aby se zeptal, jaká je forma a jaká je materie svátosti biřmování.

„Proto neváhám udělovat podmínečné biřmování, když jsem o to požádán. Tato svátost je příliš důležitá – zejména dnes – nato, aby se opomíjela.“

K pochybným svátostem a jejich přijímání doporučuji článek zde. Souhrnně lze ale říct, že jde opět o složitou problematiku, o které lze jistě vést diskuzi, ale ta musí mít nějakou úroveň a nesestávat ze subjektivních výkřiků a nepodložených osočení.

Ďábel je mistr přetvářky a manipulace

Před dvaceti lety proběhly v jednom tradičním domě v ČR dvě primice. Každý, kdo se zúčastnil i druhé primice v neděli, byl zanedlouho překvapen, že polský novokněz krátce po svém vysvěcení odešel sám z FSSPX (rok 2005!) aby se připojil k sedesvakantistům v Polsku. Otázka zní: skrýval tento mladý muž své přesvědčení během několika let svého studia v Zaitzkofenu a čekal až jej vysvětí? Možná by chtěl znát někdo na to odpověď. Pokud bychom však i jen připustili možnost, že tento sedesvacantní kněz mistrně skrýval své vlastní přesvědčení po dlouhá léta studia v semináři v Zaitzkofenu, aby de facto jen využil bratrstva sv.Pia X. k vlastnímu boji proti arcibiskupu Lefebvrovi a bratrstvu, pak si můžeme klást otázky, čeho všeho jsou tito lidé schopní? Že se zrada odehrála již téměř před 20 lety, kdy biskup Felay ještě ani netušil, že koncilní Řím zruší neplatné exkomunikace, tím se dnes také nikdo z Odporu nepochlubí? Přesto tak rádi tvrdí, že je biskup Felay zrádce.

A světe div se: tzv. "nakladatelství katolické tradice" Michael s.a. nabízí k přečtení články jednoho nám známého kněze, P.Rafala Trytka, onoho kněze, který před 20 lety opustil po vysvěcení arcibiskupovo bratrstvo. A kupodivu rozebírá velmi podobná témata, jaká řeší i další tzv. "katolické nakladatelství“ Christianitas. Jistě, aby se neřeklo, nabídnou vám i nějaké pravověrné tituly, nezávadné modlitební lístky, ale kromě toho vám nabídnou i tituly odjinud a podobná témata, jaké probírají v nakladatelství Michael s.a. - kupříkladu "Nedostatky kněžského svěcení v NOM ritu". Stejné téma vůči kterému se ohrazuje profesor Gaudron ze semináře v Zaitzkofenu. To asi není náhoda, že? Trochu to připomíná Strážnou věž, kde se čtenář dozví, že katolická Církev něco tvrdí, ikdyž to vůbec netvrdí.

Naprosto mi není jasné, proč se zde najednou zmiňuje dvacet let stará záležitost polského kněze, který krátce po vysvěcení opustil FSSPX a stal se sedesvakantistou. A jak s tím souvisí, že biskup Fellay v té době ještě ani netušil, že koncilní Řím „sejme“ neplatné exkomunikace?

Vůbec netuším, jaká byla motivace P. Trytka k odchodu z FSSPX, ale s Odporem v této zemi nemá nic společného. Vzpomínám si, že zajížděl vysluhovat svátosti sedesvakantistům na sever Moravy, ale už léta jsem o něm neslyšel. Souvislost s Odporem se tedy asi má zakládat na tom, že prý – zřejmě už dávno nefungující – nakladatelství Michael s.a. řeší podobná témata. To už jsou opravdu prazvláštní konstrukce, jak najít nějakou spojitost. Nevím, nikdy jsem nezkoumal, jaká témata to či ono nakladatelství řeší. Mám ale pocit, že pokud je někdo tradiční katolík, je poměrně logické, že se zajímá o podobná témata. A pokud jde třeba o nové obřady svěcení, je nepopiratelné, že sedesvakantisté odvedli při jejich zkoumání velký kus práce, což jsem v zahraničí slyšel říkat i Novus Ordo kněze. A to je asi tak vše.

Sedesvacantní upíři katolické tradice

Tito lidé vám určitě neřeknou, že možná jediným cílem je nábor nových věřících a kněží ve vodách katolické tradice. Neřeknou vám že jejich nástrojem jsou lži, přetvářka, pomluvy a manipuace. Neřeknou vám, že názory a teze, které zastává jejich sedesvakantní kněz, se tak náhodně shodují s tím, co vám tvrdí nyní oni. Neřeknou vám, že knihy z jejich dílny se tak často, jako vejce vejci, tématicky podobají jinému nakladatelství, které se tváří velmi "odporně katolicky“. Neřeknou vám, že jsou draví vlci, ikdyz se tváří jako mírumilovné ovce. A když si toto všechno včas nedáte v hlavě dohromady, skončíte buď v blázinci a nebo v pasti sedesvacantni sekty. Sedesvacantní upíři vypijí všechnu vaši katolickou krev, vás samotné zapletou do hereze, vaše děti obrátí od Církve k sektářství a nakonec je obrátí i proti vám samotným. Pozor by si proto měli dát hlavně katoličtí rodiče, kam své děti pouští, na jaké akce, s jakými kněžími a biskupy jsou akce spojené a je celkem jedno, zda je to s Odporem či bez Odporu. Ostražitost jest na místě a to nejen na všechny tituly knih, které na akci dostanou do ruky. To že někdo o sobě tvrdí, že je tradiční katolík, nebo že je tradiční nakladatel, to ještě neznamená, že jím skutečně je. Jistě je to i vina současného modernistickeho Říma, kdy svým sebevražedným třídním bojem proti tradici Církve vhání mnoho laiků i kněží do náruče sedesvacantnich sekt.

Laické aktivity, jakým je třeba vydávání katolických knih, byť v dobré víře konané, musí mít jasný kompas neporušenosti katolické víry, jejichž jediným garantem může být církevní autorita. Pokud nechcete mít v knihovně tituly foukané větrem z pekla, dávejte si pozor, aby vás ďábel neošálil třeba jen údajně "katolickou" mrzce nízkou cenou

Závěr opět končí barvitým líčením dějů. Postupně jsme tu měli poukaz na „sektářský směr“ (ten pochopitelně hrozí všem, s výjimkou českého FSSPX pod vedením otce Stritzka) a „úslužná chapadla“, přičemž někde vpovzdálí stojí „mecenáše s pytlíkem“. Do „ráje sekt“ dojdeme poté, co „jsme si šlehli návykovou látku“. – Zde vsuvka: Netuším, kdo si co vzal, ale musel to být opravdu silný materiál. – V rychlém sledu totiž po sobě následují „svědci Jehovovi“, „quasikatolická sekta“, „šaškování sub conditione“ a „Goebbels“. Nakonec se zmiňuje „ďábel“ (ten jediný byl Bohu-žel reálně přítomen celou dobu), „draví vlci“ a nakonec dojde i na „upíry“. Atmosféru dokresluje „vítr z pekla“, který „fouká“ všude kolem. Je pochopitelné, že „ostražitost je na místě“. Je potřeba komentář?

Nedělám si iluze, že mnozí lidé, i přes různá vysvětlení, budou zastávat odlišné názory, mají svou svobodnou vůli, ale tento výtvor přece nikdo soudný nemůže brát vážně. Má se údajně jednat o e-mail jednoho věřícího, který je prý přetištěn v „autentické podobě“. Zopakujme si tedy ještě jednou: Jak se v něm pak mohou objevovat pasáže, kdy pisatel mluví ke skupinám čtenářů nebo kněží? Proč některé expresivní části připomínají spíš proslulé úvodníky letáku FSSPX včetně použitého stylu, slovní zásoby a gramatických forem? Je běžné psát někomu e-mail v rozsahu čtyř standardních stran A4 a opatřovat ho mezititulky? A pokud tento výtvor údajně není společným kompilátem onoho věřícího a otce Stritzka, v čem konkrétně „neodráží nutně ve všech aspektech stanovisko FSSPX“?

Mám-li to za sebe shrnout, myslím si, že problémem tady není ani tak Odpor, nebo kdokoliv další. Problémem je, že FSSPX v některých stěžejních bodech opustilo svoje vlastní pozice a pozice svého zakladatele a nyní má problém obhájit své nové postoje mnohdy i mezi vlastními věřícími, zejména v zahraničích páteřních distriktech, které fungují dlouhé desítky let. Když tedy pak předložím jasný citát arcibiskupa Lefebvra, nedostanu konkrétní námitku, co na něm není autentického. V nejlepším případě se jen někde objeví neurčitá informace, že arcibiskup takové citáty možná ani neřekl. Když se zeptám, zda FSSPX souhlasí se závěry svého prominentního teologa, pokud jde o svátost svěcení, dostane se mi hysterických osočení, ale nikoliv věcné odpovědi.

Jak jsem psal v úvodu, onoho věřícího, který má být jediným pisatelem, v podstatě neznám a nevím, jakou formou probíhala debata na téma platnosti nových obřadů. Vím jen od zúčastněných, že se ještě donedávna o otci Stritzkovi ve virtuálním prostoru sám vyjadřoval silně nevybíravě a odmítavě, o čemž jsem měl možnost se přesvědčit z printscreenů. Proč zvolil tuto formu reakce se můžu jen domýšlet, ale nemám potřebu to probírat veřejně. O čem jsem však pevně přesvědčen je, že otci Stritzkovi se otištění takového textu z mnoha důvodů hodilo. O „autentické podobě“ e-mailu si od zveřejnění myslím svoje a – jak dokazují zprávy od různých lidí, které mi během psaní této reakce zprostředkovaně přicházely – nejsem zdaleka jediný. Neshoda panuje snad jen v tom, jak moc do celkového textu otec Stritzko zasahoval.

Aby v tom však bylo jasno, závěrem bych chtěl za sebe říct, že docela dobře chápu, že věřící využívají FSSPX, protože je to u nás zatím pořád jedna z mála solidních variant v době církevní krize – platní (kmenoví) kněží, platné svátosti, dobrá dostupnost, katechismus atd. Pořád je to lepší než Novus Ordo prostředí. Stejně tak je mi jasné, že mnoha věřícím jsou nepříjemné neustálé kontroverze. Otázkou pak zůstává, zda byl výběr otce Stritzka za představeného českého FSSPX vhodnou volbou. To je však interní záležitost FSSPX.