Komentář Eleison CMXI – Proti sedesvakantismu (2024)
(911)
28. prosince 2024
Kontroverze ohledně rezignace Benedikta XVI. na papežský úřad v únoru 2013 nadále živí spor o uprázdněnosti apoštolského stolce – byla tato rezignace platná, nebo ne? Pokud byla platná, pak následná volba papeže Františka nebyla zneplatněna tím, že Benedikt byl stále platným papežem. Pokud však byla Benediktova rezignace pochybně platná, pak nad celým dalším Františkovým pontifikátem zůstává viset pochybnost, protože Benedikt zemřel až v roce 2022 poté, co František působil jako papež téměř deset let. Vloni na podzim napsal biskup Athanasius Schneider nanejvýš zajímavý článek, který je dostupný na internetu, podávající cenné poučení k celému sporu o to, zda je apoštolský stolec (latinsky „sedes“) uprázdněný, či nikoliv.
Může se to zdát, jako zbytečná polemika, ale není. Katolická Církev je striktně hierarchická celosvětová organizace, ve které všichni farní kněží kvůli platnému jmenování do farností závisí na platných diecézních biskupech, a tito biskupové zase závisí na platném papeži kvůli svému platnému jmenování do diecézí. Aby mohla Církev fungovat, musí skutečně existovat její hlava a musí být jasně identifikovaná a všeobecně přijímaná. Samozřejmě se v dějinách Církve identita papeže několikrát zpochybňovala, zvláště během Velkého západního schizmatu v letech 1378–1417, na jehož konci existovali nejen dva, ale dokonce tři kandidáti, kteří všichni prohlašovali, že jsou papežem. Všichni katolíci však věděli, že víc než jeden papež je pro Církev nanejvýš škodlivý, takže schizma trvalo pouze 39 let.
V tomto sporu je cenné sledovat, jak Církev posuzovala platnost dotyčných papežů. Na jednu stranu byl papež Urban VII. řádně zvolen v Římě na papežském konkláve v roce 1378 za obrovského tlaku a hrozeb, ale byl přijat a uznán za papeže všemi kardinály, kteří jej zvolili. Církev v něm a v jeho nástupcích spatřuje linii pravých a platných papežů. Na druhou stranu, o několik měsíců později francouzští kardinálové zvolili francouzského protikandidáta za papeže Klementa VII., který ustanovil avignonské papežství v jižní Francii. Církev tuto linii „papežů“ zavrhla jako vzdoropapeže. Z tohoto příkladu a několika dalších, zejména ve středověku, je patrné, že pro platnost papeže je litera zákona méně důležitá než absolutní potřeba, aby Církev měla jedinou, viditelnou, uznávanou a jistou hlavu.
Řehoř VI. si papežský úřad v roce 1045 koupil za velký obnos peněz, takže striktně řečeno byla jeho volba neplatná, přesto jej Církev vždy uznávala za platného papeže. V roce 1294 papež Celestýn V. pochybně rezignoval a sporně jej nahradil Bonifác VIII., nicméně obě události byly „zhojeny u kořene“, neboli se staly platnými až později, protože byly všeobecně přijaty katolíky, duchovními i laiky. Tato nauka o události, která byla v dané době nezákonná, ale později se stala legální, Církev za určitých podmínek uplatňuje na sňatky a papežské volby. Pro papežské volby platí, že nový papež musí být okamžitě přijat za papeže univerzální Církví. To byl jistě i případ papeže Františka, když těsně po své papežské volbě, která měla všechny možné kanonické vady, pozdravil dav z vatikánského balkonu a shlížel na Svatopetrské náměstí.
Co se týká sporné či pochybné rezignace Benedikta XVI., názory se mohou lišit a Církev může autoritativně rozhodnout, co znamenala, až poté, co se konečně vymaní z bezprecedentní krize, kterou přinesl rozkol katolické autority a katolické pravdy na Druhém vatikánském koncilu. Na základě realistických zásad, které ve svém článku vyložil biskup Schneider, se nezdá obtížným dojít k závěru, že rezignace byla sama o sobě pochybná a v praxi pro Církev škodlivá.
Sama o sobě pochybná, protože Bůh Svou Církev naplánoval jako monarchii, neboli vládu jednoho, a nikoliv jako diarchii, neboli vládu dvou. Bůh zjevně zamýšlel, aby Jeho náměstek, neboli zástupce, měl v Římě k dispozici celou aristokracii oficiálních představitelů, kteří mu pomohou vládnout celosvětové Církvi. Ale v této aristokracii je nezpochybnitelným jediným králem. A škodlivá v praxi, protože Benediktovo rozlišování mezi „munus“ (úřadem) pro sebe a „ministerium“ (službou nebo prací) pro Františka jasně nevylučuje jeho vlastní další účast na vládě Církve. Kdo však vládl Církvi od Benediktovy rezignace až do jeho smrti? Benedikt XVI. ne. A když Benedikt XVI. zemřel, proběhlo papežské konkláve? Ne. František je papežem od roku 2013 až do současnosti.
Kyrie eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
