Viganò: Krátká úvaha k „Synodě o synodalitě“ (2024)
„Synoda o synodalitě“, která právě skončila, je dokonalou ukázkou obojaké a falešné povahy koncilní a synodální církve. Obvyklá propagace globalistické agendy je až příliš zjevná. Hierarchické rozvracení rovnosti pohlaví je základem bizarní diskuse o „svěcení“ žen, jehož zahájení bylo již schváleno jako „pastorační experiment“, který bude v blízké budoucnosti sloužit jako alibi pro oficiální změnu nauky o svátosti svěcení. Stejně tak přijetí ideologie LGBTQ+, které je rovněž globalistickým cílem, bylo poslušně přeneseno na synodu poté, co byla tato premisa předložena v deklaraci Fiducia Supplicans. Hluboká církev jedná v naprostém odtržení od církevního těla a v opozici vůči němu, stejně jako hluboký stát vládne proti zájmům občanů. Bez ohledu na jednotlivé články Víry, s nimiž synoda pastoračně manipuluje, je také zjevné, že konečným cílem, který si Bergoglio stanovil, je zničení katolické Církve překroucením povahy papežství, jak jej ustanovil Náš Pán. Církev Jorgeho Marii Bergoglia je „synodální církví“ a proto není monarchická ani Boží, ale demokratická a lidská. Její autorita nezastupuje posvátnou Kristovu moc, ale je spíše falešným a klamným vyjádřením údajné „vůle lidu“, nebo ještě hůře, „znamením Ducha“, že se za ní skrývá podvratná organizace. Věrní katolíci jsou klamáni falešnými pastýři a prodejnými lidmi.
Všechno ve slovech a činech synodální církve je lež. Protože jejím cílem je pod rouškou žádosti z řad prostých věřících autoritativně vnucovat věci, o které žádný věrný katolík nikdy nežádal, protože jsou v rozporu s učením našeho Pána. Tato autorita, která je uzurpována za opačným cílem, než pro jaký ji Ježíš Kristus ustanovil, je zcela nelegitimní, a je nyní povinností každého nástupce apoštolů odsoudit tuto synodální frašku, poslední fázi koncilní revoluce, pomocí níž byla Nevěsta Beránkova nahrazena Babylónskou nevěstkou, která je podřízená Novému světovému řádu.
Jsou i tací, kteří jsou přesvědčeni, že poplašné zprávy o Bergogliových podvratných úmyslech jsou přehnané a neopodstatněné, a jako příklad jeho občasné pravověrnosti uvádějí jeho poslední „encykliku“ o úctě k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Tento dokument představuje akci na odvrácení pozornosti a k oklamání věřících podle osvědčené strategie klamu typické pro jezuitu a perónistu Bergoglia, která potvrzuje jeho licoměrnost a intelektuální nepoctivost. Argumentace v encyklice Dilexit nos – pojednaná ve zdánlivě antimoderním tónu – představuje neobratný pokus Tovaryšstva Ježíšova o podvodné znovupřivlastnění kultu Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, jehož bylo historickým strážcem. Tato pobožnost, která vznikla jako protiváha jansenistické hereze, bude nevyhnutelně překroucena tak, aby se dodalo zdání teologické přísnosti protichůdné herezi, tedy formě věroučné a morální laxnosti, která připouští vše jako morálně přípustné, protože to údajně již bylo uzdraveno a odpuštěno nekonečným Božím milosrdenstvím. Taková falešná pobožnost je zcela v souladu s cílem synody.
+ Carlo Maria Viganò, arcibiskup
27. října 2024
Domini Nostri Jesu Christi Regis
Zdroj: Exsurge Domine
Překlad: D. Grof
