Římský biskup (2024)
Atila Sinke Guimarães
1. července 2024
Římský biskup je název sto čtyřiceti šesti stránkového vatikánského dokumentu, který byl vydán 13. června 2024, a za který je odpovědný kardinál Kurt Koch, hlava původního Sekretariátu pro jednotu křesťanů, což je orgán, jehož název se mění tak často, že nestíhám sledovat ty nové. Koch nás ujišťuje, že papež František tento dokument plně podpořil (§10).
Autor tohoto článku a tři publicisté v roce 2001 předvídali změnu papežství a vznesli tuto varovnou prosbu [Naléhavá prosba: neměňte papežství]
Cílem tohoto dokumentu je podat zprávu a analyzovat třicet reakcí, které Vatikán obdržel na žádost Jana Pavla II. vznesenou v encyklice Ut unum sint, aby se ostatní náboženství vyjádřila k tomu, co by se podle nich mělo v papežství změnit, aby se pro ně stalo přijatelným. Podání zprávy a analýza těchto reakcí je záminkou k představení plánu na nové papežství, jež bude následovat zásady progresivismu a ideály ekumenismu.
Vzhledem k tomu, že encyklika Ut unum sint byla zveřejněna před 29 lety v květnu 1995 je pouhých třicet reakcí za celou tu dobu velice málo, ale Koch je přesvědčen, že to je ohromný výsledek a obšírně se k obsahu těchto reakcí vyjadřuje.
Nezávisle na těchto návrzích heretiků je podstatné to, do jaké míry je progresivistický Vatikán přijímá, protože to prozrazuje jeho rozhodnutí změnit papežství. Pokud si vzpomínám, je to poprvé v pokoncilní fázi dějin Církve, kdy nám byl předložen oficiální obsáhlý návrh Vatikánu na změnu papežství. (1) To je skutečnost, která sama o sobě popírá předešlá dogmata papežské neomylnosti, papežské monarchie a Petrova primátu chápaného jako plnou a svrchovanou autoritu Petra nad ostatními apoštoly. (2)
Nezapomínejme, že popření dogmat se rovná apostazi.
Falešný předpoklad
Než však začnu analyzovat dokument Římský biskup, dovolte mi stanovit základní předpoklad, který, jak doufám, pomůže čtenáři pochopit, co se zamýšlí.
Před koncilem katolická Církev přiváděla heretiky zpět k Víře tím, že je přesvědčovala o jejich omylech a vysvětlovala jim zázrak katolické pravdy, která je správným obrazem a podobou Božího slova.
Kardinál Kurt Koch, hlava Dikasteria pro podporu jednoty křesťanů, který je odpovědný za tento dokument
Během Druhého vatikánského koncilu a po něm už ekumenismus koncilní církve nepřiznává katolické Víře prvořadé místo. Tvrdí, že křesťanská láska zatlačuje do pozadí víru, a usiluje o jednotu se všemi heretiky, když mává praporem konečné jednoty všech náboženství. Za tímto účelem se snaží přesvědčit katolíky, aby se v zájmu vysněné jednoty vzdali těchto dogmat Víry.
Tento předpoklad je falešný, protože Víra má přednost před křesťanskou láskou – nikdo nemůže milovat to, co nechápe. Proto celá koncilní ekumenická iniciativa odsunout Víru stranou, aby se přitáhli heretici, ve skutečnosti ponouká katolíky k apostazi. Je to největší apostaze v dějinách. Domnívám se, že je to velká revolta neboli velká apostaze předpovězená sv. Pavlem (2 Tes. 2:3).
Žádný heretik není otevřený pravdě
Když jsem se pustil do analýzy dokumentu, nikde jsem v citovaných textech – a myslím, že Koch citoval všechny podstatné věci, které se v odpovědích vyskytly, někdy i vícekrát – nenašel otevřenost heretiků přijmout jakékoliv katolické dogma o papežství. Naopak, jejich texty jsou plné ostnů proti těmto nepostradatelným dogmatům.
Jejich postoj je: „Pokud chcete změnit katolickou nauku, abyste se nám zalíbili, zde je několik bodů, které navrhujeme, ale nežádejte po nás, abychom něco změnili v naší heretické nauce.“
Stručně řečeno, je to přesný opak toho, co by se mělo udělat: Je to ekumenismus, který nemá přivést heretiky ke katolické Víře, ale přivést katolíky k herezi.
Metoda
Na rozdíl od Františkových obvykle nepřehledných dokumentů je Kochův dokument přehledný a jasný.
Aby Koch nemusel sám navrhovat troufalé věci, rozděluje návrhy heretiků na části a předkládá je tak, aby mu vyhovovaly a mohl dospět k požadovaným závěrům.
Na začátku nám předkládá požadavky na reformu papežství přímo z pera heretiků a sám se omezuje jen na podání několika vysvětlení. Poté začíná trochu víc sdílet své vlastní představy a ke konci už vlastními slovy volně a plynule vysvětluje, co by se mělo udělat k dosažení vytoužené „sjednocené církve“, a to pod záminkou, že se zavděčí heretikům.
Obsah
Z tohoto dokumentu vybírám principy a návrhy a uvádím je v pořadí podle důležitosti. Souhrn zmíněný níže čtenářům ukáže, co je připraveno k uvedení do praxe, aby se dosáhlo zničení dvoutisíciletého katolického papežství. Dokument Římský biskup má jako přílohu Návrh s praktickými náměty, které by měly být s ohledem na papežství realizovány v 21. století.
Principy
• Papež nemůže mít plnou moc nebo vládu nad Církví (§41) a ani nemůže mít v Církvi plnou autoritu (§140–143, 175).
Dogmata definovaná Piem IX. a Prvním vatikánským koncilem jsou teď považována za překonaná a nepotřebná, což je apostaze
• Papežství není de iure divino, tedy zřízené Naším Pánem, ale je spíše de iure humano, výtvorem člověka v dějinách (§166).
• Dogmata definovaná Prvním vatikánským koncilem – papežská neomylnost a Petrův primát – by se měla nově interpretovat a formulovat s ohledem na jejich historicko-kulturní kontext (§57–65, 146, 147, 178) a ve světle Druhého vatikánského koncilu (§66, 167, Návrh §14).
• Papežská autorita by se měla chápat jako „sebevyprázdnění“ [„sebezmaření“] neboli kenosis (§42). Petrova úloha při posilování bratří je vedením ve službě založené na vědomí vlastní slabosti a hříšnosti (Návrh §28).
• Uznávat určitou papežskou autoritu neznamená přijímat papežskou jurisdikci neboli vládu (§98).
• Římský biskup má autoritu pouze v synodálním/kolegiálním kontextu, tzn. jako člen a hlava kolegia biskupů a služebník univerzálního společenství (§112).
Návrh
• Papežský primát by měl být službou jednoty mezi všemi „křesťanskými“ náboženstvími a službou lásky (§3).
Benedikt XVI. promlouvá k protestantům v luteránském chrámu v Římě – primát lásky...
• Papežský primát by měl být papeži delegován kolegiem biskupů včetně biskupů či vůdců ostatních „křesťanských“ náboženství (§19).
• Primát římského biskupa by měl být chápán jako primát Církve, tzn., že by měla existovat vzájemná závislost mezi primátem a synodalitou na všech úrovních Církve (Návrh §2).
• Řízení Církve i formulování jejího neomylného učení by také mělo být kolegiální (Návrh §20).
• Synoda biskupů by měla být poradním orgánem (Návrh §21). Měla by existovat stálá synodální řídící struktura při správě celé Církve (Návrh §22).
• Všichni biskupové a celé kolegium biskupů by měli mít odpovědnost za celou Římskokatolickou církev (§114).
• Biskupové by měli být Kristovými náměstky, a nikoliv papežovými náměstky (§1).
• Shromáždění biskupů by měla mít pravomoc jmenovat biskupy, měnit liturgii a katechezi, organizovat církve atd. (§132), včetně pravomoci měnit nauku (§135, Návrh §19).
• To, co lze rozhodnout a udělat v menších jednotkách církevního života, by nemělo být svěřováno církevním vůdcům. Rozhodnutí by měla být přijímána a činnosti prováděny za co nejširší účasti Božího lidu (§138, 180).
• Současný vztah východních katolických církví – uniatů – s Římem nelze považovat za vzor budoucího společenství s „křesťanskými“ církvemi (§130, 131).
V podstatě toto je obsahem dokumentu Římský biskup.
Vidíme, že je to plán pro vedení panreligiózního náboženství, které by mělo sloužit dlouho vytouženému revolučnímu Jednosvětovému řádu. Nemá již nic společného se svatou Matkou Církví, na jejíž obranu jsme odhodláni bojovat až do posledního dechu svého života.
Poznámky:
1) Encyklika Ut unum sint nastínila pouze některé obecné rysy týkající se primátu versus kolegiality uvnitř Církve a primátu jako služby vůči falešným náboženstvím. Ponechala otevřený prostor heretikům, aby vyjádřili své představy a případně tyto návrhy začlenili.
2) Kniha Animus Delendi I, sv. IV mojí sbírky o koncilu obsahuje velké odhalení progresivistického plánu na sebezničení monarchické povahy Církve (IV. kapitola) i její magisteriální povahy (V. kapitola). Obě kapitoly obsahují přepis mnoha textů prelátů a teologů, kteří napadají tři papežská dogmata zmíněná výše.
Zdroj: Tradition In Action
Překlad: D. Grof
