Abp. Viganò objasňuje svůj postoj po rozhodnutí Dikasteria pro nauku víry – I (2024)
Matt Gaspers
19. července 2024
Ve svém novém prohlášení rozlišujete mezi „koncilní církví“ a katolickou Církví, kdy tvrdíte, že existují „rozhodně dvě Církve“, zatímco v minulosti (zde) jste tvrdil: „Je zřejmé, že neexistují dvě Církve, což by bylo nemožné, rouhavé a heretické.“ Zdá se tedy, že se váš postoj změnil. Zastáváte nyní názor, že „koncilní církev“ je zcela oddělená od katolické Církve, a nikoliv, že je to podvratná sekta, která existuje uvnitř pravé Církve?
Můj postoj se nezměnil: existuje jediná pravá Církev a tou je římskokatolická apoštolská Církev. Ve skutečnosti však existují dvě reality, které se takříkajíc překrývají přes sebe, z nichž jedna je pravá Církev a druhá je falešná církev, hluboká církev [deep church]. Pokud tomu budete věnovat pozornost, v mém prohlášení J´accuse jsem výslovně napsal „dvě církve“ s malým počátečním písmenem, abych zdůraznil neobvyklost této koexistence.
Co je na této sektě nového ve srovnání s jinými, které v průběhu dějin zpochybňovaly církevní dogmata?
Církev byla v průběhu staletí konfrontována s tisícem herezí. Heretici vždy tvrdili, že „objevili“ pravou nauku a obviňovali Církev, že se mýlí a odebírali jí její autoritu. Církev naopak herezi odsuzovala a heretiky odstraňovala z těla Církve. Ti škodili i nadále, ale jejich oddělení od katolické Církve alespoň bylo zřejmé a věřící se jich stranili. Tentokrát však máme heretiky (a apostaty), kteří věděli, že když se od římské Církve oddělí, dočkají se nešťastného konce všech hereziarchů. Proto se zorganizovali, aby byli v čele Církve a mohli vyhlašovat hereze z Petrova stolce tak, že je budou podstrkovat jako pravdu, které se musí věřit kvůli autoritě římského pontifika, a aby mohli umlčet každý hlas nesouhlasu pomocí kanonických sankcí a exkomunikací a zároveň využívat kazatelny, biskupské stolce, semináře a univerzity k systematickému šíření omylu. Dříve se člověk mohl obrátit na Svatý stolec, aby rozhodl věroučné a disciplinární otázky, zatímco dnes je to sám Svatý stolec, který je institucionálním nástrojem heretiků, kteří jej okupují.
Stejně jako v občanskoprávní sféře je i v případě zjevného porušování zákona ze strany autority nemožné domoci se spravedlnosti od téže zkorumpované autority, která využívá spoluúčasti všech správních a soudních orgánů, které jeho činnost umožňují. Teoreticky byla tato autorita uzurpována a je neplatná, fakticky však nerušeně působí ve výkonu své moci. Je třeba vzít na vědomí uzurpaci Apoštolského stolce – který není pouze uprázdněný, ale je okupovaný –, aby se ukončila velmi vážná situace; aniž by se zapomínalo, že Bergogliova nelegitimita má za následek také neplatnost všech aktů řízení a magisteria, které vykonal, čímž se maže jedenáct let omylů a hrůz.
Ti, kteří tuto autoritu uznávají jako platnou a legitimní tak činí buď proto, že jsou jejími komplici a nechtějí, aby se přišlo na jejich vlastní zradu, nebo proto, že nechtějí přijmout nutné důsledky, které z toho plynou: především uznat, že tento puč začal Druhým vatikánským koncilem. Přiznat si, že člověk upadl do strašného klamu, vyžaduje především pokoru a nikdo mezi kardinály a biskupy doposud neměl odvahu uznat, že katolická Církev je po desetiletí rukojmím heretiků a že ji tito heretici pokořili a zdiskreditovali před světem právě proto, aby ji připravili o její autoritu.
Řídí se to všechno nějakým přesným vzorem nebo plánem?
Jistě! Modus operandi je stejný, jaký svobodní zednáři používají k delegitimizaci vlád a přivlastnění si národní suverenity. Nejprve lóže podvrátí profesní a morální přípravu budoucí vládnoucí třídy; pak tyto převážně nekompetentní politiky korumpují a způsobují jejich skandály, které diskreditují je samotné i instituce, jimž předsedají; pak poukazují na zkorumpovanost politiků a institucí, aby mohli privatizovat veřejné služby s obrovskými zisky; a nakonec najímají zkorumpované politiky, aby pracovali v jejich firmách nebo nadacích a mohli s nimi dále manipulovat.
V katolické Církvi mravní zkaženost a heretické formování duchovních také napomohlo přijetí změn ve věroučných, mravních a liturgických záležitostech. Až však brzy vyjde najevo pouto spoluviny, které neoddělitelně spojuje hluboký stát [deep state] a hlubokou církev, hrůza, která tyto zločince obklopuje, bude taková, že se bude jednat o skutečnou apokalypsu v etymologickém smyslu slova, tedy o „odhalení“, „zjevení“.
Často jste podotýkal, že existuje podobnost mezi tím, co se děje v občanském světě a v Církvi.
V občanské sféře jsme svědky puče organizovaného podvratnou lobby, v níž hlavy států, ministři a představitelé státu, kteří mají zastupovat občany, jednají proti zájmům národů kvůli prospěchu této lobby, jež je jmenovala. Jsou to zaměstnanci státu? Ano. Jsou zrádci? Ano. V normálním světě by tomu tak být nemělo, ale ve skutečnosti jsou ti, kdo mají ve státě autoritu, téměř všude podřízeni nepřátelské moci, která pronikla do struktury autority, aby ji využila ve svůj vlastní prospěch a zničila ji. Jsou to dva státy? Ne. Jeden je stát, druhý je hluboký stát, jeho padělek, který právě jako takový dokáže jednat a vyžadovat si poslušnost.
V církevní sféře čelíme totožné situaci. Stejné zednářské lobby, která více než dvě století systematicky ničila občanské vlády, se podařilo proniknout do katolické Církve, aby jmenovala své vlastní agenty, aby postupně odstranila veškerou vnitřní opozici a zavedla řadu radikálních změn, které podkopávají dva tisíce let trvající učení magisteria. Záměrem těchto pátých kolon bylo přivlastnit si autoritu Církve, aby ji zničily zevnitř, a použít moc zákona k opačnému účelu, než který ji legitimizuje. Jsou to snad dvě církve? Jistěže ne. Jedna je pravá Církev, druhá je hluboká církev, tedy její padělek, proticírkev, anticírkev Antikrista.
Arcibiskup Fulton Sheen napsal: „Falešný prorok bude mít náboženství bez kříže. Náboženství bez budoucího světa. Náboženství k zničení náboženství. Bude existovat padělaná církev. Kristova Církev [katolická Církev] bude jedna. A falešný prorok vytvoří jinou. Falešná církev bude světská, ekumenická a globální. Bude to federace církví. A [různá] náboženství vytvoří určitý druh globálního sdružení. Světový parlament církví. Bude vyprázdněna od veškerého Božského obsahu a bude mystickým tělem Antikrista. Dnešní mystické tělo na zemi bude mít svého Jidáše Iškariotského a bude jím falešný prorok. Satan ho přivede mezi naše biskupy.“
Hluboká církev se však takto oficiálně neprojevuje, protože by okamžitě ztratila svou moc nad věřícími. Jejím cílem je přimět lidi ani ne tak, aby přijali jen tu či onu změnu nauky, morálky, liturgie, ale aby přijali změnu samotnou, tedy ideu permanentní revoluce, podle níž se učení Církve musí měnit a dokonce si i odporovat podle různých epoch a kulturních kontextů. Jakmile hluboká církev uspěje při přijetí tohoto principu, může jednat na všech frontách a protiřečit tomu, co Církev učila před Druhým vatikánským koncilem.
Věřící a duchovní, kteří si tohoto podvodu nejsou vědomi, samozřejmě nadále patří ke katolické Církvi, stejně jako by do Církve patřili před sto lety. Ti, kteří se považují za členy „koncilní církve“, by byli před sto lety odsouzeni jako heretici, a proto je ani dnes nelze považovat za ty, kteří jsou ve společenství s katolickou Církví. Paradoxem je, že hlava koncilní církve, která je heretická a odpadlá, může být zároveň považována za pontifika svaté římskokatolické Církve a za osobu, která si od Našeho Pána uzurpuje hlas Jeho Nevěsty, aby zneuctila ji i samotného Ježíše Krista.
I zde máme překryv dvou entit – Církve a anticírkve – v rámci jedné hierarchie, a to je to, co představuje „Satanův mistrovský tah“, který arcibiskup Lefebvre od počátku odsuzoval.
Ve svém novém prohlášení říkáte, že „koncilní hierarchie... patří do jiné entity, a proto nepředstavuje pravou Kristovu Církev,“ zatímco v minulosti jste (zde) hovořil o „souběžné přítomnosti dvou entit v Římě: Kristova Církev je okupována a zastíněna modernistickou koncilní strukturou, která se ustavila v téže hierarchii a využívá autoritu svých služebníků k nadvládě nad Kristovou Nevěstou a nad naší Matkou“. Zastáváte nyní názor, že „koncilní hierarchie“ je zcela oddělená od katolické Církve? A koho považujete za část „koncilní hierarchie“?
„Koncilní církev“ je věroučně, mravně i liturgicky oddělená od katolické Církve, ale její hierarchie zároveň sebe sama nazývá katolickou a jako taková vyžaduje poslušnost od věřících pravé Církve. Tato hierarchie nereprezentuje pravou Kristovu Církev, ale tvrdí, že ji reprezentuje, protože kdyby se od ní oficiálně oddělila, nemohla by již využívat autoritu a autoritativnost pravé Církve a musela by jednat jako každá jiná heretická sekta. Modernismus po vzoru typické strategie zednářských sekt naučil své agenty skrývat se, aby mohli nerušeně dosáhnout velitelských pozic. Svatý Pius X. dokázal pomocí železné organizace a s využitím věrných spolupracovníků tuto „žumpu všech herezí“ vymýtit, ale ta znovu nabyla na síle, jakmile byl obranný systém, který si svatý papež přál, nejprve z naivity oslaben a poté záměrně zrušen těmi, kteří tehdy odsuzovali „proroky zkázy“, podobně jako jsou dnes nálepkováni „konspirační teoretici“. Cíl je stejný jako u těch, kteří inspirovali a financovali pacifismus: odzbrojit protivníka, aby bylo možné si ho podrobit bez odporu. Nepříteli se totiž podařilo ovládnout všechny pevnosti, které hierarchie vlastní vinou ponechala nestřežené.
Poslední pevnost, která po pokoncilním období ještě zůstala – pevnost posvátnosti života – je dnes vážně ohrožena přítomností nechvalně známých neomaltuziánských zastánců potratů mezi členy Papežské akademie pro život (kteří zastávali nebo stále zastávají významné funkce v organizacích otevřeně nepřátelských vůči katolické Církvi) a připuštěním politických vůdců podporujících potraty – vzpomeňte například na Joea Bidena a Nancy Pelosiovou – k Svatému přijímání.
Hanebné mlčení amerických biskupů i samotného Svatého stolce ohledně zařazení [různých] hnutí pro život na seznam teroristických organizací ze strany Bidenovy administrativy nás děsí.
Problém tedy není v tom, zda jsme my v Církvi, ale spíše v tom, zda ti, kteří si uzurpují její autoritu, aby Církev ničili, jsou její součástí. To oni musí být vyhozeni – nikoliv my! Nejsou součástí Církve, jejíž autoritu si uzurpovali, proto nemají právo dělat to, co dělají a nemůžou od věřících v žádném případě vyžadovat poslušnost.
Zdroj: Catholic Family News
Překlad: D. Grof
