Sedm dní v týdnu a sedm proseb modlitby Páně (2024)
Výňatek z překladu německého kázání P. Aloise Brühwilera v Praze 5. května 2024
Neděle 5. po Velikonocích
***
1. Neděle a 1. prosba modlitby Páně „Posvěť se jméno tvé!“
1) Naši pohanští předkové tento den zasvětili uctívání slunce; odtud „Den slunce“ [Sonntag].
Naším „sluncem“ je však náš Pán Ježíš Kristus. Po šesti dnech práce je předmětem našeho hlubokého uctívání.
Přestože toto duchovní slunce (náš Spasitel) také jednou zapadlo, o to slavněji opět vyšlo:
• v den vzkříšení, který byl prvním dnem týdne, a
• o svátku Letnic se světlo stalo dokonalým; od té doby bude toto slunce svítit až do konce časů.
2) Neděle tedy odpovídá první prosbě modlitby Páně: „Posvěť se jméno tvé!“
• Kéž světlo, slunce spásy, vyjde pro nevěřící; kéž se u nich stane „nedělí“.
• A nechť my křesťané odhodíme skutky temnoty a chodíme ve světle. Toto slunce chce osvítit naši mysl, abychom nikdy neztratili ze zřetele svůj věčný úděl. A tak ať je v neděli Pán Ježíš, jeho zásluhy a jeho milost předmětem našich myšlenek a našeho díkůvzdání. Nedělní světlo by mělo oživit naši vůli, abychom jednou mohli slavit věčnou neděli.
2. Pondělí a 2. prosba modlitby Páně „Přijď království tvé!“
1) Pondělí je „Den měsíce“ [Montag], kterému pohanští předkové zasvětili druhý den v týdnu.
Měsíc je jistě prospěšný pro zjemnění přechodu z oslnivého slunečního světla do noční tmy. Měsíc je však také proměnlivý – je věrným obrazem naší země, kde se vše mění a nic nezůstává stejné.
2) „Den měsíce“ odpovídá 2. prosbě: „Přijď království tvé!“ Tato prosba nás odkazuje na věčně nepomíjivé a neměnné království, na království Pána Ježíše Krista:
• v nás – království milosti a pravdy;
• na zemi – království jeho svaté Církve;
• v nebi – království věčné blaženosti.
3. Úterý a 3. Prosba „Buď vůle tvá!“
1) „Den služby“ [Dienstag]. Služba, to znamená, že všechny živé i neživé bytosti, všichni rozumní i nerozumní tvorové, všichni slouží jednomu nejvyššímu Pánu. Služebník však musí svou vůli podřídit vůli Pána. A na konci služby obdrží služebník odměnu, kterou si zaslouží.
2) A proto třetí prosba „Buď vůle tvá!“ je výrazem:
• naší bezpodmínečné povinnosti sloužit a naší poslušnosti;
• ale také naší slabosti a bezmoci; bez vyšší pomoci nemůžeme tuto povinnost splnit.
Třetí prosba modlitby Páně je také vyjádřením naší ochoty dovolit, aby se pro nás stala Boží vůle:
• být „dobrými a věrnými služebníky“ (Mt 25, 21).
4. Středa a 4. prosba „Dej nám dnes!“
1) Tři dny v týdnu už skončily, další tři následují. Středa stojí mezi minulostí a budoucností [Mittwoch], je také přítomností, „dnes“.
2) A proto 4. prosba „Dej nám dnes!“.
Tato prosba je výrazem:
• důvěry – tři dny už nám Bůh s láskou zajistil, nezapomene na nás ani dnes;
• skromnosti a spokojenosti; vždyť toužíme jen po chlebu (po tom nejnutnějším) a jen pro dnešek (ne pro zítřek). „Zítřek bude pečovati sám o sebe.“ (Mt 6, 34).
„Dej nám dnes“ je také připomínkou pomíjivosti života; možná jsme právě v polovině života, nebo snad už za ní!
„Dej nám dnes“ je zároveň připomínkou chleba pro duši, čímž je míněna Nejsvětější svátost oltářní, ale také každá milost, moudrost a síla k dobrému.
5. Čtvrtek a 5. prosba „Odpusť nám naše viny!“
1) „Den hromobití“ [Donnerstag], Božího hněvu, protože kdyby duchovní slunce na nás svítilo marně („neděle“), jestliže by nám měsíc marně připomínal pomíjivost všech pozemských věcí („pondělí“); a jestliže jsme neplnili vůli našeho Pána („úterý“) a středa už minula, pak se vyčerpala i Boží trpělivost.
Boží trpělivost je vyčerpána; rozhněvaný otec volá na své hříšné děti hromovým hlasem soudce: „Nebudete-li činiti pokání, všichni podobně zahynete.“ (Lk 13, 3).
2) A proto je tato pátá prosba velmi vhodná: „Odpusť nám!“
K usmíření Otcova hněvu přispíváme tím, že
• uznáme a vyznáme své špatné skutky;
• slibujeme vážnou a upřímnou nápravu – „jako i my odpouštíme...!“.
6. Pátek a 6. prosba „A neuveď nás v pokušení!“
1) Pátek je „Dnem svobody“ [Freitag], osvobozením z otroctví hříchu.
V tento den nás totiž Kristus na Golgotě osvobodil z otroctví Satana, když zaplatil výkupné svou krví.
I my bychom nyní měli zůstat svobodní a přivlastňovat si zásluhy našeho Spasitele svobodnou činností. Satan nás však stále pronásleduje, proto je šestá prosba opět tak vhodná:
2) „Neuveď nás v pokušení!“ – jako připomínka a předsevzetí, abychom se nestali otroky světa, nízkých tužeb, ďábla, a také abychom utíkali před pokušením, které nás k tomu vede.
Šestá prosba je také povzbudivým odkazem na Pána Ježíše a jeho pomoc; on přemohl svět a jeho knížete a neopustí nás v boji, který je svatý a krátký.
7. Sobota a 7. prosba „Ale zbav nás od zlého!“
Sobota, den odpočinku. Je to poslední den v týdnu, sváteční večer.
1) Pán Ježíš v tento den našel odpočinek – v hrobě – pro nás tu však stále nenastal dokonalý odpočinek. Je narušován různými zly a pohromami, zejména největším zlem, hříchem; a přesto duše touží po odpočinku a pokoji.
2) Proto sedmá prosba zní: „Zbav nás od zlého!“. Tato prosba je tak blízká neklidné, utrápené mysli; ale odpočinutí se nám dostane pouze:
• až od nás bude hřích odňat, až nás nic nebude oddělovat od Boha;
• a až budeme věčně odpočívat v Bohu skrze blaženou cestu. Teprve tehdy budeme vykoupeni od všeho zla, až bude smrt – poslední zlo – překonána. Pak bude sobota, skončí velký týden života; bude následovat věčná neděle, v níž pro nás vyjde věčné slunce ve věčné kontemplaci Boha.
Prosme nebeského Otce o tyto milosti ve jménu Pána Ježíše Krista, jeho milovaného Syna, a ve jménu jeho milované dcery Panny Marie.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Překlad: L.S.
