Teologie osvobození a synodalita (2023)
P. David Nix
27. června 2023
„Teologie osvobození“ je marxistická hereze, která se objevila v Latinské Americe během 70. a 80. let 20. století a hlásala, že cestou k osvobození chudých není osvobození od hříchu, ale spíše osvobození od útlaku, a to i s použitím násilí proti vyšší a střední třídě. Stejně jako všechna marxistická hnutí ztratilo kontrolu nad svým násilím. Epicentrem „teologie osvobození“ v 80. letech byla Nikaragua, kdy nespočetní biskupové a kněží podporovali marxistické „sandinovské“ hnutí. Malachi Martin toto hnutí marxistických kněží a biskupů popisuje ve své knize z roku 1987 „The Jesuits“ („Jezuité“), která se stala bestsellerem New York Times:
Byl to splněný sen. Sen formulovaný do jasných slov P. Boffem: „Posvátná moc musí být předána zpět do rukou lidu.“ Nepřipouštěla se žádná učitelská nebo řídící autorita „shora“, od cizí, hierarchické Církve. Ve skutečnosti se samotné symboly této Církve musí tvrdě odmítnout. Symboly a vše ostatní musí přicházet pouze „zdola“. Od lidu. Od jeho základních společenství – jen v Nikaragui jich bylo časem téměř 1 000 a v celé Latinské Americe téměř 300 tisíc. Idea základních společenství se rozšířila do Spojených států, kde se jim někdy říká „shromáždění“. – The Jesuits, str. 59
Všimněte si, že aby teologové osvobození přeprogramovali myšlení latinskoamerických katolíků z apoštolského katolicismu k marxistickým zásadám, nemohli průměrným katolíkům říct, aby se hned zbavili Božího zjevení. Nakonec však ďábelským poselstvím od této hierarchie rolníkům bylo: Musíte být osvobozeni krví bohatých, ne drahocennou Krví Ježíše Krista.
Malachi Martin se dál vyjadřuje ke kněžím z obrázku na začátku tohoto článku:
Fernando Cardenal, Ernesto Cardenal, Miguel D´Escoto Brockman, Edgar Parrales a Alvaro Arguello byli ukázkoví kněží sandinistů, záměrní a ochotní ospravedlňovatelé této nové „lidové církve“, která si měla přivlastnit a nově definovat všechny pojmy katolicismu, zatímco Církev v Nikaragui zbavila veškerého papežského vlivu. Katolicismus Nikaragujců měl být „obrácen“ na marxismus. A tito sandinovští kněží byli výkonní. Jak se desítky a nakonec stovky dalších kněží, jeptišek a řeholníků po celé zemi inspirovaly touto novou horlivostí, základní společenství se pomalu rozšiřovala dostatečně široce a zapustila své kořeny dostatečně hluboko, aby se sandinovci stali novými hierarchy nikaragujské společnosti... Teprve v roce 1973 a 1974 se Pavel VI. začal skutečně znepokojovat jezuity obecně, ale v té době už byla jeho kontrola nad nimi oslabená. V Nikaragui mezitím pokračovala revoluce, zabíjení, bombové útoky, bankovní loupeže, mučení a mrzačení na všech stranách. V tomto násilném dramatu získávali sandinovci díky silné podpoře jezuitů a otálení Pavla VI. drahocenný čas. – The Jesuits, str. 59–60
Pečlivé naslouchání několika předem vybraným lidem
Aby člověk pochopil novou Synodu o synodalitě, stačí, aby pochopil myšlení bývalého arcibiskupa z Buenos Aires. Pro latinskoamerické jezuity v 80. letech byla hospodářská revoluce „teologie osvobození“ pouze jednou částí přeprogramování průměrného katolíka. Druhou částí bylo převrátit tradiční nauku v myšlení a v srdci průměrného latinskoamerického katolíka. To je způsob, jak se zbavíte Božího zjevení. Mějte na paměti první citát brazilského P. Boffa v tomto článku, který prohlásil: „Posvátná moc musí být předána zpět do rukou lidu.“ K tomu Malachi Martin dodává: „Nepřipouštěla se žádná učitelská nebo řídící autorita »shora«, od cizí, hierarchické Církve. Ve skutečnosti se samotné symboly této Církve musí tvrdě odmítnout.“
Spojitost mezi Synodou o synodalitě a teologií osvobození se stává zjevnou: V obou případech bude průzkum veřejného mínění využit k přeprogramování Víry, kterou dal Kristus apoštolům, na sekulární, humanistickou, marxistickou teologii zednářských principů. Samozřejmě nenechají tradiční katolíky „hlasovat“ pro to, co si myslí, že je důležité. „Posluchači“ jsou předem vybraní pro předem rozhodnutou záležitost, jíž je prosazování protikatolických principů. „Hlasování o nauce“ je skutečně cílem teologie osvobození i Synody o synodalitě. To má opět kořeny u jezuitských teologů z 80. let včetně bývalého arcibiskupa z Buenos Aires. Samotné webové stránky k Synodě vlastně mají hodně podobný tón jako výše zmíněné citáty z knihy Malachiho Martina o jezuitech. Tyto Vatikánské webové stránky v současné době prohlašují:
22. „Synodální církev je církví naslouchající.“ Toto vědomí je plodem zkušenosti synodálního putování, které je nasloucháním Duchu skrze naslouchání Slovu, nasloucháním dějinným událostem a vzájemným nasloucháním mezi jednotlivci a mezi církevními společenstvími, od místní úrovně až po úroveň kontinentální a univerzální.
(Poznámka: Dokument Instrumentum laboris je v češtině ke stažení zde.)
Když tedy čtete o „hlasování o nauce“, mějte na paměti, že závěry už jsou předem určeny elitou. Tak funguje veškerá marxistická teologie. Má za cíl převracet Písmo svaté a Magisterium ve prospěch nauky a liturgie, která je v principu zednářská. Pouze Ježíšova Krev může osvobodit bohaté i chudé od jejich hříchu. Pro teology osvobození je to však pouze krev bohatých, která může osvobodit chudé. A přesně proto jsou všechny dokumenty z Vatikánu v posledním desetiletí plné „bratrství, rovnosti a volnosti“, tří principů Francouzské revoluce. To je středem dokumentu Instrumentum laboris ze Synody o synodalitě. Stejně jako komunismus je to evangeliem Smrti a nikoliv Života.
Zdroj: Pilgrim Priest
Překlad: D. Grof
