Komentář Eleison DCCCXV – Povzbuzující Viganò (2023)
(815)
25. února 2023
POVZBUZUJÍCÍ VIGANÒ
V dalším skvělém textu z 21. ledna arcibiskup Viganò ve jménu pravého Boha, pravé Církve a pravé mše kárá Novocírkev Druhého vatikánského koncilu s její padělanou „mší“. Zde je velmi krátký souhrn dlouhého originálu přístupného na Lifesitenews/opinion/abpvigano.
Druhý vatikánský koncil, který nebyl dogmatickým koncilem, nezamýšlel definovat žádnou věroučnou pravdu a omezil se pouze na často nejasné znovupotvrzení nauk, které dříve jasně a jednoznačně definovala neomylná autorita Magisteria. Byl neoprávněně a nuceně považován za „superkoncil“, za „superdogma“ nové „koncilní církve“, až do té míry, že nově definoval Církev ve vztahu k této události.
V dějinách Církve do Druhého vatikánského koncilu se nikdy nestalo, že by nějaký koncil mohl ve skutečnosti mít více autority než dvacet dogmatických koncilů. Přesto se to stalo uprostřed mlčení většiny episkopátu a se souhlasem pěti římských papežů od Jana XXIII. po Benedikta XVI. A za těchto padesát let permanentní revoluce žádný z těchto papežů nikdy nezpochybnil „magisterium“ Druhého vatikánského koncilu, ani se neodvážil odsoudit jeho heretické teze nebo vyjasnit jeho nejasná vyjádření.
Naopak, všichni tito papežové od Pavla VI. učinili Druhý vatikánský koncil a jeho implementaci natolik ústředním bodem programu svého pontifikátu, že svou papežskou autoritu podřídili čemukoliv a spoutali s čímkoliv, co koncil nadiktoval. Jejich „magisterium“ začíná s Druhým vatikánským koncilem a tam i končí. A následující papeži prohlásili své bezprostřední předchůdce za svaté kvůli jediné skutečnosti, že svolali koncil nebo jej ukončili nebo jej zaváděli. Teologický jazyk se také přizpůsobil nejasným vyjádřením koncilních textů, což zašlo tak daleko, že byly jako definované nauky přijaty věci, které byly před koncilem považovány za heretické jako například, že stát je nad náboženstvím.
Papež Bergoglio má jednou dokonale pravdu, když tvrdí, že tridentská mše je hrozbou pro Druhý vatikánský koncil, kterou nelze tolerovat. Je to proto, že je tato mše skutečně tak katolická, že podkopává jakýkoliv pokus o pokojné soužití dvou „forem“ téhož římského ritu. Je skutečně absurdní si představit řádnou montiniánskou „formu“ a mimořádnou tridentskou „formu“. Novus Ordo je při bohoslužbě vyjádřením zcela odlišného náboženství – náboženství „koncilní církve“. Je to podvržený a dvojsmyslný ritus, který je natolik „nakloněný herezi“, že si zasluhuje jedině to, aby byl potlačen a abychom se s ním zcela rozloučili.
Nepřekvapí mě, pokud ve velmi blízké budoucnosti ti, kteří zneužívají papežovu autoritu, aby zničili pravou Církev, nejenom omezí slavení této starobylé mše, ale zcela ji i zakážou. Pokud by měl Řím zakázat slavení této starobylé mše, zjistí katolíci, kteří věří, že mohou sloužit dvěma pánům – Kristově Církvi i koncilní církvi – že byli podvedeni. Budou si muset vybrat mezi tím, že neuposlechnou nezákonné nařízení a zachovají poslušnost Bohu, nebo se skloní před vůlí tyrana a přitom zradí své povinnosti Božích služebníků.
Nejde o nic menšího než o bitvu mezi Kristem a Satanem. Bitvu o mši, která je srdcem naší Víry, trůnem, na nějž sestupuje Božský eucharistický Král, která je Kalvárií, na níž se nekrvavým způsobem obnovuje obětování Neposkvrněného Beránka. Tato bitva se musí vybojovat kvůli zásadní odlišnosti mezi na Boha zaměřené vizi tridentské mše a na člověka zaměřené vizi jejího koncilního padělku. Postarejme se o to, abychom si, jakkoliv nehodní jsme, zasloužili budoucí uznání ze strany Církve, zatímco se připravujeme na ony zkoušky, v nichž budeme dosvědčovat, že patříme Kristu.
Kyrie elesion
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
