Komentář Eleison DCCCXIII – Ještě Dostojevskij (2023)
(813)
11. února 2023
JEŠTĚ DOSTOJEVSKIJ
Ve svém posledním románu Bratři Karamazovi (1879), klade proslulý ruský romanopisec Fjodor Dostojevskij (1821–1881) do úst ruského mnicha, otce Zosima, další hluboké myšlenky o neúspěchu liberálního Západu a o možné budoucí důležitosti křesťanského Východu, a zvláště ruského mnišství, pro svět. Čas nám odpoví, ale jak se Amerika i Rusko chystají na plné vypuknutí třetí světové války, nabývá zasvěcení Ruska, jak jej požadovala Naše Paní Fatimská, na stále větší důležitosti, zatímco myšlenková linie otce Zosima začíná být čím dál zajímavější. Zde je jen jeden výňatek z knihy (kniha VI, kapitola 3, oddíl e), který je volně upravený a zkrácený:
Od těchto pokorných mnichů, kteří touží po modlitbě v osamění, snad znovu přijde spása Ruska! ... ve své samotě uchovávají obraz Krista světlý a neposkvrněný, v čistotě Boží pravdy, od dob dávných Otců, apoštolů a mučedníků. A až přijde čas, ukážou jej vratkým konfesím světa. To je veliká myšlenka. Ona hvězda vyjde na Východě.
...Podívejte na světské „elity“ a na všechny, kteří se staví nad Boží lid. Nebyly v nich Boží obraz a Jeho pravda překrouceny? Mohou mít vědu, ve vědě však není nic, než to, co je objektem smyslů. Duchovní svět, vyšší část lidského bytí, je zcela odmítnut, je zavržen s určitým druhem triumfu, dokonce i s nenávistí. Svět vyhlásil vládu svobody, zvláště v nedávné době, co však v této jejich svobodě vidíme? Nic než otroctví a sebezničení!
Svět totiž říká: „Máte touhy a tak je uspokojujte, protože máte stejná práva jako ti nejbohatší a nejmocnější. Nebojte se je uspokojovat a dokonce znásobujte své touhy.“ V tom vidí svou „svobodu“. Co však vyplývá z tohoto práva zmnožování tužeb? To, že je svět stále jednotnějším, že je stále globálnějším společenstvím, jak se překonává vzdálenost a myšlenky létají vzduchem? V takovou svobodu nevkládejte žádnou víru, protože překrucuje Bohem danou lidskou povahu tím, že ve vyšších a středních třídách pěstuje mnoho nesmyslných a pošetilých tužeb, návyků a absurdních rozmarů. Lidé pak žijí jen pro vzájemnou závist, pro přepych a okázalost, na něž se pohlíží jako na takovou nezbytnost, že spáchají i sebevraždu, jestliže takovéto pošetilé touhy nedokážou uspokojit. Pokud jde o chudé, ti mají sklon utopit své neuspokojené potřeby a závist v opilství, namísto toho však brzy budou pít krev, protože jsou vedeni do světových válek. Ptám se vás, jsou takoví lidé svobodní?
Námitka: Budou bojovat za lidstvo! Odpověď: Nevydrží dlouho. Namísto získání svobody, upadli do otroctví a namísto služby věci bratrské lásky a jednoty lidstva naopak upadli do neshod a osamocení. … Proto se služba lidstvu, bratrská láska a solidarita lidstva jeví stále falešnější. Jak se totiž může člověk zbavit zvyku uspokojování nesčetných tužeb, které si sám stvořil? Když je díky své „svobodě“ osamocený, jaký zájem bude mít o zbytek lidstva? Takoví lidé mohou mít víc „věcí“, mít větší počet předmětů, ale radost se z jejich života vytratila.
Mnišská cesta je velice odlišná. Poslušnost, půst a modlitba jsou vysmívány, přesto jen skrze ně vede cesta ke skutečné, pravé svobodě. Odstřihnul jsem své nadbytečné a zbytečné touhy, trestám svou umíněnost poslušností a s Boží pomocí dosahuji duchovní svobodu a radost … Spása Ruska přichází od lidu. A ruský mnich vždy byl na straně lidu … Lid se střetne s ateistou a přemůže ho a Rusko bude jedno a pravoslavné. Starejte se o rolníka a střežte jeho srdce. Klidně jej vzdělávat je vaše povinnost mnichů, protože rolník má ve svém srdci Boha.
Kyrie elesion
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
