Co jsou „omyly Ruska“? (2017)
Naše Paní z Fatimy řekla při Svém zjevení 13. července 1917 sestře Lucii, že „Rusko rozšíří své omyly po celém světě a zapříčiní války a pronásledování Církve. Dobří budou týráni, Svatý Otec bude velmi trpět a mnohé národy budou vyhubeny.“
Lidé někdy kladou otázku: „Co jsou tyto omyly Ruska?“ Dr. Maike Hicksonová ve svém článku Have the „Errors of Russia“ Now Infected Rome? předkládá v odpovědi na tuto otázku nejúplnější výčet, jaký jsem kdy viděl.
Nedávno jsem si na tento výčet vzpomněl, když jsem dělal rešerše k související otázce, a rozhodl jsem se, že by zde bylo dobré tento výčet Dr. Hicksonové uveřejnit pro dobro čtenářů.
***
Co však tedy jsou tyto „omyly Ruska“, které se vyvinuly v době ruské bolševické revoluce krátce po zjeveních ve Fatimě? Zdá se, že mimo jiné zahrnují i následující charakteristické věci:
1) Zjednodušující ateistický a materialistický pohled na svět, který má za cíl podkopat ve společnosti cokoliv křesťanského.
2) Ideologie, která je odtržená od Pravdy a reality.
3) Kulturní marxismus, který později prostoupil také Západ s pomocí Frankfurtské školy a idejí Antonia Gramsciho.
4) Revolučně socialistický duch, který podkopává zvláště hlavní aspekty rodinného života – především s pomocí feminismu, rozvodů a potratů.
5) Hegeliánská dialektická filozofie spolu s dialektickým materialismem, který tvrdí, že svár a stále pokračující spor ve společnosti jsou nezbytné, aby zapříčinily vyšší a rozvíjející se formy života. Takový přístup zásadně popírá a údajně přesahuje princip či zákon bezrozpornosti.
6) Formu vládnoucího „revolučního socialismu“, který se také ústavně nazývá „demokratický centralismus“. Posledně zmíněná formulace znamená, že věci vypadají jako otevřeně demokratické, přesto však jsou všechny centrálně organizované a řízené z pozadí (Dr. Robert Hickson tento princip nedávno aplikoval na současnou situaci v Církvi – zvláště s ohledem na Synodu o rodině).
7) Ignorování tradice a tradičních institucí společnosti (nebo nyní i institucí v Církvi jako je například Kurie) jako „kontrarevolučních sil“.
8) Klamné zneužívání jazyka s úmyslem manipulovat veřejnost.
9) Metoda označování vlastních protivníků radikálními a ponižujícími přídomky, které je abstraktně kategorizují jako „pravicové“ nebo „kontrarevoluční“.
10) Přístup, kdy se využívají stále probíhající revoluční změny, kde se vyskytuje „pomalá cesta“ i „rychlá cesta“ jako například „dialektika“ a „dialektický proces“.
11) Snaha umírněné protivníky a protivníky náchylné ke kompromisu nejprve začlenit do nového samozvaného systému a použít je jako Leninovy „užitečné idioty“ v tom smyslu, že pomáhají světu předkládat iluzorní ideu, že se ve skutečnosti nic nezměnilo.
12) Jako poslední prvek – samozřejmě však velmi důležitý a bolestný pro ty, kteří žili v komunismu – zde existuje trvalý pocit nedůvěry a strachu z uvěznění a zavraždění něčích nesmiřitelných nepřátel.
Zdroj: OnePeterFive
Překlad: D. Grof
