Komentář Eleison DCCLXXIII – Takzvaný rasismus (2022)
(773)
7. května 2022
TAKZVANÝ RASISMUS
Spolu s předešlými dvěma vydáními těchto „Komentářů“ (z 23. a 30. dubna) předpokládejme, že „rasismus“ má dnes takovou důležitost, že znásilňuje veškerý zdravý rozum, protože marxismus je náhražkou náboženství a boj proti „rasismu“ je pouze opakováním marxismu. Toto „pouhé opakování“ se však v ulicích projevuje jako opravdové křížové tažení, viz např. hnutí „Black Lives Matter“. Proč se rozparádění komunisté vždy chovají jako křižáci? Ve skutečnosti jde o náboženskou otázku zasluhující si kvůli nim naši pozornost. (Vlastně jen duše s nějakým vnímáním pravého Boha mohou správně chápat náš současný bezbožný svět.)
Člověk je duchovní stvoření. Dva řády bytostí nad ním – Všemohoucí Bůh a andělé – jsou čistě duchovní. Tři řády bytostí pod ním – zvířata, rostliny a nerosty – jsou čistě hmotné. Jenom člověk je duchovní díky své duši a hmotný díky svému tělu. Jen on mezi všemi hmotnými stvořeními má inteligenci a rozum a díky svému rozumu má svobodnou vůli. Kdyby neměl inteligenci, nemohl by vládnout všem ostatním stvořením, jak mu Bůh řekl (Genesis I, 26). A zjevně to dokáže, jinak by jej různá zvířata, která jsou zuřivější a silnější než člověk, dávno sežrala. Základem marxismu a komunismu je však ateistický materialismus, tj. popření toho, že existuje něco jako Bůh nebo duch nad hmotou nebo, že existuje svobodná vůle. Podívejte se na úplně první omyl naší materialistické doby, jak jej v roce 1864 uvedl Pius IX. ve svém odsouzení 80 modernistických omylů ve svém „Syllabu omylů“.
Protože „Bůh nás učinil, a ne my sami sebe“ (Ž 99, 3), JSME duchovními tvory, ať se nám to líbí, nebo ne. Pocházíme od Boha a On zamýšlí, abychom k Bohu přišli se svou duchovní a nesmrtelnou duší, přičemž jsme sami schopní se díky správnému použití své svobodné vůle, i když jsme zde dole na zemi spojeni se svým hmotným tělem, těšit navždy z Jeho duchovního nebe tam nahoře. Proto skutečná důstojnost člověka nespočívá tolik v tom, že má svobodnou vůli, jako v tom, že ji správně používá. Pýcha člověka jej však nutí odmítat své duchovní určení pro nebe, kde bude muset podléhat Bohu, a proto předstírá, že je čistě hmotnou bytostí a nemusí poslouchat žádné z Desatera Božích přikázání.
Žádný člověk, který kdy žil, si však sám nevytvořil svou vlastní lidskou přirozenost (Ž 99, 3), a proto i když předstírá, že je čistě hmotný, zůstává duchovní a má Bohem daný instinkt toho, jaký bude život v nebi – bez manželství (Mk XII, 25) nebo rasy (Gal III, 28) nebo jakékoliv jiné bolestné nerovnosti. „Vším a ve všech bude Kristus“ (Kol III, 11) a všechny bolestné nerovnosti života na zemi zůstanou daleko za slávou nekonečné Boží rozmanitosti požehnaných lidí žijících v Jeho i vzájemném dokonalém souladu.
Zde však pro bezbožné lidi jakými dnes jsme, vyvstává neřešitelný problém. Otáčíme se zády k Bohu, nemůžeme si však pomoct a toužíme po Jeho volnosti, rovnosti a bratrství a nesmrtelnosti, která je vepsaná v duchovní povaze našich duší. Proto musíme do svého krátkého smrtelného života vtěsnat uspokojení svých nesmrtelných tužeb, kterou mohu být naplněny jen v Jeho věčném životě. Je to však totéž jako vtěsnat litr tekutiny do půllitrové nádoby. Prostě to nejde. Proto všude v současném životě existují příklady lidí, kteří se snaží uspokojit s pomocí prostředků, které je nemohou uspokojit. „Stvořil jsi nás pro sebe, a neklidné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě.“ (Sv. Augustin)
Byla doba, kdy zaměstnavatelé inzerovali, že „Židé, černoši a ženy se o práci hlásit nemusí.“ Židům může vadit, že běloši vládnou světu. Černochům může vadit, že se na ně mnoho lidí dívá přes prsty. Ženám může vadit, že muž je hlavou rodiny. A kdo je vinen? Hlavně běloši, kteří byli Bohem obdařeni, aby Židy učili Nový zákon, černochy o jejich důstojnosti před Bohem a ženy o jejich pravé roli v rodině. Ale když běloši namísto toho opustili Boha, tak požidovšťují sami sebe, přihlížejí tomu, jak černoši likvidují své bezbožné městské aglomerace, a sami se stávají nemužnými. Pravé řešení těchto problémů a bezpočtu dalších je zřejmé – běloši se sami musí obrátit zpět k Bohu.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
