Řeč svatého Lva papeže na Narození Páně (1947)
Náš Spasitel, nejmilejší, se dnes narodil, radujme se. Nebylo by totiž správné, abychom byli zarmouceni, slavíme-li zrození života, které pohltilo strach ze smrti a vlilo nám radost z přislíbené věčnosti. Nikdo není vyloučen z účasti na tomto veselí. Jeden důvod radosti jest všem společný. Že náš Pán, který přemohl hřích a smrt, přišel nás všechny vysvobodit, ač žádného z nás nenalezl bez viny. Plesej svatý, neboť se blížíš k palmě, raduj se, hříšníku, neboť jsi zván k odpuštění, nadchni se, pohane, jsi povolán k životu. Syn Boží přijal totiž podle plnosti času, kterou stanovila nevyzpytatelná hloubka Božího úradku, přirozenost lidskou, aby ji znovu získal jejímu Původci a aby tak strůjce smrti, ďábel, byl přemožen tou přirozeností, nad níž zvítězil. V tomto boji, který pro nás byl podstoupen, bylo bojováno s velkou a podivuhodnou poctivostí, neboť všemohoucí Pán se neutkal s nejzuřivějším nepřítelem ve své velebnosti, nýbrž v naší slabosti. Nastavil mu tutéž tvář, tutéž přirozenost, mající sice účast na naší smrtelnosti, avšak zcela prostou hříchu. Netýká se tohoto zrození, co je psáno o všech ostatních: „Nikdo není čistý, ani dítě ne, jemuž jest jen jeden den života na tomto světě.“ Nic tedy nepřešlo do tohoto jedinečného zrození z tělesné žádostivosti, nic neproniklo ze zákona hříchu. Čiňme proto díky, nejmilejší, Bohu Otci, skrze Syna jeho v Duchu svatém, že se nad námi smiloval pro nesmírnou lásku k nám; a když jsme byli pro hříchy mrtvi, spoluoživoval nás v Kristu, abychom byli v něm novým stvořením, novým základem. Odložme proto starého člověka s jeho skutky. Zanechme skutků těla, kteří jsme dosáhli účasti na zrození Kristově. Poznej, křesťane, svou důstojnost a stav se účastným božské přirozenosti, nevracej se špatným životem do staré opovrženosti. Pamatuj, čí hlavy a čího těla jsi údem. Vzpomeň, že jsi vytržen z moci temností a přesazen do Božího světla a království.
Zdroj: Serafinský prapor, ročník 26, číslo 1, 1. prosince 1947, str. 1–2
Zpracoval: D. Grof
