Liberalismus, jaký je v této
zemi (1884)
Dr. Don Félix Sardá Y Salvany
Liberalismus,
i když je v podstatě všude jeden a tentýž, představuje různé tváře
v odlišných zemích. Ve své podstatě je to celkové nebo částečné odmítnutí
nadpřirozeného, ale toto odmítnutí má lokální zabarvení dle místa nebo
okolností.
Tradice,
zvyky, předsudky, výstřednosti lidí jej odrážejí pod různými úhly. Je ve svém
podání ve světě proměnlivý, a náhodnému pozorovateli, který se pouští do
prozkoumávání pod zevnějškem věcí, se může zdát, že se vůbec neprojevuje,
zatímco ve skutečnosti existuje ve své nejsubtilnější a tudíž nejnebezpečnější
formě.
V Americe
se stěží zdá vůbec existovat, tak zakořeněný je v našich společenských
podmínkách, tak přirozený je v převažujících způsobech myšlení, tak
vrozený je v převládajících náboženských představách o nás – a tudíž
poskytuje tak vhodný domov pro protestantské sekty. Skutečně je samotným
základem pseudonáboženské a pseudomorální atmosféry, kterou denně vdechujeme.
Můžeme doufat, že unikneme její nákaze pouze hojným a častým průvanem pravověrné
nauky, nejpřísnější intelektuální bdělostí opevněnou nadpřirozenou milostí.
Jeho aspekt v této zemi je podivný a obtížený zvláštním nebezpečím pro ty,
kteří jsou nedbalí ve víře nebo mravech. Jeho hlavní projev ve Spojených
státech je ve formě toho, co se lidově nazývá NESEKTÁŘSTVÍ. Je to současný
klam, stanovený jako fundamentální pravda, že jedno náboženství je stejně dobré
jako druhé, že každý má právo věřit, čemu chce, že odlišnosti ve vyznání jsou konec
konců vše jen odlišnosti ve formách vyjádření, že každý si může vybrat své
vlastní vyznání nebo sektu dle svého vkusu – nebo dokonce úplně odvrhnout
náboženské přesvědčení a – nakonec, že náboženství je věc zcela oddělená od
občanského a společenského života. To vše je samozřejmě SEKULARISMUS ve svých
rozličných stupních – popření nadpřirozeného.
V praxi
si tento princip získává oblibu ve společenském a občanském životě a přímo či
nepřímo likviduje předsudek náboženství a morálky: Civilní sňatky a rozvody,
smíšená manželství a následný rozklad rodinného života, všeobecné snižování
obchodních standardů a morálky, zkažená literatura, materialistický žurnalismus
uspokojující uvolněné myšlení a uvolněný život, veřejné zesměšňování, vysmívání
se, odmítání nebo lhostejnost k náboženství; všechny tyto věci jsou
chladně považovány za samozřejmou věc, nutný prospěch; za věci, jež se mají
přehlížet a jimž se má aplaudovat, to vše na základě toho, že jsou to plody
svobody. Nejzhoubnější účinek však vychází z převládající vzdělávací
teorie. Zde se liberalismus projevuje ve svých nejstrašnějších a nejúplnějších
účincích, protože upírá náboženství přímo tu oblast, kde má nejsilnější práva,
totiž myšlení dětí.
Sekularismus
zde s pudem nepřítele nejjasněji a nejvítězoslavněji uplatnil svůj nárok a
pod pláštíkem striktní nezaujatosti a dokonce patriotismu vykázal náboženství
z učeben.
To, že by
katolíci nepocítili účinky této uvolněné atmosféry lze stěží očekávat.
S ovzduším
tak nasyceným jedem bude vskutku obtížné zachovat si zdravou krev. Mnozí se
stali oběťmi této nákazy, a i když se ne vždy skrz naskrz zkazili, nakazili se
dost.
Proto, ne-li
mezi velkým, pak mezi nemalým počtem [katolíků], nacházíme snadný sklon ke kompromisu
nebo umenšení své víry ve věcech nauky či praxe. PŘIROZENÝ SKLON V LIDSKÉ
POVAZE UNIKNOUT TŘENICÍM A VYHNOUT SE NEPŘÁTELSTVÍ JE NANEŠTĚSTÍ V MNOHA
PŘÍPADECH PODPŮRNÝM FAKTOREM SMĚREM K ÚSTUPKŮM.
Omlouvat,
ospravedlňovat, oslabovat, změkčovat, vysvětlovat ten či onen bod víry, praxe
nebo kázně snadno vyplývá z myšlenkového návyku z nákazy z trvalého
styku s liberály, u nichž dostává vše přednost před vírou a nadpřirozenem.
To je zvláště pravda tam, kde se liberalismus zdržuje agresivní akce a
s prohnanou satanskou nebo světskou moudrostí zakládá svou zrádnou
toleranci na údajné velkodušnosti myšlení či šíři rozhledu. Když je
nadpřirozené vágně ztotožněno s pověrčivým, důslednost
s předpojatostí (neboť takový je současný postoj sekularismu kolem nás),
vyžaduje to odvahu, statečnost a útěchu z nesporného vlastnictví pravdy, abychom
vzdorovali rafinovanému tlaku mylného veřejného mínění u těchto přídomků. Pokud
není lidská přirozenost opevněná a poučená, brzy pod tímto morálním útiskem
ustupuje „lidským ohledům“.
Takové je naše
liberální prostředí v této zemi. Nemůžeme mu uniknout. Máme však povinnost
určitě vzdorovat jeho smrtelné nákaze vší silou své duše. Jestliže doufáme, že
si uchováme svou víru neporušenou, musíme, abychom ji udrželi čistou a jasnou
ve své duši, [a] abychom se uchránili před zhoubným vlivem smrtící hereze, jež
každodenně vede tisíce lidí do záhuby, být obezřetní a bdělí v její
přítomnosti. Uprostřed mnoha rojících se nepřátel musí být naše brnění bez
trhlin od holenních částí až po přilbici, naše zbraně musí být dobře ošetřené, dychtící
a naleštěné, aby nejen odvrátily nepřátelský úder, ale aby byly připravené
uštědřit i účinný úder, kdekoliv se odhalí nepřítelova slabost.
Kvůli tomu,
že žijeme uprostřed takových zmatení, kde jsou cesty bludné a kde se nástrahy kladou
každému našemu kroku, aby nás polapily nepřipravené, musíme se mít na pozoru
dvojím způsobem: za prvé, prostřednictvím života, který žijeme ve stavu
milosti; za druhé, prostřednictvím poučeného rozumu, který může osvětlovat naší
cestu jako náš průvodce a jako maják pro druhé.
Zvláštním
způsobem je to potřeba v naší zemi, kde liberalismus předstírá, že je
zastáncem a strážcem přirozeného rozumu a klade svoje pasti, aby polapil
neopatrné a neznalé. Nebezpečí nespočívá v násilí, ale v zrádné přátelskosti
ze strany liberalismu. Dobře poučený katolík, který důkladně rozumí racionálním
základům své víry a chápe povahu liberální taktiky v našich národních
podmínkách, se může sám úspěšně vypořádat s nepřítelem tváří v tvář.
Ultramontanismus je v tomto druhu války jedinou vítěznou legií. Předvoj
armády má překvapit nepřítele v jeho vlastní záloze, podkopávat proti jeho
podkopávání, a odhalit jej předtím, než se podhrabal pod náš vlastní tábor.
Ultramontanismus je nedotčená a od hlavy po paty ozbrojená katolicita. Je to
katolicita konzistentní ve všech svých částech, logické zřetězení katolických
zásad ve svých úplných závěrech v nauce i praxi. Odtud plyne krutá a
zvrácená opozice, jíž je neustále napadán. Nepřítel dobře ví, že rozdrtit tento
předvoj znamená demoralizovat celou armádu; odtud jeho zuřivost a vztek proti
nepřemožitelnému šiku, který vždy stojí plně ozbrojen, bdělý bez zamhouření oka
a navždy nekompromisní.
V této
zemi přede všemi jinými musí být katolíci ostražití, věrní a pevní ve své víře,
protože nemoc liberalismu je prudce endemická. Její útok je neustálý, její
zbraně neviditelné, s výjimkou poučeného oka pevné a neohrožené víry.
V Evropě, přinejmenším na kontinentu, je liberalismus násilný, agresivní,
otevřeně vydechující svou nenávist a odpor. Tam je válka otevřená; zde je
skrytá. Tam je bojištěm veřejná aréna v občanském i politickém životě; zde
probíhá boj v rámci společenského, obchodního a dokonce i domácího kruhu.
Tam je to neskrývaný nepřítel proti neskrývanému nepříteli; zde je to přítel
proti příteli, dokonce i bratr proti bratrovi, a o to nebezpečnější ve
výsledku, protože přátelské, společenské či domácí vztahy přetrvají bez újmy
uprostřed boje a jsou pro katolíky nebezpečné, protože tato rozličná pouta jsou
tolikerými překážkami pro jeho svobodné jednání, tolikerými vazbami citů či
zájmu, že jej spoutávají. Proto musí být všichni bdělí; proto musí být jeho
odvaha veliká, jeho postoj pevný a jeho názor nebojácný, protože i když jej
okolnosti činí přátelským vůči jeho nepříteli, musí vést smrtící bitvu za svou
víru. Jeho úkol je dvojnásobně obtížný; musí přemoct nepřítele, který se jeví
být jeho nejmilejším přítelem.
Zdroj:
Liberalism is a Sin, Dr. Don Félix
Sardá Y Salvany, kapitola 33
Překlad:
D. Grof
