středa 6. května 2020

Liberalismus, jaký je v této zemi (1884)


Liberalismus, jaký je v této zemi (1884)
Dr. Don Félix Sardá Y Salvany
Liberalismus, i když je v podstatě všude jeden a tentýž, představuje různé tváře v odlišných zemích. Ve své podstatě je to celkové nebo částečné odmítnutí nadpřirozeného, ale toto odmítnutí má lokální zabarvení dle místa nebo okolností.
Tradice, zvyky, předsudky, výstřednosti lidí jej odrážejí pod různými úhly. Je ve svém podání ve světě proměnlivý, a náhodnému pozorovateli, který se pouští do prozkoumávání pod zevnějškem věcí, se může zdát, že se vůbec neprojevuje, zatímco ve skutečnosti existuje ve své nejsubtilnější a tudíž nejnebezpečnější formě.
V Americe se stěží zdá vůbec existovat, tak zakořeněný je v našich společenských podmínkách, tak přirozený je v převažujících způsobech myšlení, tak vrozený je v převládajících náboženských představách o nás – a tudíž poskytuje tak vhodný domov pro protestantské sekty. Skutečně je samotným základem pseudonáboženské a pseudomorální atmosféry, kterou denně vdechujeme. Můžeme doufat, že unikneme její nákaze pouze hojným a častým průvanem pravověrné nauky, nejpřísnější intelektuální bdělostí opevněnou nadpřirozenou milostí. Jeho aspekt v této zemi je podivný a obtížený zvláštním nebezpečím pro ty, kteří jsou nedbalí ve víře nebo mravech. Jeho hlavní projev ve Spojených státech je ve formě toho, co se lidově nazývá NESEKTÁŘSTVÍ. Je to současný klam, stanovený jako fundamentální pravda, že jedno náboženství je stejně dobré jako druhé, že každý má právo věřit, čemu chce, že odlišnosti ve vyznání jsou konec konců vše jen odlišnosti ve formách vyjádření, že každý si může vybrat své vlastní vyznání nebo sektu dle svého vkusu – nebo dokonce úplně odvrhnout náboženské přesvědčení a – nakonec, že náboženství je věc zcela oddělená od občanského a společenského života. To vše je samozřejmě SEKULARISMUS ve svých rozličných stupních – popření nadpřirozeného.
V praxi si tento princip získává oblibu ve společenském a občanském životě a přímo či nepřímo likviduje předsudek náboženství a morálky: Civilní sňatky a rozvody, smíšená manželství a následný rozklad rodinného života, všeobecné snižování obchodních standardů a morálky, zkažená literatura, materialistický žurnalismus uspokojující uvolněné myšlení a uvolněný život, veřejné zesměšňování, vysmívání se, odmítání nebo lhostejnost k náboženství; všechny tyto věci jsou chladně považovány za samozřejmou věc, nutný prospěch; za věci, jež se mají přehlížet a jimž se má aplaudovat, to vše na základě toho, že jsou to plody svobody. Nejzhoubnější účinek však vychází z převládající vzdělávací teorie. Zde se liberalismus projevuje ve svých nejstrašnějších a nejúplnějších účincích, protože upírá náboženství přímo tu oblast, kde má nejsilnější práva, totiž myšlení dětí.
Sekularismus zde s pudem nepřítele nejjasněji a nejvítězoslavněji uplatnil svůj nárok a pod pláštíkem striktní nezaujatosti a dokonce patriotismu vykázal náboženství z učeben.
To, že by katolíci nepocítili účinky této uvolněné atmosféry lze stěží očekávat.
S ovzduším tak nasyceným jedem bude vskutku obtížné zachovat si zdravou krev. Mnozí se stali oběťmi této nákazy, a i když se ne vždy skrz naskrz zkazili, nakazili se dost.
Proto, ne-li mezi velkým, pak mezi nemalým počtem [katolíků], nacházíme snadný sklon ke kompromisu nebo umenšení své víry ve věcech nauky či praxe. PŘIROZENÝ SKLON V LIDSKÉ POVAZE UNIKNOUT TŘENICÍM A VYHNOUT SE NEPŘÁTELSTVÍ JE NANEŠTĚSTÍ V MNOHA PŘÍPADECH PODPŮRNÝM FAKTOREM SMĚREM K ÚSTUPKŮM.
Omlouvat, ospravedlňovat, oslabovat, změkčovat, vysvětlovat ten či onen bod víry, praxe nebo kázně snadno vyplývá z myšlenkového návyku z nákazy z trvalého styku s liberály, u nichž dostává vše přednost před vírou a nadpřirozenem. To je zvláště pravda tam, kde se liberalismus zdržuje agresivní akce a s prohnanou satanskou nebo světskou moudrostí zakládá svou zrádnou toleranci na údajné velkodušnosti myšlení či šíři rozhledu. Když je nadpřirozené vágně ztotožněno s pověrčivým, důslednost s předpojatostí (neboť takový je současný postoj sekularismu kolem nás), vyžaduje to odvahu, statečnost a útěchu z nesporného vlastnictví pravdy, abychom vzdorovali rafinovanému tlaku mylného veřejného mínění u těchto přídomků. Pokud není lidská přirozenost opevněná a poučená, brzy pod tímto morálním útiskem ustupuje „lidským ohledům“.
Takové je naše liberální prostředí v této zemi. Nemůžeme mu uniknout. Máme však povinnost určitě vzdorovat jeho smrtelné nákaze vší silou své duše. Jestliže doufáme, že si uchováme svou víru neporušenou, musíme, abychom ji udrželi čistou a jasnou ve své duši, [a] abychom se uchránili před zhoubným vlivem smrtící hereze, jež každodenně vede tisíce lidí do záhuby, být obezřetní a bdělí v její přítomnosti. Uprostřed mnoha rojících se nepřátel musí být naše brnění bez trhlin od holenních částí až po přilbici, naše zbraně musí být dobře ošetřené, dychtící a naleštěné, aby nejen odvrátily nepřátelský úder, ale aby byly připravené uštědřit i účinný úder, kdekoliv se odhalí nepřítelova slabost.
Kvůli tomu, že žijeme uprostřed takových zmatení, kde jsou cesty bludné a kde se nástrahy kladou každému našemu kroku, aby nás polapily nepřipravené, musíme se mít na pozoru dvojím způsobem: za prvé, prostřednictvím života, který žijeme ve stavu milosti; za druhé, prostřednictvím poučeného rozumu, který může osvětlovat naší cestu jako náš průvodce a jako maják pro druhé.
Zvláštním způsobem je to potřeba v naší zemi, kde liberalismus předstírá, že je zastáncem a strážcem přirozeného rozumu a klade svoje pasti, aby polapil neopatrné a neznalé. Nebezpečí nespočívá v násilí, ale v zrádné přátelskosti ze strany liberalismu. Dobře poučený katolík, který důkladně rozumí racionálním základům své víry a chápe povahu liberální taktiky v našich národních podmínkách, se může sám úspěšně vypořádat s nepřítelem tváří v tvář. Ultramontanismus je v tomto druhu války jedinou vítěznou legií. Předvoj armády má překvapit nepřítele v jeho vlastní záloze, podkopávat proti jeho podkopávání, a odhalit jej předtím, než se podhrabal pod náš vlastní tábor. Ultramontanismus je nedotčená a od hlavy po paty ozbrojená katolicita. Je to katolicita konzistentní ve všech svých částech, logické zřetězení katolických zásad ve svých úplných závěrech v nauce i praxi. Odtud plyne krutá a zvrácená opozice, jíž je neustále napadán. Nepřítel dobře ví, že rozdrtit tento předvoj znamená demoralizovat celou armádu; odtud jeho zuřivost a vztek proti nepřemožitelnému šiku, který vždy stojí plně ozbrojen, bdělý bez zamhouření oka a navždy nekompromisní.
V této zemi přede všemi jinými musí být katolíci ostražití, věrní a pevní ve své víře, protože nemoc liberalismu je prudce endemická. Její útok je neustálý, její zbraně neviditelné, s výjimkou poučeného oka pevné a neohrožené víry. V Evropě, přinejmenším na kontinentu, je liberalismus násilný, agresivní, otevřeně vydechující svou nenávist a odpor. Tam je válka otevřená; zde je skrytá. Tam je bojištěm veřejná aréna v občanském i politickém životě; zde probíhá boj v rámci společenského, obchodního a dokonce i domácího kruhu. Tam je to neskrývaný nepřítel proti neskrývanému nepříteli; zde je to přítel proti příteli, dokonce i bratr proti bratrovi, a o to nebezpečnější ve výsledku, protože přátelské, společenské či domácí vztahy přetrvají bez újmy uprostřed boje a jsou pro katolíky nebezpečné, protože tato rozličná pouta jsou tolikerými překážkami pro jeho svobodné jednání, tolikerými vazbami citů či zájmu, že jej spoutávají. Proto musí být všichni bdělí; proto musí být jeho odvaha veliká, jeho postoj pevný a jeho názor nebojácný, protože i když jej okolnosti činí přátelským vůči jeho nepříteli, musí vést smrtící bitvu za svou víru. Jeho úkol je dvojnásobně obtížný; musí přemoct nepřítele, který se jeví být jeho nejmilejším přítelem.
Zdroj: Liberalism is a Sin, Dr. Don Félix Sardá Y Salvany, kapitola 33
Překlad: D. Grof