Komentář Eleison DCLXVIII – Vytáhnout padací most! – I
(2020)
(668)
2. května 2020
VYTÁHNOUT
PADACÍ MOST! – I
Mnozí lidé, kteří by
měli naslouchat arcibiskupu Lefebvrovi, už tak nečiní, jako by vše věděli lépe,
nebo jako by jim poté, co na konci svého života odkázal Bratrstvu sv. Pia X.
čtyři biskupy, aby zajistil jeho přežití, už neměl, co důležitého říct nebo
udělat. V září 1990 mu však Prozřetelnost poskytla možnost vést
v Écône exercicie pro jeho kněze, během nichž jim předal – nebo alespoň
těm, kteří měli uši k slyšení – pokyny pro budoucnost. Znovu si ocitujme jednu
z nejdůležitějších pasáží se smutným povzdechem, že se mu
nenaslouchalo a že nebyl pochopen:
Tento boj
mezi Církví a liberálními modernisty je stejným bojem, jako boj na Druhém
vatikánském koncilu (DVK). Není to nijak komplikované. A důsledky jsou
dalekosáhlé. Čím víc člověk analyzuje dokumenty DVK spolu s jejich interpretací
ze strany církevních autorit [po koncilu], tím víc si uvědomuje, že problémem
nejsou jen určité omyly, jako jsou ekumenismus, náboženská svoboda, kolegialita
nebo forma liberalismu, ale spíše celková úchylka myšlení. Je to nová filozofie
založená na současné filozofii subjektivismu. Kniha, kterou právě publikoval
jeden německý teolog [Johannes Dörmann], a která se vám doufám brzy dostane do ruky, je
v tomto ohledu velmi poučná. Komentuje myšlení papeže Jana Pavla II.,
zvláště jak jej projevil při exerciciích, které vedl ve Vatikánu ještě jako
biskup. Dörmann
ukazuje, že papežovo myšlení je zcela subjektivistické. A když potom člověk čte
jeho proslovy, uvědomuje si, že tomu tak je. Může se jevit jako katolické, ale
katolické není.
Papežovo
chápání Boha, Našeho Pána, pochází z hlubin jeho vědomí, nikoliv z nějakého
objektivního Zjevení, kterého se ve svém myšlení přidržuje. Člověk si tvoří svou
vlastní představu Boha. Nedávno například papež řekl, že idea Trojice vyvstala
teprve velmi pozdě, protože vnitřní psychologie člověka musela být nejdříve schopná
pozvednout se k Nejsvětější Trojici. Idea Trojice tedy nevzešla z [vnějšího]
zjevení, ale z [vnitřních] hlubin lidského vědomí. Zde je zcela odlišný koncept
Zjevení, Víry a filozofie, a jde o naprosté překroucení! Jak se z toho dostaneme,
nemám tušení, ale v každém případě je to realita. Nejde tedy o žádné malé omyly.
Nepojednáváme o maličkostech. Jde o linii filozofického myšlení, která jde zpět
až k Descartovi a Kantovi, celé linii moderních filozofů, kteří vydláždili
cestu revoluci. (…)
Arcibiskup pak cituje papeže Jana
Pavla II., který sám řekl, že ekumenické hnutí je jeho „prvořadou pastorační
starostí“, jak bylo v praxi vidět, když neustále přijímal delegace všech
druhů sekt a náboženství a přesto, říká arcibiskup, všechen tento ekumenismus
nepomohl Církvi postoupit ani o píď a ani se to nemůže stát – vše co [ekumenismus]
udělal je, že utvrdil nekatolíky v jejich omylech, aniž by se je pokusil
obrátit. Nakonec arcibiskup cituje papežova sekretáře, kardinála Casaroliho,
v tehdy čerstvém projevu ke Komisi pro práva člověka při Spojených
národech, kde na oplátku citoval papeže v tom smyslu, že náboženská
svoboda je jako úhelný kámen budovy práv člověka. Člověk, a to každý člověk, je ústředním zájmem Svatého stolce, jako je
nepochybně i náš, uzavřel kardinál. A arcibiskup to při exerciciích před
svými kněžími uzavírá takto:
Vše,
co můžeme udělat, je vytáhnout padací most (tj. přerušit
všechny styky). S těmito lidmi
nemůžeme nic dělat, protože s nimi nemáme nic společného.
To je správný závěr,
kdykoliv člověk čelí lidem, kteří začínají popíráním reality mimo myšlení, nebo
jinak řečeno, [popíráním] schopnosti myšlení poznat onu objektivní realitu vně
myšlení. Jsou duševně nemocní, jak svině, před něž se nemají házet perly, jak
říká Náš Pán: „aby snad je nepošlapaly a pak se neobrátily a vás neroztrhaly“
(Mt. VII, 6). Dělal totiž koncilní Řím za posledních 20 let něco jiného, než že
se obracel, aby roztrhal Bratrstvo, které se prostřednictvím kontaktu snaží
získat oficiální uznání?
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof