Komentář Eleison DCLI – Profesor Drexel – I (2020)
(651)
4. ledna
2020
PROFESOR
DREXEL – I
Jak krize Církve a
světa neúnavně pokračuje z jednoho roku do druhého, může to být na začátku
dalšího nového roku ten pravý moment vrátit se k poselstvím Našeho Pána
z počátku 70. let 20. století, kdy nespočet dobrých katolíků začínal vážně
trpět kvůli zmatení a potížím následujícím poté, co jim bylo vnuceno nové
náboženství Druhého vatikánského koncilu, který skončil v roce 1965.
Jednou takovou obětí Druhého vatikánského koncilu byl P. Albert Drexel
(1899–1977), uznávaný profesor filologie z Vorarlberska v Rakousku,
ale také zbožný katolík, jemuž se od roku 1922 zjevoval s poselstvím každý
první pátek v měsíci Náš Pán, aby směroval jeho zanícení.
Teprve od roku 1970
však byla tato poselství zapisována a shromážděna než zemřel, a poté byla
zveřejněna v malé knížečce, která je i dnes stále k dostání pod názvem „Víra je víc než poslušnost“. Žádný
katolík nemá povinnost věřit, že jsou tato slova od samotného Našeho Pána, ale
poselství z prvních pátků let 1970 až 1977 jsou pro mnoho ovcí potvrzením,
že v nich poznávají hlas Pána. Zde je například poselství z 5. března
1976, z nějž jsou převzata slova výše, právě z doby, kdy se Víra
pravé Církve a poslušnost vůči falešné církvi dostávaly do nejostřejšího
konfliktu:
„Budoucnost pro tebe vypadá temně. Tvůj vnitřní boj za pravdivé vnímání
a cestu kudy jít ve zmatení, je Mi známý. A tak tě osvítím. Můj věrný syn
Marcel (arcibiskup Lefebvre), který
pro víru velice trpí, jde po správné cestě. Je jako světlo a pilíř pravdy, jež
mnozí moji vysvěcení kněží zrazují. Víra
je víc než poslušnost. Proto je mou vůlí, aby dílo teologického vzdělávání
kněží pokračovalo v duchu a podle vůle mého syna Marcela, pro spásu a
velkou pomoc mé jediné a pravé Církvi.
Duch
světa infiltroval Církev a Duch Boží opustil mnohá srdce, která byla povolána
hlásat Jeho Ducha. Hovoří o jiných věcech a ztrácejí se v podvodech a
nástrahách Satana. A tak kazí lid a dokonce i děti (...) Tento duch proniknul
kněze, kláštery a konventy, protože mniši a řádové sestry ztratili a opustili
ducha zakladatelů svých řádů. Stali se pohoršením pro lid i svět. Ztratili
nejen lásku k Mé nejsvětější Matce, ale také úctu vůči Mé svátostné
přítomnosti. Namísto toho mniši kážou o světských věcech, luxusu, o životě
v rozkoši a řádové sestry nehovoří o svatých andělech a mnohé ani o
nejsvětější Panně a Matce Marii. Ještě ale existují místa ticha a modlitby,
zvláštní svatyně, v nichž Maria, Má Matka a Matka milosti, je ctěna.“
Možná je toto poselství
trochu zastaralé, protože rozdíly mezi plody Druhého vatikánského koncilu a
plody arcibiskupa Lefebvra měly čas mnoha duším jasně ukázat, kde lze nalézt
pravého Ducha Božího. Ve skutečnosti dnes nese arcibiskup stále více plodů mimo
hranice Bratrstva, které založil. Nicméně Boží pravá Církev je modernistickými
vlky v rouše beránčím stále trhána na kusy a mnohé duše jsou stále
pokoušeny opustit pravou Víru a pravou Církev. Upozorněme je na jeden
z mnoha výňatků z poselství P. Drexela, např. z Nového roku 1971:
„Nad Mou svatou Církví visí temnota. Zmatení roste; stále více kněží se
stává nevěrnými vůči svému poslání a milosti (...), ale zatímco plody zlých a
bezbožných končí zkažením, plody věrných duší se rozvinou do čistší a krásnější
Církve. Sláva těm, kteří chápou hodinu a zůstávají v Mé lásce, vyznávají
Mou Matku, následují cestu světců, a kteří se svěřují doprovodu andělů; tyto
věrné duše budou zářit v temnotě, nezachvějí se pod náporem a uprostřed
zkoušek se nezhroutí...“
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
