neděle 5. ledna 2020

Komentář Eleison DCLI – Profesor Drexel – I (2020)


Komentář Eleison DCLI – Profesor Drexel – I (2020)
(651)
4. ledna 2020
PROFESOR DREXEL – I
Jak krize Církve a světa neúnavně pokračuje z jednoho roku do druhého, může to být na začátku dalšího nového roku ten pravý moment vrátit se k poselstvím Našeho Pána z počátku 70. let 20. století, kdy nespočet dobrých katolíků začínal vážně trpět kvůli zmatení a potížím následujícím poté, co jim bylo vnuceno nové náboženství Druhého vatikánského koncilu, který skončil v roce 1965. Jednou takovou obětí Druhého vatikánského koncilu byl P. Albert Drexel (1899–1977), uznávaný profesor filologie z Vorarlberska v Rakousku, ale také zbožný katolík, jemuž se od roku 1922 zjevoval s poselstvím každý první pátek v měsíci Náš Pán, aby směroval jeho zanícení.
Teprve od roku 1970 však byla tato poselství zapisována a shromážděna než zemřel, a poté byla zveřejněna v malé knížečce, která je i dnes stále k dostání pod názvem „Víra je víc než poslušnost“. Žádný katolík nemá povinnost věřit, že jsou tato slova od samotného Našeho Pána, ale poselství z prvních pátků let 1970 až 1977 jsou pro mnoho ovcí potvrzením, že v nich poznávají hlas Pána. Zde je například poselství z 5. března 1976, z nějž jsou převzata slova výše, právě z doby, kdy se Víra pravé Církve a poslušnost vůči falešné církvi dostávaly do nejostřejšího konfliktu:
Budoucnost pro tebe vypadá temně. Tvůj vnitřní boj za pravdivé vnímání a cestu kudy jít ve zmatení, je Mi známý. A tak tě osvítím. Můj věrný syn Marcel (arcibiskup Lefebvre), který pro víru velice trpí, jde po správné cestě. Je jako světlo a pilíř pravdy, jež mnozí moji vysvěcení kněží zrazují. Víra je víc než poslušnost. Proto je mou vůlí, aby dílo teologického vzdělávání kněží pokračovalo v duchu a podle vůle mého syna Marcela, pro spásu a velkou pomoc mé jediné a pravé Církvi.
Duch světa infiltroval Církev a Duch Boží opustil mnohá srdce, která byla povolána hlásat Jeho Ducha. Hovoří o jiných věcech a ztrácejí se v podvodech a nástrahách Satana. A tak kazí lid a dokonce i děti (...) Tento duch proniknul kněze, kláštery a konventy, protože mniši a řádové sestry ztratili a opustili ducha zakladatelů svých řádů. Stali se pohoršením pro lid i svět. Ztratili nejen lásku k Mé nejsvětější Matce, ale také úctu vůči Mé svátostné přítomnosti. Namísto toho mniši kážou o světských věcech, luxusu, o životě v rozkoši a řádové sestry nehovoří o svatých andělech a mnohé ani o nejsvětější Panně a Matce Marii. Ještě ale existují místa ticha a modlitby, zvláštní svatyně, v nichž Maria, Má Matka a Matka milosti, je ctěna.“
Možná je toto poselství trochu zastaralé, protože rozdíly mezi plody Druhého vatikánského koncilu a plody arcibiskupa Lefebvra měly čas mnoha duším jasně ukázat, kde lze nalézt pravého Ducha Božího. Ve skutečnosti dnes nese arcibiskup stále více plodů mimo hranice Bratrstva, které založil. Nicméně Boží pravá Církev je modernistickými vlky v rouše beránčím stále trhána na kusy a mnohé duše jsou stále pokoušeny opustit pravou Víru a pravou Církev. Upozorněme je na jeden z mnoha výňatků z poselství P. Drexela, např. z Nového roku 1971:
Nad Mou svatou Církví visí temnota. Zmatení roste; stále více kněží se stává nevěrnými vůči svému poslání a milosti (...), ale zatímco plody zlých a bezbožných končí zkažením, plody věrných duší se rozvinou do čistší a krásnější Církve. Sláva těm, kteří chápou hodinu a zůstávají v Mé lásce, vyznávají Mou Matku, následují cestu světců, a kteří se svěřují doprovodu andělů; tyto věrné duše budou zářit v temnotě, nezachvějí se pod náporem a uprostřed zkoušek se nezhroutí...
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof