Komentář Eleison DCL – Ozvěte se! (2019)
(650)
28. prosince
2019
OZVĚTE
SE!
Jestliže zde
v minulosti existovali velcí myslitelé, je to proto, že přemýšleli o
velkých věcech, což přímo nebo nepřímo znamená o věcech Božích, a pokud byli
skutečně velkými mysliteli, jejich myšlení nebylo jen destruktivní. Jedním
takovým myslitelem byl určitě Angličan Shakespeare. Jako katolík se potýkal
s apostazí své země, která se naplňovala právě, když on dosahoval svého
vrcholu kolem roku 1600. Ale toto obrácení Anglie k protestantismu
znamenalo, že pokud nechtěl být pověšen, usmýkán a rozčtvrcen, musel své
katolické poselství zamaskovat, jak prokázala Clare Asquith ve své knize
z roku 2005 „Shadowplay“ [„Stínohra“]¨, v níž anglickou literaturu
pozvedla o hodně výš než angličtí „vlastenci“ a trpaslíci literární kritiky.
Vezměme si jen jeden
příklad, který se nachází v příloze knihy a rozebírá Shakespearův Sonet
152, kde autorka ukazuje, jak od začátku do konce Shakespeare věděl, že i když
se tu pojednává o ženě, existuje i druhý význam, který je mnohem širší a
vztahuje se také na něj jakožto autora, který selhal v tom, že nevaroval
své krajany, jak býval měl. Zde je 14 řádků sonetu spolu s jejich zjevným
významem:
Ty víš, že přísaha mé
lásky byla lež,
tys ale po dvakrát mně
přísahala křivě:
slib lužka zlomilas – a
nový příslib též,
novou zášť přísaháš jak
novou lásku dříve.
Proč ti však vyčítám
tvou dvojnásobnou faleš,
Když já, lhář největší,
ti stokrát v hrdlo lhal?
Každá má přísaha jen
kupila lež na lež,
svou čest a důvěru jsem
v tobě oplakal.
Neboť já přísahal
s hlubokou vírou v tebe
na stálou lásku tvou,
na tvoje srdce vlídné:
abych ti světlo dal,
oslepil jsem sám sebe,
své oči nutil lhát vzdor
pravdě očividné.
Neboť já přísahal na
tvoji krásnou tvář –
a proto už jsem já
z nás obou větší lhář.
(Překlad Sonetu 152:
Jan Vladislav, nakl. Mladá fronta, Praha, 1970.)
Ty
víš, že, když tě miluji, porušuji slib, ale tím,
že
přísaháš, že mě miluješ, porušuješ dva sliby: tys
opustila
lože svého manžela, a pak se k němu vrátila
(„nová víra“, „nová láska“) jen, abys ho znovu
opustila
Proč
tě však já obviňuji z porušení dvou přísah, když
já
porušuji sto přísah? Jsem to já, větší křivopřísežník,
protože
já ke tvé újmě přísahal přísahu za přísahou o
tvé
dobrotě, i když jsem dobře věděl, že nejsi dobrá.
Přísahal
jsem, že jsi velmi laskavá,
velmi
milující, velmi pravdomluvná, velmi stálá, a abych
tě
vylíčil v dobrém světle, přiměl jsem se vidět to, co jsem
neviděl,
a přísahal, že jsem viděl to, co oči neviděly.
Protože
jsem přísahal, že jsi dobrá. Jaká strašná
křivá
přísaha z mé strany, když je to nepravda!
Je zajímavé, že text
tohoto sonetu dává víc smyslu ve svém skrytém významu, který se odkazuje na
nevěrnou Anglii, než ve svém zjevném významu, který se odkazuje na
Shakespearovu nevěrnou milenku. A tak byla „Veselá Anglie“ 900 let věrnou ženou
katolické Církve. Díky Zákonům o svrchovanosti (1534) vydaným Jindřichem VIII.
Anglie („zlomila“) rozbila své
manželství („slib lužka“)
s katolickou Církví a vzala si za svého milence protestantismus. Pak se
znovu provdala za katolickou Církev za vlády Marie Tudorovny (1553, „nový příslib“, „nová láska“), jen aby znovu upadla do cizoložství
s protestantismem za Alžběty I. (1558, „nová zášť“ ke katolické Církvi). Ale Shakespeare (1564–1616)
obviňuje sám sebe za mnohem horší nevěrnost, protože po celá ta léta opakovaně
glorifikoval („abych ti světlo dal“)
Anglii s jejími nevěrnými Tudorovci jako vládci, například ve svých historických
hrách, glorifikoval ji k újmě Anglie („má
přísaha jen kupila lež na lež“), protože jako katolík věděl velice dobře,
že protestantismus bude zkázou „Veselé Anglie“. Zajisté!
A dnes? Tento model se
opakuje: 1900 let byli katolíci věrně ženatí s pravou Církví, ale díky
Druhému vatikánskému koncilu (1962–1965) velká část z nich následovala
špatné vůdce do více či méně cizoložství s moderním světem („zlomila slib lužka“). Pak arcibiskup
Lefebvre (1905–1991) vedl mnohé zpět k pravé katolické Církvi („nová víra“, „nová láska“, neboli obnova staré víry a staré lásky), jen
abychom viděli jeho nástupce na čele Bratrstva sv. Pia X., které založil
v roce 1979, upadnout zpět do cizoložné touhy po znovusjednocení
s koncilním Římem díky „nové zášti“
k předkoncilní pravdě.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof