Jak si zachovat svou víru v současné krizi Církve? (1984)

Jak si zachovat svou víru v současné krizi Církve? (1984)

Prof. Plinio Corrêa de Oliveira

Nedávno mi položili tyto otázky: „Když jste komentoval krizi v době sv. Ludvíka Grignion z Montfortu (1673–1716), zmiňoval jste, že katolíci měli dva prostředky, podle nichž se mohli řídit, když čelili odchylným naukám: 1. Srovnání těchto nauk s pravdami, které Církev vždy učila; 2. Rozlišování duchů.

Který z nich, aniž bychom popřeli možnost použití obou těchto prostředků, považujete za nejpříhodnější pro použití dnešními katolíky pro svou orientaci, když čelí pokoncilní krizi? Mohl byste pak lépe vysvětlit, co je rozlišování duchů a jeho omezení? Ptám se s ohledem na charismatiky uvnitř Církve.“

To by byl program na celý seminární kurz... Poskytnu k tomuto tématu jen několik stručných poznámek. Jsem však připraven se s ním vypořádat. Non recuso laborem (Neodmítám ten úkol.). Pojďme tedy na to.

Praví katolíci mají instinkt, který jim ukazuje, když je někdo inspirován dobrým či zlým duchem

Otázkou tedy je: „Aniž bychom popřeli možnost vzájemného působení mezi oběma těmito prostředky – tzn. použití porovnání nauky i rozlišování duchů,“ který z těchto prostředků je nejlepší pro dnešní katolíky, aby se podle něj orientovali v pokoncilní krizi? Co je tedy rozlišování duchů?

Bude pro mě snazší říct rychle pár slov o rozlišování duchů.

Rozlišování duchů je působení milosti u člověka, prostřednictvím něhož je tento člověk schopen lépe vnímat, co je poháněno dobrým duchem a co je poháněno zlým duchem.

Duše má cit pro nadpřirozené působení, které je dobré, které hovoří z ctnosti, svatosti a pravé Víry; vnímá to a je jím vedena. Naopak, existuje-li něco zlého, duše má určitý instinkt, také daný skrze milost, který ji přiměje vnímat, že je tu něco špatného, a proto to odsouvá stranou. Naše každodenní zkušenost to názorně předvádí mnoha způsoby.

Vybavuji si velice krásnou skutečnost ze života jednoho velkého světce, jehož jméno je bohužel v Brazílii zřídka slyšet. Možná, že v USA, Evropě, španělsky hovořící Americe se o něm mluví víc: Je to sv. Klement Maria Hofbauer (1751–1830), velký apoštol německy hovořícího světa v 19. století.

Byl z velmi skromné a velmi chudé rodiny z Moravy. Našel si práci při roznášce chleba v pekařství ve Vídni. Ve svém volném čase navštěvoval teologické přednášky na Vídeňské univerzitě. Tento pekařský poslíček, který měl vášeň pro teologii, je malým mistrovským dílem milosti.

Klement Hofbauer (nahoře) se odvážil vznést námitku vůči profesorovi na prestižní Vídeňské univerzitě (dole)

Ti, kteří univerzitu vedli, dovolili tomuto hochovi, tomuto bezvýznamnému mladému muži, navštěvovat přednášky. Jednoho dne se účastnil přednášky jednoho proslulého vídeňského profesora teologie. Jak víte, Vídeň byla jedním z velkých hlavních měst evropské kultury, umění a vědy, známým pro svou kultivovanost a vytříbené způsoby atd.

Když tedy jednoho dne tento mladý muž poslouchal přednášku tohoto proslulého profesora, profesor řekl něco mylného a on jej přerušil a řekl: „Dovolte mi vznést námitku, dr. X.“

Profesor: „Jakou?“

Chlapec: „Nesouhlasím s touto věcí z těchto důvodů....“ A pokračoval ve výkladu svých argumentů.

V místnosti nastalo všeobecné pobouření, protože pekař – méně než to, pouhý poslíček – se odvážil nesouhlasit s velkým „dr. X“.

Mladík se nenechal vyvést z klidu. Pevně se držel svého názoru a po nějaké době byla tato chyba mistra teologie odsouzena Církví. Klement, budoucí sv. Klement Maria Hofbauer, si uvědomil, že je tu něco špatně. Bylo to dílo jeho rozumu, bylo to však i dílo rozlišování duchů. Uviděl v tomto učiteli něco špatného, něco mylného, něco, co přimělo sv. Klementa vycítit herezi v heretikovi.

Někdy člověk může vnímat zlého ducha i u člověka stojícího zády např. už jen díky tomu, jak si onen člověk bere deštník.

Jak bránit svou víru?

Je zjevné, že víra je v této krizi Církve těžce zkoušena. Jak může člověk bránit svou víru v této zkoušce?

Za prvé, tradičními prostředky. Musí studovat oficiální dokumenty Církve před krizí; musí k těmto dokumentům plně přilnout do té míry, že souhlasí s opravdovou naukou Církve a tento souhlas musí vyjadřovat. A musí porovnávat současnou nauku s minulou neporušenou naukou, jak poznamenává můj milý tazatel.

Hledejte neporušenou tradiční nauku

Za druhé, vždy musí věnovat pozornost tomu instinktu, který jej varuje, když je něco špatně.

Za třetí, musí hledat kněze a biskupy, kteří jsou věrní tradiční nauce. Musí je hledat a pak se jimi nechat formovat. Také se může obracet – čistě jako na ozvěnu nauky Církve, spíše nežli na její skutečný prvek – o dobrou radu na laiky, o nichž ví, že je jejich nauka neporušená a jimž důvěřuje.

Za čtvrté, se musí modlit a prosit Naší Paní, aby jej chránila.

To jsou věci, které doporučuji.

Jedna věc je však jistá: Pokušení nikdy nebude větší, než milost, kterou daný člověk obdrží. A pokud se ten člověk začne vymlouvat, pak je na vině on, protože Bůh nikoho nenechává napospas zmatení. Taková je pravda. Vzmužme se tedy a netřesme se a nechvějme. Taková je realita.

Dívejte se na mravní chyby

Existuje jedno kritérium, které je velmi jisté: Když vidíme, že nějaký konkrétní proud myšlení je nakloněn věcem, které jsou, pokud jde o ctnost, nepřípustné, je to příznakem toho, že je velmi nepravděpodobné, že je jeho nauka z teologického hlediska dobrá.

 Kardinál Dolan pózuje s nestoudně oblečenými ženami – znamení špatné nauky

Pokud existuje náboženský proud, který se nazývá katolický, a já nemám vlastní prostředky, abych si vytvořil bezpečný soud založený na A, B, C atd., ale uvědomuji si, že tento proud dělá mravní ústupky – např. v módě, která odporuje křesťanské ctnosti, nebo ústupky při porušování zásad stanovených Církví – pak bych se jej měl vyvarovat.

Tak například může existovat prostředí, kde se nosí krátké sukně, oblečení je neslušné, takové, kde se s oblibou chodí na pláže, na nichž neexistují dobré obyčeje, prostředí, kde je atmosféra s uvolněnými pravidly, zlehčují se tam všechny povinnosti, odstraňují se všechny zásady, vyhýbá se každé oběti; pak mám mnoho důvodů mít podezření, že celá jeho teologie nestojí ani za dva haléře.

Tomu, kdo chybuje v mravech, by se nemělo věřit, protože mravy jsou základem Zjevení. Pokud chybuje v mravech, pak bude i chybně vykládat Zjevení ve věcech mravů, a je pro něj snadné chybovat i v dalších záležitostech jako je Svatá Trojice, mše nebo kterákoliv jiná dogmatická věc. V takovém prostředí nesetrvávám, není to prostředí pro mě.

Zdroj: Tradition In Action

Překlad: D. Grof