Komentář Eleison DCXXVIII – Rozmáhající se rozpor (2019)
(628)
27. července
2019
ROZMÁHAJÍCÍ SE ROZPOR
Zpět k biskupovi Huonderovi, nikoliv z nějakého osobního důvodu, ale
kvůli všeobecnému zmatení, jež názorně dokládá. V den, kdy rezignoval jako
hlava hlavní švýcarské diecéze Chur, aby se usídlil v tradiční chlapecké
škole FSSPX ve Wangsu v diecézi St. Gallen, mohl se jeho krok zdát tak
překvapivý, že téhož dne vydal dvě vysvětlení, jedno pro Tradici a druhé pro
oficiální Církev. Zde jsou klíčová slova z obojího vysvětlení, jež, i když
jsou vytržena ze svého plného kontextu, nepřekrucují žádné z vysvětlení.
Svým bývalým kolegům a laikům v diecézi Chur o svém odchodu na
odpočinek do Wangsu napsal: V souladu
se smýšlením papeže Františka se tam (ve Wangsu) budu snažit přispívat k jednotě Církve, nikoliv vylučováním
kohokoliv, ale spíše rozlišováním, následováním a začleňováním lidí.“ Pro
tradiční katolíky, mezi něž se chystal odejít na odpočinek, spolupodepsal
s generálním představeným FSSPX P. Davidem Pagliaranim společné Prohlášení
obsahující tato slova: „Jediným záměrem
tohoto kroku biskupa Huondera je, zasvětit se modlitbě a tichu, slavit výlučně
tradiční mši a pracovat pro Tradici, jediný způsob, jak obnovit Církev.“
Jak to, že však tento ctihodný biskup nevidí rozpor mezi těmito dvěma
vysvětleními? Kdo od chvíle, kdy se František stal v roce 2013 papežem,
nevidí takřka každodenní proud slov a skutků, jimiž tento papež zamýšlí to, aby
katolíci opustili Tradici? Kdo necítí hluboký a pudový odpor vůči Církvi, jaká
byla před koncilem, který sdílí se všemi koncilními duchovními, kteří
zapříčinili revoluci Druhého vatikánského koncilu? Jak může biskup Huonder
nevidět, že mezi „smýšlením papeže Františka“ a „Tradicí“ je neměnná zásadní
propast?
Jestliže si představuje, že „smýšlení papeže Františka“ je jiné, než jaké
je, nebo jestliže doufá, že se může stát jiným, než jaké je, pak jej ohledně
všech předešlých vystoupení papež jistě rychle a tvrdě opraví, pokud jde o
skutečný stav jeho smýšlení. Jestliže si na druhou stranu tento biskup
představuje nebo doufá, že Tradice není to, co je, musíme zde bohužel
připustit, že mohl být docela dobře oklamán dvacetiletým úpadkem od toho, co
Bratrstvo sv. Pia X. bylo za arcibiskupa Lefebvra k tomu, čím se
Novobratrstvo stalo za jeho nástupců. Za arcibiskupa to byla jednotlivá
největší pevnost katolické nauky, svátostí a mravů všech časů v Církvi,
ale jakmile jeho osobní přitažlivost umřela spolu s ním v roce 1991,
pak se během pouhých pár let znovu prosadila oficiální přitažlivost Říma, jež
přitahuje všechny katolíky, a Bratrstvo s GREC započalo svou proměnu na
Novobratrstvo, aby zapadlo do Novocírkve Říma. Biskup Huonder pravděpodobně
nevidí žádný rozpor, protože chce té proměně napomoci.
Co však ten, který podepsal spolu s tímto biskupem společné Prohlášení
pro tradicionalisty, tj. generální představený Novobratrstva P. Pagliarani?
Zjevně ví, čeho je papež František schopný, a zajisté před 20 lety věděl, co
arcibiskup chápe jako Tradici. Když tedy spolupodepsal toto Prohlášení, věděl o
souběžném záměru tohoto biskupa působit ve Wangsu „v souladu se smýšlením papeže“ i „pro Tradici“? A jestliže věděl o tomto dvojím záměru, také neviděl
žádný rozpor? A jestliže ten rozpor vidí teď, co udělal ohledně tohoto
trojského koně, ať už má jakkoliv dobré úmysly, v branách Tradice? Možná
si říká: „Ach, na tom sotva záleží. Arcibiskup chtěl, abychom se starali o
kněze Novocírkve (ano, ale ne o trojské koně). Biskup Huonder je milý člověk.
My všichni jsme milí. Všichni se shodneme. Rozpor je spíše problém teorie než
praxe atd...“
Jestliže skutečně takto nový generální představený přemýšlí, pak chytil
koncilní nemoc a Bratrstvo je opravdu vyřízeno, zatímco rozbředlé bratrstvo od
teď šťastně vyplouvá na moře rozbředlé církve zmatení a rozporu. Běda však
duším!
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
