Postrádáme kdysi bojovného ducha
FSSPX (2019)
Louie Verrecchio
31. května
2019
Reakce na
Otevřený dopis obviňující Františka z hereze byla většinou taková, jak
mohl člověk očekávat, počínaje tím, jak bergogliovci začali bránit společný
zájem.
„Papež
František je papežem, a když mluví, je to Magisterium,“ řekl na obranu šéfa
kardinál Lorenzo Baldisseri.
Pierangelo
Sequeri, ředitel Papežského teologického institutu Jana Pavla II., zaujal
přezíravější postoj, když řekl: „Svět
církevního brebentění je obydlen nevýraznými nulami, které jednají jako by byly
papežem Řehořem Velikým, Tomášem Akvinským a Bonaventurou.“
Sequeri si
ve své obhajobě jen bere příklad z Bergogliova chování.
Ve svém
nedávném rozhovoru s mexickou novinářkou Valentinou Alazraki zveřejněném
28. května byl František tázán, jak reaguje na obvinění, že je heretik.
Odpověděl: „Se smyslem pro humor, má dcero.“ Jinak řečeno, směje se tomu.
Pak zjevně
v odkazu na signatáře tohoto Otevřeného dopisu řekl: „Také se za ně
modlím, protože se mýlí a jsou to ubozí lidé, někteří z nich jsou
zmanipulovaní. A kdo jsou ti, kteří podepsali...?“
Jinými
slovy, kdo si myslí, že jsou? Typické
chování elitářského diktátora.
Mezi všemi
ne až tak očekávanými reakcemi vyniká reakce poskytnutá Bratrstvem sv. Pia X.,
protože se rozhodlo kolektivně vyjádřit ohledně nebezpečí a rizik
vyvolaných tímto Otevřeným dopisem. V pozoruhodně slabém prohlášení, které
hraničí až se zženštilostí, FSSPX tuto snahu překřtilo na „ztrátu času“ a
v jedné části prohlašuje:
Vzhledem k radikálnímu způsobu,
jímž jsou nástupci apoštolů vyzýváni [tímto Otevřeným dopisem], se musíme
zeptat, jaké výsledky se od takové akce očekávají. Je toto způsob, jak dělat
věci s prozíravostí? Má to šanci na úspěch?
Přestanou zainteresovaní
rodiče drogově závislého dítěte odsuzovat destruktivní chování svého potomka,
protože činit to jen stěží uspěje, nebo nadále nabízejí tvrdou nápravu prostě
proto, že je to služba pravdě, čin křesťanské lásky, a tudíž vždy a všude
správná věc, která se má udělat?
Není potřeba
odpovídat.
Pokud nic
jiného, zanechává toto prohlášení FSSPX jen malou pochybnost, jde-li o stav
(nebo možná přítomnost) kdysi výrazné páteře Bratrstva. A přesto má tu
troufalost říct, jako by stále mělo onoho bojovného ducha:
Navíc nebezpečím tohoto přístupu
může být to, že jeho autory přiměje odchýlit se od pokračujícího boje.
Skalní
obhájci FSSPX – to jest ti, kteří fandí Bratrstvu bez ohledu na to, co udělá
nebo neudělá – rychle poukážou na to, že toto prohlášení správně identifikuje
kořen příčiny bergogliovského nebezpečí; Druhý vatikánský koncil:
Riskujeme, že budeme uchváceni
současným zlem a zapomeneme, že má své kořeny, že je logickým důsledkem
poskvrněného procesu jakožto svého původu. Jako kolísaví lidé někteří věří, že
mohou [pozitivně] zveličit nedávnou minulost, aby lépe odsoudili současnost,
včetně toho, že se spoléhají na Magisterium papežů koncilu – od Pavla VI. do
Benedikta XVI. – aby odporovali Františkovi.
Je skutečně
pravda, že člověk určitě nemůže porazit Františka a jemu podobné a jeho hereze zbraněmi
poskytnutými především falešnými koncilními „světci“, kteří jsou všichni hereziarchy.
Řekněme jen, že když lidé podobní Janu Pavlu II. předloží jednotlivou pravdu –
jak to učinil ve Familiaris Consortio
– je to stále tradice; tj. protilátka
proti Bergogliově herezi, jak je předkládána v Amoris Laetitia.
I tak se to,
co navrhuje FSSPX, podobá tomu, naléhat na někoho, aby odložil hasičskou
hadici, když se žhář pokouší spálit dům, protože konec konců jsou skutečným problémem jeho pyromanští
rodiče; bez ohledu na ony nevinné, kteří mezitím hynou.
Prohlášení
FSSPX končí tvrzením, že prostě jen následuje příkladu arcibiskupa Lefebvra.
Toto
oblíbené zdůvodnění „Co by Marcel udělal“
je patetické a začíná být už dosti zastaralé. Je také medvědí službou památce
arcibiskupa Lefebvra, člověka, který nikdy nečelil ničemu třebas vzdáleně
podobnému jako je tento papež, který doslova učí – v údajně papežském
výnosu – že Sám Bůh chce cizoložství a vytvořil Boží zákon, jejž někteří lidé
prostě nemohou dodržet.
Tváří
v tvář této nehorázné urážce Všemohoucího nedokáže FSSPX – což jsou lidé,
kteří si budují svou licenci na stále více chatrném tvrzení, že mají výlučná
práva na určování věrných stoupenců arcibiskupa Lefebvra – nic lepšího, než
dávat rozhřešení Bergogliovi z hereze v Amoris Laetitia, protože jen zamýšlel předložit „pomůcku
k promýšlení, dialogu a pastorační praxi“ (viz krajně
slabé zhodnocení tohoto textu ze strany P. Jeana-Michela Gleizeho, jež
nyní dokonce slouží jako „oficiální postoj“ Bratrstva).
Zdroj: AKA Catholic
Překlad: D. Grof
