Sestra Mary Elizabeth vysvětluje
svůj odchod od FSSPX (2019)
4. dubna
2019
Poznámka
REX!: Sestra Mary Elizabeth, velmi
respektovaná matka představená sester oblátek FSSPX ve Velké Británii, která
vyučovala na škole Svatého Michaela, se po mnoha letech rozhodla od FSSPX
odejít. V dopise níže popisuje své důvody. Ostatní sestry u FSSPX prozatím
zůstávají, nicméně požádaly generálního představeného o nové umístění.
***
Milí rodiče,
jak jsem
některým z vás slíbila, ráda bych vám předložila souhrn toho, co podnítilo
mou rezignaci z Bratrstva sv. Pia X., dvacet pět let poté, co jsem
obdržela hábit sester oblátek.
Od přijetí
„dohody o sňatcích“ ze strany Bratrstva nabídnuté papežem Františkem v dubnu
2017, jsem měla přesvědčení, že Bratrstvo již nechrání věřící před
modernistickou církví. Stále více se nám říkalo, že katolická Církev a
oficiální církev jsou jedna a tatáž věc, a že jsou obě viditelné, i když
vyznání pravé Víry je prvním kritériem pro to, aby byl člověk členem katolické
Církve, kritériem, jemuž například modernističtí biskupové neodpovídají. Začala
jsem se cítit znepokojená, že patřím do Bratrstva, protože to znamenalo
podporovat tyto nové ideje, jež arcibiskup Lefebvre jasně vyvracel a před nimiž
nás prostým jazykem mnohokrát varoval.
Poradili mi,
abych počkala do příští generální kapituly Bratrstva, která se měla konat
v červenci 2018, před tím, než učiním jakékoliv život měnící rozhodnutí.
Což jsem učinila. Existovalo očekávání, že nový generální představený zvrátí
zhoubné směřování Bratrstva.
Byla jsem si
však velmi dobře vědomá, že posláním generálního představeného je realizovat
rozhodnutí kapituly. Proto jsem čekala, dokud nebyla publikována akta kapituly,
abych se rozhodla. 18. září nám byly zaslány výňatky z akt kapituly.
Týkaly se sňatků, vztahů Bratrstva s Římem a prelatury. Na konci této
četby byly všechny mé pochyby pryč a já jsem si byla jistá, že musím opustit
Bratrstvo sv. Pia X., jestliže chci zůstat věrná nauce a doporučením našeho
Zakladatele. Žádat modernistické biskupy o delegaci pro sňatky bylo učiněno
povinným pro všechny kněze Bratrstva; nám bylo doporučeno praktikovat „laskavý
postoj“ bez výhrad vůči jakémukoliv biskupovi, kléru nebo věřícím, pokud jsou
„přátelští vůči tradici“. To otevřelo dveře čemukoliv a všemu ve smyslu spolupráce
s klérem a laiky, kteří nebyli plně oddáni obraně katolické Tradice. Vy
víte, jaké plody toto záměrně vágní pojetí přineslo ve škole Svatého Michaela,
když ředitel pozval koncilního diecézního biskupa, aby vedl modlitbu dětí
v naší kapli poté, co pro něj sesbíraly duchovní kytici, která měla
vyjádřit „náš vděk“. Vděk za co? Za to, že na fóru různých vyznání řekl, že
katoličtí křesťané nepopírají mravní svobodu zvolit nebo nezvolit si Kristovu
Pravdu? (1)
Což je
prohlášení, jež je náboženskou svobodou v kostce a v naprostém
protikladu k slovům Našeho Pána (Marek 16, 16). Náš vděk za to, že požádal
muslimy, aby se modlili (ke komu?) za nás? (2)
Ale abych se
vrátila k chronologii událostí, onoho 18. září jsem se rozhodla opustit
Bratrstvo. Byl to však konec prvního týdne nového školního roku a bylo zřejmé,
že odejít v tuto chvíli není možné. A tak jsem se kvůli dětem a vám, milí
rodiče, rozhodla zůstat do konce školního roku.
Jednoho dne
v únoru mi ředitel řekl, že pozval modernistického biskupa
z Portsmouthu, aby přijel a navštívil naší školu. Požádal mě, abych pro
něj zorganizovala duchovní kytici, což jsem akceptovala, protože jsem neměla
žádné ponětí o tom, že je to zamýšleno z „vděčnosti“. Rozhodla jsem se nicméně
připravit děti, aby byly před biskupem obezřetné tak, že jsem jim řekla, že
udělal několik věcí, jako sloužení nové mše a podávání Svátosti oltářní na
ruku, které ukazují, že potřebuje modlitby a oběti.
Na dalším
setkání personálu otec Brucciani řekl zaměstnancům, že biskup Egan nejen
navštíví školu, ale že navíc povede děti při modlitbě růžence v kapli.
Zdvihla jsem ruku a řekla jsem, že já nepůjdu a nebudu se modlit
s diecézním biskupem v naší kapli. Ačkoliv ředitel i představený
distriktu vynaložili mnoho času a energie při pokusu přesvědčit sestry, že
s jejich plánem není žádný problém, žádná ze sester se 8. března
v kapli na biskupem vedený růženec neobjevila, když se každá z nich
sama za sebe rozhodla, že ve svědomí nemůže tuto akci navštívit. Tato nepřítomnost
spustila ještě větší tlak vyvíjený na sestry.
Mohlo to být
něco, co bych obětovala, a stále bych ve škole zůstala, kdyby věci skončily jen
u toho.
Po návštěvě
biskupa Egana však ředitel řekl dětem v kázání ve středu, že biskup
z Portsmouthu je člověkem dobré vůle a že není špatný. Když dětem řeknete,
že nějaká bobule není špatná, dají si ji do pusy, protože to znamená, že je
dobrá, nebo je přinejmenším neškodná. Modernistický biskup však není neškodný
kazatel (viz výše). V tomto kritickém bodě mi začalo být jasné, že důvěra
dětí byla získána ku prospěchu člověka, který toho není hoden, který má všechny
krajky katolického biskupa, ale ne Víru katolického biskupa. Jak mohou děti
rozpoznat tento podvod? Na druhou stranu, jak by mohly děti, které vědí o
problému Druhého vatikánského koncilu pochopit, že jeden z jeho věrných
mluvčí vedl jejich modlitbu v naší katolické kapli? Protože mi krátce
předtím otec John Brucciani nařídil nehovořit s dětmi o biskupu Eganovi,
uvědomila jsem si, že už nebudu schopná chránit víru dětí před tímto lstivým otravováním
jejich Víry a před pomalým podvracením jejich důvěry buď ve své rodiče, řádové
sestry nebo ve své kněze, v závislosti na tom, komu je jejich omezené
chápání přiměje stranit.
Za takových
okolností má přítomnost ve škole již nedávala smysl, protože jsem zde na prvním
místě nebyla, abych učila školní předměty, ale abych učila katolickou Víru a
pěstovala katolický duchovní a mravní život u mých mladých svěřenců.
Navíc má
každodenní přítomnost ve školních prostorách v hábitu oblátek Bratrstva
byla tichým souhlasem s vedením školy, což se příčilo mému svědomí.
V důsledku
toho jsem se rozhodla opustit školu během Svatého týdne, abych měla čas
připravit své velmi mladé žáky a celou základní školu na můj odchod.
Neoficiálně jsem o svém rozhodnutí řekla řediteli o něco v předstihu před
jeho uskutečněním, aby také on měl nějaký čas (pět týdnů) připravit si vše pro
začátek třetí části školního roku.
25. března
jsem podala svou rezignaci generálnímu představenému Bratrstva.
27. března
přijel do naší školy druhý asistent generálního představeného, poslechl si to,
co jsem chtěla říct k situaci v naší škole a farnosti obecně a
konkrétněji ke „krizi ohledně biskupa Egana“. Nabídl mi, abych vzala svou
rezignaci zpět, což [pro mě] bylo nemožné. Jeho závěr byl, že musím odejít „co
nejdříve je to možné“. Dalšího rána mi nebylo dovoleno jít do školy, aby se
zabránilo vyvolání rozruchu.
30. března
jsem opustila školu a Novobratrstvo sv. Pia X., abych mohla věrně zachovávat
to, co jsem slíbila zachovávat v den mého závazku k onomu draze
milovanému Bratrstvu, jak bylo založeno arcibiskupem Lefebvrem.
V tuto
chvíli jsem nanejvýš šlechetně ubytována věřícími z misie sv. Řehoře otce
Kinga v Southportu. Denně mohu navštěvovat mši svatou a připravovat svůj
další krok v řeholním životě. Ráda bych vám všem z celého srdce
poděkovala za vaši skutečně úžasnou podporu v posledních dnech mé
přítomnosti ve škole Svatého Michaela. Pomohlo mi to přečkat ony bolestné
hodiny. Byla jsem zasažena žalem, který mnozí z vás tím či oním způsobem vyjadřovali.
Tím jsem si více uvědomila ono silné pouto křesťanské lásky, jež nás sjednocuje
v Našem Pánu Ježíši Kristu a jež jsme spolu navázali v posledních
patnácti letech. Toto pouto zůstává netknuté, možná dokonce nabylo na síle,
když jsme sdíleli bolest náhlého odloučení. Modlím se za vás všechny, zvláště
během mše svaté. Prosím, také se za mě dál modlete!
Kéž vás Naše
Blahoslavená Paní všechny uchová ve Svém Bolestném a Neposkvrněném Srdci, které
vždy bude místem našeho setkávání.
S veškerou
vděčností,
Sestra
Mary-Elizabeth
- http://www.portsmouthdiocese.org.uk/enews/mosque-visit.php (Všimněte si, že biskup Egan napsal: „Přidal jsem se k nim [muslimům v mešitě] na páteční modlitby.
Překlad: D. Grof
