Komentář Eleison DCXIII – Poučení Svatého týdne (2019)
(613)
13. dubna
2019
POUČENÍ SVATÉHO TÝDNE
Žádná čtení z Evangelia nemohou být tak bohatá na poučení jako ta o
Svatém týdnu. Zde je několik odkazů na umučení Našeho Pána, citovaných
v chronologickém pořádku, které mají zvláštní význam pro naši dobu, tu,
která je umučením Jeho Církve.
Lk. XIX, 40: „Pravím vám: Zmlknou-li
tito [učedníci], kamení bude volati.“ – Když má Ježíš vstoupit do
Jeruzaléma o Květné neděli, zástup jej hlasitě chválí. Farizejové si stěžují na
hluk. Boží Pravda však bude slyšena. Jak FSSPX utichá, někdo jiný musí říkat
pravdy, které říkávalo.
Jn. XVII, 15: „Neprosím, abys je vzal
ze světa, nýbrž abys je ochránil od zlého.“ – Po Poslední večeři, těsně
před odchodem z večeřadla, se Ježíš modlí ke Svému nebeskému Otci za Své
apoštoly, ale ne aby byl pro ně život učiněn snadným. Proč by tedy měl být
život usnadněn pro dnešní katolíky?
Mt. XXVI, 31: „Bíti budu pastýře a
rozprchnou se ze stáda ovce.“ – Na Olivové hoře Ježíš říká Svým apoštolům,
že všichni odpadnou a cituje ze Starého zákona (Zach. XIII, 7). Dnes
s papežem, který je zmrzačený ve své víře, je celá katolická Církev více
či méně zmrzačená.
Mt. XXVI, 41: „Bděte a modlete se.“
– V Getsemanské zahradě, kde má být Ježíš brzy zrazen, varuje Své apoštoly, aby
se modlitbou připravili na svou zkoušku. Neříká ani jenom „Modlete se“, dokonce
ani „Modlete se a bděte“, ale „Bděte a modlete se,“ protože pokud nebudou mít
své oči otevřené, jestliže přestanou být bdělí, přestanou se také modlit. Dnes
se zdá být nejvyšší hodina zkoušky Církve bezprostřední.
Jn. XVIII, 6: „Jak jim tedy [Ježíš]
řekl: ´Já jsem to,´ ustoupili zpět a padli na zem.“ – Když chrámová stráž
obkličuje Ježíše, On nebojácně prokazuje Svou totožnost, a na chvilku uvolňuje jediný
záblesk Své Boží moci – všichni se hroutí. Další takový záblesk by dnes mohl
okamžitě zachránit Církev, nezískalo by si to však srdce lidí. Dnešní zkouška
Církve musí být naplněna.
Mt. XXVI, 52: „Zastrč svůj meč, kam
paří! Neboť všichni, kteří berou meč, mečem zahynou.“ – Petr je mužný,
miluje svého Pána, naprosto Jej chce bránit, nepochopil Jej však – Ježíš bude
Králem srdcí, nikoliv Darebákem z nočních klubů. Mužní muži dneška usilují
o jakoukoliv akci k obraně Církve, protože nejsou spokojení „jen“
s modlením, ať se ale modlí, nebo utečou, jako utekli apoštolové (v. 56)
Lk. XXII, 53: „Toto je vaše hodina a
moc temnoty.“ – Ježíš má být zrovna zatčen chrámovou stráží. Mírně si
stěžuje, že Jej nezatkli za denního světla, když otevřeně kázal v Chrámu,
ale že Jej museli zatknout v noci, když již nebyl obklopen zástupy, aby
Jej bránily. Nikdy v celé historii nebyl tak opuštěn, nikdy nebyla doba
tak temná, jako dnes.
Mt. XXVII, 26: „A všechen lid
odpověděl: ´Krev jeho na nás i na naše děti!´ Tu jim [Pilát] propustil
Barabáše. Ježíše dal zbičovat a vydal jim ho, aby byl ukřižován.“ – „Lid “ zde
zjevně nejsou jen „hlavní kněží a starší“, kteří „přesvědčili lid, aby žádal
Barabáše a zničil Ježíše“ (v. 26), byl to celý zástup před Pilátem, který se
chystal vzbouřit (v. 24), což přimělo Piláta ustoupit kvůli jejich svolávání na
sebe a své potomky odpovědnosti za Bohovraždu (smrt Boha v Jeho lidské
přirozenosti). Tento zástup byl zcela židovský a jako takový se identifikoval („nás
a naše děti“). Proto vina za bohovraždu spočívá na oněch potomcích, pokud a
dokud kolektivně neuznají a nebudou uctívat svého pravého Mesiáše. Písmo svaté
však říká, že se to stane teprve na konci světa (např. Řím. XI, 25-27). Jako
pravý katolík se Lev XIII. (1878-1913) dovolával, aby tato krev padla na Židy
nikoliv jakožto prokletí, ale jako „koupel obrození“ („Akt zasvěcení světa
Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu). Mezitím oni slouží Bohu jako metla na naše
odpadlictví.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
