Co je synodální Církev? (2018)

 

Co je synodální Církev? (2018)

30. listopadu 2018

Atila Sinke Guimarães

Jedním z Františkových cílů, jejž často zmiňuje, je ustavit synodální Církev, demokratičtější Církev. Již jsme o tom psali dříve, nyní je zde však k tomuto tématu něco nového, co stojí za pozornost našich čtenářů.

 

Naslouchání mladým na synodě jako rovnoprávným

Synoda mládeže, jejíž finální dokument byl zveřejněn 27. října 2018, se v různých pasážích zaměřil na téma synodální Církve. Detailněji mohu komentovat tento dokument později. Dnes chci analyzovat zvláště výmluvný úvodník londýnského The Tablet o tom, co je synodální Církev.

Jak je známo, The Tablet je jeden z nejvýznačnějších progresivistických [„katolických“] evropských časopisů dneška. Jsem přesvědčen, že je vhodné poukázat na to, co si progresivisté myslí o budoucnosti katolické Církve a o tom, kam směřuje. Takto bude mít náš kontrarevoluční čtenář k ruce dokument, aby si domyslel, co chce nepřítel učinit.

Přepíšu výňatky z tohoto úvodníku (The Tablet, 2. listopadu 2018, str. 2) a pak je stručně okomentuji.

Úvodník píše: „Synoda biskupů, která právě skončila, by se mohla přejmenovat na synodu biskupů a mladých lidí, protože ačkoliv posledně jmenovaní nehlasovali o finálním dokumentu, dychtivě přispěli k debatám. Jejich přítomnost, reprezentující mladé katolíky z celého světa, byla významným precedentem, ale znamenala také jistou fázi na cestě.“

„Dalším krokem určitě musí být synoda biskupů, kléru a lidu, protože nově se formující teorie synodality – což je oblíbené téma papeže Františka – je o účasti všeho Božího lidu a o sdílení odpovědnosti na všech úrovních.“

Zde tedy máme od úplně nejpovolanějšího zdroje to, co je cílem progresivismu a co očekává, že v krátké době dosáhne: povýšit laiky na úroveň kléru a klérus na úroveň episkopátu. Nebo, lépe řečeno, znamená to snížit biskupy na úroveň kléru a pak biskupy i kněze na úroveň laiků.

 

Biskupové koncipují dokument, který má za cíl zničit jejich vlastní moc; dole, přísaha v míčovně, kde Francie začala rušit svou aristokracii

 

Onen úvodník mluví o „sdílení odpovědnosti na všech úrovních“. Nějaký konzervativní čtenář by si mohl myslet, že to znamená proporční sdílení, kde biskupové by měli váhu, řekněme, 70 %, kněží 30 % a laici 10 %. Výňatek výše nechává tuto možnost otevřenou. Podívejme se, jestli onen článek potvrzuje nebo vyvrací takovou domněnku, když budeme číst dál.

The Tablet pokračuje: „Dny, kdy se vláda nad Církví omezovala pouze na biskupy, musí skončit. Důvěra v biskupy jednající osamoceně byla vážně oslabena jejích rolí ve skandálu zneužívání dětí klérem, zvláště tím, že jej zakrývali spíše, než aby napnuli veškeré biskupské síly, aby jej vymýtili.“

Je zajímavé povšimnout si naléhavého tónu tohoto tvrzení. „Dny, kdy se vláda nad Církví omezovala pouze na biskupy, musí skončit.“ Je to výkřik laiků proti biskupům spoléhající se na autoritu papeže, který podpoří jejich tvrzení. Připomíná mi to Serment de la Cour de Jeux de Paume – neboli přísahu v míčovně. V onom sále zástupci tří stavů Království Francie, duchovenstvo, šlechta a měšťané, složili slavnostní přísahu, že se nerozejdou, dokud nenapíšou ústavu. To byl klíčový okamžik k odstartování Francouzské revoluce, která vypukla o měsíc později, a vypořádala se s předchozí šlechtickou vládou Francie.

Nepodložené tvrzení, že skandál skrývaní sexuálního zneužívání dětí kněžími ospravedlní ukončení vlády biskupů se rovná tomu, jako by se řeklo, že nevýkonnost a zkaženost členů Sněmovny reprezentantů ospravedlní zrušení Sněmovny jakožto části americké vlády. Zneužití instituce nebo zákona neznamená, že by již neměl existovat nebo být uplatňován.

Úvodník využívá i další argument: „Papež František Církvi připomíná náhled Druhého vatikánského koncilu, že základní křesťanskou svátostí není svěcení na kněze nebo biskupa, ale křest. Všichni pokřtění jsou zodpovědní za blaho domu víry. Takže misijní a pastorační priority Církve již nemohou být ukládány shora, ale [musí být] rozpoznávány skrze konzultace s věřícími dolů do úrovně farnosti.“

 Další krok k církvi, kde jsou si všichni rovni

Sofizmatem zde je to, že křest je nejzákladnější svátostí, a tudíž jsou si všichni jako katolíci rovni – papež, biskupové, kněží i laici. Ano, křest je základnější, ale pak zde existují případky [akcidenty] – jako je svátost svěcení – které zcela mění onu základní rovnost a přetvářejí Církev na strukturovanou společnost skládající se z hierarchie a věřících. Klamně tvrdit, že katolická Církev je společností rovných a že moc biskupů pochází od lidu, jsou omyly odsouzené Piem VI. v roce 1794, kdy Pistojská synoda hájila podobné hereze. (DR 1502) V roce 1786 tentýž papež odsoudil omyl hájený febronianismem, že by Církev měla být řízena jako republika. (DR 1500)

Toto nicméně The Tablet prezentuje jako cíl papeže Františka a jemu blízkých: progresivismus.

Posledním výňatkem z onoho úvodníku, který budu analyzovat, je tento: „Synodalita, slovo, které to vše popisuje, musí teď být převzato do struktur Církve na národní, diecézní a farní úrovni. To je ohromná výzva.“

Radikální cíl progresivismu se zde objevuje ve své úplnosti: Rovnostářství musí být vnuceno do všech řad Církve a rozšířeno do každé malé farnosti. Je to výzva k převládajícímu a všeobecnému rovnostářství. Toto je synodalita dle všeobecně uznávaného hlasu The Tablet. V souladu s tím papež František také touží po stejném ideálu.

Je dobré mít seriózní progresivistický zdroj potvrzující to, co tvrdíme již mnoho let.

Zdroj: Tradition In Action

Překlad: D. Grof