Komentář Eleison DXCII – Blízké svěcení? (2018)
(592)
17. listopadu
2018
BLÍZKÉ SVĚCENÍ?
V katolické
Tradici obíhá zvěst, že v Bratrstvu sv. Pia X. bude brzy svěcení nového
biskupa nebo biskupů. Zvěsti se nikdy nemusí brát příliš vážně, na druhou
stranu však nejsou vždy bez základu. V současném případu FSSPX jistě
potřebuje nové biskupy, protože biskup Tissier není nějakou dobu
při dobrém zdraví, biskup de Galarreta se nyní jako první asistent
Bratrstva musí starat o administrování záležitostí Bratrstva po celém světě, a
to zanechává biskupa Fellayho samotného s úplnou svobodou cestovat
kamkoliv kvůli biřmováním a svěcením. Je zde tedy jistě základ pro takovou
zvěst o novém svěcení.
Zvěst však
jde dál, protože říká, že tento biskup (tito biskupové), kteří mají být
svěceni, budou mít schválení římských autorit, a zde tato zvěst stojí za úvahu,
i kdyby byla nepravdivá, protože zde leží nejjasnější příklad nepřijatelné
slepé uličky, do níž se Novobratrstvo samo zavedlo svou politikou usilování o
oficiální souhlas koncilních autorit v Římě. Protože, jestliže má tento vybraný
biskup souhlas zatvrzelých konciliaristů, jak může uspokojovat pravé
tradicionalisty? A jestliže má souhlas pravých tradicionalistů, jak může
zároveň uspokojovat mistry konciliarismu v Římě? A odpověď na tuto otázku
může být pouze buď, že konciliaristé se vzdávají svého Druhého vatikánského
koncilu, nebo že tradicionalisté přecházejí k Druhému vatikánskému
koncilu, nebo že se konciliaristé a tradicionalisté potkávají někde mezi tím, jako
by 2+2=4 a 2+2=5 mohlo být sladěno na 2+2=4 a půl.
Protože musí
se nám připomínat, že katolická Tradice a Druhý vatikánský koncil jsou svou
podstatou neslučitelné? Ano musí, protože my ubohé lidské bytosti vždy chceme
mít svůj koláč a [zároveň] jej sníst. My vždycky chceme provést kvadraturu
kruhu, smísit olej s vodou, tančit s ďáblem v tomto životě a
zároveň si nepokazit svou šanci užívat si s Bohem v příštím životě.
Chceme obojí, takže jakýkoliv návod na smíření Boha s ďáblem se vždy bude
prodávat jako teplé koláče, dokud zcela nevyhnutelně neselže, načež bude
okamžitě následován dalším návodem k učinění téhož. Selhání je
nevyhnutelné, protože slovy anglikánského biskupa Butlera z 18. století:
„Věci jsou, čím jsou, jejich následky budou tím, čím budou, tak proč bychom
usilovali o to být klamáni?“
A tak
katolická Tradice pochází od Ježíše Krista, který je Bohem, zatímco Druhý
vatikánský koncil (1962-1965) pochází od moderního člověka, aby smísil
náboženství Boha s bezbožnou moderností povstávající z Francouzské
revoluce. Protože o Druhém vatikánském koncilu řekl kardinál Suenens na levici,
i arcibiskup Lefebvre na pravici, tutéž věc, konkrétně, že to byla revoluce
z roku 1789 uvnitř Církve: náboženská svoboda, aby osvobodila lidi od
vší pravdy minulosti, rovnost, aby zarovnala všechen řád starého
křesťanstva, a bratrství, aby stvořilo nový světový řád zednářské
bratrstva člověka bez Boha. Druhý vatikánský koncil samozřejmě selhal, s výjimkou
tajného záměru svých židozednářských projektantů ničit Boží Církev, a protože
Všemohoucí Bůh, aby očistil Svou Církev, stále dává moc Svým odvěkým
nepřátelům, aby ji sužovali, tak se v žádném případě nezříkají svého
koncilu, spíše jej dnešní autority Církve uvádějí v činnost víc než kdy
dříve.
Proto pokud
stejné autority schválí vybraného biskupa pocházejícího z nitra kdysi
tradičního FSSPX, může to být pouze proto, aby pomohly rozrušit jakýkoliv
zbývající odpor z nitra FSSPX vůči jejich zednářské Novocírkvi. A pokud
nějací tradicionalisté schválí vybraného biskupa, který uspokojuje Novocírkev,
může to být pouze proto, že ztrácejí svou katolickou Víru pod silným vlivem
dnešní celosvětové apostaze. „Caveant consules“, říkali latiníci. Nechť si ti,
kteří jsou ve vedení, dávají pozor.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
