Soumrak demagoga (2018)

Soumrak demagoga (2018)

1. října 2018

Atila Sinke Guimarães

Když jsem četl o posledních návštěvách papeže Františka na Sicílii a do pobaltských zemí, ptal jsem se sám sebe: Mohly by tyto cesty být pokusem zotavit se z velké ztráty prestiže, kterou František nedávno utrpěl?

Pamatuji si, jak jsem před dávnou dobou četl, jak promotéři, kteří propagují slávu filmových hvězd a veřejných osobností nakládají s jejich popularitou. Ano, v případě, že to nevíte, sláva nějaké osoby dnes je vzdálená tomu, aby byla něčím spontánním: Je to umělý produkt celého průmyslu na slávu. Žijeme v době, kdy takřka vše je umělé včetně prestiže lidových vůdců.

Pamatuji si, že jedním z pravidel, které jsem četl, bylo: Když hvězda upadne do zapomnění nebo je silně napadána v osobním životě, je čas, aby jela na cestu do zahraničí a aby média podala zprávu o jejích mnoha „úspěších“.

Zkusím teď vymyslet nějaké zprávy z probíhající cesty takové hvězdy: „Mike Bacson zpíval pro královnu Melissabethu, která se během jeho vystoupení vřele usmívala a potřásla si s ním po jeho vystoupení rukou.“ „Uspořádal hodinové představení pro plný sál ve francouzském městě Terbigny s nadšeným publikem, které tleskalo do rytmu s jeho kytarou.“ „Poté, co věnoval dar pro Sdružení na pomoc ufňukaným dětem, byl vyznamenán primátorem města Sonolulu.“ „Jako ocenění za jeho příspěvek k současnému umění mu Scottova univerzita v Odinburghu udělila čestný titul doktora.“

Po dvou měsících hromadění takových úspěchů, se hvězda vrací domů se svou recyklovanou slávou a obnovenou popularitou.

Nejsem si jistý, zda poslední návštěvy papeže Františka byly plánovány, aby měly tento účinek obnovení jeho popularity. To, co vidím, je, že naléhavě potřebuje řešení jako je toto, pokud jeho šéfové skutečně chtějí, aby zůstal na scéně.

Papež František opouští kubánské vězně, vyměňuje si čepici s Fidelem Castrem a vypůjčuje si jeho slávu, aby popohnal ochrnutý komunismus

Vlastně je těžké shrnout seznam pohrom, které pošramotily jeho prestiž. Nabízím zde pouze několik příkladů z těch nejškodlivějších pro jeho slávu:

• Jeho neustálé útoky proti kapitalismu a vychvalování teologie osvobození, nejen v teorii, ale také v jeho trvalé podpoře komunistických režimů, mu vyneslo proslulost jakožto komunistickému papeži. Symbolická skutečnost, že obdržel krucifix ve tvaru srpu a kladiva z rukou marxistického prezidenta Bolívie potvrdilo tuto reputaci. Takováto jeho proslulost je tak široce rozšířená, že byl při karnevalových přehlídkách a na karikaturách po celém světě zobrazován jako komunista.
• Mnohokrát despoticky intervenoval ve věcech konzervativních náboženských institucí, aby je přinutil opustit jejich tradiční politiku a přijmout progresivnější.

Vzorovou intervencí, kterou provedl, byla intervence v Maltézském řádu, kde byl potrestán jeden z vedoucích za propagování antikoncepce v nemocnicích řádu. František zbavil funkce velmistra, který toto provinění potrestal, ocenil nepravověrného vedoucího a přinutil řád, aby si zvolil nového velmistra, který podporuje jeho progresivistické názory. To mu vysloužilo přezdívku papež diktátor, což je i titul knihy, kterou napsal Henry Sire, člen Maltézského řádu, jenž podal zprávu o tom, co se stalo.

 

Henry Sire napsal svou knihu pod pseudonymem Marcantonio Colonna

• Ve své apoštolské exhortaci Amoris Laetitia František prakticky povolil podávání Svatého přijímání katolíkům, kteří se civilně rozvedli a znovusezdali. Tento dokument zapříčinil to, že mu čtyři kardinálové poslali dopis – který se stal později veřejným – nazvaný Dubia [Pochyby]. Tato Dubia jej vyzvaly, aby vyjasnil, jak lze tyto nauky sladit s předešlým Magisteriem Církve. Neodpověděl na ně. Tato událost papeži vysloužila proslulost v tom, že je mravně uvolněný a nepravověrný.
• Jeho nesporná podpora homosexuálů a transgender jej staví proti tradiční nauce Církve a činí jej „hrdinou“ mezi sexuálními zvrhlíky – do té míry, že byl opakovaně vybrán na obálky prohomosexuálních časopisů a do médií. (zde, zde, zde a zde)
• Jeho pokrytectví při vatikánské politice údajné „nulové tolerance“ týkající se pedofilie u kléru a hierarchie se stalo nestydatým. Tisk odhalil bezpočet případů krytí pedofilních kněží v Argentině, Chile a Itálii a ukázal případy, kde papež František chránil viníky, dokud nebylo toto krytí odhaleno a díky médiím se zvedl povyk. Teprve pak František jednal, a i tehdy jen velmi slabě.
• Analogický modus operandi byl použit v případech homosexuálních kněží a prelátů. Nejskandálnějším z těchto případů je případ Františkova oblíbeného exkardinála Theodora McCarricka, jehož neslušné činy se stále propírají v titulcích médií.

Viganóvo svědectví podalo důkaz o Františkově krytí McCarricka do té míry, jako nikdy předtím. Papež Bergoglio odmítl reagovat a údajně napodobuje Kristovo mlčení, tento argument však není přesvědčivý… Viganó nedávno zveřejnil druhý dokument a posílil svá první obvinění a požadavky.

František je známý jako ničitel všeho, co bylo katolické Církvi drahé

• Tento výčet by mohl pokračovat dál a dál a ukazovat další body, které vyvolaly veřejný nesouhlas: Františkův nedostatek teologického vzdělání a zásadovosti v jeho psaných a mluvených projevech; jeho nový papežský styl urážení svých podřízených na veřejnosti, ať již to jsou preláti římské Kurie nebo zbožní věřící, kteří věří ve Fatimské poselství; jeho stálou opozici vůči kontemplativnímu životu v řeholních řádech, činěnou pod záminkou, že by všichni měli vyjít do ulic pečovat o chudé; jeho demagogické proslovy ve prospěch muslimské imigrace v Evropě; jeho ponižující podlézavost vůči falešným náboženstvím a jeho stud ukazovat svůj pektorál, když se setkává se židy; jeho instinktivní odpor vůči důstojným papežským symbolům – od jeho zřetelně zanedbané sutany a ošoupaných bot až po jeho proletářské papežské auto a byt.

Jeho metoda vždy překvapovat své obecenstvo novou výstředností odkrývá psychologii, která – kromě toho, že je psychologií šaška – je psychologií demagoga: člověka, který udržuje lidi v tom, aby o něm nepřetržitě mluvili, aby je vedl k progresivismu.

Po pěti letech této nonstop šokové léčby vykazuje katolické veřejné mínění jasné známky únavy.

Krysy opouštějí loď

Jednou z těchto jasných známek je, že organizace, které byly silně odhodlané nevyjadřovat se proti papeži, jako jsou TFP a Church Militant, nyní změnily svou politiku a vydávají knihy proti Františkovi nebo veřejně ventilují jeho kritiku. Dokonce i na půl cesty stojící EWTN, jehož život a komerční úspěch závisí na tom, aby měl schválení ze strany církevního establishmentu, vysílá rozhovory s některými „kritiky“ papeže Františka z falešné pravice, jako je biskup Athanasius Schneider.

Pokud se tedy na tomto obrázku nic nezmění, nebyli bychom překvapeni, jestli papež František odejde ze scény. Mohl by chytit „silné nachlazení“ jako Jan Pavel II. nebo se „rozhodnout odejít do důchodu“ jako Benedikt XVI. a jít s ním sdílet bydlení na vatikánském „zadním dvorku“. Pak by se oba tito penzionovaní papeži mohli dobře bavit diskuzí o tom, který z nich udělal víc pro zničení Církve.

Skoro jistě přijde třetí progresivistický papež, pokud Náš Pán Ježíš Kristus nebo sv. Petr nakonec nevstoupí na scénu a neukončí toto satanské uzurpování katolické Církve ze strany progresivismu.

Zdroj: Tradition In Action

Překlad: D. Grof