Biskup „velmi blízký“ papeži gratuluje zednářské lóži (2018)

Biskup „velmi blízký“ papeži gratuluje zednářské lóži (2018)

23. září 2018

(Buenos Aires) Argentinský biskup a jezuita gratuloval zednářské lóži ve svém biskupském městě k jejímu založení. Sama tato událost je pozoruhodná. Tento biskup však není jen nějaký obyčejný biskup.

Gratulace biskupa: „Nadále pracujte ve službě humanitě a univerzálnímu bratrství.“

Biskup z Lomas de Zamora, Msgr. Jorge Rubén Lugones, zaslal zednářské lóži „Giuseppe Mazzini“ č. 118 své „gratulace“ k 126. výročí jejího založení.

Dopis je datován 11. září a biskup jej adresoval panu Martinu Sarubbimu ze „Ctihodné lóže Giuseppe Mazzini č. 118“.

Biskup Rubén Lugones patří stejně jako papež František do jezuitského řádu. Spolu se „srdečnými pozdravy“ lóžovým bratrům napsal:

„Kéž vás tato oslava povzbudí nadále pracovat pro vaše ideály lásky, službu humanitě a univerzálnímu bratrství.“

Lóže s velkým uspokojením tento dopis 17. září zveřejnila na Facebooku:

„Dnes jsme obdrželi tento pozdrav z diecéze Lomas de Zamora. Veřejně vám děkujeme za tuto uctivost a znovu potvrzujeme náš závazek pracovat společně za větší svobodu, rovnost a bratrství tím, že odložíme stranou anachronické rozdíly.“

„Anachronickými rozdíly“ se myslí církevní zákaz členství v lóži pro katolíky. Od založení svobodného zednářství před 300 lety Církev učí o jeho neslučitelnosti s katolickou vírou kvůli jeho závažným ideologickým rozdílům.

Kdo je biskup Jorge Rubén Lugones?

Biskup Rubén Lugones s papežem Františkem

Tento šedesáti šesti letý biskup se narodil ve státě Buenos Aires, V roce 1999 jej papež Jan Pavel II. jmenoval biskupem Nueva Orén. Konsekroval jej Jorge Mario Bergoglio, tehdejší arcibiskup v Buenos Aires. Od roku 2008 je biskupem v Lomas de Zamora. V Argentinské biskupské konferenci je členem Komise pro pastorační péči Indiánů a Komise pro sociální záležitosti.

Novinář Sergio Rubin, dlouholetý důvěrník a první životopisec současného papeže, popsal v červnu v argentinském deníku Clarin Jorgeho Rubéna Lugonese jako „blízkého papeži“.

Lóže Giuseppe Mazzini č. 118

Lóže Giuseppe Mazzini č. 118 sama sebe popisuje jako „filantropickou, filozofickou a progresivní společnost“. Na svých webových stránkách říká:

„Svobodné zednářství je iniciační, esoterický, elitářský a džentlmenský řád, který usiluje o rozvoj etického, mravního a duchovního obohacení svých členů.“

A dále:

„Víra v Boha, jehož nazývá Velkým stavitelem Všehomíra, spolu s láskou, službou humanitě a univerzálnímu bratrství, vytváří základy našeho systému.“

Symbol lóže Giuseppe Mazzini č. 118

Podle webových stránek této lóže zednářský „systém“ znamená „vzdělávací, filozofický, tradiční a symbolický systém hledající vědění k dosažení pravdy“. Tato „pravda“ však neznamená křesťanskou pravdu, nebo přesněji pravdu personifikovanou v Ježíši Kristu („Já jsem pravda“) v křesťanském chápání. Spíše bylo svobodné zednářství založeno přesně proto, že odmítá křesťanskou (Boží) nabídku pravdy a namísto toho hledá skrytou pravdu nezávisle na ní.

Oddělení svobodného zednářství od křesťanství je popsáno následovně:

„Nezakazuje nebo nevnucuje nějaké náboženské přesvědčení nebo praxi svým členům.“

Názor Církve ohledně svobodného zednářství se nezměnil

Gratulace biskupa Jorgeho Rubéna Lugonese se udála navzdory opakovaným odsouzením svobodného zednářství ze strany Církve, naposledy v roce 1983 ze strany římské Kongregace pro nauku Víry pod jejím tehdejším prefektem Josefem kardinálem Ratzingerem:

„Názor Církve nezměněn.

Byla vznesena otázka ohledně toho, zda názor Církve na svobodné zednářství se změnil kvůli skutečnosti, že nový CIC jej výslovně nezmiňuje jako ten dřívější.

Tato Kongregace může odpovědět, že tato skutečnost se zakládá na tomtéž textovém kritériu jako u jiných sdružení, jež také nebyla zmíněna, protože jsou zahrnuta do širších kategorií.

Negativní výrok Církve o zednářských svazech zůstává nezměněný, protože jejich zásady vždy byly považovány za neslučitelné s naukou Církve, a proto je členství v nich zakázané. Věřící patřící do zednářských sdružení jsou tak ve stavu těžkého hříchu a nemohou přijímat Svaté přijímání.

Autority místní církve nejsou oprávněny komentovat povahu zednářských svazů soudy nedbajícími výše zmíněné, v souladu s deklarací této Kongregace ze 17. února 1981 (viz AAS 73/1981; str. 240-241).

Papež Jan Pavel II. tuto deklaraci, jež byla přijata na řádném zasedání této Kongregace, potvrdil při audienci poskytnuté podepsanému kardinálu prefektovi a nařídil její zveřejnění.

Řím, sídlo Kongregace pro nauku Víry, 26. listopadu 1983.

Josef Kardinál Ratzinger

Prefekt“

Stoliční mistr Martin Sarubbi (sedící vpravo)

Giuseppe Mazzini

Svobodné zednářství je otevřeným nepřítelem Církve. Jeho naléhavým cílem je potlačení vlivu Církve na lidi. Tím konkrétně bojuje proti katolické morálce. Role svobodného zednářství při antisemitském podněcování Osvícenství a Francouzské revoluce je dobře zdokumentována. Totéž platí do velké míry o jeho roli v 19. století při boji proti papežským státům a jejich zničení.

Svobodný zednář vysokého stupně Giuseppe Mazzini (1805-1872), po němž je lóže č. 118 pojmenována, je názorným příkladem revolučního ducha lóžových bratrů a jejich nepřátelství vůči Církvi. V Janově zakusil v roce 1827 své zednářské zasvěcení. Na počátku 30. let 19. století mu byl během jeho uvěznění v Savoně udělen 32. stupeň, což bylo předběžnou podmínkou, aby byl přijat na úroveň „Nejvyšší msty“ v karbonářské tajné společnosti. V roce 1866 mu byl udělen 33. stupeň. Zároveň byl přijat do Nejvyšší rady skotského ritu. Jako republikán a antimonarchista také musel opustiti Itálii, sjednocenou v roce 1861, a žil v exilu v Londýně. V roce 1870, kdy ozbrojený boj proti papežskému státu dosáhl své konečné fáze, vrátil se neprodleně do Itálie a organizoval nové nepokoje. Kvůli svému odmítání monarchie musel opět opustit Itálii po úspěšném zničení papežského státu. Krátce před svou smrtí v roce 1872 se jej jeho katolická sestra pokoušela přesvědčit, aby činil pokání, kál se a vrátil se do Církve. Odpověděl jí: „Nemám žádné výčitky.“ Zemřel 10. března 1872 bez duchovní pomoci pod falešným jménem v sídle jednoho lóžového bratra a obklopen vůdčími zednáři. Takový rituál se také odehrává nejen jako rozloučení, ale je zamýšlen jako prevence toho, aby umírající muž na své smrtelné posteli „nezeslábnul“ a vrátil se k víře arcinepřítele, Církve.

Docela nedávno předložilo několik bývalých zednářů knihy nabízející letmý pohled za kulisy lóží.

Detailnější analýza byla poskytnuta v roce 2009 ze strany sociologa a sloupkaře Lorenza Jägera v jeho studii „Za Velkým orientem. Zednářská a revoluční hnutí“.

Věnec s lóžovým symbolem: ocenění lóže č. 118

Osvětlující vhled, byť oděný do historické novely, byl také nabídnut v roce 2015 právníkem Norbertem Nemethem, ředitelem liberálního parlamentního klubu v Rakouské národní radě (srovnatelného s vedoucím pracovníkem parlamentní skupiny s tím rozdílem, že ředitel klubu není členem parlamentu) s názvem „Ve stínu Graccha“.

Kvůli blízkosti biskupa Rubéna Lungoneho, SJ, k papeži Františkovi, se nedá očekávat reakce z Říma na tento neobvyklý dopis a takto oslavované sblížení mezi Církví a lóží.

Výše zmíněné knihy si lze v němčině objednat přes našeho knižního partnera. (V angličtině zatím nejsou dostupné.)

Zdroj: Eponymous Flower

Překlad: D. Grof