Komentář Eleison DLXXXII – Kam, „Odpore“? – II (2018)
(582)
8. září 2018
KAM, „ODPORE“? – II
Když se
v roce 1978 stal papežem Jan Pavel II., mnoho katolíků mělo opravdovou
naději, že situace v Církvi se zlepší oproti tomu, jaká byla za Pavla VI.,
já si však pamatuji, jak arcibiskup Lefebvre říkal, že pokud Jan Pavel II. nevyčistí
dům v Římě během prvních šesti měsíců svého pontifikátu, nebude schopen
rozejít se s politikou zavedenou v Římě Pavlem VI. Podobně,
pokud P. Pagliarani brzy nevyčistí dům na vrcholu Bratrstva, stoupenci biskupa
Fellayho kolem něj mu budou nejspíš překážet v tom, aby učinil jakoukoliv
významnou změnu v katastrofální politice jeho předchůdce. Hniloba, jež
započala s GREC v 90. letech 20. století, měla čas zapustit několik
hlubokých kořenů.
Pokud se
tudíž kdokoliv obává o budoucnost „Odporu“ na základě toho, že se Bratrstvo
s novým generálním představeným vrací zpět k původní linii, takže
„Odpor“ již nebude nezbytný, je první částí odpovědi, že to ještě není jisté,
že se Bratrstvo vrací zpět k původní linii. Musíme počkat a uvidíme. P.
Pagliarani je dobrý člověk, jistě smýšlí dobře a my se za něj modlíme, jestliže
se však rozhodne především sjednocovat liberály a antiliberály v rámci
Bratrstva skrze prostředky lidských a politických kompromisů, nikdy Bratrstvo
nezachrání od jeho současného sestupu dolů. Naše víra je naším
vítězstvím nad světem, říká sv. Jan (I Jn V, 4), a nikoliv naše politika. Proto
se „Odpor“, ta malá a roztříštěná skupina biskupů, kněží a laiků činících, co
mohou, aby odporovali katastrofální politice Říma a Menzingenu, ještě nemůže
vzdát odporování, jakkoliv je dezorganizovaná, a jakkoliv neúčinná se může
zdát. Někdo v Církvi musí bojovat za to, za co bojoval arcibiskup
Lefebvre.
Protože, za
druhé, skutečně si představte konvertitu, který je skrze milost Boží dokonce i
dnes veden ke katolické Víře. Ta musí být ze samotných svých principů někde
vtělena. Nemůže ji [konvertita] nalézt v šaškárnách Novus Ordo. Odvrací se
od koncilní církve k Tradici. Nachází Bratrstvo sv. Pia X., ale pak
objevuje, že začíná být koncilní. Kam se dále obrátí? Pokud nebude existovat
žádný „Odpor“, riskuje, že se vzdá Vtěleného Krista. Někdo v Církvi musí
žít dle logiky pravé Víry dvaceti století, jinak existuje riziko, že budou duše,
které usoudí, že Víra je v tomto světě zastaralá. Podobně duše, které se
pouštějí „visuté hrazdy“ Bratrstva, potřebují katolickou „záchrannou síť“, do
níž spadnou, ať se jmenuje „Odpor“ nebo ne.
A za třetí,
existuje mnoho způsobů, jak míchat whisky s vodou, ale všechny závisí na
někom, kdo vyrábí čistou whisky. Podobně existuje ještě větší rozmanitost
způsobů, jak míchat Našeho Pána se světem, ale všechny závisejí na tom, že
[alespoň] někteří lidé ve svých životech představují, a nikoliv jen slovy, příklad
pro všechny, aby viděli pravý katolický život. Tuto funkci vždy zajišťovaly
církevní řeholní řády a kongregace. Z toho plyne jejich důležitost. Po
koncilu, který je zničil, byla tato funkce zajišťována zvláště arcibiskupem a
jeho Bratrstvem. Dnes přicházejí z celého světa zprávy o fellayzovaném
Bratrstvu, jež dává čím dál slabší příklad katolického života a mravů. Někdo
v Církvi musí vydávat svědectví přinejmenším snahou žít dle vysokých
standardů nauky a mravů požadovaných po duších samotným Naším Pánem (Mt V, 48).
A čtvrtý
důvod pro „Odpor“, aby nerezignoval nebo nepřestal působit nebo se nevzdal
lopotného boje za Pravdu, je, že to nemůže udělat, protože, kdyby to
udělal, pak jak říká Náš Pán (Lk XIX, 40), by volalo kamení. Jinak řečeno,
Pravda může být celým lidstvem zadušena, ale nejsou to lidé, je to Bůh, kdo má
pod kontrolou svět, a Bůh nikdy nedovolí, aby Pravda byla zcela umlčena,
protože to by zmařilo Jeho účel stvoření světa, jímž je zalidnění nebe. Proto
může „Odpor“ zítra nebo pozítří změnit tvar – a v tomto ohledu jeho
současná beztvarost ve skutečnosti pomůže! – ale v té či oné formě jej Bůh
přiměje pokračovat (srov. Iz VI, 9-11).
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
