Zjevení
(2018)
Kázání P. Martina Fuchse v Praze
13. května 2018
***
Drazí věřící!
Když mluvíme o Božím
zjevení, myslíme tím, že Bůh hovoří k lidem. Bůh hovořil k Adamovi a
Evě, k Noemovi a Abrahámovi a k mnoha dalším lidem.
Univerzální zjevení –
určené všem lidem pro jejich spásu – bylo učiněno prorokům a apoštolům.
Částečně bylo zaznamenáno
písemnou formou. Toto psané zjevení nacházíme v Písmu svatém. Částečně
bylo předáváno ústně apoštoly.
Svatý Tomáš Akvinský
nazývá ústní podání prorockou tradicí.
Se smrtí posledního
apoštola, sv. Jana, bylo Boží zjevení uzavřeno.
Boží zjevní sestávající
z Písma svatého a ústní tradice je také nazýváno depositum fidei. Tento poklad víry je neměnný a obsahuje všechny
pravdy, které člověk potřebuje, aby dosáhnul věčné spásy. Katolická Církev
tento poklad předávala po staletí.
Svatý Tomáš Akvinský
nazývá toto podání dogmatickou nebo věroučnou tradicí.
Toto rozdělení mezi
prorockou a věroučnou tradicí je velmi důležité, protože dnes jsme znovu a
znovu různými kněžími i biskupy vyučováni, že „Duch Svatý si vane, kam chce“.
To však nesmí být mylně vykládáno. Oni tuto větu používají k ospravedlnění
své nové nauky.
Nic se nemůže přidat nebo
odebrat z pokladu víry (Písma svatého a ústního zjevení neboli prorocké
tradice). Katolická Církev dostala Ducha Svatého, aby zachovávala Boží zjevení
tak, jak bylo podáno, a aby jej správně vykládala.
Navíc k tomuto
obecnému zjevení můžeme také v průběhu dějin Církve vidět soukromá
zjevení.
Ta
byla předána v soukromí některým lidem pro jejich duchovní prospěch nebo
prospěch věřících. Takovými příjemci soukromých zjevení byli například sv.
Brigita, sv. Juliana z Lutychu, sv. Markéta Marie Alacoque, sv.
Hildegarda, sv. Kateřina Sienská, blahoslavená Anna Kateřina Emmerichová a
další.
Základním účelem takových
zjevení je Boží sláva.
Jednoho dne řekl Náš Pán
sv. Gertrudě následující slova: „Čím více měním a zmnožuji způsob předávání
svých darů, tím více ukazuji svou moudrost dle schopností každého člověka,
abych jej učil, co jej učit chci.“
Soukromá zjevení nejsou
nikdy dávána, aby vyhlašovala novou nauku.
Dalším účelem je oslava
katolické Církve, jak jednoho dne řekla Anna Kateřina Emmerichová: „Pán mi
řekl, že má vidění nejsou pro mě, ale pro ostatní lidi. Mám je zapsat a
předložit ostatním. Není doba zázraků. On tato vidění dává, aby prokázal, že
bude se Svou Církví až do skonání světa.“
Soukromá zjevení také
mají zvláštní účely, které odpovídají konkrétním potřebám času a rozhodnutí
Boží Prozřetelnosti.
a)
Hříšníci by měli být vylekáni popisem
strašlivé trestající spravedlnosti. Zároveň by ti, kteří mají dobrou vůli, měli
být upomenuti o milosrdenství a Boží dobrotě. Můžeme to vidět krásně
demonstrováno ve viděních sv. Brigity.
b)
Některá soukromá zjevení jsou dávána, aby
vybídla věřící, aby zbožně slavili církevní svátky. Pomysleme jen na zjevení
blahoslavené Juliány (Corpus Christi), sv. Markéty Marie Alacoque (Nejsvětější
Srdce Ježíšovo).
c)
Jiná jsou dávána, abychom měli synovskou
úctu k Matce Boží, např. zjevení abatyši Marii z Agredy.
d)
Ještě jiná jsou zamýšlena
k posvěcování příjemce, např. zjevení daná sv. Filipu Neri, sv. Alfonsovi
z Liguori, sv. Janovi Vianney nebo sv. Bernadetě v Lurdech. 20. a 23.
února 1858 Naše Paní posledně zmiňovanou naučila modlitbu a zjevila ji
tajemství pro její vlastní život. Ta o tom s nikým nehovořila. Pouze pár
soukromých zjevení je pro celou Církev. Ti, kteří bojují proti takovým
zjevením, se proviňují smrtelným hříchem.
Neexistuje žádná zvláštní
podmínka požadovaná pro obdržení Božích zjevení. Bůh tyto dary dává lidem všeho
věku, mužům i ženám.
Otec Gravina však
rozlišuje mezi darem prorokování a jeho užíváním. Pro užívání tohoto daru jsou
vyžadovány zvláštní duchovní dispozice, např. pokora a svatost.
Proto Ježíš řekl:
„Velebím Tě, Otče, Pane
nebe i země, žes tyto věci skryl před moudrými a opatrnými, a žes je zjevil
maličkým.“ (Mt. 11:25)
Stav posvěcující milosti
není nezbytný. Máme příklady v Písmu svatém: Balám, který chtěl proklít
vyvolený lid, a velekněz Kaifáš, který prorokoval:
„Vy nic nevíte, ani na to
nemyslíte, že je pro nás prospěšné, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby
celý národ zahynul.“ (Jn 11:49)
Tito lidé byli ve stavu
smrtelného hříchu.
Obvykle však je tento dar
zjevení – dle sv. Tomáše Akvinského (II-II q 172 a5) – dáván pouze těm, kteří
jsou ve stavu posvěcující milosti a mají vysoký stupeň dokonalosti a modlitby.
Soukromá zjevení nemají
větší hodnotu než hodnotu svědectví proroka, který o nich podává zprávu. Tato
osoba není nikdy neomylná.
Existovali svatí, kteří
obdrželi zjevení, jež se nenaplnila – například sv. Norbert z Xantenu
(1226-1234) se cítil naprosto jistý, že Antikrist se zjeví v jeho
generaci… Sv. Kateřina Sienská věřila, že ji Maria zjevila, že není
Neposkvrněným Početím… Svatý Vincenc Ferrerský (1398-1419) hlásal posledních 21
let svého života, že nadchází Poslední soud. Věděl to ze zjevení, a aby to
prokázal, činil všude zázraky. Mezi mnoha jinými zázraky vzkřísil
v Salamance v roce 1412 jednu ženu z mrtvých. Právě byla
přenesena na hřbitov a potvrdila jeho slova.
Ale toto pravé proroctví
se nikdy nenaplnilo.
Bůh chce, abychom věřili,
že dokonce i největší učenec a světec je omylný. Jen Magisterium Církve je
neomylné.
To je zvláště pravdivé,
když nějaké proroctví pochází od osoby, která není svatá. Na počátku 16. století
dovedla jedna španělská jeptiška, Magdalena od Svatého Kříže, celou zemi do
stavu vzrušení. Levitovala, měla extáze, Sv. Hostie se jí sama pokládala na
jazyk, v jisté dny měla stigmata, prorokovala, že František I. bude
poražen u Pavia a mnohem víc; všude vládlo veliké nadšení! Lidé z celé
země přicházeli, aby jí navštívili: kněží, biskupové, císař, všichni ji
uctívali a ptali se jí na radu. Jednoho dne poslal Řím apoštolskou vizitaci,
aby prozkoumal tento případ, a „prorokyně“ a „svatá“ nakonec přiznala, že když
byla mladá pasačka, dala svou duši ďáblovi, aby získala moc činit „zázraky“. To
se dělo 38 let. Dokonce i největší teologové, biskupové, kardinálové a
inkvizitoři naletěli.
Existuje mnoho zjevení
schválených Církví. Co si o nich máme myslet?
Církev nikdy nikomu
nestanovuje povinnost věřit v soukromá zjevení daná komukoliv, i když je
Církev může uznávat.
Tímto uznáním prostě jen
prohlašuje, že zde není nic proti katolické Víře a mravům a že je každý může
číst bez nebezpečí. Může je číst dokonce i s duchovním prospěchem. Vidění
nejsou poskytována pro zvědavost; jejich cíl je mnohem cennější: posvěcování
duše a zvýšení lásky k utrpení Ježíše Krista.
Musíme tedy zachovávat
pravdy dané univerzálním zjevením až do smrti. Bez této víry nemůžeme dosáhnout
nebe.
„Kdo uvěří a dá se
pokřtíti, spasen bude; kdo však neuvěří, bude zavržen.“ (Mk 16:16)
Amen.
Překlad: D. Grof