Komentář Eleison DLXIV – Krvácející Církev (2018)
(564)
5. května
2018
KRVÁCEJÍCÍ CÍRKEV
Jeden kolega
odporující změně Bratrstva sv. Pia X. arcibiskupa Lefebvra na Novobratrstvo
Menzingenu, stejně jako změně katolické Církve Tradice na Novocírkev Druhého
vatikánského koncilu, napsal několik zajímavých úvah, které jsou přeloženy
níže. Byly soukromé, jsou však příliš cenné, aby se nesdílely šířeji. Jeden
jeho kolega mu jako vyjádření naděje pro Velikonoce napsal, že „Církev (a
FSSPX) možná brzy vstanou z mrtvých“. On odpověděl:
Jeden šedesátiletý člověk, jehož považuji za moudrého,
mi o Bílé sobotě řekl: „Církev musí být ukřižována stejně jako její Božský Pán
na Velký pátek… my nyní prožíváme Velký pátek… Bíla sobota má teprve přijít a
ještě to chvíli potrvá.“
K čemuž bych rád připojil pár myšlenek.
Církev se v žádném případě nechystá opět povstat,
spíše bude nejbolestivějším způsobem krvácet k smrti, dokud se nebude zdát, že
tu již není. Jestli FSSPX (především jeho kněží) bude součástí tohoto slavného
krvácení k smrti, ví jen nebe. V každém případě je to tato smrt
vykrvácením, která zasévá semena vzkříšení.
Jestliže FSSPX odmítne patřit do krvácející Církve
tím, že si bude chtít pomaloučku razit cestu do multináboženské komunity, jíž
předsedá papež (?) František – a Menzingen a P. Schmidberger po léta pracují na
tom, aby Bratrstvo [sv. Pia X.] proměnili na další takové Bratrstvo sv. Petra –
pak bude Bratrstvo [sv. Pia X.] stále krvácet k smrti, protože pronásledování
tak či onak přichází pro každého, zvláště pro lidi oblékající sutanu. Pak však
Bratrstvo nebude trpět jako slavní apoštolové na konci času, ale, bohužel,
spíše jako trest za své materiální pohodlí, vlažnost a nevěrnost
k arcibiskupovi, který jejich Bratrstvo založil…
(Jestliže je výše otazník u „papeže Františka“, je to
proto, že z objektivních důvodů existuje alespoň nějaká nejistota, nějaká
pochybnost ohledně toho, zda je papežem. Právě to je důvod proč Prozřetelnost v
roce 1988 nejjemnějším způsobem oddělila Bratrstvo od Říma, který se stal
poněkud schizmatickým… Skutečně nemáme ve Víře žádné společenství se současnými
autoritami ve Vatikánu, jsme skutečně vně jejich společenství [communio] neboli
ex-komunikovaní – což je naše štěstí a nám ke cti – stejně jako se odpoledne na
Velký pátek, Církev drasticky početně zredukovaná také nacházela pouze vně
Jeruzaléma, na Kalvárii…)
Popravdě,
nic nevrhá tolik světla na současný stav Církve jako evangelní příběh Umučení
Krista a naopak člověk může říct, že nic nevrhá tolik světla na tento evangelní
příběh jako současné zpustošení Církve. A stejně jako tehdy nemohli samotní
apoštolové, i přesto, že byli opakovaně varováni Naším Pánem ohledně jeho
nadcházejícího Umučení (Mt. XVI, 21; XVII, 21; XX, 17-19), uvěřit, že je
skutečné, když na ně přišlo, tak také mnoho dobrých katolíků nyní sotva může
uvěřit, že je to Církev Kristova, která má takové mučivé problémy a takové
neadekvátní papeže.
Božím
úmyslem při stvoření vesmíru však bylo, že bude Své Boží štěstí sdílet tak, že
Své nebe obydlí rozumovými stvořeními, andělskými či lidskými, které si
svobodně zvolí se k Němu připojit v Jeho nebi. Klíčovým slovem je zde
„svobodně“. S rozumovým nadáním Bůh dává každé lidské bytosti schopné jej
užívat, také svobodnou vůli, a On pro každého z nás okolnosti vyrovnává
tak, aby tuto volbu mezi nebem a peklem učinil reálnou. Proto lidem dovoluje
tolik svobody, kolik je možné, aby zabili Jeho vlastního Syna či zbořili Církev
Jeho Syna, ale nikdy tolik svobody, aby zcela zmařili Jeho Syna či Jeho Církev.
Proto vůči Své Církvi dovoluje nepředstavitelná soužení, o nichž plně vypoví až
čas mezi nynějškem a koncem světa. Boží moudrost však sahá daleko za naši malou
představivost (Iz. LV, 8, 9).
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
