Komentář Eleison DLXVI – „Zbožné“ sny – II (2018)
(566)
19. května
2018
„ZBOŽNÉ“ SNY – II
Je-li jedna
věc o katolické Tradici a Druhém vatikánském koncilu jistá, pak je to to, že
jsou neslučitelné. Je lákavé myslet si, že mohou být smířeny, protože samozřejmě
obsah oněch šestnácti dokumentů koncilu zahrnuje množství katolických pravd.
Duch koncilu však směřuje k novému náboženství zaměřenému na člověka, a
protože tento duch inspiroval obsah oněch dokumentů, tak dokonce i katolické
pravdy, jež zahrnují, jsou využity ve prospěch koncilní „obnovy“ a jsou učiněny
její součástí. Katolické pravdy (a hierarchie) skutečně byly modernisty využity
jako nositelé jejich liberálního jedu, jako trojský kůň pro jejich hereze.
Proto jsou i katolické pravdy v koncilních dokumentech otráveny. A tak
v roce 1990 arcibiskup Lefebvre pochopil a řekl, že Druhý vatikánský
koncil je 100% nakažený subjektivismem, zatímco v roce 2001 biskup Fellay
řekl, že dokumenty Druhého vatikánského koncilu jsou z 95% přijatelné.
Je skutečně
lákavé předstírat, že katolická Tradice a Druhý vatikánský koncil jsou
slučitelné. Tak už nemusím být rozpolcený, když se snažím následovat katolickou
autoritu a katolickou Pravdu zároveň, protože od tohoto koncilu, jak řekl
arcibiskup, jsou katolíci nuceni buď uposlechnout koncilní papeže a odchýlit se
od katolické Tradice, nebo přilnout k této Tradici a „neposlouchat“ tyto
papeže. Odtud plyne pokušení tím čí oním prostředkem předstírat, že Tradice a
koncil jsou slučitelné. Ale skutečnost, že jsou neslučitelné, je nejdůležitější
realitou nyní ovládající život Církve, a tak to bude pokračovat, dokud se
církevní autorita nevrátí ke katolické Tradici všech časů.
Mezitím je
však současný generální představený arcibiskupova Bratrstva, biskup Fellay,
neústupný v tom, že katolická Tradice a koncilní Římané mohu být navzájem
smířeni, a od té doby, co v 90. letech schválil GREC,
usiluje o to, aby je dal dohromady. Jeho problémem je, že nechápe, jak si pro
ně modernismus uchovává katolický zevnějšek, aby působil jako trojský kůň, aby
oklamal katolické duše, přičemž neexistuje žádný pravý katolický kůň za tím, co
se jím jeví být. Biskup Fellay však věří, že tento falešný kůň má všechny
předpoklady pravého koně, takže se s něžnou milující péčí Bratrstva opět
stane katolickým koněm. Příliš mnoho tradicionalistů samo sobě dovolilo věřit
v tuto mylnou politiku a následovat jeho vedení ke koncilním Římanům. Ale
pokud jde o Římany, ti se nenechali oklamat. Hrají ve shodě s jeho
politikou tak, že činí zdánlivé ústupky vůči Bratrstvu a Tradici (např. autorizace
zpovědí, svěcení a sňatků), a tak, že mu opakovaně předstírají, že je na
pokraji získání kanonického uznání pro Bratrstvo, takže kupříkladu „na dohodě
chybí pouze poslední razítko“. Na rozdíl od něj však oni mají ve svém myšlení
jasno, že katolická Tradice je s jejich koncilem neslučitelná, a tak
pokaždé, když jej dovedli na pokraj, trvali na tom, aby se Bratrstvo podrobilo
jejich koncilu.
Avšak
s každým „ústupkem“, který biskup Fellay pro Bratrstvo přijal, jej Římané
vlákali dále do své pasti, a stalo se pro něj stále obtížnějším otočit se zpět.
S každým „ústupkem“ se dohoda s Římem stala stále praktičtější
realitou, s „posledním razítkem“ nebo bez něj. Tím, že jej [razítko] Římané
zadržují, díky vlastní chybě biskupa Fellayho, mohou si s ním hrát jako
kočka s myší – jak teď může vyřešit ony poskytnuté „ústupky“ a připustit,
že jeho politika posledních 20 let je mylná? Přesto byla jeho politika mylná od
počátku. Protože postrádal arcibiskupovu víru, špatně pojal problém Církve a
„problém“ Bratrstva a věřil v lidskou politiku, že je oba vyřeší.
Samozřejmě však jsou Římané s dvoutisíciletou zkušeností obratnějšími
politiky – „Vaše Excelence, dost těch her. Po léta jsme činili všechny tyto
ústupky, vy jste neučinil žádný“ (což je velká lež, protože přijmout koncilní
„ústupky“ je samo o sobě ústupkem Římu). „Do července přijmete koncil, nebo vás
exkomunikujeme, a světu vás ukážeme jako propadák. Vyberte si!“
Toto je
bezpochyby hrubá verze toho, jak vychytralí Římané mohou vyvíjet tlak na
generálního představeného, ale je to on, kdo nikdy neměl žadonit u autority,
která je bez Pravdy. V případě katolické Církve je autorita, která je bez
Pravdy, ve skutečnosti bezzubou autoritou.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
