Skutečný arcibiskup? (2018)
5.
ledna 2018
P.
Paul Robinson napsal další nekonzistentní obranu Fellayho režimu politiky
smíření s koncilní církví.
Článek
P. Robinsona, s ohledem na logiku výplod plný mylných představ a zášti
vůči kněžím, kteří – nepochybně po mnoha modlitbách – opustili stále
despotičtější FSSPX, je odrazem skutečnosti, že Bratrstvo není schopné dát
dohromady pádnou obranu své novátorské politiky vůči Římu, aniž by se
uchylovalo k hanobení a prázdným frázím.
Hlavním
tvrzením P. Robinsona je, že Odpor vytrhává arcibiskupova prohlášení o vztazích
s Římem „z kontextu“. Arcibiskup – stejně jako biskup Fellay – je mužem
„integrity“ a vždy měl vůči Římu tentýž postoj. Kdokoliv, kdo to nevidí, jenom
rozdmýchává neshody a útočí na arcibiskupovu mravní autoritu.
Je
těžko zjistit, kde s fušerským pojednáním P. Robinsona začít. Člověk dumá
nad tím, jestli jej napsal, aby si udržel důvěryhodnost u těch, kteří mají rádi
P. Themanna, což je asi třicetiletý rektor australského semináře, který je
pro „regularizaci“, a kde je P. Robinson umístěn.
Ať
je tomu jakkoliv, předpokládám, že můžeme začít poznámkou, že celá paterova
argumentace spočívá na tvrzení, že on, a zdá se, že pouze on sám (společně
s několika dalšími kněžími Bratrstva má jakési utajené vědění), zná pravý
„kontext“ prohlášení arcibiskupa Lefebvra o vztazích FSSPX s Římem.
Ve
svém pojednání P. Robinson například obviňuje Odpor, že čte arcibiskupovy
poznámky „izolovaně“.
Realita
však naznačuje, že je to P. Robinson, kdo čte arcibiskupa Lefebvra izolovaně.
Bere arcibiskupova slova z raných 70. a z 80. let a vztahuje je na
celou dobu a ignoruje skutečnost, že během arcibiskupova života Římané nejen
prokázali svůj zlý úmysl, ale i to, že je dnes Církev vedena asi Kristu
nejnepodobnějším papežem v dějinách, a to nezmiňuji zástupy svobodných
zednářů.
Zatímco
chtěl arcibiskup nepochybně „normalizovat“ vztahy s Římem v 70. a 80.
letech, zdá se, že mu byl dán – Duchem Svatým – v hojném množství dar
moudrosti po biskupských svěceních [čtyř biskupů FSSPX v roce 1988].
Výsledkem bylo, že dokázal jasněji vidět, že praktická dohoda
s neobráceným Římem nebyla možným postupem. Učinit to, by bylo příkladem
liberálního katolicismu, aktem ekumenismu aplikovaným na Tradici, jak
v roce 2003 [ještě správně] argumentoval biskup Fellay.
Kdokoliv,
kdo četl proslulé rozhovory s arcibiskupem rok resp. dva roky po svěceních
ví, že arcibiskup ve svých posledních letech ve skutečnosti odporoval dohodě
s neobráceným Římem.
Je
dost zajímavé, že P. Robinson tyto rozhovory ignoruje – pravděpodobně proto, že
odhalují vše, co arcibiskup říká o svém postoji vůči Římu.
Navzdory
opačnému tvrzení P. Robinsona je prostým faktem, že arcibiskupovy pohledy na
koncilní církev po roce 1988 vyzrály.
Vzít
arcibiskupova slova po tomto procesu, jak to činí Odpor – a jak to činívalo
FSSPX – a žít podle nich, nikterak „neničí integritu“ arcibiskupa, jak tvrdí P.
Robinson. Znamená to připustit, že změnil v průběhu času své náhledy na
ničitele víry, když si lépe uvědomil jejich ďábelské triky.
Blog
Psalm 129 již v mnoha příspěvcích
odhalil argumenty, které jsou „mimo kontext“, a jež předkládá P. Robinson.
Nemusíme tedy přímo popírat každý bod, který vznáší.
Přesto
kvůli argumentaci předpokládejme, že P. Robinson má pravdu. Předpokládejme, že
se ohledně Odporu nemýlí. Není to nic víc než skupina pyšných buřičů, kteří
nechápou pojmy autority a poslušnosti a jako feeneyité [Příznivci zesnulého
amerického kněze P. Feeneyho, který zastával názor, že křest krve a křest touhy
jsou pro spásu nedostatečné. – pozn. překl.] se zaobírají „přebíráním citátů“,
aby podpořili své pokroucené názory.
Kdyby
to byla pravda, znamenalo by to, že čtyři biskupové Odporu, desítky kněží,
kteří Bratrstvo opustili, aby se přidali k Odporu, a tisíce věřících
Odporu nejsou při četbě schopní základního chápání.
Znamenalo
by to, že Dominikáni z Avrillé a Kapucíni z Morgonu (kteří sepsali dvousetstránkovou
knížku o tom, proč FSSPX nemůže uzavřít dohodu s modernistickým Římem)
jsou prostě neschopní základních logických dedukcí u arcibiskupových poznámek
týkajících se praktické dohody s koncilní církví.
Je
toto pravděpodobný scénář? Dokonce i možný scénář?
Vážně,
to, co P. Robinson v podstatě říká je, že všichni tito lidé postrádají
rozum potřebný k četbě arcibiskupa „v kontextu“. Postrádá dvousetstránková
kniha Kapucínů prostě „kontext“ arcibiskupových slov? Které deformované myšlení
by si přečetlo tento dokument a řeklo by: „No, víte co, oni prostě nepochopili
kontext, v němž arcibiskup hovořil.“
Navíc,
skutečně biskup Faure a biskup Aquinas nikdy nepochopili arcibiskupa Lefebvra
navzdory tomu, že jej znali desítky let a navzdory skutečnosti, že ten chtěl
vysvětit biskupa Faureho [už] v roce 1988?
Myslí
si P. Robinson, že kněží se shlukují v Odporu kvůli „zeleným pastvinám“
mší v hotelových salóncích a tisícům kilometrů, jež to vyžaduje, aby mohli
poskytovat pokyny katolíkům Odporu? To
je jistě důvod proč tito kněží opouštějí FSSPX – aby žili komfortní, velkolepý
a snadný život!
A
nakonec, máme si skutečně myslet, že oněch 7 děkanů ve Francii, kteří tak ostře
vystoupili minulý rok, bylo poháněno pouze „izolovaným“ názorem arcibiskupa:
Opravdu? P. Robinson – kněz, který nikdy nepoznal arcibiskupa osobně a není mu
ještě ani 50 let – s důvěrou říká: „Ano!“ Jaký vtip!
Každopádně,
co „četba arcibiskupa v kontextu“ vůbec znamená? O jakém kontextu zde
mluvíme? Jeho slova mluví sama za sebe. Jsou to zásadové postoje, zakořeněné
v Písmu svatém, proti tomu, aby se víra uváděla v nebezpečí pod těmi,
kteří nenásledují Tradici a kteří jsou vlky v rouše beránčím. Skutky a
mnohé veřejné dopisy FSSPX v 90. letech 20. století a v nultých
letech 21. století naznačují, že žili po mnoho let s postojem [dnešního]
Odporu.
P.
Robinson nám nepodává žádný důkaz, pokud jde o „skutečný kontext“
arcibiskupových slov, i když to trvá asi 10 minut prokousat se jeho pojednáním.
Předkládá jeden nebo dva citáty arcibiskupa, ale nedaří se mu nikterak udělat
přesvědčivou záležitost ze svého hlavního tvrzení. Hází kolem sebe slovem
„prozíravost“ kdekoliv může, asi aby článek vypadal dobře promyšlený a pečlivě
odůvodněný, ale nakonec jeho tvrzení nedostačují.
To,
co P. Robinson skutečně říká ve svém rozvláčném článku je, že ti, kteří
nepodporují snahy biskupa Fellayho o „regularizaci“, jsou v podstatě
idioti neschopní četby na úrovni páté třídy. Jenom on zná skutečné názory
arcibiskupa Lefebvra týkající se jeho přístupu k Římu. Kdokoliv, kdo
dochází k odlišnému závěru, má buď a) zájem jen podrývat autoritu nebo b)
jednat tak, aby podněcoval rozpory. [...]
Když
jsem četl článek P. Robinsona, připomněl jsem si dobu, kdy jsem odcházel
z Novus Ordo církve. Jednou věcí, kterou mi neustále říkali, kdykoliv jsem
hledal odpovědi, byla, že jsem jen laik – obyčejný věřící katolík, který musí
důvěřovat kněžím, biskupům a kardinálům, a neobávat se dění za kulisami
v Římě. Byl jsem instruován, že klást poznámky papežů 19. století „do
kontextu“ není mou prací. To bych měl nechat teologickým expertům. Myslet si,
že bych je mohl „soudit“ by bylo nekatolické.
FSSPX
se chová stejně a článek P. Robinsona naznačuje, že přijalo vůči věřícím stejný
druh postoje „zavři pusu a buď zticha“ jako kněží, kteří patří do koncilní
církve.
Více
k tomu v blízké budoucnosti, neboť je toho více ke psaní…
Překlad:
D. Grof
