Komentář Eleison DXLIX – Přežití ve vězení (2018)
(549)
20. ledna
2018
PŘEŽITÍ VE VĚZENÍ
Alexandr Solženicyn (1918-2008) je
jedním z nemnoha skutečně vynikajících spisovatelů 20. století, protože
není bezbožný, ale vrátil se k Bohu díky svému utrpení v totalitní
tyranii komunistického Ruska, která trvala od roku 1917 do roku 1989. Jeho
hlavním dílem je Souostroví Gulag ve
třech svazcích, pro nějž ve velké míře čerpal ze své vlastní zkušenosti, kdy od
roku 1945 do roku 1953 žil uvnitř komunistického souostroví vězeňských táborů
rozprostřených po celém Rusku. Tuto zkušenost přežil a jeho díla zahrnují tipy či
seriózní rady, jak přežít v takových totalitních vězeních moderní doby.
Člověk slýchá, že globalisté již vybudovali vězení po celých Spojených státech,
v nichž zavřou nepřátele globalistického státu, kteří jistě budou
zahrnovat i zapřisáhlé křesťany. Následující sedmibodový návod na přežití byl
odvozen od Souostroví Gulag a nedávno
představen ve Francii:
- Při předběžném výslechu se nesnažte oklamat nebo přelstít
vyšetřovatele, když vám týden poskytovali pouhé minimum jídla a spánku pro
přežití. Raději hrajte idiota od začátku do konce, např. „Nevím“,
„Nevzpomínám si“. V každém případě neklamte sami sebe; jsou to
vyšetřovatelé, kdo sepisuje výslech – Strana je jejich svědomím a oni
nechtějí ztratit svou práci.
- Když už jste ve vězení, veďte jakýkoliv druh
myšlenkového života, který bude dostatečně intenzivní, aby žádný druh utrpení
nebyl schopen vyvést vaši mysl z rovnováhy.
- Vtlučte si co nejrychleji do
hlavy, že váš minulý život skončil, dokonce i že váš život skončil.
Jakmile už nemáte co ztratit a jste o tom přesvědčeni, a připravili jste
svou mysl na to, že ať to stojí cokoliv, budete se držet linie, pro níž
jste se rozhodli, pak se již nebojíte, automaticky nacházíte správné
odpovědi i to, jak odpovídat; a již vám nemohou nic vnutit, a musíte-li
umřít, učiníte to s důstojností a čistým svědomím. Zde je ta morální
síla, jíž se oni bojí, a u níž dělají, co mohou, aby ji zlomili, například
tím, že vyvolávají falešné naděje, že získáte milost.
- Nic nevlastněte, buďte od všeho
odpoutaní, a budete mít pokoj a svobodu myšlení posuzovat nevzrušeně lidi
a okolnosti. Spoléhejte se jen na svou paměť, abyste si vybavili vše, co
víte o člověku a o lidské povaze.
- Vzdejte se veškeré touhy
organizovat si svůj vlastní život, abyste si zachovali svůj klid mysli.
- Nikomu nevěřte, všem
nedůvěřujte: uvnitř gulagu nikdo nic nedělá pro nic.
- A nakonec, držte se pevně
slušných spoluvězňů proti podrazákům a donašečům a vezměte spravedlnost do
svých vlastních rukou, bude-li to nutné. Protože skutečně jedním
z nejpozoruhodnějších objevů na vaší cestě skrze tento pekelný výjev
je, že vašimi nejhoršími nepřáteli nejsou vězeňské stráže, ale... vaši spoluvězni.
Zákonem této džungle je: dnes jsi to ty, kdo natáhne bačkory, zítra je
řada na mě. Vše, co můžete udělat, je udeřit první, i když vás na oplátku
pobodají... stručně řečeno, zjednejte si respekt, pokud nechcete být
vykořisťovaní.
Pokud jde o použití fyzické síly
v sebeobraně, Církev učí, že musí být úměrná útoku, který hrozí. Ale
Solženicynovým hlavním tématem je vzdání se vší pozemské naděje, odpoutání se
od všeho majetku, klid mysli, svědomí v míru, stručně, ona vnitřní mravní
síla, která přesouvá vlastní strach na nepřátele. Zde se univerzálně uznávají
za vítěze katolíci, kteří mají život modlitby, skrze nějž žijí blízko Bohu. „A
to je vítězství, které přemáhá svět: naše víra.“ (I Jan V, 4).
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
