(507)
1. dubna 2017
Původní dopis pisatele z USA
z minulého týdne byl o dost delší, než KE z něj převzatý, a mnoho
zajímavých věcí bylo vynecháno. Zde jsou další dva hodnotné odstavce o tradičních
školách a tradičních ženách. Velká lekce je vždy stejná – když nežiju, jak
smýšlím, budu nevyhnutelně smýšlet, jak žiju. Bůh od nás nežádá nemožné, ale na
druhou stranu od nás očekává, že budeme usilovat o nejlepší možné:
Asi největší
neblahý vliv na tradicionalistické hnutí vyvíjí modernismus ve vzdělání.
Všechny druhy moderních praktik si našly cestu do jeho škol, aniž by si toho
kdokoliv všimnul. Zavádí se modernistická pedagogická a psychologická filozofie
50. a 60. let 20. století, spolu se všemi obvyklými populárními výrazy a doplňky.
Staromódní učitelé se stali problémem. Moderní armáda administrátorů,
specialistů na učební plány, výchovných odborníků, dětských psychologů atd. je
teď u kormidla, a jako obvykle slibují, že vše zlepší, zvláště ve světských
věcech jako jsou výsledky testů, přijetí na vysokou školu a výnosná kariéra.
Údajně tradiční školy se čím dál víc stávají nerozeznatelnými od veřejných
škol.
Společenská
revoluce pokračující každodenně mezi dětmi v našich školách je obzvláště
silná mezi mladými dámami. Existuje zde nepřátelský nový nápor tradicionalistického
feminismu. Mnohé nasály moderní jed rovnoprávnosti s muži a soupeření
s nimi. Od raného věku jsou stavěny proti mužům. Chtějí s nimi
soupeřit a myslí si, že mohou dělat takřka cokoliv, co mohou muži. Myslí si, že
jedinou zkouškou toho, zda by žena měla nebo neměla něco dělat je, zda je toho
fyzicky schopná. Tomu, co Tradice říká o roli žen, věnují malou nebo žádnou
pozornost. Věří stejným lžím, které již zničily jednu nebo dvě generace. Mají představu,
že mohou mít vysoce úspěšnou profesní kariéru v jakékoliv oblasti, a
přesto být dobrou katolickou ženou a matkou zároveň. Staré rčení: „Místo ženy
je doma.“ již v tradičních kruzích není slyšet. Vlastně je otevřeně
vysmíváno. Co je ze všeho nejhorší, naše mladé dámy tohle slyší a učí se
nikoliv od světa, ale od našich vlastních lidí. V pozici veřejné autority
v našich školách je příliš mnoho žen a je zde příliš mnoho učitelek. To je
revoluční a dává to špatný příklad našim mladým dámám, který nelze překonat
jakýmkoliv množstvím kázání. A jaké dobro to pro ženu může být, když se odívá
zdrženlivě, jestliže se v každém jiném směru, zvláště společensky,
ekonomicky a politicky, chová jako muž? Před pár lety to věděl kdokoliv, ne jen
tradicionalisté, přesto se to zde nyní propaguje jako tradiční.
Co je pak tak v nepořádku
s moderním vzděláváním a jeho moderními metodami? Odpověď: srdcem a duší
pravého vzdělávání je katolická Víra, což znamená, že dospělí s podporou (pravé)
Církve používají svou autoritu, aby učili mladé skrze přímý lidský kontakt, za
prvé, jak se dostat do nebe, za druhé, jak žít jako dospělí v tomto světě
duševně příčetný život ve shodě s tím, abych se dostal do nebe. Kolik „administrátorů, specialistů na učební plány,
výchovných odborníků, dětských psychologů“ vůbec má zkušenost s živou
třídou, natožpak, že mají Víru? Kvůli nedostatku Víry je dnešní živá třída
džunglí plnou divokých šelem. Není divu, že z ní „odborníci“ utíkají. Jsou bezradní a neschopní vzdělávat.
A co je tak špatně s moderními ženami?
Moderní muži, kteří je nechali vymknout kontrole. Bůh, již před pádem [člověka
do hříchu], učinil, aby ženy podléhaly mužům. Co tedy může dobrá dívka dělat?
Modlit se ke sv. Josefovi a sv. Anně – oběma skvělým manželům – aby nalezla manžela,
jehož může respektovat. Hospodinova ruka není krátká na spasení (sr. Iz.
LIX, 1). A muži? Vaše ženy shledají mnohem jednodušším vás poslouchat, když vy
sami budete poslušní Boha (I Kor. XI, 3).
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
