Komentář Eleison DIX – Diskutované Vzkříšení (2017)
(509)
15. dubna
2017
DISKUTOVANÉ VZKŘÍŠENÍ
V předvečer Božího Hodu
velikonočního si připomeňme, jak rozumné je věřit v tak mimořádnou
událost, jakou je to, že člověk vyrazí ven z hrobu zpoza kamene, který by
byl normálně dostatečně těžký, aby jej zastavil byť i jen v tom, aby snil o
tom, že takovou věc udělá. Nejprve teologické „Jak“, a pak historické „Zda“ se
Vzkříšení odehrálo.
Pro katolíky – kteří díky daru
nadpřirozené víry věří, že ve Vtělení druhá Božská Osoba Svaté Trojice, při
plném držení úplné Boží přirozenosti, sjednotila se Sebou úplnou lidskou
přirozenost, a vytvořila dvě přirozenosti v jedné Božské Osobě – není těžké
pochopit, jak se Vzkříšení událo. Na Kříži Božská Osoba skutečně zemřela,
nikoliv ve Své nesmrtelné Boží Přirozenosti, ale ve své lidské přirozenosti,
která mohla zemřít, jako jakýkoliv jiný smrtelný člověk skrze oddělení své
lidské duše od svého lidského těla. Avšak, zatímco tyto dvě [přirozenosti]
mohly být v Ježíši Kristu odděleny jedna od druhé, žádná nebyla oddělena
od Božské Osoby, což je důvod, proč katolíci ve svém Vyznání víry recitují, že
On (tělo a duše) „trpěl a umřel“, a že On (tělo) „pohřben jest“ a že On (duše)
„sestoupil do pekel (nikoliv pekla zatracených, ale do limbu dobrých duší,
mrtvých a čekajících na Kristovu vykupitelskou smrt, aby jim otevřela brány
nebeské, uzavřené Adamem a Evou). Protože jak lidské tělo, tak lidská duše
Krista zůstaly obojí sjednoceny s Božskou Osobou, nebylo to asi snadné pro
tuto Osobu umřít strašlivou smrtí na Kříži, ale bylo to snadné pro Jeho lidskou
duši znovu se sjednotit s Jeho lidským tělem v hrobce tak, aby se
Jeho lidská přirozenost vrátila zpět do života. A žádný kámen na zemi nemohl
být dost těžký, aby Jej zastavil od toho, aby okamžitě letěl ke Své Matce, aby
ji utěšil.
Musí pak ale duše mít nadpřirozený
dar víry, aby přijala realitu Vzkříšení? Nikoliv nezbytně. Jestliže nevěřící,
ale poctivá mysl uváží čistě přirozené argumenty vzaté z přirozené
psychologie a lidské historie, může snadno dojít k závěru, že pouze nějaká
událost přinejmenším tak senzační jako Vzkříšení, může vysvětlit fakta, jak je
známe (a ať nikdo neříká, že Vzkříšení je thak lahodné a ošhemetné a phříjemné,
že nikdo nhepotřebuje arghumenty! Lidé potřebují argumenty! Bůh nám naše
hlavy nedal jen tak pro nic!).
Za prvé, lidská psychologie průkazná
od apoštolů. Tři roky se učili věřit Božskému Mistru, důvěřovat Mu a milovat Jej.
Pak je veřejně popraven jako obyčejný zločinec poté, co oni všichni v zahradě
getsemanské utekli. A po Umučení jsou naprosto sklíčení (srov. Jn XX, 19), což
je za těchto okolností naprosto normální. Přesto jsou do padesáti dnů zpět
v Jeruzalémě, konfrontují Židy a obracejí je, aby uvěřili v Ježíše
Krista, po tisících najednou (srov. Sk. II, 41; IV, 4). A během dalších 300 let
tito apoštolové a jejich nástupci obrátí Římskou říši samotnou. Taková jsou
historická fakta. Co menšího se mohlo stát, než něco tak senzačního jako je
Vzkříšení, aby to vysvětlilo takovou psychologickou proměnu (takříkajíc)
spráskaných psů na dobyvatele světa?
Za druhé, lidská historie průkazná
od Židů. Oni nenáviděli Krista a zavraždili Jej, tak jako se od té doby snaží
zničit Jeho Církev. Přesto zde jsou během padesáti dnů jeho stoupenci nařizující
jim, aby se nechali pokřtít ve jménu Ježíše Krista, a používají Vzkříšení jako
svůj hlavní argument. Nebylo by nejlepším způsobem, jak je zastavit na jejich
cestách, vydat Kristovo mrtvé tělo? A můžeme pochybovat, že, tehdy jako nyní,
měli k dispozici všechny peníze, policii a moc, aby nalezli jakékoliv
tělo, jen kdyby zde ještě bylo k nalezení? Ale křesťanství namísto aby
bylo zastaveno, se ujalo. Jediným vysvětlením může být, že zde nebylo žádné
tělo, které by se dalo najít. Vzkříšení je pravdivé. Člověk ani nemusí mít
nadpřirozenou víru, aby to přijal. Petr měl tedy pravdu – Skutky II, 38 –
„Čiňte pokání a každý z vás se dej pokřtíti ve jménu Ježíše Krista.“
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof