Potřebujeme kněze, aby propagovali fatimské poselství (2016)

Potřebujeme kněze, aby propagovali fatimské poselství (2016)

P. Nicholas Gruner

Poznámka Fatima Crusader: Následující výňatky byly převzaty z televizního programu k tématu Fatimského kněžského hnutí. Slova otce Grunera jsou jako vždy nadčasová.

***

Jestliže chceme, aby nás Kristus miloval, měli bychom přijmout duchovní mateřství, které Kristus dává Blahoslavené Panně Marii nad námi, a to tak, že pokud chceme být milovanými učedníky – a my všichni bychom měli být milovanými učedníky – pak bychom měli přijmout Kristovu vůli, aby se Ona stala naší duchovní Matkou.

Blahoslavená Panna Maria přišla s poselstvím pro Církev ve Fatimě. Svatý Tomáš nám říká, že Bůh posílá proroky nebo posly ke každé generaci, aby připomněl věřícím, co musí učinit, aby spasili své duše. Takže proroctvím a prorokem naší doby par excellence je Naše Paní Fatimská a Její poselství je tedy poselstvím pro naši dobu.

Bohužel až do nynějška nám slova Naší Paní nebo přesněji slova sestry Lucie říkají: „Naše Paní je velice smutná, protože nikdo nevěnuje pozornost Jejímu poselství.“ Sestra Lucie poukazuje na to, že většina lidí mu nevěnovala dost pozornosti: „Ani špatní, ani dobří.“

To řekla před více než padesáti lety, ale je to dokonce ještě pravdivější dnes než to bylo v roce 1957. To, co potřebujeme, jsou kněží, kteří budou propagovat fatimské poselství.

Já propaguji fatimské poselství a jsem si jistý, že bych to mohl dělat lépe, ale dokonce i kdybych to dělal dokonale, nemyslím si, že by to stačilo. Jsem jen jeden kněz. Byl jsem schopen udělat velké množství práce v této oblasti, jen si však představte, kdyby zde bylo sto kněží, každý se svým vlastním malým fatimským apoštolátem. Jsme úspěšní díky milosti Boží a jistě i díky pomoci našich přátel a stoupenců.

Zvýšili jsme počet obětovaných růženců o několik milionů. Kdyby jej každý kněz mohl zvýšit o milion růženců, měli bychom stovky milionů růženců obětovaných za vyplnění požadavku Naší Paní.

To by jistě mělo ohromný dopad na to, aby se provedlo zasvěcení Ruska, a to ani nezmiňuji, kdybychom měli více kněží, kteří by pomáhali dostat tam více knih, letáků a brožurek. A i když jsme přeložili některé z našich materiálů do šesti jazyků, stále existuje mnoho jiných míst, jež těmito jazyky nedosáhneme – ale s pomocí více kněží bychom mohli.

Sestavili jsme příručku, jež formuluje některé dosti specifické zásady pro kněze, kterých se mají ve Fatimském kněžském hnutí držet. Není to jen: „Vyrazte a hlásejte Fatimu – na shledanou později.“

Znát, předávat a hájit dogmata Víry

Můžete se zeptat: „Co to má co dělat s Fatimou?“ Nu, především na začátku třetího poselství, ve slovech Naší Paní, se říká: „V Portugalsku bude dogma Víry vždy zachováno,“ což, jak dobře víte, nepřímo říká, že ve všech ostatních částech světa dogma Víry nebude zachováno.

Sama Naše Paní říká: „Podívej, zachování dogmatu Víry je důležité!“ A proč je důležité? Protože Náš Pán říká: „Až přijde Syn člověka na konci času, nalezne ještě víru na zemi?“ Dogmata jsou tím, co stručně shrnuje učení Krista, řekněme, ve velmi precizním jazyce a jeho dogmatické terminologii. Neexistuje pak žádné mylné chápání.

Když máte podepsat smlouvu, máte velmi precizní jazyk. Podepíšete ji a v takovém případě pak říkáte: „Nyní obě strany přesně vědí, co každá podepisuje a s čím souhlasí.“ A to dělá dogmatická teologie. V podstatě bere výrazy Písma svatého a další obecné části těchto výrazů a sestavuje je do formulací, které mají pouze jeden smysl.

Zjevně všichni pochopí tohle: Ráno vstanete a požádáte o kávu. Nepožádali jste o čaj, nepožádali jste o vejce, požádali jste o kávu. Víte, o co jste požádali. Když to tedy můžeme dělat ve svém každodenním životě od chvíle, kdy jsme vstali, až do chvíle, kdy jdeme spát, můžeme to také udělat v nejdůležitější věci, kterou ve svém životě děláme – v našem vztahu k Bohu. Jestliže to tedy můžeme dělat v naších vztazích s druhými a když spolu mluvíme, jistě to můžeme udělat i když mluvíme k Bohu. Proto jsou nauka a dogma pro fatimské poselství podstatné – protože Naše Paní přišla varovat před útokem na dogma.

Je klíčové, aby kněží, kteří se podílí na tomto Fatimském kněžském hnutí, neustále propagovali nauku řádného učitelského úřadu Církve, která platí po staletí – [nauku] že je Maria Prostřednicí všech milostí.

Tam je nauka. Mnoho kněží a jistě i mnozí věřící nevědí, že je to dogma, protože nebylo formálně definováno. Existují však dva způsoby, jakými je dogma neomylné. Jeden je skrze formální slavnostní definici, která se nazývá prohlášení papeže ex cathedra. Ale toto je jedno z dogmat, které takto nebylo vyučováno.

Avšak na Prvním vatikánském koncilu – a od koncilu v roce 1870 – se zdůrazňuje, že existují dogmata vyučovaná neomylně řádným a univerzálním učitelským úřadem Církve. To znamená to, co Církev vždy učila všude ve všech dobách. Papež Lev XIII. říká: „Všechny milosti k nám přicházejí od Boha Otce skrze posvěcené Lidství Ježíše Krista skrze ruce Blahoslavené Panny Marie a k nám skrze Církev.“

Někteří katolíci mají potíž přijmout, že Boží milost k nám přichází skrze Marii jakožto Prostřednici. Když se však nad tím chvíli zamyslí – zamyslí se ohledně spásy lidstva – určitě pochází od Ježíše Krista, byla však, když o tom hovoříme chronologicky, prvně svěřena Blahoslavené Panně Marii, aby nás Kristus spasil. On musel prolít Svou Krev. Jak se říká v Písmu svatém, není spásy bez prolití krve. Není vykoupení hříchu bez prolití krve.

Kristus nám tedy dává spásu skrze prolití Své Krve; odkud však dostal Svou Krev? Dostal Svou Krev, protože se stal člověkem. Jako Bůh nemohl prolít Svou Krev, takže Druhá osoba Blahoslavené Trojice Boží se stala člověkem. Jak se stala člověkem? Gabriel Archanděl pro Ježíše požádal o souhlas Blahoslavenou Pannu Marii, aby byla Jeho Matkou.

Je doslova jedním tělem s Pannou Marií. Byl Jejím tělem a krví. Faktem je, že také musel být z Adamova těla. Vidíte, že Adam a Eva jsou tělesně otcem a matkou celého lidstva. A tak, když se stal Synem Panny Marie, stal se i Synem Adama. Adam zhřešil, a proto vykoupení musí být skrze Adamova Syna. S ohledem na to, jak bere naši svobodnou vůli, by se tedy nestal člověkem Blahoslavené Panny, aniž by Ona řekla: „Ano“.

Ona musela říct „ano“ před tím, než se stal člověkem. Celá spása tedy byla svěřena Jí a čekalo se, až řekne: „Ano“. Kristus k nám přišel pouze skrze Marii samotnou Boží Vůlí.

Proto je tedy patřičné, že nyní, když Kristus vstoupil na nebesa a na Církev sestoupil Duch Svatý, poslal nám On Ducha Svatého s milostmi, jež nám Bůh dává, také skrze Marii.

Je to jen díky milosti Boží, milosti Boží, kterou pro nás získal Kristus a zvláště skrze Svou oběť na Kříži – je to jen skrze Krista – že máme milost. Ale jen skrze Marii máme Krista, a Kristus pro nás mohl získat tuto milost.

Náš Pán na Kříži řekl Janovi, učedníkovi, kterého velice miloval: „Hle, tvá Matka.“ Řekl to nejen Janovi, ale celému lidstvu. A tak, chceme-li, aby nás Kristus miloval, měli bychom přijmout duchovní mateřství, které Kristus dává Blahoslavené Panně Marii nad námi skrze samu skutečnost, že jestliže máme být milovaným učedníkem – a my bychom všichni měli být milovanými učedníky – pak bychom měli přijmout Kristovu Vůli, že Ona se stane naší duchovní Matkou.

I koncil ve skutečnosti poukazuje na to, že Ona je naší Matkou, protože Ona nás rodí do života posvěcující milosti; a slovo, které je užito v latině, je generavit. Zjistil jsem, že toto slovo není vytvořeno z ničeho; pochází z evangelia sv. Jana 3:3, kde se říká: „Nenarodí-li se kdo znova z vody a z Ducha Svatého...“ Člověk se znovu rodí skrze svůj křest, když je pokřtěn knězem. Znovu se rodí z vody a Ducha Svatého. V tutéž chvíli jej Maria rodí do života posvěcující milosti. Což je poněkud obtížné vysvětlit.

Jiný pohled, jak se na to podívat je, že lidé nás vždy žádají, abychom se za ně modlili. Kdo lepší by se za nás měl modlit, než sama Matka Boží? Dokonce i Luther hovořil o Panně Marii jako o Matce Boží. Efeský koncil v roce 431 definoval, že Maria je skutečně Matka Boží.

To nás vede k fatimskému poselství. Mariino zprostředkování je nedílnou součástí fatimského poselství, což je zřejmé, protože Ona přichází na zem a říká, že duše budou spaseny a na zemi bude mír, jestliže Rusko bude zasvěceno Jejímu Neposkvrněnému Srdci. Bůh sám nám tedy posílá poselství, že Církvi a celému lidstvu poskytne tyto výjimečné milosti pouze, jestliže budeme ctít Jeho Matku.

Existují konkrétní způsoby předávání fatimského poselství

Částí tohoto hnutí je, že každý kněz by měl propagovat, jakkoliv může, detaily fatimského poselství, proroctví, která činí, přísliby, které nabízí, a varování ohledně omylů, o nichž nám říká.

Co je především povoláním kněze? Kněz s lidmi řeší věci týkající se Boha. Myslím si, že svatý Pavel o nich mluví jako o svého druhu velvyslancích Boha u lidí. Jeho záměrem je a má se snažit o to, aby spasil duše. Je tedy Boží Prozřetelností, že každý kněz komunikuje s někým dalším. Dokonce i kněz poustevník pravděpodobně musí strávit část svého života prostě modlitbou za hříšníky, i když jich příliš mnoho nepotkává, pokud vůbec nějaké potkává. Skutečností však je, že většina kněží komunikuje s lidmi. Ve světě existuje 405 tisíc katolických kněží a jedna miliarda věřících. Takže na jednoho kněze připadá průměrně 2470 lidí.

Slyšel jsem tuto otázku: „Jsem jen farní kněz. Mám všechny ty povinnosti. Jak mám najít čas organizovat fatimský apoštolát?“ Ve farnosti vždy existují nějací lidé, kteří mají více času a jsou ochotní pomoci. Mohl by se zeptat: „Vy přicházíte na mši každý den. Mohl byste vést růženec patnáct minut před začátkem mše?“

Pokaždé, když se Naše Paní zjevila ve Fatimě, řekla: „Modlete se růženec.“ „Mohly byste se, Mé drahé děti, modlit růženec?“ „Modlete se růženec každý den.“ Takže kněz může sehnat ve své farnosti deset lidí, kteří přichází na mši každý den, nebo sto, nebo kolik jich je, aby mu pomohli s vedením růžence. Může také tutéž nebo jinou osobu požádat: „Proč nezačít růženec ve vaší čtvrti?“ A ti lidé by to mohli dělat například s intencí zasvěcení Ruska. Kněz také může sloužit mše za zasvěcení Ruska a odtajnění třetího tajemství; nebo může sloužit mši s intencí za vítězství Blahoslavené Panny Marie, nebo za mír ve světě.

Náš Pán řekl: „Mnoho se modlete za Svatého Otce, aby jej [zasvěcení] provedl.“ Můžeme se tedy modlit za Svatého Otce. Kněz by také mohl založit farní skupinu oddanou šíření povědomí o fatimském poselství a tomu, aby se žilo.

Sestra Lucie nám řekla, že bychom neměli čekat na papeže. Nečekejte na biskupy až vydají příkazy v této oblasti. Musíme jednat sami. Musíme se napravit sami. Musíme zachránit sebe a lidi na své cestě. Neřekla však: „Nečekejte na kněze.“ Kněží jsou v podstatě v předních liniích tohoto boje.

To, co chci říct, je, že jestliže kněz nebude iniciovat toto hnutí, aby přiměl vedení Církve udělat to, co fatimské poselství požaduje, kdo to udělá? Jestliže [kněží] v tomto selžou, nestane se to.

Jsme blízko stému výročí od chvíle, kdy se Naše Paní zjevila ve Fatimě, a čas vyprší. Situace ve světě se zhoršuje. Naše Paní řekla: „Budou-li Mé požadavky splněny, Rusko se obrátí a bude mír.“ Ale varovala: „Pokud Mé požadavky NEBUDOU splněny, pak budou vyhlazeny celé národy.“ Je to tedy v tuto chvíli na knězích, jako to ve skutečnosti bylo vždy.

Událost ve Fatimě je zajisté pravdivým příběhem a povzbuzuje mnoho lidí, aby byli oddáni Naší Paní a aby byli oddáni Našemu Pánu prostě tím, že si pamatují mateřská gesta Naší Paní, a také Její mateřský vztah s dětmi, když s nimi hovořila ve Fatimě. Je to však víc než jen příběh, je to víc než jen něco, co má povzbudit vaši zbožnost. Je to prorocké poselství celosvětové důležitosti.

V sázce je nejen samotná existence národů, ale také svoboda celého světa. Sestra Lucie nám říká, že: „Rusko bude nástrojem trestu, zvoleným nebem k potrestání celého světa za jeho hříchy, jestliže předem nedosáhneme obrácení tohoto ubohého národa.“ Ale jediným způsobem, jak dosáhnout toto obrácení, je skrze zasvěcení Ruska. Fatimské kněžské hnutí je iniciativou z Fatimského centra k podpoře větší poslušnosti k fatimskému poselství mezi katolickými kněžími světa.

Toto hnutí však není jen pro kněze, laici se mohou také účastnit – ne tím, že se stanou, jak bychom mohli říct, „členy s členským průkazem“ – ale prostě tím, že budou ve svých životech plnit pět základních bodů Fatimského kněžského hnutí.

1. Naprosté zastávání dogmat Víry, jak byla neomylně definována učitelským úřadem Církve;
2. Věřit a hlásat neměnnou nauku řádného a mimořádného učitelského úřadu Církve o zvláštní roli Naší Paní jakožto Prostřednice všech milostí;
3. Chápat a propagovat úplné fatimské poselství;
4. Pevně usilovat o skutečné zasvěcení Ruska jmenovitě při veřejném obřadu vedeném papežem a všemi biskupy světa v poslušnosti k Naší Paní Fatimské a Jejímu Božskému Synu;
5. Žít fatimské poselství ve svém každodenním životě a propagovat jej slovem i příkladem.

Aby se dosáhlo zasvěcení Ruska, musí se kněží mnohem více zapojit. Povzbuzujte své farní kněze, aby se připojili k Fatimskému kněžskému hnutí.

Napište nám a požádejte nás o více informací. Rádi vám je pošleme.

Bůh vám žehnej. Modlete se růženec každý den.

***

Více informací na info@fatima.org.

Zdroj: Fatima Crusader

Překlad: D. Grof