Campos padl! (2002)
6. března
2002
Poznámka
překladatele: Tento článek nám připomíná
pád tradiční diecéze Campos v Brazílii. Kroky, které k němu vedly,
jsou do jisté míry identické s těmi, které dnes podniká vedení FSSPX. Článek
poukazuje na následné dopady, kterým kvůli tomuto naukovému kompromisu bude
muset Campos čelit. Pozdější vývoj ukázal, že tyto obavy byly opodstatněné. Biskup
Rangel a po něm biskup Rifan oba zradili boj za pravou Víru, jak jej před nimi
vedl biskup de Castro Mayer.
***
Tak tedy,
Campos padl. Dva tucty kněží se svým vlastním biskupem, kteří po 20 let byli v daleké
Brazílie přáteli Bratrstva sv. Pia X. ve zbrani v jeho osamělém postoji za
katolickou Tradici, se navrátili ke koncilnímu Římu. Co se stalo? Co se stane?
Co to znamená?
Co se stalo,
se dá stručně vypovědět v Shakespearově slovním obratu, na kněze Campos se vznešenost vrhá. Odložili břímě
stranou.
Příběh toho,
jak se diecéze Campos stala středem pozornosti katolické Tradice po Druhém
vatikánském koncilu je znám mnoha čtenářům knihy „The Mouth of the Lion“ od Dr. Davida Whitea. Před koncilem byla
brazilská venkovská diecéze přímořského města Campos, ležícího tři hodiny jízdy
autem na sever od Ria de Janeira, obdařena skutečně katolickým biskupem, Antoniem
de Castro Mayerem. Jak je jasné z jeho skvělého „Katechismu náležitých pravd odporujících
současným omylům“, sepsaným pro jeho diecézi v 50. letech 20. století,
biskup de Castro Mayer naprosto chápal nebezpečí hereze modernismu. Všechny
zhoubné omyly tehdy a od té doby ničící katolickou Církev jsou [v tomto
katechismu] předestřeny v celém svém smrtícím půvabu. V protikladu
k tomu biskup prezentuje katolickou pravdu, méně půvabnou, ale prostou jedu.
A dále vysvětluje, kde je jed ukryt a proč je nauka Církve v dané věci
pravdivá.
Ať si byl
tento biskup vědom blížící se pohromy Druhého vatikánského koncilu nebo ne,
v každém případě jeho trvání na pravé nauce, jak to vyjadřuje Dr. White,
zabezpečilo jeho diecézi proti zemětřesení ještě před zemětřesením. Když
proběhl koncil (1962-1965), jeho kněží a lidé byli připraveni, takže velký
počet z nich si udržel pravou Víru, a když byla zavedena nová mše (1969), tak,
i když ji několik jeho kněží přijalo a odešli do jiné diecéze, většina jeho
kněží využila jeho povolení sloužit starou mši.
Ne, že by
tento biskup odporoval papeži Pavlu VI. nebo nedbal papežova tlaku na zavedení
nové mše. Napsal však papeži nejuctivější dopis a žádal o vyjasnění naukových
problémů, které s novým mešním ritem měl, a když od papeže neobdržel
naprosto žádnou odpověď, jednal na základě toho, o čem věděl, že je to dobrá
nauka, a dal svým kněžím povolení zůstat u ritu, který byl bezpečný a jistý.
Jeho
diecéze, kněží a laici jej tedy z velké části následovali až do jeho
povinného odchodu do důchodu ve věku 75 let v roce 1981. Oficiální Církev
jmenovala jako jeho nástupce biskupa, který by diecézi násilně vytrhnul ze
starého náboženství a učinil z ní „normální“ část Novocírkve. Ale kněží
formovaní biskupem de Castro Mayerem takřka do jednoho vzdorovali a laici
následovali své dobré kněze s tím výsledkem, že když byli tito kněží
samozřejmě vyhozeni ze svých farností, nejlepší laici z Campos se za nimi
sjednotili a vybudovali – přičemž to není bohatá diecéze! – deset zbrusu nových
kostelů, v nichž pokračovali ve zbrusu starém náboženství. Stěží mohu
uvěřit svým uším, když slyším, že nikdo z laiků (nebo kněží) z Campos
neprotestuje, že se tyto kostely, výslovně a draze vybudované, aby vzdorovaly
Římu, mají dát zpět právě tomu Římu. Bylo nám však řečeno, že právě to se
stalo! Jsou kněží se svými laiky?
Ale zpět
k tomu příběhu. Když musel biskup de Castor Mayer rezignovat a Novocírkev
dosadila ničitele, aby jej nahradil, vzkvétalo po deset let hnutí odporu ve
formě Kněžské unie sv. Jana Marii Vianney. Ale v roce 1991, přesně na den
měsíc poté, co umřel arcibiskup [Lefebvre], umřel i biskup de Castro Mayer. Na
žádost Unie tři biskupové FSSPX vysvětili nástupce, biskupa Licínia Rangela,
aby Campos mohl pokračovat v biřmování a kněžských svěceních. Jak však
nyní víme, nahrazení biskupa de Castro Mayera jako udělovatele biřmování a
světitele bylo tou snadnou částí. Těžkou částí bylo nahrazení antiliberálního
vůdce. A jsme zpět u tajemství neomodernismu, této neuvěřitelné duševní
hniloby, která je zjevně schopná způsobit shnití i nejkatoličtější mysli.
Nemůže totiž
být pochyb ohledně katolické pravověrnosti kněží z Campos a laiků, které po
sobě zanechal biskup de Castro Mayer. Přinejmenším ani do léta roku 2000
neexistovala žádná stopa (pokud vím) o odchýlení od linie obrany katolické
Tradice stanovené dvěma velkými biskupy (arcibiskupem Marcelem Lefebvrem a de
Castro Mayerem) v 70. a 80. letech 20. století. Ale od doby poutě Tradice
do Říma v srpnu 2000, možná byly znovu ustaveny (nebo posíleny?) diskrétní
kontakty mezi Campos a Římem. V každém případě se v posledním roce
objevila nedávná dohoda, veřejně ohlašovaná po celé Novocírkvi uprostřed ledna
2002.
Tato dohoda,
v níž jsou tradicionalisté z Campos „vítáni zpět do Církve“ vypadá
jako milá dohoda pro kněze a laiky katolické Tradice. Na oplátku za to, že
ukončili svůj odpor vůči Novocírkvi, je jim zaručeno to, co je nazýváno
„apoštolská administrace“, což více méně znamená personální diecézi spadající
přímo pod papeže a závisející pouze na osobě svého vlastního biskupa,
v současnosti biskupa Rangela. Je jim dovoleno ponechat si tridentskou
liturgii, jinak řečeno, mohou nadále sloužit pravou mši. Vypadá to příliš
dobře, aby to byla pravda!
A
samozřejmě, že je to příliš dobré, aby to byla pravda. Například, jak každý ví,
a Řím lépe než kdokoliv, biskup Rangel je zasažen rakovinou, a jeho dny jsou
sečteny. Kněží z Campos musí věřit, že bude nahrazen, má-li však kontrolu
Řím, co jej zastaví, aby si Řím, až umře, vybral nejliberálnějšího kněze
z této skupiny, nebo aby prohlásil, že oficiální [diecézní] biskup
v Campos stačí pro všechny katolíky, oficiální nebo tradiční, když jsou
teď znovu všichni spolu? Papežův teolog v Římě, P. Cottier, již opět ujišťuje
jakékoliv konciliaristy znepokojené zdánlivými ústupky vůči Tradici
v Campos:
„Kousek po
kousku musíme očekávat další kroky, například, že se [kněží z Campos] budou
podílet na koncelebracích v reformovaném ritu. Nesmíme však pospíchat.
Důležité je, že v jejich srdcích již není odmítání. Společenství opět
nalezené v Církvi má svou vlastní vnitřní dynamiku, která dozraje.“
(Rozhovor z 20. ledna)
Vskutku.
Vskutku. Další příklad „vnitřní dynamiky“ „dozrávání společenství“
v koncilní církvi byl poskytnut nedávno, když se vloni v listopadu
v Římě objevila kniha s názvem „Židovský
národ a posvátné knihy v křesťanské Bibli“ sepsané římskou biblickou
komisí a s úvodem od nikoho menšího než kardinála Ratzingera. Tato kniha
tvrdí, že „čekání Židů na Mesiáše není marné“, což je typické dvojznačné
tvrzení, které může znamenat, že Mesiáš přijde na konci světa buď podruhé (což
je dokonale pravdivé), nebo poprvé (což je strašlivě falešné).
Když byl na
tuto dvojznačnost dotazován papežův mluvčí (z Opus Dei), Dr. Navarro-Valls, odpověděl: „Znamená to, že by bylo
pro katolíka mylné čekat na Mesiáše, ale ne pro žida“! Jinak řečeno, Ježíš
Nazaretský byl i skutečně nebyl Mesiášem přislíbeným ve Starém zákoně! Jinými
slovy, neexistuje žádná objektivní pravda. Pravda závisí na tom, kdo
jste!
Kněží z Campos
tedy také ztrácejí rozum. Vkládají svou důvěru v Římany, aby ochránili
absolutní pravdu katolické Tradice, když tito Římané v žádnou takovou věc
nevěří. V co tito Římané věří? V to, že nás všechny přimějí se cítit
dobře. A na to kněží z Campos přecházejí. Kněží z Campos tvrdí, že
budou pokračovat ve svém boji za Tradici uvnitř oficiální Církve. Jakou však
mají šanci proti duševní nepříčetnosti moderního Říma, jak pokračuje např. na
dalším setkání v Assisi, jež jasně odsoudil biskup Fellay v NULLAM PARTEM.
Ubozí kněží
z Campos! Odložili stranou paměť (duševní příčetnost svého myšlení) a od
nynějška takřka jistě budou souhlasit s čímkoliv, co Římané řeknou, spíše
než by se vrátili zpět k tomu, že budou „exkomunikovaní“, „schizmatičtí“ atd.
Stejně jako Bratrstvo sv. Petra, i oni draze zaplatí (svou duševní příčetností
a integritou) za přijetí ze strany Říma, zaplatí cokoliv dalšího, aby toto
přijetí neztratili. Což Řím dobře ví a plně toho využije, ale „kousek po
kousku“, jak říká papežův teolog.
Neuvěřitelné.
Neházejme však kameny. Dnešní zmatení je všeobecné a pochází shora – „pastýř je
bit a ovce se rozprchly“ (Zach. XIII, 7; Mt. XXVI, 31). Ve válce létají kulky,
kamarádi padají k zemi. Člověk stráví půl minuty se svým kapesníkem, aby
otřel ránu nebo, aby otřel slzu, a pak válka pokračuje. Spíše než abychom
házeli kameny, zamysleme se. Kněží z Campos, kteří se v současnosti
připojují k šílenství a zradě Říma, měli pravou mši, breviář a tradiční
modlitby 20 let, přesto padli. Kdo je potom v bezpečí?
Mohu říct,
že kněží z Campos padli, protože pod biskupem de Castro Mayerem měli
příliš snadný přechod od předkoncilního k pokoncilnímu, takže jde u nich
jen o opožděný případ syndromu 50. let. Jak jsme však vzpomínali výše, byli
zabezpečeni před zemětřesením před koncilem a následně museli vše budovat znovu
od nuly. Cožpak to ještě nebylo dost, aby je to naočkovalo proti
neomodernistické hnilobě myšlení? Zjevně ne. Skutečně, nebudou-li ty dny
zkráceny tím, že Bůh zasáhne, my všichni riskujeme, že přijdeme o rozum. Kyrie eleison. „Až se to počne díti, říká Náš Pán, „pohleďte vzhůru a zdvihněte své
hlavy, neboť se blíží vaše vykoupení!“ (Lk. XXI, 28)
Drazí
čtenáři, Bůh hovořil o nutnosti neupadnout do šílenství všude kolem nás. Pro
lásku Našeho Pána a Jeho Matky, Panny Marie Sedmibolestné, neodhazujme to břímě
stranou: „Kdo však vytrvá až do konce,
ten bude spasen.“ (Mt. X, 22)
S požehnáním
v Kristu
+Richard
Williamson
Zdroj: Daily Catholic
Překlad: D.
Grof
