Bl. Alžběta Canori Mora a její
proroctví (2002)
Vydání brazilského časopisu Catolicismo z května 2002 přineslo článek o
soukromých zjeveních bl. Alžběty Canori Mora. Protože se tato prakticky neznámá
zjevení pozoruhodně propojují se zjeveními ve Fatimě, rozhodl se web TPF
přetisknout klíčové výňatky z tohoto článku.
***
Sto let před
Fatimou obdržela blahoslavená Alžběta Canori Mora zjevení připomínající ta, jež
Naše Paní poskytla třem pasáčkům v Portugalsku v roce 1917. Její
prorocká zjevení jsou důvodem pro střízlivou úvahu a velkou naději
v nadcházející Boží vítězství.
Blahoslavená
Alžběta Canori Mora se narodila v roce 1774 a žila v Itálii až do své
svaté smrti v roce 1825. Na pokyn svého zpovědníka sepsala svá zjevení,
jež naplnila stovky stránek zápisníku. Dnes jsou tyto rukopisy bezpečně
uchovány v archivech Otců trinitářů v San Carlinu v Římě.
Když se
kopie těchto rukopisů dostala do rukou pracovníkům časopisu Catolicismo, bylo kvůli jejich
případnosti a důležitosti nevyhnutelné napsat článek. Zde vidíme již na počátku
19. století, že Bůh varuje lidstvo ohledně nadcházejícího velkého trestu a
nutnosti modlitby a pokání, a také předpovídá konečné vítězství Svaté Církve.
Přesně tohle řekla Naše Paní třem pasáčkům ve Fatimě v roce 1917.
My nyní
prezentujeme tato zjevení v duchu obezřetné zbožnosti a připomínáme trvalé
napomenutí Církve neoddávat se jednostrannému a přehnanému zájmu o zjevení a
mystické fenomény. Avšak pokorná a obezřetná úvaha nad slovy blahoslavené
Alžběty Canori Mora vrhá cenné světlo na naši chaotickou dobu a dává nám velkou
naději na lepší budoucnost.
Když papež
blahoslavený Pius IX. autorizoval případ Alžběty Canori Mora ke kanonizaci,
byly všechny její spisy po léta velmi úzkostlivě zkoumány kvůli naukovým omylům,
aby se zajistila ochrana proti nebezpečí nechat se svést falešným mystikem.
Církevní cenzor ustanovený Svatým stolcem vydal svůj oficiální soud 5.
listopadu 1900. Konstatoval, že „zde není nic proti víře a dobrým obyčejům a
nebyla nalezena žádná nauková novota nebo odchylka“.
Alžběta
Canori Mora byla beatifikována v roce 1994.
***
Krize v Církvi
Na Štědrý
večer 1813 byla Alžběta ve vytržení přenesena na místo zářící světlem. Zde
viděla nespočet svatých v adoraci před skromným žlabem. Ježíšek ji mile
naznačil, aby přistoupila, ale když přišla blíž, viděla, že je nasáklý Svou
vlastní Krví. „Jen myšlenka na to mě
naplňuje hrůzou,“ napsala. „Zároveň
jsem však pochopila, že důvodem pro takové prolévání krve byly zlozvyky mnoha
kněží a řeholníků, kteří se v životě nechovají dle svého stavu, a špatná
výchova poskytovaná dětem ze strany jejich otců, matek a dalších, jimž byla
tato povinnost svěřena. Oni, kteří by měli zvětšovat ducha Páně v srdcích
druhých svým dobrým příkladem, Jej na místo toho smrtelně pronásledují svým
špatným chováním a učením.“
Blahoslavená
Alžběta obdržela mnoho dalších zjevení týkajících se ničivého zmatku a úpadku,
do nějž katolíci, laici i duchovní, upadnou. Vypráví, že 24. února 1814 „..viděla mnoho služebníků Páně, kteří se
olupují navzájem a zuřivě trhají posvátná roucha. Viděla jsem posvátné oltáře
vypleněné samotnými služebníky Božími.“
Podobně,
když se 22. března 1814 modlila za Svatého otce, viděla jej „...obklopeného vlky, kteří osnovali spiknutí
k jeho zradě...Viděla jsem Sanhedrin vlků, kteří obklopovali papeže (Pia
VII.), a dva plačící anděly...když jsem se jich ptala, proč jsou smutní a
bědují, podívali se na Řím očima plnýma soucitu a odpověděli: ´Ubohé město,
nevděční lidé, Boží spravedlnost vás ztrestá.´“
16. ledna
1815 jí andělé ukázali „mnoho duchovních,
kteří pronásledují Ježíše Ukřižovaného a Jeho svaté Evangelium pod pláštíkem
konání dobra...Jako zuřiví vlci pletichaří, aby svrhli vůdce Církve z jeho
trůnu.“ Pak jí bylo dovoleno vidět strašlivé rozhořčení, jaké tito vlci
vyvolali u Boha. „V hrůze jsem nad sebou
viděla spalující blesky Boží spravedlnosti. Viděla jsem budovy hroutící se
v ruinách. Města, regiony a celý svět upadl do chaosu. Člověk neslyšel nic
než nespočet slabých hlasů volajících po slitování. Nespočet lidí bude zabit.“
Nejvíce jí
děsil Boží hněv. Viděla Jej „krajně
rozhněvaného na ty, kteří Jej pronásledují. Jeho všemohoucí ruce držely
planoucí blesky, Jeho tvář se skvěla rozhořčením a samotný Jeho pohled by
stačil, aby spálil celý svět.“ Toto vidění trvalo jen okamžik, načež si
vzpomněla, že „kdyby trvalo ještě chvíli,
jistě bych zemřela.“
Pokud jde o
její vidění ze 7. června 1815, psala o „divokých
vlcích v rouše beránčím, vytrvalých pronásledovatelích Ježíše Ukřižovaného
a Jeho nevěsty Svaté Církve...Viděla jsem zmítat se celý svět, zvláště město
Řím. Jak jen mohu vylíčit, co jsem viděla ze Svatého kolegia? Kvůli
protikladným naukám byli, spolu se světským klérem, rozptýleni, pronásledováni
a vražděni bezbožnými...Normální klérus netrpěl úplným rozptýlením, ale byl
také decimován. Nespočet mužů všech stavů zemřelo v tomto hromadném
zabíjení, ale ne všichni byli zatraceni, protože mezi nimi byli i ti, kteří
byli slušných obyčejů, a jiní svatého života.“
Přestává slitování pro svět
Na Vánoce
1816 viděla blahoslavená Alžběta Naši Paní, která se jevila nesmírně smutná. Když
zjišťovala proč, Naše Paní odpověděla: „Pohleď,
má dcero, na tak velikou bezbožnost.“ Blahoslavená Alžběta pak viděla „odpadlíky bezostyšně se snažící vyrvat
jejího Nejsvětějšího Syna z jejího náručí. Když Matka Boží čelila takovému
pobouření, přestala žádat slitování pro svět a namísto toho požadovala od
Věčného Otce spravedlnost. Oděný ve Své neúprosné Spravedlnost se obrátil ke
světu.“
„V tuto chvíli se celá příroda začala
otřásat, svět ztratil svůj normální řád a byl naplněn nejstrašnější
představitelnou pohromou. Bude to něco tak hrozného a otřesného, že to svět
přivede do nejhlubších hlubin sklíčenosti.“
Na svátek
svatého Petra a Pavla 29. června 1820 viděla svatého Petra sestupovat
z nebe oblečeného v papežských rouchách a obklopeného legií andělů.
Se svou biskupskou berlou učinil velký kříž nad celým světem a rozdělil jej do
čtyř čtvrtin. V každé z těchto čtvrtin pak dal vzniknout stromu
klíčícímu novým životem. Každý strom byl ve tvaru kříže a byl obklopen
nádherným světlem. Všichni dobří laici a řeholníci se utekli k ochraně pod
tyto stromy a byli ušetřeni toho ohromného trestu. „Běda! Běda těm nedbalým řeholníkům, kteří pohrdají svými svatými
řeholemi. Všichni zahynou ve strašlivém trestu spolu se všemi, kteří se oddají
zhýralosti a následují falešné zásady své zavrženíhodné současné filozofie!“
„Obloha na sebe vzala chorobně modrou barvu,
která děsila každého, kdo se na ní podíval. Všude vál temný vítr. Vzrušený a
truchlivý jekot naplnil atmosféru jako strašlivý řev divokého lva a rozléhal se
nad celou zemí v ozvěnách, z nichž tuhla krev.“
„Všichni lidé a zvířata byli plní hrůzy. Celý
svět se zmítal a každý nemilosrdně zabíjel jeden druhého...“
„Až tento krvavý boj nadejde, Boží ruka
pomsty dopadne na tyto osudem předurčené a se Svou všemohoucností bude trestat
pyšné za jejich nerozvážnost a nestydatou drzost. Bůh použije síly temnoty, aby
vyhladil tyto sektářské, zavrženíhodné a zločinné lidi, kteří pletichaří, aby
vymýtili katolickou Církev, naši Svatou Matku, tím, že Ji vytrhnou z jejích
nejhlubších kořenů a zahodí ji na zem.“
Bůh se jim bude smát
„Bůh se bude smát jejich zlobě a pouhým
mávnutím Své všemohoucí pravé ruky ztrestá zlé. Silám zla bude dovoleno opustit
peklo a ohromné davy démonů vpadnou do celého světa. Způsobí velkou zkázu, čímž
vykonají příkazy Boží spravedlnosti, jimž jsou také podřízeny. Budou trestat
majetek lidí, města, bídná velkoměsta, paláce, domy a vše, co na zemském
povrchu existuje, přesně do té míry, jak Bůh nařídí...“
„Bůh dovolí, aby byli zlí lidé krutě trestáni
nelítostnými démony, protože se dobrovolně podřídili ďáblovi a přidali se
k němu v jeho útoku na Svatou katolickou Církev...“
„Viděla jsem hrozivé vězení, peklo. Zde jsem
viděla démony, kteří budou vypuštěni na zemi, aby všude vykonali svou zlou
zkázu. Budou decimovat každé místo, kde byla praktikována modloslužba, do
takové míry, že po něm nezbude žádná stopa.“
Začíná velká obnova
Ne všechno
však skončí v této smrti a zničení. Po těchto očistných trestech viděla
svatého Petra vrátit se na majestátním papežském trůně spolu se svatým Pavlem,
který procházel světem a spoutával démony a přiváděl je před svatého Petra,
který je uvrhával zpět do temného podzemí, odkud vyšli. „Pak se nad světem rozprostřela ohromná nádhera, aby ohlásila smíření
Boha s lidstvem.“
Malé stádo
věrných katolíků, kteří našli útočiště pod stromy, bude přivedeno před svatého
Petra, který „vybere nového papeže. Celá
Církev bude znovu uspořádána podle skutečného příkazu svatého Evangelia. Budou
znovu ustaveny řeholní řády a domovy křesťanů se stanou domovy prodchnutými
vírou.“
„Tak velké bude nadšení a zápal pro slávu
Boží, že vše bude podporovat lásku k Bohu a bližnímu. V okamžení bude
nastoleno vítězství, sláva a čest katolické Církve. Bude všemi velebena,
uctívána a obdivována. Všichni se rozhodnou Ji následovat a uznají Kristova
Náměstka jako Nejvyššího pontifika.“
Počátkem
roku 1821 jí Náš Pán řekl: „Obnovím svůj
lid a svou Církev. Pošlu horlivé kněze, aby hlásali mou Víru. Vytvořím nový
apoštolát a pošlu Ducha Svatého, aby obnovil svět. Obnovím řeholní řády skrze
nové a vzdělané reformátory. Oni všichni budou mít ducha mého oblíbeného syna
Ignáce z Loyoly. Poskytnu své Církvi nového pastýře, který je učený, svatý
a plný Mého Ducha. Se svatým zápalem obnoví Mé stádo.“
„Řekl mnoho dalších věcí o této obnově. Mnoho
panovníků bude podporovat katolickou Církev a budou pravými katolíky a složí
své žezlo a korunu k nohám Svatého otce a Náměstka Ježíše Krista. Mnohá
království opustí své omyly a vrátí se do náručí katolické Víry. Celé národy se
obrátí a uznají Víru Ježíše Krista za pravé náboženství.“
Blahoslavená Alžběta a naše doba
Ačkoliv
Alžběta Canori Mora zemřela 5. února 1825, její zjevení se zdají směřovat spíše
k naší době než k její vlastní. Člověk 19. století by měl potíže
uvěřit, že by lidstvo kleslo tak hluboko, jak nyní kleslo, a tudíž by
nepochopilo vážnost jejích předpovědí. Navíc, zjevení blahoslavené Alžběty
vytvářejí zajímavý doplněk k fatimskému poselství, protože obojí hovoří o
apostazi a hříšnosti, které provokují Boží hněv, aby přinesl tresty a
univerzální zničení, a obojí slibují totéž obrácení a obnovu Církve.
Spolu nám
tyto dva soubory prorockých zjevení, ačkoliv jsou oddělené takřka stoletím,
slouží, aby nám pomohly vytrvat s důvěrou v chaotických a zlých časech,
v nichž žijeme.
Překlad: D.
Grof
