Arcibiskup
Lefebvre o nové mši (1990)
Výňatek z přednášky J.E.
arcibiskupa Lefebvra přednesené 11. dubna 1990 v Écône (část II, o NOM)
„Připouštím,
že mše slavené dle nového ritu nejsou všechny neplatné s ohledem na špatné
překlady, na jeho dvojznačnost...“
K této věci máte některá
vysvětlení v knize od Louise Sallerona, ta jsou, dle mého názoru,
pravděpodobně nejlepší a nejúplnější, jež byla předložena. On skutečně udělal
studii NOM. Je těžké učinit to dokonaleji a úplněji, než jak to velmi odvážně
učinil. Nebojí se říct, v čem je NOM dvojznačný. Jsou zde tři kapitoly po
sobě, které ukazují, že je dvojznačný a že je jasné, že NOM je nakloněný
herezi. Z těchto důvodů je NOM nezdarem. Jsou zde tři kapitoly, které jsou
pro nás nyní velmi dobře napsané. Také celá jeho analýza NOM a celá historie se
všemi velmi dobře promyšlenými dokumenty jsou skutečně osvětlující. Jestliže
někdo stále ještě lne k NOM poté, co přečetl tuto knihu, je to proto, že
nikdy nepochopí nic. Mimo jiné proto jsem si jí přinesl s sebou do Svatého
officia. A pak, když se mnou hovořili o NOM, vyslýchali mě. „Pokud tedy jde o NOM, jak je to možné, že o
něm říkáte některé dosti závažné věci?“ Můžu vás tedy ujistit, že mi kladli
otázky. Je to šokující... „Zastáváte, že
věřící katolík si může myslet a prohlašovat, že svátostný obřad, zvláště ten
mešní, schválený a promulgovaný papežem, může neodpovídat katolické víře nebo
být nakloněný herezi?“ Řekl jsem: „Podívejte zde! Držíte tu knihu. Vidíte,
ani to nejsou moje slova! Naprosto však souhlasím s tím, co říká:
dvojznačná mše, mše nakloněná herezi...“
Také vám tedy radím mít ji
v knihovně, tuto knihu od Sallerona, a dávat ji lidem, kteří váhají. „Ale i tak, známe kněze, kteří jsou stateční,
kteří jsou dobří a kteří se snaží sloužit jej dobře atd...“ Přečtěte si ji!
Uvidíte! Je to o NOM jako takovém! Není to o knězi, který jej slouží. Není to
proto, že jej slouží zbožně, nebo o čemkoliv, že se nový obřad změní. Je
zjevné, že tento nový obřad byl vytvořen pouze proto, aby nás přiblížil
k protestantům! To je jasné! Konečně jasné! K této věci si také znovu
přečtěte článek otce Boyera v doplňku Katolického teologického slovníku.
Po obsahu je tam několik článků a zvláště velmi dlouhý článek otce Boyera,
který byl mým učitelem na Gregorianu, a jež je nyní mrtvý, a byl vysoce ctěn,
hodnotný muž, který byl po nějakou dobu sekretářem Sekretariátu pro jednotu
křesťanů. V podstatě si myslím, že byl do tohoto Sekretariátu jmenován,
aby mu dal o trochu tradičnější podobu a aby dodal nějakou důvěru lidu. Jak
víte, otec Boyer byl uznávaný muž, vysoce ctěný v římských kruzích a mezi
učiteli. Napsal dlouhý článek o ekumenismu, velmi dobře podložený dokumenty,
kde cituje některé výroky papeže Pavla VI. požadující, abychom šli tak daleko,
jak je to možné v potlačování všeho, co může protestantům vadit
v našich obřadech, samozřejmě s výjimkou toho, co by mohlo být
v rozporu s Vírou. Já však ale nechápu, jak můžeme změnit texty naší
mše a omezit je, aniž bychom nepoškodili Víru? To je nemožné! Mše je vším! Když
jednou odstraníme to, co obtěžuje protestanty, jak můžeme říct, že se
nedotkneme Víry? Vzájemně si to odporuje. Jsou to neuvěřitelné příkazy, a doslova
to píše otec Boyer. Co tedy chcete dělat?
„A proto já
nikdy nebudu slavit mši dle nového ritu, dokonce ani pod hrozbou církevních
trestů, a nebudu nikdy komukoliv souhlasně radit, aby se aktivně účastnil
takové mše.“
Protože lidé se nás stále ptají na tyto
otázky: „Nemám mši svatého Pia V.
v neděli, ale je tady mše sloužená knězem, kterého dobře znám, svatým
mužem, nebylo by tedy lepší jít na mši tohoto kněze, i když je to nová mše, ale
je sloužená se zbožností, namísto abych se zdržel?“
Ne! To není pravda! To není pravda!
Protože tento ritus je špatný! Je špatný, je špatný. Toto je důvod, proč je ten
ritus špatný, je otrávený! Je to otrávený ritus! Pan Salleron to zde říká velmi
dobře: „Není to volba mezi dvěma rity,
které by byly dobré! Je to volba mezi katolickým ritem a ritem prakticky
blízkým protestantismu!“ Poškozuje naši Víru, katolickou Víru!
Nepřichází tedy v úvahu
povzbuzovat lidi, aby chodili na mši v novém ritu, protože pomalu, dokonce
aniž by si to uvědomili, skončí jako ekumenici! Je to divné, ale je to tak. To
je fakt. Zeptejte se jich pak na otázky ohledně ekumenismu, ohledně toho, co si
myslí o vztazích s jinými náboženstvími, a uvidíte! Všichni jsou
ekumenici. Co se týká kněze samotného, skutečnost, že slouží tuto mši a slaví
ji stále, dokonce bez přemýšlení o čemkoliv, o jejím původu nebo o tom, proč
byla vytvořena, jej a lid, který se ji účastní, mění na ekumeniky. A když se
jich ptáme na ekumenismus, jejich odpověď bude: „Ale samozřejmě! Můžeme být spaseni ve všech náboženstvích, to je jasné!
To je nová mše, NOM.
Samozřejmě proto jsem řekl: „souhlasně radit, aby se aktivně účastnil
takové mše.“ Můžeme se však eventuálně z důvodů, jak jsou sepsány
v kanonickém právu o pravoslavných obřadech, účastnit pasivně. U svatby,
pohřbu rodičů nebo podobných věcí, kde se cítíme povinováni být přítomni a
nemůžeme učinit jinak, účastníme se pasivně. Nepřijímáme Svaté přijímání,
neúčastníme se mše, činíme to spíše ze slušnosti vůči lidem, kteří se ji
účastní, než že bychom se účastnili mešní Oběti. To jsou podmínky již zmíněné
v kanonickém právu, starém kanonickém právu. Ale navštěvovat ji jako
náhradu za nedělní mši, ne! To je lepší zůstat doma a číst si [náboženskou
literaturu] a jít jednou za měsíc [na tradiční mši]. Vyviňte úsilí jít jednou
za měsíc a jeďte 100 km, je-li to nutné, abyste navštívili katolickou mši! Jako
na misiích, navštěvovali jsme naše věřící třikrát do roka. Nemohli jsme udělat
víc! To byl průměr. Neznamenalo to, že jsou špatní křesťané. Nemohli to udělat
jinak. Není to nemožná věc. Říkáme tedy: „Ale
páchám těžký hřích, když nejdu na mši?“ Ne na tuto mši! Nezavazuje pod
trestem těžkého hříchu. Nikdy nejsme nuceni učinit skutek, který má tendenci
zeslabovat naši víru. To není možné. Bůh nás nemůže nutit učinit takovýto
skutek. Na druhou stranu, máme závažnou povinnost udělat vše, co je možné,
abychom navštívili mši sv. Pia V., katolickou mši. Zde povinnost zůstává,
nikoliv však pro ritus, který je takřka protestantský. Naopak, existuje
povinnost nejít.
Jsem trochu překvapený, víte. Někdy
dostávám mnoho žádostí o konzultace od našich kněží, kteří jsou na priorátech,
a někteří se mě ptají: „Co by měl člověk
odpovědět osobě, která říká, že nemůže mít mši sv. Pia V. a která věří, že má
povinnost jít na mši v novém ritu slouženou dobrým knězem, seriózním
knězem, který nabízí všechny záruky takřka svatosti? atd.“ Nechápu ale jak
to, že na to neumí odpovědět sami! Nedojdou závěru sami a cítí se povinováni
zeptat se na to mě. To je neuvěřitelné! Vidíte tedy, stále existují někteří,
kteří váhají. To je neuvěřitelné!
A to, uvidíte, bude povinné pro ty,
kteří nás opustili. Pro FSSP, pro Doma Gerarda, i když sami nikdy neslouží nový
ritus, i když mají naše přesvědčení, budou mít povinnost považovat nový ritus
za stejně hodnotný jako tradiční ritus! V praxi, když přijmou kněze, kteří
je přijdou navštívit, budou mít povinnost nechat je sloužit jejich [novou] mši
a říkat jim: „Žádný problém. Ale jistě,
služte svoji mši.“ To je fatální! Nemohou učinit jinak. Podívejte se na
soužití těchto dvou ritů u otce Lafargueho! Tam v Paříži, s otcem
Veuilletem! A dejte pozor! Otec Lafargue a otec Veuillet nesmí druhým říkat, že
je jejich mše špatná nebo říkat: „musíte
jít se mnou, musíte jít s námi“. Je to dobře zaznačeno ve smlouvách.
Tyto dva rity jsou platné, nekritizujte ... Není to tedy možné. Je to jinak
nemožné. Jsou chyceni v pasti!
Překlad: D.
Grof
