František
a bratři zednáři (2016)
D. Grof
Motto: „Mějme na paměti, že křesťanství a svobodné zednářství jsou ve své
podstatě neslučitelné do takové míry, že být sjednocen s jedním znamená
být odtržen od druhého. Odhalme proto svobodné zednářství jako nepřítele Boha,
Církve a naší vlasti.“ (Lev XIII., Dopis italskému lidu, 8. prosince 1892)
Úvod
Kdokoliv, kdo z hlediska
historie někdy alespoň letmo zkoumal vztahy mezi katolickou Církví a svobodným
zednářstvím, ví, že tyto dvě instituce vždy byly nesmiřitelnými protivníky, a
že papeži do Druhého vatikánského koncilu vždy vystupovali jako tvrdí odpůrci
zednářských spolků. Také zednáři vždy s neskrývanou nenávistí vystupovali
proti Církvi a zejména pak proti papeži, opoře Církve, Kristovu náměstku na
zemi. Jak se však na Druhém vatikánském koncilu a v církevní teorii i
praxi po něm prosazovaly zhoubné zednářské ideje volnosti, rovnosti a
bratrství, ztělesněné v principu náboženské svobody, kolegiality a
ekumenismu, lóže se čím dál častěji začaly vyjadřovat o Církvi i o modernistických
papežích pozitivněji, a začaly přicházet s návrhy na „urovnání“ vztahů.
Vrcholu tento pozitivní přístup dosáhl v případě papeže Františka, jehož
volbu nadšeně a koordinovaně uvítalo několik Velikých lóží v Latinské
Americe, Asii a Evropě.
Tento článek má za cíl přimět
katolíky zamyslet se nad tím, proč zednářství, tradičně nazývané pravověrnými
papeži jako synagoga Satanova, dnes tak nadšeně, jak v článku uvidíme,
vítá právě papeže Františka. A zároveň si alespoň letmo připomeneme slova jeho
velkých předchůdců.
Začněme citátem papeže Lva XIII.:
„Ze
všeho nejdříve je třeba strhnout zednářům masku a vrátit jim jejich vlastní
tvářnost. Dále je třeba, abyste poučovali lid svými promluvami a pastýřskými
listy, pojednávajícími o tomto námětu, jakých úskoků užívají takové
společnosti, aby sváděly lid a vábily jej do svých řad, jak zvrácené názory
mají a jak hanebně jednají. A jak to již vícekrát potvrdili Naši předchůdcové,
ať si nikdo nemyslí, že se smí z jakéhokoliv důvodu stát členem zednářské
sekty, má-li pro něho katolická víra a vlastní spása takovou cenu, jakou má
mít. Ať nikoho neoklame pokrytecká
počestnost – může se totiž někomu zdát, že zednáři nepožadují ničeho, co by
bylo v rozporu se svátostí náboženství a mravů, protože však celá
ideologie a účel sekty jsou zcela neřestné, je správné, že není dovoleno stávat
se zednářem nebo je jakkoliv podporovat.“ (Humanum Genus, 1884)
Kardinál
Bergoglio členem Rotary klubu
Než se podíváme na to, jak volbu
papeže Františka přijali zednáři, začněme informací, která je v kontextu dřívějších
církevních odsudků zednářství a podobných spolků také důležitá.
Z dokumentu níže vyplývá, že tehdejší argentinský kardinál Bergoglio se v roce
1999 stal čestným členem Rotary klubu v Buenos Aires.
Rotary kluby, stejně jako Lion´s
kluby a podobné organizace, jsou při tom považovány za kvazizednářské
instituce, zednářské „přípravky“, chcete-li. Je známo, že Rotary založil
v roce 1905 chicagský advokát a zednář Paul Harris a Lion´s klub
v roce 1917 další zednář Melvin Jones.
Oba tyto kluby praktikují náboženský
indiferentismus, vyznávají vágní deismus a odporují katolické Církvi
v tom, že ona je jediným pravým náboženstvím. Proto Církev před Druhým
vatikánským koncilem věřící silně nabádala do těchto klubů nevstupovat.
V současnosti jsou však bohužel členy či sympatizanty i mnozí preláti.
Zde je dopis kardinála Bergoglia z roku
1999 prezidentovi Rotary klubu v Buenos Aires potvrzující čestné členství
v tomto klubu:
„Jsem
mimořádně potěšen obrátit se na vás, pane prezidente, abych potvrdil přijetí
laskavé zprávy datované 23. tohoto měsíce, kterou jste mi vy, spolu
s čestným tajemníkem, poslal, a v níž jste mě potvrdil jako čestného
člena této prestižní instituce.
Hluboce vám
děkuji za tuto laskavost a zároveň vám gratuluji za vynikající práci, kterou
konáte pro dobro tohoto společenství.
Opakovaně
vyjadřují svou srdečnou úctu...“
Tyto vzájemné sympatie vyvrcholily
tím, že kardinál Bergoglio byl v roce 2005 dokonce vyhlášen argentinským
rotariánem roku. K jeho vztahu k Rotary se ještě vrátíme na konci
tohoto článku, abychom nenarušili časovou posloupnost událostí.
Zednářská
tisková agentura informuje
The Masonic
press agency (MPA), Zednářská tisková agentura, je britský blog,
který pravidelně publikuje novinky z této organizace. Mezi 13. březnem a 18.
květnem 2013 zveřejnila několik zpráv týkajících se volby papeže Františka a
podpory, které se mu dostalo od italských a argentinských zednářů.
Hned 13. března 2013 MPA přinesla
radostnou zprávu pod titulkem „Jorge
Mario Bergoglio zvolen papežem Františkem I. po 187 letech od vydání papežské
buly Quo Graviora proti zednářství“. Je zajímavé, že MPA dala do
souvislosti papežský dokument proti zednářství a skutečnost, že byl Bergoglio
zvolen za papeže. Skoro jako by MPA říkala: po 187 letech od našeho odsouzení
přišlo naše vítězství, konečně máme papeže, který nás nebude odsuzovat jako Lev
XII., který ve výše zmíněné bule z roku 1826 mimo jiné shrnul odsudky
svých předchůdců Klementa XII., Benedikta XIV., Pia VI., a sám napsal:
„Pročež
přísně káráme ... všechny věřící v Ježíše Krista, jakéhokoliv stavu ...
aby se nikdo pod jakoukoliv záminkou nebo zvláštní podmínkou neodvažoval nebo
neopovažoval vstupovat do nich nebo propagovat je nebo pomáhat výše zmíněným
společnostem...“ Přičemž Lev XII. jmenuje zednáře a další
tajné sekty, které „veřejně hlásají své
pohrdání autoritou, nenávist k vládcům, agresivitu ke vztahu k myšlence Božství
Ježíše Krista a samotné existence Boha. Otevřeně se chlubí svým materialismem,
svými kodexy a statuty, z nichž je zřejmý záměr svržení zákonitých hlav států a
totální destrukce Církve..."
Dne 16. března 2013 následovala
informace o tom, že volbu papeže přivítala argentinská zednářská lóže, a
obdobná zpráva o italské lóži. K oběma podrobněji viz dále v článku.
Je-li tedy František zednáři vítán
jako dobrá volba a tato volba se dává do souvislosti s dokumentem, který
je silně protizednářský, skrytě to naznačuje, že se očekává, že tento papež
nebude úřadovat v intencích takového dokumentu, protože pak by jistě
vítanou volbou nebyl. Zednáři už tedy prakticky v den volby odhadují, jak
bude tento papež vládnout.
Italští
zednáři gratulují papeži
Již 14. března 2013, den po volbě
Jorgeho Bergoglia za papeže, mu gratulovali italští zednáři. V tiskovém
prohlášení publikovaném na webu italského Velkého Orientu velmistr Gustavo
Raffi konstatoval, že „nic nebude jako
předtím“, čehož jsme, mimochodem, neustálými svědky. V komuniké se říká:
„S
papežem Františkem nic nebude jako dřív. Je to jasná volba bratrství pro Církev
dialogu, která není zamořena logikou a pokušeními světské moci.
Člověk
chudých, kteří jsou daleko od Kurie. Bratrství a touha po dialogu byla jeho
první konkrétní slova. Nic v Církvi snad nebude, jako to bylo předtím.
Naší nadějí je, že pontifikát Františka, papeže, který „pochází z konce
světa“, může znamenat návrat k Církvi-Slovu namísto Církve-Instituce,
prosazující otevřený dialog se současným světem, s věřícími a nevěřícími,
následující jaro Druhého vatikánského koncilu.
Jezuita,
který je blízký těm nejmenším v dějinách, má velkou příležitost ukázat
světu tvář Církve, která musí znovu objevit novou humanitu, nikoliv váhu
instituce, která se uzavírá v obraně svých vlastních výsad. Bergoglio zná
skutečný život a bude si pamatovat lekci jednoho z jeho oblíbených
teologů, Romana Guardiniho, pro nějž pravda lásky nemůže být zastavena.
Prostý kříž,
který nosí na své sutaně, nám dává naději, že Církev lidu znovu objeví svou
schopnost dialogu se všemi lidmi dobré vůle a se svobodným zednářstvím, které,
jak nás učí zkušenost Latinské Ameriky, pracuje pro dobro a pokrok lidstva, jak
ukázal Bolívar, Allende a José Martí, abych jmenoval jen některé. To je ten
„bílý kouř“, který očekáváme od Církve dnešní doby.“
Zednáři tedy očekávají, že papež
půjde cestou demokratizace. To však je proti hierarchickému principu Církve,
jak ji založil Pán Ježíš. Bohužel František svými reformami očekávání zednářů
naplňuje. Kromě jiného například rezignoval i na důstojnost vlastního úřadu a
sám sebe tituluje pouze jako biskup římský.
Také papežovo redukování Církve na
jakousi čistě charitativní organizaci pomáhající chudým a uprchlíkům, jeho
setkávání s levicovými politiky (Moralesem počínaje a Raúlem Castrem
konče) a podpora levicových myšlenek plně konvenuje s oslavou zednářů
Bolívara, Martího a Allendeho – navíc revolucionářů a povstalců v případě
prvních dvou a marxisty v případě posledního.
Argentinští
zednáři vzdávají poctu papeži
Také argentinští zednáři ihned na
webových stránkách Masonic Actuality
a Impulso Baiers uvítali volbu
kardinála Bergoglia za papeže. Velmistr Veliké lóže Argentiny řekl:
„Veliká
lóže, instituce zakořeněná v naší zemi od roku 1857, vítá jmenování našeho
krajana, kardinála Jorgeho Bergoglia, za papeže Františka. Protože jde o
člověka prostého života zasvěceného svým modlitbám, znamená ustanovení tohoto
nového pontifika katolické Církve velké uznání argentinskému národu.
V
argentinském svobodném zednářství, založeném na principech tolerance, hluboké
úctě vůči osobnímu přesvědčení, volnosti, rovnosti a bratrství, bratři, kteří
vyznávají nebo zastávají tuto [katolickou] náboženskou víru, stojí společně
s jinými, kteří patří k jiné víře, jsou agnostiky nebo postrádají
jakoukoliv víru. Ve jménu všech Veliká lóže Argentiny zdraví našeho krajana
kardinála, který právě obdržel takovou poctu velkého světa.“ Podepsán
velmistr Angel Jorge Clavero.
Zednáři na
intronizačním obřadu
Nejen, že byla volba tohoto papeže
nadšeně přivítána zednáři v zemi jeho původu a v Itálii, ale zednáři
byli také přítomni na samotném intronizačním obřadu 19. března 2013, jak o tom
podávají zprávu Masonic Times
z téhož dne:
„Mnozí
z těch, kteří navštívili tuto důležitou událost (společenskou i
ekumenickou – díky přítomnosti patriarchy Bartoloměje a těch
z pravoslavných církví), zde byli jako velvyslanci, hlavy států (panovníci
i prezidenti) a vlády apod. Také zde byl velmistr z Malty, protože
Suverénní řád maltézských rytířů je součástí rytířských řádů Říma. Ze všech
těch lidí na náměstí sv. Petra je jedním z hostů (hlava státu)
Nejuctivější velmistr Veliké lóže.“
Opět nezbývá než si položit otázku,
proč je přítomen velmistr lóže na intronizačním obřadu papeže, jehož úřad má
představovat absolutní antitezi snahám všech zednářů? Co zednářstvo od tohoto
člověka očekává, když předešlí papežové měli pro zednářství jen odsudky podobné
jako Řehoř XVI.:
„...obecný
řád se ruší, trůny se řítí, víc a více se vzmáhá zamítání veškeré mocnosti,
dobyté z práva. Původ všech těchto velkých a častých pohrom je však
třeba zvláště hledat ve skrytém působení oněch společností, které jsou stokami
a kalužemi veškeré bezbožnosti, ohavnosti a všeho rouhání, jaké lze najít u
kterýchkoli zavržených kacířů a bludařů.“ (Mirari vos,
1832)
Veliká lóže
Itálie navrhuje spojení s Bergogliem
Dalším zajímavým dokumentem je dopis
z 9. září 2013 adresovaný papeži Františkovi, který vyšel v The International Masonic News, a jehož
autorem je velmistr Veliké lóže Itálie Gian Franco Pilloni. Z dopisu
vybírám:
„Nesmírně
dojatý a s velikou radostí oslovuji Vaši Svatost, abych vznesl pokornou
prosbu, aby se ukončila rozdělení ve vztahu mezi katolickou Církví a svobodným
zednářstvím, s nadějí, že nakonec může zavládnout spravedlivý mír mezi těmito
dvěma organizacemi, a abychom se vypořádali s odlišnostmi, které ještě
dnes staví zeď mezi náš vztah.
Rád bych
vám, Vaše Svatosti, řekl, že nejsme organizací nepřátelskou katolické Církvi,
po zásluze reprezentované vámi, ale spíše naopak. Naše cesty jsou podobné: Ve
skutečnosti přemýšlíme jako vy, pokud jde o všechny problémy, které postihují
současnou společnost; jako vy, toužíme po světě míru s respektem ke každé
lidské bytosti bez jakéhokoliv rozlišování a s naprostým respektem ke všem
náboženstvím.
Vaše
Svatosti, pozice, kterou Církev zaujala a stále zaujímá, trestá zednářské
bratry katolické víry...
...Vyzývám
vás, Vaše Svatosti, člověka mimořádných lidských kvalit, abyste ukončil tuto
nespravedlnost, která po staletí trestala miliony zednářů po celém světě.
Dovolte mi vám připomenout, že zednáři skládají přísahu na Bibli, a že
v našich lóžích pracujeme k povznesení ducha a zdokonalení
jednotlivce...
...Žádám po
Vaší Svatosti snahu zcela odstranit přežitou nesnášenlivost vůči nám...“
Tento dopis vlastně nepřímo
potvrzuje, jak velká revoluce se v Církvi odehrála, i to, že její vrchol
nastává v pontifikátu papeže Františka. Zároveň se jedná o historický
dokument, neboť je to poprvé v dějinách, kdy zednářský velmistr napsal
papeži kvůli uvolnění vztahů mezi katolickou Církví a zednářstvím. Alarmující
je, že tento velmistr píše, že nyní v mnoha oblastech zednářství sdílí
podobné myšlenky a cíle s Církví.
Kdyby byl František pravověrným
papežem, mohl by v odpovědi ocitovat třeba slova papeže Klementa XII.:
„My
pak, když uvažujeme o těžkých škodách, které jdou z těchto společností
nebo tajných shromáždění nejen proti klidu ve státě, nýbrž i duchovnímu blahu
duší a nejsou proto slučitelné jak s občanským, tak s církevním
právním řádem, a protože nás Boží výrok učí, že musíme bdít v čele rodiny
Páně, aby lidé takového druhu jako zloději nepodkopali dům a jako lišky neusilovali
zpustošit vinici, aby totiž nezkazili srdce prostých lidí a nevinné aby
nenápadně neubili, k zatarasení nejširší cesty, která by se odtud mohla
otevřít k beztrestnému páchání nepravostí, i z jiných nám známých
spravedlivých a rozumných důvodů jsme ... stanovili a rozhodli z plnosti
apoštolské moci, že právě tyto společnosti, spolky, jednoty, shromáždění, lóže
a pokoutní schůzky svobodných zednářů nebo jakkoli se nazývají, mají být
odsouzeny a účast na nich zakázána. Proto
je také touto konstitucí, která nikdy nepozbude platnosti, odsuzujeme a účast
na nich zakazujeme.“ (In Eminenti, 1738)
Veliká lóže
Filipín ve velkém stylu vítá papeže Františka
Další výmluvný příklad, jak si
zednáři cení Františka, se vztahuje k jeho návštěvě na Filipínách
v roce 2015. Místní Veliká lóže si dne 16. ledna 2015 koupila celou stranu
ve vydání hlavního deníku v zemi The
Philippine Daily Inquirer, aby přivítala papeže „milosrdenství a soucitu“.
A tak i na Filipínách, dříve silně
katolické zemi, zednářstvo teatrálně vítá papeže a to ve zdánlivém rozporu
s vlastními směrnicemi z minulosti:
„Bojovat
proti papežství je společenská nutnost a znamená pro svobodné zednářství stálou
povinnost.“ (Zednářský mezinárodní kongres, Brusel, 1904, str. 132 souhrnné
zprávy)
Leda, že od tohoto papeže očekává,
že jim dopomůže k naplnění jejich vytouženého cíle, zničení Církve a
papežství.
Zednářský
velmistr si chce potřást rukou s Františkem
Dalším dokladem toho, jak si zednáři
cení nového papeže, je rozhovor se Stefanem Bisim, velmistrem Velikého Orientu
Itálie pro milánský deník Libero z 20. května 2015. Novinář mimo jiné
položil Bisimu otázku týkající se vztahů této lóže a katolické Církve a jeho
názor na papeže Františka.
Libero: „Jaké jsou dnes vztahy svobodných zednářů s katolickou Církví a
jaký je váš soud o osobě papeže Františka?“
Bisi: „Poprvé, když jsem odpovídal na otázku o něm, řekl jsem, že vyvolal
velké sympatie, protože se zdál velmi otevřený novotám. Pokouší se
s energií a nadšením změnit tvář Církve, přivést ji blíže k chudým a
přehlíženým, a také ví, jak odvážně čelit problémům, které byly
v minulosti tabu. Vidím velkou snahu humanity a otevřenosti. Nevím, jestli
změní ideje církevní hierarchie také ohledně zednářství. Strávili jsme Porta
Pia a nemáme žádné problémy s dialogem o minulosti. „Můžeme kráčet spolu“
pro dobro lidstva. Bylo by hezké si jednoho dne potřást rukama u Porta Pia.“
Porta Pia, o které se zde mluví, je
brána skrze níž italské zednářské oddíly Vittoria Emmanuella vstoupily 20. září
1870 do Říma. Tato skutečnost signalizovala převzetí a ukořistění papežských
území, jejichž hlavním městem byl Řím, a zároveň úpadek papežské světské moci.
Jedná se o symbolický milník veřejně oslavovaný zednáři na celém světě.
Velmistr Bisi si klade otázku, zda
papež František také změní ideje u hierarchie ohledně zednářství. To se dá u
tohoto nevyzpytatelného člověka stěží odhadnout, ale u Františka by nikterak
nepřekvapilo, kdyby, bude-li to třeba, spíše změnil celou hierarchii. I když ta
je již i tak prakticky celá nasáklá idejemi modernismu, tj. nepředstavuje pro
zednářství žádný problém, naopak je pro něj spojencem.
A ještě
jednou Rotary
Na začátku tohoto článku padla
zmínka o čestném členství papeže Františka v argentinském Rotary klubu od
roku 1999, a o tom, že byl vyhlášen argentinským rotariánem roku 2005. Jeho
náklonnost k tomuto kvazizednářskému spolku však trvá i nadále. Svědčí o
tom i oficiální zpráva Vatikánského rádia z 30. dubna 2016, v níž se
říká:
„Takřka
9000 členů Rotary navštívilo v sobotu Jubilejní audienci na náměstí Sv.
Petra na pozvání papeže Františka.“
Audience se konala
v souvislosti s konferencí pořádanou jezuity a Rotary International
pod názvem „Pomoc uprchlíkům začít znovu“. Prezident Rotary International, Ravi
Ravindar v rozhovoru pro tisk mimo jiné uvedl, že papež František „dělá přesně to, co by měl dělat každý
rotarián. Vidíme tedy velkou synergii myšlení s tímto papežem, a být zde a
obdržet jeho požehnání, je, myslím si, pro nás něčím úžasným.“
Papež František je členem Rotary
klubu i přesto, že sami jeho oficiální představitelé (např. zde)
tento klub obvykle charakterizují podobnými slovy, jako jsou tato: „Je vskutku chybou říkat, že Rotary je
světskou organizací. Ne, Rotary není světské, naše organizace přece vítá,
respektuje a uznává všechna náboženství, která věří v existenci Boha,
našeho vyššího já, které vše řídí.“
V ozvěně časů však zní slova
papeže Lva XII.: „Nadto mezi
nejzávažnějšími důvody shora zmíněného zákazu a odsouzení ... je prvním to, že ve společnostech a sdruženích tohoto druhu
lidí jakéhokoliv náboženství a kdejaké sekty jsou spolu spojeni, z čehož
je dostatečně zjevné, jak velká zkáza může být způsobena čistotě katolického
náboženství.“ (Quo Graviora, 1826)
Budeme-li se držet pouze fakt, papež
je členem Rotary klubu. Tento klub zastává ideje, které jsou zjevně zednářské,
a byl beze vší pochybnosti založen zednářem. Jedná se o typ sdružení, který byl
odsouzen v mnoha dokumentech vydaných papežovými předchůdci. Otázkou je,
zda mělo být symbolické i datum setkání 30. dubna, které je pro mnohé
novopohany či satanisty magické. Je na každém katolíkovi, aby z těchto
fakt vyvodil vlastní závěry.
Závěr
Na
konec si ještě připomeňme, že Kodex kanonického práva z roku 1917, kánon 2335,
stanovuje následující trest, pokud by někdo vstoupil do zednářské lóže nebo
podobné společnosti:
„Ti, kteří se přidají
k zednářské sektě nebo jiné společnosti téhož druhu, které brojí proti
Církvi nebo proti zákonné občanské autoritě, si způsobují ipso facto
exkomunikaci jinak vyhrazenou Svatému stolci.“
A dokonce i neomodernistický zmetek,
Kodex kanonického práva z roku 1983, ve svém kánonu 1374 na tuto věc
pamatuje, třebaže výslovně nejmenuje zednáře:
„Kdo
se stane členem sdružení, které brojí proti Církvi, bude potrestán spravedlivým
trestem; kdo takové sdružení podporuje nebo řídí, bude potrestán interdiktem.“
V článku jsme měli možnost
vidět, jak nadšeně vítaly zednářské lóže volbu papeže Františka, a v jakých
superlativech se o něm vyjadřují. Zmínili jsme se o jeho členství v Rotary
klubu, který je prostoupen zednářskými idejemi. Mnozí si nejen na základě
těchto objektivních fakt, ale především s přihlédnutím k tomu, jak
František s nesmírnou rychlostí devastuje Církev, kladou otázku, zda tento
papež sám není zednářem. Zde se hodí připomenout slova Permanentní instrukce
Alta Vendita – dokumentu z 19. století, v němž karbonáři, de facto
jedna z odnoží zednářstva, stanovují svou dlouhodobou strategii pro infiltraci
katolické Církve:
„Co
musíme žádat, co bychom měli hledat a na to čekat, jako Židé čekají na mesiáše,
je papež podle našich potřeb...“
Pokud je tomu skutečně tak, zdá se, že takového papeže zednářství ve
Františkovi skutečně nalezlo, protože už nyní dalekosáhlým způsobem zasáhnul do
chodu Církve přesně ve shodě s tím, co Instrukce popisuje dále:
„Jestliže
si přejete ustavit vládu vyvolených na trůně babylonské děvky, nechte duchovní pochodovat pod vaším
praporem, a nechte je vždy věřit, že pochodují pod praporem apoštolských klíčů. Zamýšlíte-li nechat zmizet poslední stopu
tyranů a utlačovatelů, nastražte své sítě jako Šimon Bar-Jona, nastražte je do
sakristií, seminářů a klášterů spíše než na mořské dno, a pokud nebudete
spěchat, slibujeme vám, že váš úlovek bude mnohem podivuhodnější než jeho.
Rybář ryb se stal rybářem lidí, vy přivedete přátele k apoštolskému
stolci. Budete mít revoluci šířenou
v tiáře a pluviálu, pochodující s křížem a praporem, revoluci, která
bude potřebovat jen trochu pobídnout, aby zažehla požár ve čtyřech koutech
světa.“
Pouhým pozorováním skutečností kolem sebe a na základě fakt se lze
domnívat, že tento plán se dnes realizuje v globálním měřítku – požár byl
zažehnut. A tak můžeme závěrem říct, že papež František nejspíš není přímo
zednářem, i když ani to vyloučit nelze, ale je spíše duchovním otrokem
zednářstva a jeho idejí. Svou ideovou inklinací se stal ideálním papežem,
jakého si zednářstvo může přát. Stal se užitečnou loutkou hybatelů dějů za
kulisami.
S využitím materiálů:
Humanum Genus
