sobota 5. prosince 2015

Komentář Eleison CDXXXVIII – Novus Ordo Missae III (2015)



Komentář Eleison CDXXXVIII – Novus Ordo Missae III (2015)
(438)
5. prosince 2015
 
 
NOVUS ORDO MISSAE III

Jestliže je důkaz eucharistických zázraků, které se odehrály v rámci Novus Ordo církve (viz KE 436 a 437), tak seriózní, jak se jeví, pak musí katolíci své myšlení přizpůsobit myšlení Boha a nikoliv naopak. A katolíci lnoucí k Tradici mají zvláštní potřebu přijít na to, co Bůh zamýšlel těmito zázraky, protože snadno nepochopí, co mohl zamýšlet, když vědí, jak odporná mu Novus Ordo mše (NOM) sama o sobě musí být.
Po mnoho staletí Bůh konal takové zázraky. Prvotní důvod vždy byl posílit víru katolíků v pravdu Víry, jíž se snadno nevěří, ale je velmi blízká Božskému Srdci. To, že při mši po proměňování chleba a vína Bůh sám zaujímá jejich substanci, je událost natolik mimo normální směřování přirozenosti, že tato idea Boha, který chce dát sám sebe jako potravu a nápoj svým ovečkám, je skutečná, ale zdá se také neuvěřitelná. V patřičném čase a místě tedy Bůh způsobil viditelné zázraky v nějaké podobě nebo formě, aby pomohl pochybujícím duším věřit. Druhotným důvodem pro tyto zázraky, zvláště tam, kde došlo k takové či onaké profanaci Svátosti oltářní, je upomenout katolíky na posvátné zacházení a adoraci [a to] vždy kvůli prostému zevnějšku, za nímž se Bůh sám skrývá.
Oba důvody dnes platí, když NOM těžce zredukoval smysl reálné Přítomnosti, aniž by ho pokaždé anuloval (viz KE 437). Kdo může popřít, že obřad NOM a jeho praktikování v Novus Ordo církvi, např. Svaté přijímání ve stoje a na ruku, zavedl nespočet katolíků na cestu nevíry v reálnou Přítomnost a nespočet kněží na cestu k nedostatku patřičné úcty při nakládání se Svátosti oltářní? Kdo může popřít, že nevíra i neúcta vůči ní ohromně vzrostly od chvíle, kdy byl NOM v roce 1969 zaveden? Lidsky řečeno, zázrakem může být nikoliv, že zde vůbec byly zázraky v rámci NOM, ale že jich zde nebylo mnohem více. V každém případě, Bůh to ví nejlépe.
Avšak tyto zázraky – vždy za předpokladu, že jsou pravé – jsou i lekcí pro všechny katolíky Tradice, kteří do takové či onaké míry měli odstup od rámce Novus Ordo. Nejzjevnější lekcí je, že ne všechny Novus Ordo mše jsou neplatné, ani všechna Novus Ordo biskupská svěcení, ani všechna kněžská svěcení, jak mohou být „tradicionalisté“ v pokušení si myslet. Je to jistě proto, že zatímco od 60. let 20. století se masa katolických oveček stala příliš světskou, aby si zasluhovala zachování pravého mešního ritu, [nicméně] milovala mši dostatečně na to, aby ji úplně neztratila. Bůh mohl NOM dopustit, aby katolíkům usnadnil opustit Víru, kdyby chtěli, ale neznemožnil udržet si ji, pokud chtěli.
Proto jsou NOM a Novus Ordo církev jako celek nebezpečné pro Víru a mají pravdu katolíci, kteří přilnuli k Tradici, aby se vyhnuli tomuto nebezpečí. Ale jak si museli utvořit odstup mezi sebou a mainstreamovou církví, tak se vystavili opačnému nebezpečí izolace vedoucí k sektářskému a dokonce i farizejskému duchu odtrženému od reality. V Novus Ordo existují pravé svátosti a praví katolíci, o něž Bůh pečuje a „tradicionalisté“ by měli být šťastní, že tam jsou. Ať je jejich izolace nevede k pocitu, že musí popírat, že nezbylo cokoliv katolického v Novus Ordo. To je nereálné a kyvadlo reality se zhoupne zpět jako u vedení FSSPX, jež v současnosti popírá, že ještě existuje další potřeba izolace od mainstreamové církve. Ne. Tradice stále potřebuje izolaci, ale velkodušného a nikoliv izolacionistického ducha.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof