Komentář Eleison CDXXXVIII – Novus Ordo Missae III
(2015)
(438)
5. prosince
2015
Jestliže je
důkaz eucharistických zázraků, které se odehrály v rámci Novus Ordo církve (viz
KE 436 a 437), tak seriózní, jak se jeví, pak musí katolíci své myšlení
přizpůsobit myšlení Boha a nikoliv naopak. A katolíci lnoucí k Tradici mají
zvláštní potřebu přijít na to, co Bůh zamýšlel těmito zázraky, protože snadno
nepochopí, co mohl zamýšlet, když vědí, jak odporná mu Novus Ordo mše (NOM)
sama o sobě musí být.
Po mnoho
staletí Bůh konal takové zázraky. Prvotní důvod vždy byl posílit víru katolíků
v pravdu Víry, jíž se snadno nevěří, ale je velmi blízká Božskému Srdci. To, že
při mši po proměňování chleba a vína Bůh sám zaujímá jejich substanci, je
událost natolik mimo normální směřování přirozenosti, že tato idea Boha, který
chce dát sám sebe jako potravu a nápoj svým ovečkám, je skutečná, ale zdá se
také neuvěřitelná. V patřičném čase a místě tedy Bůh způsobil viditelné zázraky
v nějaké podobě nebo formě, aby pomohl pochybujícím duším věřit. Druhotným
důvodem pro tyto zázraky, zvláště tam, kde došlo k takové či onaké profanaci
Svátosti oltářní, je upomenout katolíky na posvátné zacházení a adoraci [a to]
vždy kvůli prostému zevnějšku, za nímž se Bůh sám skrývá.
Oba důvody
dnes platí, když NOM těžce zredukoval smysl reálné Přítomnosti, aniž by ho
pokaždé anuloval (viz KE 437). Kdo může popřít, že obřad NOM a jeho
praktikování v Novus Ordo církvi, např. Svaté přijímání ve stoje a na ruku,
zavedl nespočet katolíků na cestu nevíry v reálnou Přítomnost a nespočet kněží
na cestu k nedostatku patřičné úcty při nakládání se Svátosti oltářní? Kdo může
popřít, že nevíra i neúcta vůči ní ohromně vzrostly od chvíle, kdy byl NOM v
roce 1969 zaveden? Lidsky řečeno, zázrakem může být nikoliv, že zde vůbec byly
zázraky v rámci NOM, ale že jich zde nebylo mnohem více. V každém případě, Bůh
to ví nejlépe.
Avšak tyto
zázraky – vždy za předpokladu, že jsou pravé – jsou i lekcí pro všechny
katolíky Tradice, kteří do takové či onaké míry měli odstup od rámce Novus
Ordo. Nejzjevnější lekcí je, že ne všechny Novus Ordo mše jsou neplatné, ani
všechna Novus Ordo biskupská svěcení, ani všechna kněžská svěcení, jak mohou
být „tradicionalisté“ v pokušení si myslet. Je to jistě proto, že zatímco od
60. let 20. století se masa katolických oveček stala příliš světskou, aby si
zasluhovala zachování pravého mešního ritu, [nicméně] milovala mši dostatečně
na to, aby ji úplně neztratila. Bůh mohl NOM dopustit, aby katolíkům usnadnil
opustit Víru, kdyby chtěli, ale neznemožnil udržet si ji, pokud chtěli.
Proto jsou
NOM a Novus Ordo církev jako celek nebezpečné pro Víru a mají pravdu katolíci,
kteří přilnuli k Tradici, aby se vyhnuli tomuto nebezpečí. Ale jak si museli
utvořit odstup mezi sebou a mainstreamovou církví, tak se vystavili opačnému
nebezpečí izolace vedoucí k sektářskému a dokonce i farizejskému duchu
odtrženému od reality. V Novus Ordo existují pravé svátosti a praví katolíci, o
něž Bůh pečuje a „tradicionalisté“ by měli být šťastní, že tam jsou. Ať je
jejich izolace nevede k pocitu, že musí popírat, že nezbylo cokoliv katolického
v Novus Ordo. To je nereálné a kyvadlo reality se zhoupne zpět jako u vedení
FSSPX, jež v současnosti popírá, že ještě existuje další potřeba izolace od
mainstreamové církve. Ne. Tradice stále potřebuje izolaci, ale velkodušného a
nikoliv izolacionistického ducha.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
