sobota 26. prosince 2015

Komentář Eleison CDXLI – Rodinné přirovnání (2015)



Komentář Eleison CDXLI – Rodinné přirovnání (2015)
(441)
26. prosince 2015
RODINNÉ PŘIROVNÁNÍ
Zatímco argumenty přinejlepším dokazují, přirovnání přinejlepším ilustrují. Přirovnání tedy nedokazují, ale mohou vrhnout mnoho světla z toho, co člověk zná, na to, co člověk nezná. Když jde o současnou krizi Církve, starou půl století, potřebujeme všechno světlo, které můžeme dostat, protože s každým dnem, který uplyne, se stává méně a nikoliv více pochopitelnou. Zde je tedy úspěšné přirovnání, které mi před časem zaslal nedávný konvertita k Tradici. Přirovnává katolickou Církev a koncilní církev, neboli Novocírkev, k legitimní a nelegitimní rodině jednoho a téhož muže. Vztáhněme toto přirovnání na jeho manželství, na jeho autoritu a na jeho děti.
Zákonným manželstvím se svou pravou ženou započíná muž rodinu a má legitimní děti. Po čase je jí nevěrný a rozvádí se s ní, aby žil se svou milenkou; cizoložstvím s ní má také děti, kteří jsou levobočci. Podobně se kardinálovým zákonným kanonickým zvolením za papeže stává kardinál legitimním otcem katolické Církve a skrze pravou Víru duchovním otcem mnoha pravých katolíků. Ale po čase smilní s moderním světem a skrze cizoložství s ním plodí novou rodinu koncilních levobočků. A tak stejně jako jeden muž může být otcem zákonné i nezákonné rodiny, tak jeden papež může být zároveň hlavou katolické Církve a Novocírkve.
Za druhé, jako má otec rodiny pravou autoritu nad svou pravou rodinou, ale žádnou pravou autoritu nad svou druhou rodinou, protože to není jeho pravá rodina, tak má koncilní papež pravou autoritu nad všemi pravými katolíky, ale žádnou pravou autoritu nad Novocírkví s jejími koncilními katolíky. A jako první rodina potřebuje svého pravého otce a žena i děti dělají vše, co mohou, aby jej přivedli domů, ale on lne ke své partnerce v cizoložství a ke svým nelegitimním dětem, kteří také dělají vše, co mohou, aby si ho udržely, tak i každý koncilní papež je stále respektován tradičními katolíky, kteří jej vyzývají, aby konal svou povinnost skrze ně, ale on dává přednost koncilním katolíkům, kteří k němu mají malou úctu, ale kteří se jej také drží, aby pokryli své nezákonné postavení.
A za třetí, jako žádná pravá žena nepřijme, aby byla stavěna do stejného postavení jako cizoložná partnerka, která ji nahradila, a ani pravé děti (jsou-li dostatečně zralé) nepřijmou, aby byly adoptovány falešnou rodinou a tak přirovnáni k levobočkům, tak je i Tradice naprosto neslučitelná s Novocírkví, a ani nemohou praví katolíci přijmout, aby do ní byli začleněni skrze jakýkoliv druh zpronevěry nebo zrady Tradice. Nemají smilnit dle svého pravého otce v jeho cizoložném prostředí, i když je jejich pravým otcem a opravdu jej potřebují. Je na otci, aby se vrátil ke své pravé rodině. Zákonné děti ani nemohou rozumně očekávat, že jej přivedou domu tím, že se k němu připojí v jeho svádějícím okolí. Je mnohem pravděpodobnější, že budou také svedeny.
Toto přirovnání jakéhokoliv novopapeže k otci dvou rodin je úspěšné v mnoha dalších bodech, protože je v povaze papeže být otcem.  Ale „každé přirovnání pokulhává“ (což je další skvělé přirovnání) a chromá noha tohoto přirovnání spočívá hlavně ve skutečnosti, že zatímco rozlišení mezi dvěma rodinami jednoho otce je dokonale jasné v reálném životě, naopak rozlišení mezi katolickou Církví a Novocírkví, i když dokonale jasné v teorii, je velmi obtížné rozřešit v praxi, protože jsou v reálném životě takřka beznadějně propletené. Aby člověk zachoval katolickou hlavu, je nutné znát jasné rozlišení v teorii, jaká je, aby rozeznal zoufalé zmatení v praxi.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof