Deklarace
22. generální kapituly Rytířů Panny Marie (2015)
„Roztržka Rytířů Panny Marie s Menzingenem“
Svátek sv. Anny, 26. července 2015
Poznámka editora: Řád rytířů Panny Marie byl založen
v roce 1945 ve Francii, kde byl ustaven kanonicky podobně jako
v Německu, Švýcarsku, Portugalsku a Španělsku. Po Druhém vatikánském
koncilu založili někteří členové v roce 1970 rytířské bratrstvo
zachovávající původní řeholi. Noví rytíři byli pasováni arcibiskupem Lefebvrem.
Rytíři Panny Marie mimo jiné také byli těmi, kdo zakoupili a předali Bratrstvu
sv. Pia X. do užívání nemovitosti v Écône, aby zde mohl být založen
kněžský seminář. Roztržka tohoto řádu s vedením Bratrstva sv. Pia X. je
dalším závažným indikátorem neblahého a trvalého posunu Bratrstva sv. Pia X. ke
smíření s neomodernistickým Římem.
***
Řád a
Bratrstvo sv. Pia X.
Několik posledních let se přestavení
FSSPX neúspěšně snažili přimět náš Řád, aby se připojil k jejich nové
politice vůči Římu vyjádřené ve Věroučné
deklaraci z 15. dubna 2012 a v Prohlášení
generální kapituly ze 14. července 2012. Posledně zmíněné se zamýšlí
nad „kanonickou normalizací“ při splnění šesti podmínek, aniž by se čekalo na
obrácení Říma, jež [obrácení] arcibiskup Lefebvre považoval za předběžnou
podmínku. „Je proto striktní povinností pro všechny kněze, kteří chtějí zůstat
katolickými, oddělit se od této koncilní církve, dokud se nevrátí k Tradici
učitelského úřadu Církve a katolické Víry.“ (Duchovní cesta, 1990)
Naše řehole deklarují, že Rytíř
„slouží Víře v jejím úplném významu a důsledně ji aplikuje ve svém životě“
a že „hájí svatou Církev až do krve“, přičemž naše Konstituce dodávají: „Očekáváme
ve svaté naději onen požehnaný den, kdy se [Řád] znovu bude moci zcela podrobit
[...] Římu, který byl nakonec osvobozen od zhoubného vlivu modernistických
herezí“, jako na tom ve své Deklaraci
z roku 1974 trval arcibiskup
Lefebvre: „To budeme činit do té doby, kdy pravé světlo Tradice nerozptýlí
temnoty zahalující oblohu věčného Říma.“
Nadto žádná z těchto podmínek
stanovených generální kapitulou [FSSPX] z roku 2012 výslovně nevylučuje Přísahu
a Vyznání víry kardinála Ratzingera, které již generální představený [FSSPX]
sám vnitřně přijal v poznámce své Věroučné deklarace a které Vatikán
posledních patnáct let požadoval jako neoddiskutovatelnou podmínku pro
jakékoliv kanonické uznání. Rytíři Panny Marie, kteří složili Tridentské
vyznání víry a Protimodernistickou
přísahu před svatými oltáři spolu s arcibiskupem Lefebvrem (1),
považují pro sebe za morálně nemožné, aby přijali tuto pokoncilní přísahu a
tedy i to, aby byli svázáni s kněžími, kteří by zvažovali její složení.
Naše věrnost zásadám některé dráždí
a proběhly rozličné vyděračské pokusy a byly neúspěšně přijaty sankce, abychom
ustoupili. 13. října a pak 29. listopadu 2012 jsme byli požádáni, abychom
změnili své Konstituce, které plně souhlasí s Deklarací arcibiskupa
Lefebvra z roku 1974, protože nám bylo řečeno, že již není potřeba čekat
na obrácení Říma.
Pak nás 15. července 2013 zplnomocněnci
generálního představeného [FSSPX] v domě Francouzského distriktu informovali,
že namísto biskupa protektora – postu, který biskup de Galarreta zastával od
roku 1996 – bychom měli mít církevního představeného, který by mohl zvrátit
rozhodnutí učiněná hierarchií Řádu. To bylo zcela v protikladu
k tomu, na čem trval arcibiskup Lefebvre, tj. že biskupové, které
vysvětil, nemají žádnou přímou jurisdikci a že je na věřících žádat věrné kněze
v případě nouze. (2) Zdvořile jsme jejich návrh odmítli.
2. září 2013 prior z Manily
navrhnul našemu preceptorovi-vizitorovi pro Filipíny, aby nedbal vedení Řádu a
podával [udavačské] zprávy přímo Asijskému distriktu [FSSPX]: posledně
jmenovaný statečně odpověděl, že nebude tím, kdo vnese do Řádu rozdělení. Poté,
co jsme jej odmítli přijmout jako svého místního „církevního představeného“ a
vyslechli jsme si obvinění z Menzingenu, požádal nás představený Asijského
distriktu [FSSPX], abychom se již nesetkávali na kapitulách v jejich priorátech
a v jejich kaplích. (3)
Nakonec 18. září 2014 představený
Francouzského distriktu, P. Christian Bouchacourt, napsal velmistrovi [Řádu]:
„Vzhledem k veřejným postojům, které jste zaujal jakožto velmistr Řádu
rytířů Panny Marie, kdy podporujete ty opoziční kněze Bratrstva, kteří
následovali biskupa Williamsona, mě generální dům [FSSPX] z dobrého důvodu
žádá, abych vás informoval, že žádnému Rytíři nebude dovoleno účastnit se této
pouti v řádovém hábitu.“ Odkazoval se na pouť do Lurd, k službě na
níž byli naši Rytíři oficiálně zváni posledních šestnáct let. Pokud jde o tzv.
„veřejné postoje“ zaujímané „velmistrem Řádu rytířů Panny Marie“, ani představený
Francouzského distriktu, ani generální představený nebyli v následné korespondenci
schopni je zdůvodnit.
Během dalšího setkání v domě
Francouzského distriktu FSSPX 13. ledna 2015 jsme navrhli, aby byl učiněn některý
kněz [FSSPX] zodpovědným za kontakty s naším Řádem v rámci
Francouzského distriktu, to však nebylo vyslyšeno a představený Francouzského
distriktu nás informoval: „Pošlu vám Deklaraci – což bude můj text – a vy
jej podepíšete.“ Touto Deklarací bychom se zavázali k tomu, abychom nikdy
na našich setkáních, ani ve své korespondenci nekritizovali nové směřování
Menzingenu a nikdy nenavštěvovali, dokonce ani soukromě, mše sloužené kněžími,
které by nám nebyli schválili. Tyto dva závazky by ve skutečnosti byly totéž,
co dodatek našich Konstitucí, které nám, se schválením kanonické komise FSSPX datované
22. září 1995, ukládají za povinnost čekat na obrácení Říma a dávají nám
svobodu žádat [o duchovní pomoc] všechny „věrné členy duchovenstva“.
Protože jsme se odmítli podvolit
tomuto zneužití moci, upozornil nás P. Bouchacourt v dopise z 26.
května 2015, že pozastavuje „podporu Francouzského distriktu [FSSPX] Rytířům
Řádu Panny Marie“ a oznámil nám, že „požádal, aby se jistí laici zorganizovali
a založili novou strukturu“, která by dovolila těm Rytířům, kteří by
nesouhlasili se svými představenými, aby mohli „následovat tentýž ideál“. 4.
června potvrdil faxem toto dvojí rozhodnutí francouzským priorátům a některým
řeholním komunitám.
Rytíři Panny Marie následují sv. Pia
X. a vědí, že nejhorší nepřátelé Církve se skrývají v samém jejím lůně.
(4) Proto zůstanou věrní svým Konstitucím a Deklaraci arcibiskupa Lefebvra
z roku 1974 a stejně tak i Tridentskému vyznání víry a Protimodernistické
přísaze, aniž by stranili čemukoliv jinému než katolické Tradici a vedli dobrý
boj za Víru, jak jej bojovali posledních sedmdesát let a s podporou
arcibiskupa Lefebvra od roku 1969. Kromě toho chtějí vyjádřit svůj upřímný vděk
mnoha dobrým kněžím, kteří je nadále podporují, a obnovit své odhodlání zůstat
ve své službě.
22. generální kapitula Rytířů Řádu
Panny Marie v Saleráns u příležitosti 70. výročí založení Řádu
Poznámky:
1) Fideliter, č. 70, str. 13, č. 73, str. 120,
č. 76, str. 11, č. 79, str. 4-5, č. 222, str. 92. Představení se pouze snaží
dojít konsenzu v rámci Bratrstva: srovnej Msgr. Pozzo, arcibiskup Di Noia
a biskup Fellay (Lille, 7. května 2013).
2) „Během
několika minulých let se mnozí z vás utíkali k arcibiskupu Lefebvrovi
jakožto supletivní autoritě. Ve skutečnosti byl více Otcem, rádcem a přítelem
než jen autoritou v právním smyslu tohoto termínu. [...] Ve stejném duchu
služby bude biskup Fellay pečovat o tento úřad, nikoliv jako člen Bratrstva sv.
Pia X., ale jako katolický biskup. Každá jednotlivá z vašich komunita jej
může svobodně žádat či nikoliv. Ani on, ani Bratrstvo nemá jakýkoliv úmysl
vměšovat se jakýmkoliv způsobem do jiných komunit.“ (P. Franz Schmidberger, tehdejší
generální představený, k tradičním klášterům a konventům v oběžném
dopise z 27. května 1991, tj. jen dva měsíce po arcibiskupově smrti.)
3) Proto
pasování na rytíře 18. října 2014 proběhlo v národní svatyni Panny Marie
v Manile vystavěné na památku filipínsko-španělského Lepanta proti
holandským protestantům v roce 1646. Pasování bratra Antonia Malaya jr.
bylo v kostele FSSPX, kde se odehrála jiná pasování v roce 2010,
odmítnuto. On však byl tím, kdo přivedl zpět k Tradici biskupa Lazo
(později preláta našeho Řádu) a zajistil veřejné zasvěcení více než dvaceti
provincií a správ a dokonce i úřadu první dámy Filipín za účasti první dámy
samotné právě v onom kostele Panny Marie vítězné.
4) „..zastánce
bludů nesmíme dnes hledati pouze mezi zjevnými nepřáteli, nýbrž, což jest
nanejvýš politování hodno a nejvíce obav vzbuzuje, že se skrývají v samém
lůně a středu církve, a tím více škodí, čím méně jsou zjevni a známi. [...] Ani
dost málo nepochybí, kdo je řadí mezi nepřátele církve, všech jiných
škodlivější.“ (Pascendi Dominici Gregis, 1907)
Zdroj: Ecclesia
Militans
Překlad: D.
Grof
