(371)
23. srpna
2014
„ODPOR“ SELHÁVÁ?
Někteří
čtenáři těchto „Komentářů“ nepochybně protestovali proti zmínce učiněné minulý
týden (KE 370) ohledně „Odporu“, který v současnosti činí „malý zjevný
pokrok“. Možná by dali přednost chrabrému volání do zbraně. Musíme však zůstat
realističtí. Například, když tradiční diecéze Campos v Brazílii padla zpět
do náručí Novoříma v roce 2002, neříkalo několik z nás, že z 25
kněží formovaných ve škole biskupa de Castro Mayera alespoň někteří vystoupí
z řady? Přesto se od té doby ani jeden z nich nestal nezávislým, aby
pokračoval v pravé obraně Tradice jako tento dobrý biskup, a tak jsou
všichni z nich více či méně v neomodernistickém propadu. Když však
zůstaneme realističtí, nedá se k tomu nic říci.
Především,
Bůh je Bůh a řídí tuto krizi svým způsobem a nikoliv naším. „Mé úmysly nejsou
úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův.“ (Iz LV, 8)
Sníme o prozíravých kněžích a laicích sdružujících se, aby se postavili svým
nepřátelům, Bůh však nepotřebuje ničí „Odpor“, aby opatroval jeho ovce nebo
zachránil jeho Církev. Před čtyřiceti lety, když arcibiskup Lefebvre doufal a
hledal hrstku kolegů biskupů, kteří by veřejně stáli za ním a vytvořili
skutečný silniční zátaras v cestě koncilnímu parnímu válci, jistě je mohl
nalézt, ale nenalezl. Ve skutečnosti až Bůh zasáhne, aby zachránil situaci, což
jistě učiní, bude zřejmé, že tato záchrana je jeho dílem skrze jeho Matku.
Za druhé,
více než pět století bezuzdného humanismu učinilo člověka tak neznalým Boha,
Pána zástupů, že musí lidstvo dostat lekci, kterou se nenaučí jinak než tvrdým
způsobem. Deváté ze 14 pravidel sv. Ignáce pro rozlišování duchů (první týden)
předkládá tři hlavní důvody, proč se duše nachází v neútěše, které lze
aplikovat na současnou neútěchu Církve:
1 Bůh nás trestá
pro naši duchovní vlažnost a nedbalost. Jen Bůh dnes ví, jaký celosvětový trest
si naše celosvětová apostaze a pohroužení do materialismu a hédonismu zaslouží.
2 Bůh nás prověřuje,
aby nám ukázal, co je skutečně uvnitř nás a jak na něm závisíme. Cožpak si
moderní člověk doopravdy nemyslí, že může vést vesmír lépe než Všemohoucí Bůh?
A může být, že Boží pravda nebude pochopena, dokud všechno drobné vlastní snažení
lidí neselže?
3 Bůh nás pokořuje
sklíčeností, aby nás zbavil pýchy a marnivosti. Když Druhý vatikánský koncil
pocházel od nejvyšších představených jediného pravého náboženství jediného
pravého Boha, nebyl bezprecedentním výlevem lidské marnivosti upřednostňujícím
moderní svět člověka před neměnnou Církví Boha? A maličké Bratrstvo sv. Pia X.
si myslelo, že by mohlo zachránit Církev? Pokud „Odpor“ nezůstane patřičně
skromný ve svých nárocích a ambicích, je předem odsouzen ke zkáze.
Co by pak
tedy mělo být těmi ambicemi? Především zachovat si Víru, bez níž je nemožné
zalíbit se Bohu (Žid XI, 6), a která je vyjádřena v nauce,
v katolickém Vyznání víry. Za druhé, vydávat svědectví Víře, zvláště
příkladem, bude-li to nutné až k mučednictví („martyr“ je řecké slovo pro
„svědek“). Ať již tedy „Odpor“ je nebo není organizován, musí věnovat své
prostředky, jakkoliv skrovné, čemukoliv, co pomůže duším uchovat si Víru. Pak,
jelikož jeho postavení se za Pravdu musí být patrné jako takové, už jen tím, že
bude existovat, nebude selhávat, protože bude vydávat svědectví.
Kyrie
Eleison
Zdroj: http://www.dinoscopus.org
Překlad: D. Grof
