sobota 10. května 2014

Komentář Eleison CCCLVI – Nová svěcení I (2014)


Komentář Eleison CCCLVI – Nová svěcení I (2014)
(356)
10. května 2014
NOVÁ SVĚCENÍ I
Měli by se kněží vysvěcení v novém světícím obřadu z roku 1972 podmínečně přesvěcovat ve starém a určitě platném světícím obřadu? Katolická nauka ohledně svátostí je jasná, zdá se však, že svátostné obřady Novocírkve byly navrženy tak, aby postupně vedly k neplatnosti (viz KE č. 121 z 31. října 2009). Problémem je ono „postupně“. Jak daleko onen postupný proces v kterémkoliv daném případě dospěl? To s jistotou ví asi jen sám Bůh. Začněme však s jasnou naukou.
Člověk může říci, že katolická svátost vyžaduje pět prvků: duchovní, intence, materie a forma jsou pro platnost zásadní, obřad obklopující formu může být pro platnost důležitý svým okamžitým nebo postupným vlivem na intenci kněze. Pro kněžská svěcení musí být duchovní platně vysvěceným biskupem; intence je jeho svátostnou (nikoliv morální) intencí činit při svěcení to, co Církev činí; materie je kladení obou jeho rukou na hlavu muže, který má být vysvěcen (ženy nemohou být do Kristova kněžství platně vysvěceny), forma je klíčová formule nebo řada slov v obřadu, které vyjadřují propůjčení kněžství; obřad jsou všechna ostatní slova obklopující tuto formu a předepsaná v slavnostním světícím obřadu.
V novém světícím obřadu není materie žádným problémem, jsou-li na hlavu vloženy obě ruce. Nová forma v latině je pro platnost, pokud něčím, silnější než stará forma v latině (skrze „et“ namísto „ut“), překlady do národních jazyků se však musí prověřit, abychom se ujistili, že jasně vyjadřují milost kněžství, které má být propůjčeno. Většina z nich je určitě vyjadřuje. Skutečný problém platnosti vyvstává u duchovního a intence kvůli postupnému úpadku katolické intence skrze nekatolické nové obřady.
Protože pokud jde o intenci, jakýkoliv biskup, který dnes světí kněze, určitě zamýšlí činit dobře to, co dnešní Církev činí. Co to však v jeho myšlení je? Čím je kněz v Novocírkvi? Není dřívější obnovovatel Kalvárské Oběti skrze reálnou Přítomnost pomalu ale jistě nahrazován dnešním koordinátorem eucharistických pikniků? Jak daleko tento proces pokročil v kterékoliv dané diecézi světa? Měl ten či onen biskup na mysli, že tím, co Církev dnes činí, je obětník nebo piknikář? Vnější chování světícího biskupa naznačí jeho intenci, ale jen Bůh sám ji může znát s jistotou. Mnohé nové mešní obřady určitě tíhnou k piknikáři a nový světící obřad obklopující formu může skrze svůj silně zredukovaný katolický obsah pouze napomoci k postupnému oslabení svátostné intence světícího biskupa.
A pokud jde o duchovního, byl-li světící biskup sám svěcen biskupem v novém světícím obřadu, předpokládejme, že nejednoznačnost této nové formy svěcení je rozptýlena slovy, která okamžitě následují, nicméně musí vyvstat pochyby, jako jsou ony výše zmíněné, pokud jde o intenci světícího biskupa: chápal to tak, a tudíž měl jako svou intenci, že dnešní Církev světí obětníky nebo piknikáře? Takové otázky mohou často postrádat jasné odpovědi.
Stručně řečeno, kdybych byl papežem, myslím si, že bych mohl požadovat, aby byli všichni kněží či biskupové, kteří jsou vysvěcení nebo konsekrovaní v „obnovených“ obřadech, podmíněně přesvěcení či znovu konsekrováni, nikoliv proto, že bych věřil, že nikdo z nich nebyl pravým knězem nebo biskupem, naopak, právě proto, že když jde o svátosti, musí být všechny vážné pochyby odstraněny. A toto by byla nejjednodušší cesta, jak odstranit všechny možné pochyby. Úpadek svátostí Novocírkve se tu nemůže nechat prodlévat.
Kyrie Eleison
Zdroj: http://www.dinoscopus.org     
Překlad: D. Grof