Komentář Eleison CCCLVI – Nová svěcení I (2014)
(356)
10. května
2014
NOVÁ SVĚCENÍ I
Měli by se
kněží vysvěcení v novém světícím obřadu z roku 1972 podmínečně
přesvěcovat ve starém a určitě platném světícím obřadu? Katolická nauka ohledně
svátostí je jasná, zdá se však, že svátostné obřady Novocírkve byly navrženy
tak, aby postupně vedly k neplatnosti (viz KE č. 121 z 31. října
2009). Problémem je ono „postupně“. Jak daleko onen postupný proces v kterémkoliv
daném případě dospěl? To s jistotou ví asi jen sám Bůh. Začněme však
s jasnou naukou.
Člověk může
říci, že katolická svátost vyžaduje pět prvků: duchovní, intence, materie a
forma jsou pro platnost zásadní, obřad obklopující formu může být pro platnost důležitý
svým okamžitým nebo postupným vlivem na intenci kněze. Pro kněžská
svěcení musí být duchovní platně vysvěceným biskupem; intence je
jeho svátostnou (nikoliv morální) intencí činit při svěcení to, co Církev činí;
materie je kladení obou jeho rukou na hlavu muže, který má být vysvěcen
(ženy nemohou být do Kristova kněžství platně vysvěceny), forma je
klíčová formule nebo řada slov v obřadu, které vyjadřují propůjčení
kněžství; obřad jsou všechna ostatní slova obklopující tuto formu a předepsaná
v slavnostním světícím obřadu.
V novém
světícím obřadu není materie žádným problémem, jsou-li na hlavu vloženy
obě ruce. Nová forma v latině je pro platnost, pokud něčím, silnější
než stará forma v latině (skrze „et“ namísto „ut“), překlady do národních
jazyků se však musí prověřit, abychom se ujistili, že jasně vyjadřují milost
kněžství, které má být propůjčeno. Většina z nich je určitě vyjadřuje.
Skutečný problém platnosti vyvstává u duchovního a intence kvůli postupnému
úpadku katolické intence skrze nekatolické nové obřady.
Protože
pokud jde o intenci, jakýkoliv biskup, který dnes světí kněze, určitě
zamýšlí činit dobře to, co dnešní Církev činí. Co to však v jeho myšlení
je? Čím je kněz v Novocírkvi? Není dřívější obnovovatel Kalvárské Oběti skrze
reálnou Přítomnost pomalu ale jistě nahrazován dnešním koordinátorem
eucharistických pikniků? Jak daleko tento proces pokročil v kterékoliv
dané diecézi světa? Měl ten či onen biskup na mysli, že tím, co Církev dnes
činí, je obětník nebo piknikář? Vnější chování světícího biskupa naznačí jeho
intenci, ale jen Bůh sám ji může znát s jistotou. Mnohé nové mešní obřady
určitě tíhnou k piknikáři a nový světící obřad obklopující formu může
skrze svůj silně zredukovaný katolický obsah pouze napomoci k postupnému oslabení
svátostné intence světícího biskupa.
A pokud jde
o duchovního, byl-li světící biskup sám svěcen biskupem v novém světícím
obřadu, předpokládejme, že nejednoznačnost této nové formy svěcení je rozptýlena
slovy, která okamžitě následují, nicméně musí vyvstat pochyby, jako jsou ony
výše zmíněné, pokud jde o intenci světícího biskupa: chápal to tak, a tudíž měl
jako svou intenci, že dnešní Církev světí obětníky nebo piknikáře? Takové
otázky mohou často postrádat jasné odpovědi.
Stručně
řečeno, kdybych byl papežem, myslím si, že bych mohl požadovat, aby byli všichni
kněží či biskupové, kteří jsou vysvěcení nebo konsekrovaní v „obnovených“
obřadech, podmíněně přesvěcení či znovu konsekrováni, nikoliv proto, že bych
věřil, že nikdo z nich nebyl pravým knězem nebo biskupem, naopak, právě
proto, že když jde o svátosti, musí být všechny vážné pochyby odstraněny. A
toto by byla nejjednodušší cesta, jak odstranit všechny možné pochyby. Úpadek
svátostí Novocírkve se tu nemůže nechat prodlévat.
Kyrie
Eleison
Zdroj: http://www.dinoscopus.org
Překlad: D. Grof
