Komentář Eleison CCCXXXVI – Billot I (2013)
(336)
1. prosince 2013
BILLOT I
Po léta jsem přednášel o sedmi epochách Církve na základě komentáře ctihodného Bartoloměje Holzhausera ke knize Zjevení sv. Jana. Holzhauser, německý kněz z první poloviny 17. století, řekl, že jej sepsal z vnuknutí. Přednáška je oblíbená zvláště proto, že zasazuje šílenství naší doby do sladěného schématu dějin Církve. Co jsem si však neuvědomil je, že Holzhauserovo vidění sdílí proslulý klasický teolog a znesnadňuje tak odmítání Holzhausera jako pouhého vizionáře či „toho, kdo míval zjevení“.
V epilogu prvního svazku svého klasického Pojednání o Kristově Církvi kardinál Louis Billot (1846-1931) vykládá poměrně detailně soulad potvrzený Holzhauserem mezi sedmi hlavními epochami dějin Církve a sedmi Listy sedmi církvím Asie, které tvoří kapitolu II a III knihy Zjevení sv. Jana. Billotův epilog nikde nezmiňuje Holzhausera, je však těžké představit si, že zde neexistuje žádná spojitost. Billot si však dává pozor, aby tento soulad nezapočal od jakéhokoliv vidění či vnuknutí, ale od řeckých jmen sedmi církví. To, jak tato jména pasují na vyvíjející se dějiny Církve, je buď pozoruhodnou shodou okolností, nebo pravděpodobněji stopou působení Prozřetelnosti – Bůh, Pán dějin!
Billot tedy říká, že Efez (Zjev. I, 1-7) v řečtině znamená „započetí“, což zjevně odpovídá apoštolské epoše (33-70 po Kr.), jíž započala Církev. Smyrna (Zjev. II, 8-11) pojmenovává druhou Církev a znamená „myrhu“, což odpovídá utrpení a bolestem Církve druhé epochy (70-313 po Kr.), epochy mučedníků. Pergamon (Zjev. II, 12-17) byl městem známým kvůli literatuře, takže „pergamum“ začalo označovat materiál, na nějž se píše, což odpovídá skupině velkých církevních spisovatelů náležejících do třetí epochy Církve, epochy učitelů (313-800). Thyatira pojmenovává další církev (Zjev. II, 18-29) a znamená „vznešenost vítězství“, což odpovídá tisíciletému vítězství katolické Církve sahajícímu od Karla Velikého (742-814) po Francouzskou revoluci (1789).
Těchto tisíc let se také dá počítat zhruba od obrácení Chlodvíka I. (496) po vypuknutí protestantismu (1517). Ať již však člověk označuje úpadek křesťanstva od doby reformace nebo od revoluce, v každém případě Sardy, které pojmenovávají pátou církev (Zjev. III, 1-6) byly městem Kroisa, pohádkově bohatého muže, a vyvolávají vzpomínku na hojnost peněz, materiálního blahobytu a duchovního úpadku, jaké charakterizují moderní dobu. A skutečně varování církvi v Sardách dokonale odpovídají naší vlastní epoše dnes, jak s Billotem uvidíme v dalším „Komentáři“.
Zřetelně se přesouváme do budoucnosti s šestou církví, církví z Filadelfie (Zjev. III, 7-13), což znamená „lásku“ (Fil-) „bratrství“ (-adelfia). Dle kardinála Billota toto jméno odpovídá poslednímu velkému vítězství Církve vyznačujícím se zvláště obrácením Židů, jak prorokoval sv. Pavel (Řím. XI, 12), a jejich smířením s pohany, nakonec bratry v Kristu (Efez. II, 14-16).
Církev ve Filadelfii je však varována, že přichází soužení (Zjev. III, 10), což odpovídá sedmé a poslední epoše Církve, církve v Laodikeji (Zjev. III, 14-22), pojmenované po soudu (dike) národů (laon). Bude to epocha poslední a nejstrašnější zkoušky Církve, pronásledování Antikrista následovaného posledním soudem všech duší, které kdy žily, a tedy všech lidí.
Kyrie Eleison
Zdroj: http://www.dinoscopus.org
Překlad: D. Grof
