Katechismus krize v FSSPX – 2. díl (2013)
Autorem je francouzský kněz FSSPX; původní text byl otištěn na http://www.lasapiniere.info/catechisme-de-la-crise-dans-la-fraternite/
48) Byly zde vzhledem k této slepotě reakce, byla zde opozice?
Ano, a také velmi kvalitní. Jak předvídal bp. de Galarreta: „mnoho představených a kněží“ mělo „problém ve svědomí“ a „oponovali“ tomu. Nebyli však tak početní, protože: „nejsou již v Bratrstvu vidět příznaky zmenšování jeho vyznávání Víry?“ (biskupové Williamson a de Galarreta)
49) Nebyl Bp. Fellay uveden v omyl kvůli „rozporům panujícím v Římě“? (Bp. Fellay, DICI 264)
Řím vždy užíval stejný mylný, ale jasný a přesný jazyk. V porovnání s tím generální představený ve svých oficiálních komuniké a tiskových prohlášeních během posledních let užíval dvojznačnosti a nepřesnosti.
50) Je možné, že bychom se mýlili ohledně papežových úmyslů?
Ne!
51) Proč ne?
Protože ve středu 20. dubna 2005, den po svém zvolení, Benedikt XVI. před 11 kardinály pronesl své první poselství k světu. V něm ocenil papeže Jana Pavla II., „jeho učení a jeho příklad“:
„Papež Jan Pavel II. správně ukázal na [Druhý vatikánský] koncil jako na ´kompas´, jímž se máme řídit v ohromném oceánu třetího tisíciletí. Proto, když se připravuji na službu, která přísluší Petrovu nástupci, přeji si také potvrdit své odhodlání pokračovat v uvádění Druhého vatikánského koncilu do praxe, a následovat v šlépějích svých předchůdců a ve věrné kontinuitě s dvoutisíciletou tradicí Církve. ..koncilní dokumenty neztratily nic ze své příhodnosti a jejich nauky se vskutku ukazují jako zvláště důležité pro novou situaci Církve a současnou globalizovanou společnost.“ (Osservatore Romano, 21.4.2005)
52) Co si Bp. Fellay myslel o Benediktu XVI., když byl poprvé zvolen?
„Nechte mě velmi stručně shrnout tuto myšlenku za použití takovéhoto obrazu: použijeme-li alegorii volného pádu pro popis pontifikátu Jana Pavla II., můžeme předvídat, že Benedikt XVI. se pokusí otevřít padák, jehož velikost však ještě neznáme. Účinkem padáku je zpomalit do určité míry pád, pád však bude pokračovat. Tato situace by mohla oklamat více než jen jednoho či dva lidi tím, že by je přiměla věřit, že obnova Církve je blízko. S výjimkou zázraku, to nebude ten případ. Normou nadále bude Druhý vatikánský koncil a také široké zásady kolegiality, ekumenismu a náboženské svobody s důrazem kladeným na „ekumenismus“ s „našimi nejbližšími sousedy“, ať již pravoslavnými, anglikány nebo Židy. Pokud jde o otázku liturgie, můžeme očekávat posílení komise Ecclesia Dei a také jistý pokus o „reformu reformy“.
53) A co rok 2012, kdy všichni byli zaměstnaní slavením 50 let Druhého vatikánského koncilu s nabídkou shovívavosti vůči věřícím, kteří se budou účastnit výročních shromáždění k Druhému vatikánskému koncilu?
„Lze pozorovat změnu postoje v Církvi, jíž napomohla gesta a kroky Benedikta XVI. vůči Tradici. ... Hierarchie příznivě nakloněná Druhému vatikánskému koncilu ztrácí rychlost. ...V Římě jsem mohl pozorovat, že dokonce i když mnozí mají v ústech oslavné řeči na Druhý vatikánský koncil a cpou nám je do hrdla, nejsou nicméně ve všech hlavách.“ (Dopis, 14.1.2012)
54) Abych byl poctivý, v onom prohlášení je něco pravdy.
Něco pravdy, která skrývá mnoho klamu. Arcibiskup Lefebvre ve svém soudu neopomněl nejpodstatnější věc: zásady. V rozhovoru pro časopis Ježíš kardinál Ratzinger deklaroval, že „hodnoty dvou století liberální kultury,“ které „se zrodily vně Církve,“ „nalezly místo v pohledu Církve na svět.“ Ale protože atmosféra již není optimismem 60. let, musíme „pokračovat v hledání nové rovnováhy.“ Arcibiskup Lefebvre k tomu řekl toto:
„Je to jasné: náboženská svoboda, ekumenismus, to jsou ´práva člověka´. Je to satanské. A kardinál říká: ´To je jeden výsledek, nyní musíme nalézt novou rovnováhu. ´Neříká, že bychom se měli zbavit zásad a hodnot, které pocházejí od liberální kultury, ale musíme najít novou rovnováhu. Tato ´nová rovnováha´ je rovnováhou, kterou má Opus Dei: tradičně vyhlížející zevnějšek, vnější zbožnost, vnější náboženská kázeň, ale s liberálními idejemi. Neexistuje žádný koncept boje proti ´právům člověka´, proti náboženské svobodě a proti ekumenismu. Pro tuto rovnováhu tedy budou muset o trochu zmírnit liberální teologii, umírnit trochu francouzské biskupy kvůli jejich katechismu, to bude znamenat, že budou muset dát trochu zadostiučinění těm, kteří mají opravdovou nostalgii po staré mši: a hleďme!
Nakonec budou působit dojmem, že se chtějí vrátit k Tradici, to však skutečně nechtějí. Musíme tedy varovat naše věřící tak, aby neskončili podvedeni, aby nenaletěli kvůli zevnější tradiční reformě, která by je fatálně dovedla k přijetí liberalismu a liberálních idejí.“ (St. Nicolas du Chardonnet, 13.12.1984)
55) Bp. Fellay řekl, že byl papežem podveden, protože byl podveden Římem.
To může říkat, ale bez toho, že by to prokázal. Papež biskupa Fellaye a FSSPX veřejně varoval:
„Bude jasné, že problémy, kterými se je třeba zabývat, jsou svou povahou v podstatě věroučné a týkají se v první řadě přijetí Druhého vatikánského koncilu a pokoncilního Magisteria papežů ... Učitelský úřad Církve nemůže zamrznout v roce 1962 – to musí být Bratrstvu jasné. Ale i některým z těch, kteří se prezentují jako velcí obhájci koncilu, musí být připomenuto, že Druhý vatikánský koncil zahrnuje celou věroučnou historii Církve. Kdokoliv, kdo chce být poslušný koncilu, musí přijmout víru vyznávanou po staletí a nemůže odsekávat kořeny, z nichž strom čerpá svůj život.“ (Benedikt XVI., Dopis biskupům, 10.3.2009)
56) Možná Benedikt XVI. chválí Druhý vatikánský koncil z politických důvodů, ale hluboko v nitru v něj skutečně nevěří, jak tvrdil biskup Fellay, když přišel na setkání priorů FSSPX ve Flavigny, aby pohovořil o blahořečení Jana Pavla II.?
Jestliže Benedikt XVI. věří tomu, co sám říká, pak je modernistou. Pokud nevěří, pak je pokrytcem. V každém případě, vůle takového člověka za nic nestojí. V každém případě je nemístné říci: „Pro obecné dobro Bratrstva bychom spíše upřednostňovali současné řešení tohoto přechodného status quo, je však jasné, že Řím se s ním již nespokojí.“
57) Vy vidíte jen to, co nás rozděluje, ale nikdy to, co nás spojuje. Benedikt XVI. přinejmenším odsoudil „hermeneutiku rozkolu“.
Mluvíte jako nováček, který nic neví o modernistické nauce. Vše je pro ně ´živé´, vše je historií. Vše je historickou kontinuitou, protože pro modernistu se pravda vyvíjí s životem subjektivní Církve.
58) Možná biskupu Fellayovi špatně radili?
V Menzingenu ano, ale ne v FSSPX obecně. Představení distriktů, biskupové, kněží, přátelé a představení řeholních řádů jej všichni varovali. Dokonce i hlasy z Říma jej varovaly, aby nešel po cestě, po které se vydal. Mezi posledně uvedenými byl P. Ferre, tajemník kardinála Canizarese, i jiní. (Zdroj: Bp. de Galarreta, Albano, 7.10.2012)
59) Biskup Fellaye však neučinil jakýkoliv ústupek nebo kompromis s moderním Římem.
Možná ne. Stále jsme ještě neviděli všechny dokumenty. V každém případě má Bp. Fellaye zvláštní důvěru: „Rozhovor s kardinálem Levadou ze 13. června skutečně a opravdově potvrdil, že Vatikán „nám navrhnul kanonické uspořádání“ založené na „mém dopise ze 14.4.2012,“ prostřednictvím něhož „bychom museli říci, že zároveň máme i nemáme dohodu.“ Tento krajně delikátní dopis byl podle všeho schválen kardinály a papežem.“ (Cor Unum, léto 2012)
60) Musím vám připomínat, že Bp. Fellay 13. června 2012 nic nepodepsal?
„Já vám však říkám, že každý, kdo by se chtivě podíval na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci.“ Člověk může docela dobře spáchat duchovní cizoložství v myšlence nebo přání, aniž by člověk kdy plánoval dojít k jeho naplnění.
61) To ale soudíte úmysly.
Nikoliv! Prostě jen čtu! Bp. Fellay vyčetl ostatním třem biskupům, že mají vizi Církve, která je „příliš lidská a dokonce fatalistická“.
- „Tato gesta v náš prospěch se za poslední roky udála za vlády Benedikta XVI.“ (Což není pravda, jak jsme již viděli.)
- „Tato gesta ukazují linii – ne vždy přímou linii – ale linii jasně nakloněnou Tradici.“ (Toto ujištění je povrchní, protože je materiální a subjektivistické a tudíž objektivně a formálně mylné.)
- „Jsme v procesu, kdy činíme z koncilních omylů superhereze, jako by byl naprostým zlem, horším než cokoliv... To je vážné, protože taková karikatura již neodpovídá realitě.“ (Člověk přemýšlí, jestli Bp. Fellay skutečně pochopil boj arcibiskupa Lefebvra, který řekl: „Římské odpovědi na naše námitky měly sklon prokazovat, že nedošlo k žádné změně, ale že jde o kontinuitu Tradice. To jsou prohlášení, která jsou horší, než koncilní deklarace o náboženské svobodě. Toto je opravdová oficiální lež. Neexistuje způsob, jak se můžeme navzájem pochopit, vše je v neustálém vývoji. Stává se nemožným spolu hovořit.“ (Abp. Lefebvre, citováno Bp. de Galarreta, Albano, 7.10.2012)
- „Logicky to v budoucnu skončí skutečným schizmatem.“ (To je další nečestné sofizma, které hraje na sentimentalitu, a nikoliv, že by šlo o chladnou úvahu. V dopise, který arcibiskup Lefebvre napsal biskupu de Galarretovi v roce 1989, čteme: „Zdá se mi příhodné analyzovat kroky ďábla k oslabení našeho díla nebo jeho omezení na nulu. První pokušení sestává z udržování dobrých vztahů s papežem nebo současnými biskupy. Očividně je normální souhlasit s autoritami, než s nimi být naopak v konfliktu. Bratrstvo proto bude obviňováno ze zveličování omylů Druhého vatikánského koncilu, z toho, že hrubě kritizuje dílo a kroky papeže a biskupů, z toho, že s nadměrnou rigiditou lne k tradičním obřadům a nakonec z toho, že vykazuje sektářské sklony, které jednoho dne povedou ke schizmatu. Jakmile začne být zmiňováno slovo ´schizma´, bude používáno jako strašák, aby se seminaristé a jejich rodiny začali bát a vedlo je to k tomu, aby opustili Bratrstvo snadněji, než když kněží, biskupové a Řím sám předstírají, že jim nabízejí záruky ve prospěch jakéhosi druhu´Tradice´.“)
- „A tato skutečnost může být docela dobře jedním z argumentů, které mě postrkují k tomu, abych již dále neodkládal odpověď na tlak z Říma. ...Pokud jde o nejzásadnější otázku ze všech, tu, zda můžeme přežít v případě, že bude Bratrstvo uznáno Římem, nedocházíme ke stejným závěrům jako vy.“ (Co může být jasnější než toto?)
62) Tento soukromý dopis však nikdy nebyl zamýšlen pro veřejnost.
Takže? Je v pořádku rouhat se v soukromí, když to neděláte veřejně? Není úmysl, který je zvrácený, ale je soukromý, pořád zvráceným úmyslem?
63) Menzingen řekl, že osoba zodpovědná za tuto indiskrétnost „těžce zhřešila“.
Naopak si myslíme, že neudělala nic než svou povinnost. Když vůdce ztratí svůj rozum, je to také o tom, jestli si to skupina uvědomí. A jestli v tom byla nějaká chyba: felix culpa , která odhalila myšlenky srdce.
64) Toto jsou závažné věci. Je potřeba nezpochybnitelný důkaz.
Máme celkem postačující slova Bp. Fellaye, která odhalují jeho nejnitřnější myšlenky.
65) Jaká slova?
Pokud jde o „text, který mu představili v červnu,“ byly zde nějaké úpravy, které si osobně vyžádal papež (tři podmínky: Magisterium, Druhý vatikánský koncil, nová mše). „Když mi tento dokument dali zpět, pomyslel jsem si: ´Ne, nemohu jej podepsat. Bratrstvo jej nemůže podepsat.´“ (Bp. Fellay, 1.11.2013, DICI 264)
66) Jak tato slova odsuzují biskupa Fellaye?
Jestliže úpravy jsou tím, co přinutilo biskupa Fellaye rozhodnout se, že nemůže podepsat, znamená to, že zde onoho dne bylo něco, co nemohl podepsat. „Ne, nemohu jej podepsat“ znamená, že zde byla i jiná možnost: „Ano, podepíšu jej.“
Je-li tomu tak, co je tím, co by bez papežových úprav býval podepsal v zastoupení FSSPX, pokud ne praktická dohoda bez věroučné shody? A to v rozporu s vůlí kapituly z roku 2006 a novějšího mimořádného setkání představených.
67) Takže bez věroučných vysvětlení, která přidal papež, by došlo ke kompromisu?
Vše ukazuje tím směrem. A několik indiskrecí asistentů P. Pflugera a P. Nelyho to potvrzuje.
68) Bp. Fellay však není modernistou.
Samozřejmě. Nikdo si to nikdy nemyslel. Kardinál Billot však učil, že liberál „je nekonzistentní, říká ano, říká ne, neví přesně; je tím, kdo nikdy nepotvrdí svou pozici zcela jasným způsobem, kdo vždy mluví dvojznačně a to vše kvůli jeho starosti, aby se zavděčil světu.“ Liberální sklony proto podléhají pokušení ke kompromisu s neobráceným Římem. Zde leží nebezpečí: v touze být vstřícný a nikoliv v jakémkoliv přímém uznání teorie Druhého vatikánského koncilu. Nebezpečím je liberální klam, který se v praxi pokouší žít v míru s koncilním systémem.
69) Proč biskup Fellay a jeho generální rada zachovali všechny dvojznačnosti: Proč byli tak neobezřetní a to dokonce až do bodu neposlušnosti? Proč se pokoušeli o tak nebezpečnou a sebevražednou politiku?
Protože biskup Fellay a ti kolem něj mají, když se to vezme kol a kolem, více společného s eklesiologií Benedikta XVI., než arcibiskupa Lefebvra.
70) Jaká je eklesiologie Benedikta XVI.?
Je to eklesiologie kardinála Ratzingera, který již v roce 1988 „trval na tom, že existuje jediná Církev: Církev Druhého vatikánského koncilu.“ (Abp. Lefebvre, 19.6.1988)
71) Nevaroval nás arcibiskup Lefebvre před touto mylnou eklesiologií?
Samozřejmě! „Kardinál Ratzinger mi vždy říkal: ´Ale monsignore, existuje jen jedna Církev, nesmíte vytvářet paralelní církev.´ Čím je pro něj tato Církev? Koncilní Církví, to je jasné! A když před ním zmíníme Tradici, kardinál Ratzinger odpovídá: ´Ale koncil, to je dnes Tradice! Musíte se vrátit k Tradici Církve dneška a ne minulosti! Znovu se připojte k Církvi dneška!´“ A Abp. Lefebvre to komentuje: „Mohl jsem velmi dobře vytušit, že tohle je jeho myšlení: mohlo by to trvat třeba několik let, ale musel by nás přivést zpět k duchu koncilu.“ (Econe, 9.6.1988)
72) Nemyslí si také biskup Fellay, že existuje jen jediná Církev, skutečná Církev?
Ano a hlásá to! „Skutečnost, že jezdíme do Říma, neznamená, že s nimi souhlasíme. Ale je to Církev! A je to pravá Církev! Odmítáním špatných částí nesmíme odmítat vše. Zůstává jednou, svatou, katolickou a apoštolskou Církví.“ (Flavigny, 2.9.2012)
73) Opravdu to odporuje myšlení arcibiskupa Lefebvra?
Zjevně. „Viditelná Církev se vždy rozpozná dle rysů, které jsou viditelnosti dány: jedna, svatá, katolická a apoštolská. Ptám se: Kde jsou pravé znaky Církve? Jsou více v oficiální Církvi (není to viditelná, ale oficiální církev), nebo v nás, v tom, co představujeme, čím jsme? Jasně jsme to my, kdo zachovává Jednotu víry, která z oficiální Církve vymizela. ... Nejsme to my, ale modernisti, kdo opouští Církev. Co se týče povídání o ´opouštění viditelné Církev´, to je omyl ztotožnění viditelné Církve s oficiální Církví. My patříme do viditelné Církve, k věřícím pod pravomocí papeže, protože neodmítáme papežskou autoritu, jen to, co on dělá... Co tedy ´opouštění oficiální Církve´? V jistém smyslu, samozřejmě, ano.“ (Econe 9.9.1988)
74) Arcibiskup Lefebvre ale také jezdíval do Říma.
Ano, ale s velmi přesným a nikoliv nedosažitelným cílem: „Slyším je říkat: ´Zveličujete! Existuje více a více dobrých biskupů, kteří se modlí, kteří mají víru a jsou povznášející!´- Mohou být světci, když uznávají mylnou náboženskou svobodu a tudíž i sekulární stát? Když přijímají mylný ekumenismus a tudíž přístup, že existuje mnoho cest vedoucích ke spáse? Když přijímají liturgickou reformu a tudíž praktické popírání Svaté mešní oběti? A nový katechismus se všemi jeho bludy a omyly? Nespolupracují spíše oficiálně s revolucí v Církvi a jejím zničením? Jediná věc je nutná pro pokračování katolické Církve: biskupové, kteří jsou plně katoličtí, bez jakéhokoliv kompromisu s omylem, kteří založí katolické semináře.“ (Arcibiskup Lefebvre, Duchovní cesta)
75) Odkud toto vyjádření „koncilní Církev“ pochází?
Pochází z dopisu arcibiskupa Lefebvra Msgr. Benellimu (25.6.1976) a z doby Pavla VI. (konzistoř 24.5.1976), který „mimo Církev“ vnímal kohokoliv, kdo „odmítá učení koncilu“, přes éru Jana Pavla II. (Sacrae Disciplinae Leges, 25.1.1983), který viděl „v Kodexu [kanonického práva z roku 1983] velkou snahu přeložit do jazyka kanonického práva samotnou nauku koncilní eklesiologie ... která představuje podstatnou novotu Druhého vatikánského koncilu v kontinuitě s legislativní tradicí Církve,“ a vede nás až k Benediktu XVI. Je to dokonalá (jedinečná) kontinuita.
76) Jak dlouho smýšlí biskup Fellay takto?
Několik let. „Ztotožňovat oficiální Církev s modernistickou Církví je omyl, protože mluvíme o konkrétní realitě.“ (Bp. Fellay, Flavigny, 16.2.2009)
77) Upozornili jej lidé na jeho omyl?
Samozřejmě. Na kněžském setkání jej jistý teolog a bývalý seminarista požádal, aby se zbavil této dvojznačnosti, pokud jde o Církev: katolickou či koncilní? Odpověď zněla: „Jsem unaven všemi těmi hádkami o slovíčka.“
78) No, to je skutečně překvapivá odpověď!
Je to víc než překvapivé. Je to znepokojivé. Čtyřicet let boje ohledně pravověrnosti či nepravověrnosti slov, jen aby se skončilo tím, že toto slyšíme od nástupce Abp. Lefebvra! Ten sám v rozhovoru rok po svěceních biskupů řekl následující: „Povídání Doma Gerarda a M. Madirana o ´viditelné Církvi´ je dětinské! Je neuvěřitelné, že by kdokoliv mohl mluvit o ´viditelné Církvi´ a myslel tím koncilní Církev v protikladu vůči katolické Církvi, kterou se snažíme reprezentovat a pokračovat v ní. Já neříkám, že jsme katolickou Církví. To jsem nikdy neřekl. My však reprezentujeme katolickou Církev, jakou byla, protože pokračujeme v tom, co vždy činila... Zjevně jsme proti koncilní Církvi, která je prakticky schizmatická, i když to nepřijímá. V praxi je to Církev, která je v podstatě exkomunikovaná, protože je to modernistická Církev.“
79) Proto se Menzingen a jeho tiskové orgány (DICI...) vždy vyhýbají používání termínů jako jsou „koncilní Církev“, „Církev Druhého vatikánského koncilu“ atd...
Nepochybně. A ještě znepokojivější je, že naposledy generální kapitula v roce 2012 se nechtěla zabývat slovy Deklarace z roku 1974 a vzít si je za vlastní: „Odmítáme a vždy jsme odmítali následovat Řím neomodernistických a neoprotestantských sklonů, takových, které se jasně projevily během Druhého vatikánského koncilu a ve všech z něj plynoucích reformách po koncilu“ nebo slovy Otevřeného dopisu kardinálu Gantinovi: „Nikdy jsme nechtěli patřit do tohoto systému, který se nazývá koncilní Církví, a který sám sebe definuje skrze Novus Ordo Missae, indiferentistický ekumenismus a sekularizaci celé společnosti. Ano, nemáme naprosto, co do činění, nullam partem habemus, s panteonem náboženství z Assisi. Nemůžeme požádat o nic lepšího, než být prohlášeni ex communione...“
80) Není to však, když mluvíme o novocírkvi, nebezpečím pro vlastní víru?
Není to nebezpečné, je to nutné. Je to realita!
„Je to novocírkev, která vznikla. ... Oni jsou posedlí věrností k Druhému vatikánskému koncilu, který je pro ně novocírkví, je to koncilní Církev s vlastními svátostmi, svou vlastní vírou, svou vlastní liturgií, katechismy, celkově je to děsivé, děsivé. Tomu se nemůžeme podřídit, to je nemožné! ...O co bych tedy požádal? Požádejte seminaristy, aby skládali přísahu podřízení se koncilní Církvi? To není možné. Ne, ne, je nyní jasné, že máme co do činění s novocírkví, Církví, která je stará dvanáct let.“ (Cospec 33B, 1976)
81) Dnes je koncilní Církvi padesát let. Nezměnilo se v jádru nic?
Ano, jedna věc se změnila. Dnes biskup Fellay, představený Bratrstva založeného arcibiskupem Lefebvrem, má v úmyslu přimět katolické věřící uvěřit, že tato padesátiletá koncilní Církev je touž realitou jako katolická Církev, zatímco ta první je zkomoleninou té druhé.
82) Je to pro vás nepřijatelné?
Nikoliv jen pro mě samotného. Stejně tak to bylo nepřijatelné pro každého, kdo se účastnil biskupských svěcení v roce 1988 a kdo aplaudoval klatbě, kterou arcibiskup Lefebvre uvalil na koncilního ducha:
„Co je pro ně touto pravdou, ne-li pravda Druhého vatikánského koncilu, pravda koncilní Církve? V důsledku toho je jasné, že jediná pravda, která dnes pro Vatikán existuje, je koncilní pravda, duch koncilu, duch Assisi. To je pravda dneška. My s tím však za nic na světě nechceme mít nic co do činění! Za nic na světě! (Následují dlouhý a bouřlivý potlesk.) (Abp. Lefebvre, 30.6.1988)
83) Dle vás by neměl být ušetřen ani Řím, ani Benedikt XVI.?
Ne dle mě: Dle arcibiskupa Lefebvra, s kterým souhlasím. Dle arcibiskupa Lefebvra „prakticky řečeno opustíme boj za víru,“ když přestaneme „napadat Řím“. (Fideliter, citováno Bp. de Galarretou, Albano, 7.10.2011)
84) Dobře, i když tedy hlava FSSPX již nepřemýšlí úplně správně, alespoň se Řím znovu o cokoliv nepokusí poté, co se dohoda s FSSPX nepodařila a byla odmítnuta?
Řím možná ztratil jednu bitvu, ale nikoliv válku. „Jestli s námi skoncují, pauza v tomto neustálém napětí, které tyto kontakty Bratrstvu přinášejí, bude vítaná a v mých očích příhodná. V každém případě, jak je známe, nebudou marnit čas a opět s námi vejdou v kontakt.“ (Bp. de Galarreta, Albano, 7.11.2011)
85) Je tomu tak?
Netrvalo dlouho a stalo se. V prosinci 2012 arcibiskup Di Noia adresoval všem členům Bratrstva dopis týkající se „dohody“. Musíme se „povznést nad zdánlivě nepřekonatelné neshody ohledně pravomoci a výkladu koncilu“, abychom „skutečně zatoužili po jednotě“. Vyzval nás, abychom neztráceli „zápal [našeho] zakladatele.“ Proto musíme „přestat v Církvi veřejně opravovat druhé“ a „nepřisvojovat si úlohu Nejvyššího pontifika“. Tímto způsobem bude mít Církev užitek z „autentického charismatu Bratrstva“, které „sestává z formování kněží“. Musíme opustit svou „touhu po nezávislosti“ a „snažit se o usmíření“. „Jedinou budoucností pro FSSPX,“ tvrdí, „je nalézt cestu k plnému společenství se Svatým stolcem.“
86) Co bychom si o tom měli myslet?
„Druhý vatikánský koncil zbavuje Našeho Pána Ježíše Krista koruny a odpírá Mu Jeho práva nad společností. Druhý vatikánský koncil je nesmírně zhoubnou a pohoršlivou ´laskavostí´vůči duším, pokud je o tyto společnosti, továrny na omyl a neřest a dodavatelé pro Peklo, které jsou zcela nesprávně nazvány ´jinými náboženstvími´. Druhý vatikánský koncil je triumfem demokratismu uvnitř Církve, který činí všechnu autoritu iluzorní a jakýkoliv příkaz takřka nemožným, a který dovoluje šíření bludu a schizmatu. Druhý vatikánský koncil je ve skutečnosti největší pohromou Církve všech dob... Abychom se uzdravili, musíme se ho zbavit. Proto by FSSPX vůbec nemělo ustat ve svém ohromném boji za vyznávání víry, který musí zahrnovat i kritizování omylu. FSSPX musí zůstat pokorné a uctivé, ale i neohrožené a nebojácné a pokračovat v tom, aby říkalo to, co je třeba říkat, vyznávat to, co se musí vyznávat, kritizovat to, co je potřeba kritizovat.“ (P. de Cacqueray, Suresnes, 31.12.2008)
87) Když však biskup Fellay třikrát prohlásil, že nechce podepsat, proč Řím říká, že stále čeká na odpověď a dává Bratrstvu více času?
Protože biskup Fellay kvůli své mylné eklesiologii a neustálému pokušení ke kompromisu odmítá veřejně kritizovat Benedikta XVI. jako podněcovatele omylu. Zůstává fixován na dokumenty arcibiskupa Lefebvra z roku 1987, kde se říká: „Přijímáme, že budeme papežem uznáni jací jsme, a že budeme nápomocni obnově Církve; nikdy jsme se nechtěli odloučit od Petrova nástupce...“ (Dopis kardinálu Gagnonovi, 21.11.1987)
On odmítá vidět vývoj a konečný úsudek arcibiskupa Lefebvra po roce 1988, který si sám řekl, že zašel příliš daleko ve svých stycích s Římem.
88) Je tedy tato podmínka, kterou přijal biskup Fellay za vlastní, že máme být „uznáni, jací jsme, dvojznačná?
Ano, protože ji lze přizpůsobit tak, aby ladila s „hermeneutikou kontinuity“ a protože tento plán je formou ekumenismu a směšuje dohromady pravdu a omyl v téže církevní struktuře.
89) Kdy tato krize v Bratrstvu skončí?
Krize skončí až se Menzingen:
- zbaví dvojznačností;
- nazve věci pravým jménem: modernista je modernista, i když je papežem; v podstatě schizmatická koncilní Církev je v podstatě schizmatickou koncilní Církví, i když prokazuje náklonnost vůči sutaně a tzv. „mimořádné formě“;
- a rozhodne se veřejně vyžadovat splnění podmínek stanovených arcibiskupem Lefebvrem.
90) Závěrem: „Co se stane s Římem? Exkomunikace? Zůstanou věci, jak jsou? Nebo se situace odblokuje?“ (Bp. Fellay, Econe, 7.9.2012)
Biskup Fellay tu otázku zodpověděl sám: „Říkám vám: očekávejte od všeho trochu.“
91) Co to znamená?
To znamená, že nejsme pryč z oblasti věroučného neklidu. Důkaz je v těchto slovech biskupa Fellaye, když je snaha blahořečit Pavla VI.:
„Ale podívejte, to je velice zajímavé. Kdo v té době nejvíce oponoval tomu, aby Církev uznala Bratrstvo? Nepřátelé Církve. ... Mohu říci, že toto je druh argument, který užijeme v Římě. Pokusíme se je přinutit zamyslet, pokusíme se je přimět zamyslet. ... Nemám naprosto žádnou představu, kdy dojde k dohodě a výraz ´dohoda´není správným slovem, ale ´uznání´, ´normalizace´. ...navzdory všemu, co není správné, existuje nějaká naděje. Jsem v této situaci optimistický. ...Říkám, že když se podíváte na situaci v Církvi, je to stále zima. Začínáme však vidět malá znamení, která začínají napovídat, že přichází jaro.“ (New Hamburg, 28.12.2012)
92) Co máme dělat?
Následovat radu spolubratra: když procházíte menší oblastí turbulence, říkají vám: „nasaďte si bezpečnostní pás,“ ale „nezapínejte jej.“ (Zpravodaj ´Le Chardonnet´, červenec-srpen 2012)
93) Vy jste pesimista.
Ne, jsem realista. Náš představený vidí ďábla působit všude v FSSPX, všude s výjimkou Menzingenu. Není schopen pochybovat sám o sobě. Jak řekl spolubratr ohledně nespravedlivých perzekucí ze strany generálního ústředí (zastrašování, varování, přemísťování, oddalování svěcení a vyloučení kněží a jednoho ze čtyř biskupů):
„Při konečném zvážení, oni zavedli v Bratrstvu skutečnou diktaturu. Vědomě ignorovali varování obezřetných lidí, kteří jim radili neusilovat o praktickou dohodu s modernistickým Římem. Podkopali jednotu a obecné dobro Bratrstva a vystavili jej nebezpečí kompromisu s nepřáteli Církve. A nakonec odporují sami sobě tím, že schvalují opak toho, co sami říkali jen před pár lety. Zradili tak odkaz arcibiskupa Lefebvra, závazky své služby, důvěru tisíců lidí a dokonce i těch, kteří jsou jimi oklamáni a dále jim důvěřují. Manifestovali rozhodnou vůli vést Bratrstvo ke kompromisu s našimi nepřáteli, ať to stojí, co chce. Sotva záleží na tom, že dohoda s koncilní Církví dnes ještě není uzavřena, nebo že nenastane v bezprostřední budoucnosti, nebo nikdy... vážné nebezpečí pro Bratrstvo zůstává, protože oni se nevzdali mylných principů, které řídí jejich destruktivní činy...“ (P. Ortiz, prosinec 2012)
94) Je to vaše poslední slovo?
Ne. Každému, co mu náleží. Nechám generálnímu představenému poslední slovo navzdory vší škodě, kterou napáchal.
„Měli bychom očekávat, že se nás Řím pokusí dovést do univerzalistické směsice, kde bychom skončili tak, že se nám nabídne místo „mezi jinými“, tak trochu, jako když vždy prohlašují pravoslavné za „sesterskou církev“. Můžeme si myslet, že pokušení znovu vstoupit do „oficiality“ by mohlo být velmi velké, přímo úměrné nabídkám, které by nám ekumenický Řím mohl nabídnout; pokud bychom proto odmítali vstoupit do tohoto zmatení, byli bychom donuceni vypadat jako zlí ničemové. V tuto chvíli je to jenom hypotéza...“ (Bp. Fellay, Cor Unum, březen 1995)
Zdroj: The Recusant
Překlad: D. Grof
