Arcibiskup Lefebvre – K tezi „Sede Vacante“ (1986)
Proslov k seminaristům, 30. března a 18. dubna 1986
Již od protestantské reformace v 16. století se společnost stále více bouřila proti Bohu. Apostaze každým rokem roste a pomalu, pomalu se celá společnost dostává pod vliv zednářských principů svobody a nezávislosti na Bohu – již žádný zákon, již žádná autorita, svoboda svědomí, svoboda náboženství. Na počátku 20. století Pius X. varoval, že tyto omyly pronikají do nitra Církve, mezi klérus. Na Druhém vatikánském koncilu jsme viděli spiknutí duchovních a zednářů a nyní papež, kardinálové a skoro všichni biskupové přijímají nezávislost lidského svědomí, princip náboženské svobody a její důsledek ekumenismus, podle něhož jsou všechna náboženství dobrá. To je naprosto proti Ježíši Kristu, Který nás učil, že On je bránou do nebe a že neexistuje žádná jiná cesta, jak se dostat do nebe.
Po dvacet let od koncilu čekáme, až si Vatikán uvědomí omyly svých cest. Bratrstvo čeká, až si papež uvědomí, že výsledkem těchto mylných principů je sebezničení Církve. Musíme však uznat, že situace se jen horší, že mylný ekumenismus vzrůstá, že zvláště od loňské Synody tato krize pouze postupuje rychleji a rychleji k úplnému zničení Církve.
Od koncilu vidíme, že je situace rok od roku vážnější a vážnější, ale Synoda byla nejzávažnější ze všeho, protože zde řekli: „Pokračujeme! Navzdory všem obtížím byl koncil dílem Ducha Svatého, druhými letnicemi. Musíme pokračovat v duchu koncilu. Nebudou žádná omezení, žádné výtky, žádný návrat k Tradici.“ Vidíme je tedy nyní říkat: „Pokračujme ještě rychleji!“ Přirozeně, protože na Synodě nebyly žádné námitky vůči duchu koncilu, který se začal praktikovat před 20 lety, a protože všichni souhlasili se změnami v Církvi, pak není důvod nepokračovat ještě rychleji a tak putujeme k úplnému zničení Církve!
Stupňování tohoto Církev ničícího ekumenismu se děje za bílého dne. Minulý rok v Maroku řekl papež mohamedánům, že se modlí ke stejnému Bohu jako katolíci. To však není pravda. Mohamedáni učí, že zabít křesťana je dobré, protože je modloslužebníkem uctívajícím člověka Ježíše Krista jako Boha. Také minulý rok v Togu papež vylil na zemi pohanskou obětinu bohu animistů afrických uctívačů duchů. Počátkem tohoto roku nechal v Indii hinduistickou „kněžku“, aby označila jeho čelo znamením této sekty!
Neuvěřitelné: „Všichni bohové pohanů jsou démoni,“ říká Písmo sv. (Ž 95, 5). Jak může papež obdržet znamení démona? Kterýkoliv bůh, který není Ježíšem Kristem, není jediným pravým Bohem. A naposledy byl papež v židovské synagoze v Římě. Jak se může papež modlit s nepřáteli Ježíše Krista? Tito Židé vědí a říkají a věří, že jsou následovníky Židů, kteří zabili Ježíše Krista a nadále proti Ježíši Kristu bojují všude na světě. Na konci papežovy návštěvy Židé zazpívali „chvalozpěv“, který zahrnoval verš „Věřím celým svým srdcem v příchod Mesiáše,“ což znamenalo, že odmítají Ježíše jako Mesiáše, a papež dal svolení, aby se toto odmítnutí Krista zpívalo v jeho přítomnosti a naslouchal se skloněnou hlavou! A Svatý Stolec ohlašuje, že [papež] v budoucnu navštíví Taizé, aby se pomodlil s protestanty, a on sám řekl veřejně v Bazilice sv. Pavla za hradbami, že později tento rok vykoná obřad, kde budou shromážděna všechna náboženství světa, aby se v Assisi v Itálii modlila za mír při příležitosti Svátku míru vyhlášeném Organizací spojených národů na 24. října.
Všechna tato fakta jsou veřejná, viděli jste je v novinách a v médiích. Co si máme myslet? Jaká je reakce naší katolické Víry? O to jde. Nejde o naše osobní pocity, nějaký druh dojmu či jakési přijetí. Jde o otázku toho, vědět, co nám naše Víra říká tváří v tvář těmto faktům. Ocituji několik slov – ne mých slov – slov ze slovníku kanonického práva od Naze, odborníka na toto právo. Jde o naprosto oficiální a schválený komentář k tomu, co bylo základem práva katolické Církve po devatenáct století. Ohledně účasti na bohoslužbě s nekatolíky (konec konců vidíme teď, že toto papež a biskupové činí) Církev v kánonu 1258-1říká: „Je zcela zakázané, aby katolíci navštěvovali, nebo se jakkoliv aktivně účastnili pobožností nekatolíků jakýmkoliv způsobem“. K tomuto kánonu polooficiální Nazův komentář říká, cituji: „Katolík se aktivně účastní, když se připojí k heterodoxní, tj. nekatolické pobožnosti, s úmyslem uctívat Boha prostředky a způsobem, jak to činí tito nekatolíci. Je zakázáno se modlit, zpívat, nebo hrát na varhany v heretickém, nebo schizmatickém chrámu ve spojení s lidem, který zde pobožnost provádí, dokonce i tehdy, jsou-li slova chvalozpěvu nebo písně nebo modlitby pravověrná.“ Důvodem pro tento zákaz je, že jakákoliv účast na nekatolické pobožnosti nepřímo vyjadřuje vyznání falešné víry falešného náboženství a je tudíž odmítnutím Víry katolické. Předpokládá se, že takovou účastí katolíci lnou k víře nekatolíků a proto je kánon 2316 prohlašuje za „podezřelé z hereze, a pokud v tomto setrvávají, mají být ve skutečnosti považovaní za heretiky.“
Nejsou tyto poslední činy papeže a biskupů s protestanty, animisty a Židy aktivní účastí na nekatolických pobožnostech, jak to objasňuje odborník na kanonické právo Naz u kánonu 1258-1? V takovém případě nechápu, jak by bylo možné neříci, že papež není podezřelý z hereze, a bude-li pokračovat, je heretikem, veřejným heretikem. To je nauka Církve.
Nevím, jestli již teď nadešel čas říci, že je papež heretikem; nevím, jestli je již čas toto říci. Víte, po nějakou dobu mnozí lidé, sedesvakantisté, říkají, že „již neexistuje papež“, já si však myslím, že pro mě ještě nenastal čas toto říci, protože to není jisté, není to zřejmé, bylo by velmi obtížné říci, že je papež heretikem, že je papež apostatou. Uznávám však, že pomalu, pomalu kvůli skutkům a činům samotného papeže začínáme být velice zneklidnění. Já jsem tuto situaci nevymyslel, nechci jí. S radostí bych dal svůj život za to, aby skončila, ale je to situace, jíž čelíme, a která se odvíjí před našima očima jako film v kině. Nemyslím si, že tohle se kdy v dějinách Církve stalo, muž sedící na Petrově stolci se účastní bohoslužby k falešným bohům.
Jaký závěr budeme muset vyvodit během několika měsíců, budeme-li konfrontováni s těmito opakovanými akty účasti na falešných obřadech? Nevím. Lámu si nad tím hlavu. Myslím si však, že papež nemůže učinit nic horšího, než svolat setkání všech náboženství, když víme, že existuje pouze jediné pravé náboženství a všechna ostatní náboženství patří ďáblovi. Možná tedy po tomto proslulém setkání v Assisi, možná budeme muset říci, že je papež heretikem, apostatou. Nechci to nyní říkat veřejně a slavnostně, zdá se však na první pohled, že je nemožné, aby byl papež veřejně a formálně heretický. Náš Pán slíbil, že bude při něm, že bude držet jeho víru, že jej bude držet ve Víře – jak může být zároveň veřejným heretikem a v podstatě odpadnout? Možná tedy budeme nuceni věřit, že tento papež není papežem.
Po dvacet let jsme Msgr. de Castro Mayer a já dávali přednost čekání; říkali jsme, že je obezřetnější, a že je více v souladu s Prozřetelností čekat, protože je to tak významné, tak tragické, když se nejedná jen o biskupa, arcibiskupa či kardinála, ale o muže na Petrově stolci. Je to tak významné, tak závažné, tak smutné, že dáváme přednost čekání, dokud nám Prozřetelnost nedá takové důkazy, že již nebude možné odmítat říci, že papeže je heretikem. Takže takříkajíc čekáme na proslulé setkání v Assisi, zda jej Bůh dovolí! Možná vypukne válka a zde využívám příležitosti, abych pogratuloval Americe a jejímu prezidentovi k jejich rezolutní akci v Libyi proti nepříteli civilizace. V Evropě se všichni bojí, bojí, bojí komunistů. Proč? Pokud komunisté nebudou okupovat celou Evropu. Akce prezidenta Reagana možná oddálila válku tím, že se komunisté začali bát. Nevíme, protože oni jsou fanatici a mohli by začít válku kdykoliv, jen aby získali moc.
Někteří kněží (dokonce i někteří kněží Bratrstva) říkají, že se my katolíci nemusíme obávat toho, co se děje ve Vatikánu; máme pravé svátosti, pravou mši, pravou nauku, tak proč bychom se obávali, zda je papež heretikem nebo podvodníkem nebo čímkoliv jiným; nemá to pro nás žádnou důležitost. Myslím si ale, že to není pravda. Je-li nějaký muž v Církvi důležitý, pak je to papež. On je středem Církve a má veliký vliv na všechny katolíky svými postoji, svými slovy a svými činy. Všichni lidé si čtou v novinách papežova slova a v televizi vidí jeho cesty. A tak pomalu, pomalu mnozí katolíci ztrácejí katolickou Víru skrze pohoršení papežovy účasti na falešných náboženstvích. Tento ekumenismus je pohoršením v pravém slova smyslu, povzbuzením ke hříchu. Katolíci ztrácejí víru v katolickou Církev. Myslí si, že všechna náboženství jsou dobrá, protože papež se tímto způsobem přátelí s lidmi všech náboženství. Přichází-li pohoršení z tak vysoké pozice v Církvi, od muže na Petrově stolci a skoro od všech biskupů, pak ubozí katolíci, kteří jsou odkázaní na své vlastní zdroje a kteří neznají svou Víru dostatečně dobře, aby si ji podrželi navzdory všemu, nebo kteří nemají po svém boku kněze, kteří by jim pomohli si Víru udržet, tito katolíci jsou na rozpacích, co dělat. Již dále nepraktikují svou Víru, nebo se vzdají modliteb, nebo úplně ztrácejí Víru a přidávají se k takové či onaké sektě. Ptám se, jací lidé si zachovávají Víru? Kde jsou? Kde jsou? A ptám se dokonce i tradicionalistů!
Myslím si totiž, že mnozí tradiční katolíci se těší z tradicí; mají rádi starou mši, mají rádi staré svátosti, mají rádi starou nauku Církve, nevěří však skutečně v Ježíše Krista jako jediného Spasitele, Boha a Stvořitele. To je špatný vliv všech těchto moderních omylů přicházejících z televize a médií – jsou tak špatná, tak pohanská, tak v protikladu k Ježíši Kristu a katolické Víře, že jen pár lidí zůstává pravými katolíky cele věrnými Ježíši Kristu. Proto nemůžeme být lhostejní k těmto pohoršlivým událostem v Římě, musíme je posuzovat ve světle své Víry a pomáhat katolíkům, tradičním katolíkům, vidět, že tento papežův špatný příklad je velkým pohoršením, velmi nebezpečným pro jejich duše.
Je to velice smutné. Nikdy ve svém životě jsem si nepomyslel, že bych mohl mluvit o pohoršení papeže, ale je to pravda. Co s tím mohu udělat? Myslím si, že se musíme modlit a modlit, ráno, v poledne, večer a studovat velmi hluboce svou katolickou nauku, abychom zůstali pravými katolíky a udrželi si Víru.
Někdo může říci, že jsem na cestě k tomu, abych řekl, že papež není papežem, abych mohl vysvětit biskupa. To není pravda. To jsou dva odlišné problémy. Už od koncilu, rok po roce, jsem se modlil k Bohu, aby nám Prozřetelnost skrze fakta a vývoj událostí ukázala, co musíme učinit. Modlím se za to, aby to bylo jasné nade všechnu pochybnost, zcela zřejmé. A myslím si, že nyní jsme v této době, myslím si, že toto je Boží odpověď. Mnohem raději bych byl, aby nám Prozřetelnost ukázala, že se Vatikán vrací k Tradici, místo toho však vidíme, jak se Vatikán vrhá do temnoty a omylu. A tak je jisté, že nyní není tak těžké vidět, jako to bylo před rokem či dvěma, je to jasnější a zřejmější, že oni již nejsou pravými katolíky. Žádné pronásledování nebo revoluce v celých dějinách tolik neponičily Církev, jako tato léta od koncilu, protože dnes Víru ničí muži Církve, sám papež, kardinálové, biskupové, kněží a jeptišky. Je to hromadné, celosvětové a zásadní ničení Víry.
Přesto je to pro nás velká milost žít v této době. Byli jsme před zničením vyvoleni Bohem být nadále katolickou Církví. I když jsme odsuzováni Římem, i když jsme pronásledováni biskupy, to není důležité. Důležité je zůstat katolíky, zachovat si milost, kterou jsme obdrželi při křtu, abychom spasili svou duši. Nikdo nemůže říkat, že jsme heretici, nebo schizmatici, protože věříme tak, jak věřili dávní papežové, světci a Církev po dvacet století. Je velkou Boží milostí, že jsme byli vyvoleni, abychom dále zachovávali Víru a Církev, je to však velkou odpovědností ... a my se musíme modlit a zůstat velmi pokornými, abychom byli věrní milosti, kterou jsme obdrželi.
Vy seminaristé, zvláště, budoucí kněží, musíte studovat pravou Víru, abyste se stali skutečnými misionáři Našeho Pána, i kdybyste museli prolít svou krev jako mučedníci v dávných dobách. Tehdy mladá děvčata raději vytrpěla heroickou smrt než by přinesla jedinou oběť, pronesla jedinou modlitbu pohanským bohům starověkého Říma, ale nyní, žádný problém! Chcete, abych pronesl modlitbu vašemu Bohu? Jistě. A tak oni opouštějí Ježíše Krista a pravou Víru, aby se stali přáteli nepřátel Církve!
My odmítáme. Namísto toho si dáváme předsevzetí následovat neekumenické mučedníky, světce. Zítra v Ridgefieldu bude mít Církev o tři kněze navíc. To je velice významné. Nejde o otázku počtu, jde o otázku kvality, jde o otázku pravých kněží. Ježíš Kristus začal s dvanácti apoštoly, takže se nemusíme cítit zle, že je nás tak málo. Naše dílo je skutečně ničím v porovnání s potřebami světa. To ale není náš problém, to je Boží problém. On nás požádal pracovat a věřit v Něj a mít důvěru v Ježíše Krista a v milost Ježíše Krista. Úspěch spočívá v Božích rukách. Vy víte, že máme mnoho, co vytrpět, mnoho, mnoho utrpení dokonce i v Bratrstvu. Musíme však vzít Kristův Kříž s odvahou a odhodláním, které nám dává, musíme mít velkou naději, že se jednoho dne království Ježíše Krista navrátí na tento svět.
Zdroj: The Aquinas Catholic Site
Překlad: D. Grof
