středa 13. února 2013

Postní pastýřský list J.E. arcibiskupa Marcela Lefebvra (1982)

Postní pastýřský list J.E. arcibiskupa Marcela Lefebvra (1982)
Postní pastýřský list Jeho Excelence arcibiskupa Marcela Lefebvra ze dne 14. února 1982
Kněžské bratrstvo sv. Pia X.
Drazí věřící!
Chtěl bych k Vám podle staré a blahodárné tradice Církve pronést několik slov k této postní době, abych Vás povzbudil k prožití tohoto času pokání celou duší a se smýšlením, jaké chce Církev, s úmyslem, který Církev pro tuto postní dobu předepsala.
Když pátrám v knihách od začátku tohoto (20.) století po úmyslech, které Církev předepsala pro tuto dobu pokání, nacházím tam uvedené tři:
Nejprve držet na uzdě tělesné žádosti,
potom snadnější pozvednutí duše k božským skutečnostem
a konečně dostiučinění za naše hříchy.
Právě tento příklad nám přece dal náš Pán Ježíš Kristus ve svém životě zde na zemi: modlit se a konat pokání. Ale protože nebyl podroben ani žádostivosti, ani hříchu, konal pokání a dostiučinění za naše hříchy a tím nám ukázal, že naše pokání může prospět nejen nám, nýbrž také našim bližním.
Modlit se a konat pokání. Konat pokání, abychom se mohli lépe modlit, abychom se přiblížili Bohu, to dělali i světci a k tomu napomíná i nejblahoslavenější Panna Maria ve všech svých poselstvích.
Odvážíme se říci, že je to v naší době méně nutné než v dobách dřívějších? Naopak, můžeme a musíme říci, že modlitba a pokání nebyly nikdy nutnější než dnes, protože se udělalo všechno pro to, aby se tyto dva fundamentální prvky křesťanského života umenšily a ponížily.
Kdy vůbec lidé usilovali tak jako dnes naprosto bez omezení o uspokojování všech nezřízených tělesných pudů, že to došlo až k vraždám miliónů nevinných dětí? Někdo by rád věřil, že společnost má jenom jediné oprávnění k existenci, totiž poskytovat všem lidem maximální životní požitek a ušetřit je každého nedostatku ve hmotných statcích.
Takže dnes je cíl společnosti v přesném protikladu k tomu, co předepisuje Církev. Není tedy žádný div, že v této době, kdy se muži Církve orientují podle ducha světa, vidíme mizet modlitbu a pokání, zejména co se týká smíru za hříchy a získávání odpuštění hříchů. Kdo se dnes ještě chce modlit úchvatný 50. žalm „Miserere“ a říkat se žalmistou: „Peccatum meum contra me est semper –Hřích můj přede mnou je vždycky“ (Žalm 50,5)? Jak by se však mohla křesťanská duše vyhýbat myšlence na své hříchy, pokud má neustále před očima obraz kříže?
Biskupové požadovali na koncilu takové omezení postů a abstinence, že jsou tyto předpisy prakticky zrušené. Musíme uznat, že toto omezení je důsledkem ekumenického a protestantského ducha, jenž popírá, že je nezbytné spolupůsobit i na tom, aby se každému z nás přivlastňovaly zásluhy našeho Pána Ježíše Krista k odpuštění našich hříchů a k obnovení našeho Božího synovství.
Dosud předepisovala církevní přikázání následující:
povinný půst ve všech dnech postní doby kromě nedělí, o všech třech dnech jednotlivých kvatembrů (Suchých dnů) a o více vigiliích;
abstinence o všech pátcích v roce, o sobotách postní doby a v početných diecézích o všech sobotách v roce.
Co dnes zbylo z těchto předpisů?
Půst na Popeleční středu a na Velký pátek;
abstinence na Popeleční středu a o pátcích Postní doby.
Člověk si klade otázku: Proč takové zúžení?
Kdo je povinen se postit?
Dospělí od 21. do 60. roku věku.
Kdo je povinen k abstinenci?
K abstinenci jsou povinni všichni věřící od 7. roku věku.
Co znamená půst? Půst znamená mít jen jedno úplné jídlo za den, nadto ale ještě dvě svačiny, jednu ráno a jednu večer, z nichž každá obsahuje ne více než dvě unce, to je 60 g, pevné potravy.
Co znamená abstinence? Abstinence znamená zdržet se požívání masa.
Věřící, kteří skutečně mají ducha víry a hluboké pochopení pro právě uvedené motivy Církve, budou chtít nejenom plnit ony dnešní snadné předpisy, ale, proniknutí duchem našeho Pána a nejblahoslavenější Panny Marie, brát na sebe hříchy, kterých se sami dopustili, jakož i hříchy svých bližních, své rodiny, svých přátel a blízkých.
Proto k těmto předpisům něco připojí, třebas půst o všech pátcích postní doby nebo zdržení se alkoholu či vína nebo to, že se zřeknou televize. Budou se snažit více se modlit, častěji se účastnit mše svaté, modlit se růženec a nezanedbávat večerní modlitbu v rodině. Odřeknou si nadbytečný majetek, aby pomohli seminářům, zakládání škol, aby pomohli svým kněžím při zřizování kaplí, aby podpořili budování domů pro řeholníky a řeholnice.
Předpisy Církve se týkají nejen postu a abstinence, ale také velikonoční povinnosti.
Následující doporučil diecezánům kapitulní vikář ze Sitten (Sion; Švýcarsko) 20. února 1919:
1. Během postní doby mají páni faráři dvakrát za týden vést křížovou cestu, jeden den se školními dětmi a jeden den s ostatními členy farnosti. Po křížové cestě se mají modlit Litanie k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu.
2. V týdnu doby utrpení, tj. v týdnu před Květnou nedělí, se má ve všech farních kostelích konat triduum s poučením, Litanie k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu před vystavenou Nejsvětější Svátostí a požehnání.
Při těchto třech poučeních mají páni faráři svým farníkům jednoduchých a jasným způsobem připomenout nejdůležitější předpoklady pro důstojné přijetí svátosti pokání.
3. Jako doba, během níž je možno splnit velikonoční povinnost, je pro všechny farnosti stanovena doba od Smrtelné neděle do Bílé neděle.
Proč by tyto pokyny dnes již neměly být platné?
Využijme tento čas spásy, během něhož náš Pán vždy uděluje přebohaté milosti! Nedělejme to tak jako pošetilé panny, které, protože neměly ve svých lampách již žádný olej, nalezly dveře ženichova domu zavřené a musely slyšet onu strašnou odpověď: „Amen, dico vobis, nescio vos – Vpravdě pravím vám, neznám vás“ (Mt 25,12).
Blahoslaveni chudí duchem, neboť jejich je království nebeské. Je to duch odpoutání se od statků tohoto světa.
Blahoslaveni lkající, neboť oni potěšeni budou. Pomysleme na Ježíše na Olivové hoře, který plakal nad našimi hříchy. Teď je na nás, abychom oplakávali hříchy své a svých bratří.
Blahoslaveni, kteří lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni nasyceni budou (Mt 5,3.5.6). Spravedlnost přichází skrze kříž, pokání a obrácení. Jestliže opravdu hledáme dokonalost, musíme jít cestou křížovou.
Kéž bychom jen slyšeli v této postní době volání Ježíše a Marie a v jejich následování „brali na sebe kříž“ k modlitbě a pokání!
Kéž by mohly naše modlitby, naše úpěnlivé prosby, naše obrácení vyprosit od nebe, aby se ti, kteří mají v Církvi zodpovědnost, navrátili k pravým a svatým podáním, čímž jedině bude možné, aby se církevní zřízení opět oživilo a nově vzkvetlo!
Modleme se často a ze srdce závěr hymnu Te Deum: „In Te Domine speravi, non confundar in aeternum.“
„V tebe, Pane, jsem doufal, nedej mi na věky zahanben býti.“
Rickenbach, 14. února 1982,
o 1. neděli po Devítníku
+ Marcel Lefebvre
emeritní arcibiskup-biskup z Tulle
Zakladatel Kněžského bratrstva sv. Pia X.

Zdroj: FSSPX CZ
Překlad: FSSPX CZ