(293)
23. února 2013
LIBERÁLOVÉ NEVINNÍ?
Před čtyřmi
týdny „Komentář Eleison“ odpověděl na otázku, zda je liberalismus tak hrozný,
jak se má za to: implicitně je liberalismus válkou proti Bohu. Zůstala otázka,
zda ti mnozí liberálové, kteří popírají, že jsou liberály, mají pravdu, když to
popírají. Odpovědí jistě je, že mnozí z nás dnes jsou natolik prosycení
liberalismem, že jen nemnozí z nás si uvědomují, jak liberální jsme.
Liberalismus ve
svém nejširším smyslu je, když se člověk oprošťuje od Božího zákona, což člověk
činí s každým hříchem, který páchá. Proto je ve svém nejširším smyslu každý
hříšník liberálem, a tak kdokoliv připustí, že je hříšníkem, musí připustit, že
je liberálem v tomto širokém smyslu. Je však jednou věcí porušovat Boží zákon,
ačkoli stále připouštím, že Bůh je Bohem a jeho zákon je jeho zákonem. Takový
hříšník je pouze praktickým liberálem. Docela něco jiného je porušovat Boží
zákon, když popírám, že Bůh je Bohem, nebo že jeho zákon je jeho zákonem.
Takový faktický liberál je liberálem moderní doby.
Vpadl na scénu s
Francouzskou revolucí v roce 1789. Charta této revoluce, Deklarace práv
člověka, byla ve skutečnosti deklarací nezávislosti člověka na Bohu. Od té
chvíle, pokud byl člověk poslušný Božího zákona, činil tak čistě ze své vlastní
volby, a nikoliv pod jakýmkoliv nařízením nebo přikázáním Božím. V této
zdánlivé poslušnosti by se nechoval jako faktický liberál, ale v nitru, ve
všem, co by dělal, by byl faktickým liberálem. Toto je současný liberalismus, z
nějž dnešní katolíci často obviňují své protivníky. Mají tito protivníci pravdu
takřka tak často, když to popírají? Subjektivně ano. Objektivně ne.
Subjektivně ano,
protože od roku 1789 se lidé hlouběji a hlouběji napájeli z mylných principů
této revoluce, natolik, že když jsou obviněni z toho, že se oprošťují od Božího
zákona, mohou upřímně odpovědět: „Jakého zákona? Jakého Boha? O čem to
mluvíte?“ Do takové míry je Bůh a jeho zákon podle všeho sprovozen ze světa.
Objektivně ale ne, protože Bůh a jeho zákon zcela jistě nepřestal existovat a
hluboko ve svém nitru to vědí i moderní lidé. Je „neomluvitelné“ říkat, že on
neexistuje (Řím. I, 20), a jeho zákon je vepsán do srdcí všech lidí (Řím. II,
15), ať říkají svými ústy cokoliv. Právě zmíněné „upřímně“ si vyžaduje uvozovky
– před Boží soudnou stolicí je to jen tím, čím to je.
Mohou pak ty
autority Bratrstva sv. Pia X., které v tuto chvíli usilují o vmísení Bratrstva
do koncilní Církve popřít, že jsou liberály? Subjektivně jsou bezpochyby
přesvědčeni, že činí pro Církev to nejlepší, objektivně však zatvrzele usilují
dostat protirevoluční dílo arcibiskupa Lefebvra pod kontrolu záměru Církevních
představitelů způsobit, aby liberální revoluce zvítězila jednou provždy.
Říkají, že se musí znovu připojit k viditelné Církvi, protože to je katolická
Církev. Ale anglikánská „církev“ je stále viditelná po celé Anglii. Činí ji to
katolickou? A současní vůdci FSSPX si nemohou neuvědomovat, jak překrucují a
potlačují slova arcibiskupa, aby jim zapadal do jejich vize Církve.
Smutnou pravdou
je, že tito liberálové nikdy skutečně nepochopili, o čem arcibiskup byl. Když
byl naživu, byli okouzlení, tak jako mnozí z nás, jeho katolickým charismatem,
nikdy však nepochopili onu víru, která byla jeho charismatu tím, čím je kořen
pro plod. Milovali plod – buď jim za to všechna čest – ale nedlouho potom, co
odešel, začal plod bez kořene vadnout a umírat. Bylo nevyhnutelné, že pokud oni
nepochopí jeho víru, změní jeho Bratrstvo na své. To je to, co jsme viděli a
vidíme. Nebesa nám pomáhejte!
Kyrie eleison.
Překlad: D. Grof
