Kázání arcibiskupa Lefebvra
na Svátek Krista Krále v Écône 28. října 1979.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Moji drazí bratři,
Jeho Svatost papež Pius XI. ve skvělé encyklice Quas Primas ustanovuje Svátek Krista Krále, objasňuje v ní proč je Náš Pán Ježíš Kristus skutečně Králem a podává nám pro to dva konkrétní a hluboké důvody. V Písmu sv. je jistě mnoho důkazů. Právě jsme četli evangelium, v němž Náš Pán Ježíš Kristus sám Sebe prohlašuje za Krále. V Žalmech a Novém Zákoně existuje mnoho pasáží, které vyjadřují tutéž hodnost Našeho Pána Ježíše Krista jakožto Krále. Ale Jeho Svatost Pius XI. chce ještě prohloubit naší znalost důvodů pro tento královský majestát.
Prvním důvodem je to, co Církev nazývá „hypostatickou unií“, jednota Božské Osoby Našeho Pána se Svou lidskou přirozeností. Náš Pán je Králem, protože je Bohem. V Našem Pánu skutečně nejsou dvě osoby, neexistuje jedna Božská Osoba a jedna lidská osoba. Existuje pouze jedna osoba – Božská Osoba, která na sebe přímo vzala lidskou duši a lidské tělo bez zprostředkování jiné lidské osoby. V důsledku toho, když mluvíme o Ježíši Kristu, říkáme Osoba Ježíše Krista. A tato osoba Ježíše Krista je Božskou Osobou. Ježíš Kristus je jistě Bohem i člověkem, protože vzal na Sebe lidskou duši a lidské tělo. Proto se lidská duše a lidské tělo Našeho Pána Ježíše Krista staly tak těsně spjatými s Bohem, že nemohou být odděleny. Osoba Našeho Pána Ježíše Krista je celá Božská a skrze Jeho Osobu je Jeho tělo a duše „zbožštěna“.
Proto je Náš Pán Ježíš Kristus, jak sám Sebe představil při putování po Palestině a dokonce i jako dítě v Betlémě, Králem. Nejenže má tento královský majestát, ale Církev nás také učí, že touto jednotou Boha s lidskou přirozenosti, s duší a s tělem, které na Sebe vzal, je Náš Pán Ježíš Kristus ze Své podstaty, Svou přirozeností Spasitelem, Knězem a Králem. Nemůže nebýt Spasitelem, protože jen On sám může říci, že je Bohem. On sám může říci, že je Knězem, Pontifikem – On, který skutečně pojí nebe a zemi – a také jen On sám může říci, že je Králem. Není králem ve smyslu království z tohoto světa, to jest králem nad daným územím omezeným na zemi, na lidi. Náš Pán je opravdu Králem nejen země, ale i nebe. Toto je prvním hlubokým důvodem královského majestátu Našeho Pána Ježíše Krista a my o něm musíme být přesvědčeni, abychom vnímali Našeho Pána jako Krále, svého osobního Krále. Náš Pán Ježíš Kristus je naším Králem.
Ale je také Králem z jiného důvodu. Papež Pius XI. dobře objasňuje, že Náš Pán Ježíš Kristus je Králem skrze podrobení. Jaké podrobení?
Je tomuto tak proto, že si Náš Pán Ježíš Kristus vše podrobil Svou Krví, Svým Křížem a Kalvárií. Regnavit a ligno Deus, Bůh vládne skrze dřevo, tj. skrze Kříž. Náš Pán si podrobil všechny duše, ať jsou kohokoliv, právem – přísným právem. Všechny duše, protože jsou stvořeny Bohem, i když žijí na zemi třeba jen chvilku, jsou po právu předmětem Našeho Pána, protože si je podrobil Svou Krví. On je chce spasit. Přeje si je všechny vykoupit Svou Krví, Svou Božskou Krví, aby je přivedl do nebe. Ano, Náš Pán je skrze Svou drahocennou Krev a Svůj Kříž po právu Naším Králem. Právě z tohoto důvodu v raných stoletích, po Konstantinově smíru, když křesťané oficiálně mohli prezentovat Kříž ve svých kostelích, ve svých kaplích a na dalších místech pobožností, obvykle zpodobňovali Našeho Pána Ježíše Krista jako korunovaného Krále, korunovaného korunou Králů. Kristus je zajisté naším Králem a je Králem skrze Svůj Kříž.
Musíme tedy promyslet principy této přirozenosti Našeho Pána Ježíše Krista Krále, principy tohoto podrobení, které Ježíš Svou smrtí na Kříži vykonal vzhledem k našemu srdci a naší duši. Je Náš Pán Ježíš Kristus přítomen v naší denní praxi, ve všem, co konáme, ve všech našich myšlenkách, je skutečně naším Králem? Papež Pius XI. ve své encyklice dále popisuje způsob, jakým musí být Náš Pán naším Králem. On musí být Králem našeho rozumu a našich myšlenek, protože je Pravdou (Veritas). Ježíš Kristus je Pravdou, protože je Bohem.
Je tedy Náš Pán Ježíš Kristus skutečně Králem našich myšlenek? Je to On, kdo skutečně směruje všechny naše myšlenky, naše uvažování, náš rozumový život v životě naší víry? Je to skutečně Náš Pán Ježíš Kristus, kdo je světlem našeho rozumu? Je Králem naší vůle?
On je Zákonem. Když byly ve Starém Zákoně v Arše úmluvy nalezeny Desky zákona, reprezentovaly přesně totéž, co Náš Pán Ježíš Kristus, který se dnes nalézá ve svatostánku. Ale dnes je to v naších svatostáncích, v naších „archách úmluvy“ na neskonale vyšší úrovni. Již to nejsou chladné kameny Starého Zákona, ale je to Sám Náš Pán Ježíš Kristus, který je Zákonem. Slovo Boží je Zákonem, kterým bylo vše učiněno, jímž byly stvořeny všechny věci. Je Zákonem nejen duší, myslí, vůle, ale je Zákonem vší přírody. Všechny zákony, které v přírodě nacházíme, pocházejí od Našeho Pána Ježíše Krista, pocházejí od Slova Božího. Stačí se zamyslet nad tím, že všechna zvířata s jedinečnou věrností následují zákony Boží, následují fyzikální zákony, chemické zákony a všechny zákony vegetační přirozenosti, zvířecí přirozenosti. Tyto zákony následují dokonale.
A také my musíme svědomitě, svobodně následovat zákony Boží vepsané do našeho srdce. Právě s ohledem na naši svobodu se těchto zákonů musíme držet, protože jsou cestou k našemu štěstí, cestou k věčnému životu.
Člověk se od těchto zákonů odvrátil.
Náš Pán Ježíš Kristus tedy musí být – musí se znovu stát – Králem naší vůle a my musíme přizpůsobit naši vůli Jeho zákonu, Jeho zákonu lásky, Jeho zákonu křesťanské lásky, Desateru Božích přikázání, které nám dal, a tomu, v čem jsou obsažena všechna ostatní přikázání: milovat Boha a milovat své bližní. Cožpak tato dvě přikázání nejsou ve skutečnosti jedním a tím samým přikázáním? On nám to tak říká. Přizpůsobujeme tedy skutečně naši vůli zákonu Našeho Pána Ježíše Krista? Je Ježíš Kristus skutečně Králem naší vůle?
A nakonec Ježíš musí být, jak nám říká papež Pius XI., Králem našich srdcí. Lnou naše srdce skutečně k Našemu Pánu Ježíši Kristu? Uvědomujeme si skutečnost, že Náš Pán Ježíš Kristus je naše VŠECHNO – Omnia in omnibus? Ježíš Kristus je vším a ve všem. On je in ipso omnia constant, jak to říká sv. Pavel. V Něm je vše setrvalé, v Něm žijeme, v Něm jsme a konáme. To vysvětluje sv. Pavel ve své promluvě k Areopagitovi: In ipso vivimus, in ipso movemur, in ipso summus – On drží vše ve Svých rukách.
Musíme se pak zamyslet nad tím, jak smýšlela blahoslavená Panna Maria a sv. Josef. Věřím, že je to pro nás obdivuhodný příklad. Jestliže si skutečně přejeme, aby byl Ježíš Kristus naším Králem, musíme si zkusit představit, jaké to bylo v Nazaretě. Ježíš, Marie a Josef. Co si Marie musela myslet o Ježíšovi? Co si Josef musel myslet o Ježíšovi? Je to úžasné! Je to veliké tajemství, neproniknutelné tajemství Boží, tajemství Boží lásky. Představte si, že On dovolil dvěma stvořením, která si vybral, aby žila s Ním! Třicet let pro Josefa, třicet tři let pro blahoslavenou Pannu Marii v blízkosti Toho, který je Bohem. Bez Něj by Marie, ani Josef nemohli mluvit, myslet, ani žít. Marie, která držela Ježíše v náručí, Marie, která držela Boha ve svém náručí! Jak to často říká Písmo sv., nebyla to ona, kdo držel Ježíše v náručí, ale Ježíš, který držel jí. Protože Ježíš byl mnohem větší než ona, jelikož On je Bůh. Jen si pomyslete, co muselo být v duši, vůli a srdci blahoslavené Panny Marie, která žila s Ježíšem, vídala Jej se Svými mladými druhy, vídala Jej pracovat se sv. Josefem.
My máme také štěstí, že žijeme s Ježíšem.
I když byl v křehké schránce jejího těla, uctívala blahoslavená Panna Maria živého Boha, protože věděla – věděla, že živý Bůh je ve svém domově. Věděla to skrze andělské Zvěstování. A sv. Josef to také dokonale věděl.
My také víme, že máme v našich svatostáncích živého Ježíše a nadto pod způsobou, která je, řekl bych, skoro důvěrnější, než jak Jej měli blahoslavená Panna Maria a sv. Josef. Náš Pán se nám dává jako duchovní pokrm.
Představte si, že v našem těle, v našich srdcích skutečně nosíme Ježíše – nosíme Boha, který nás strpí, protože bez Něj bychom nemohli žít, ani existovat, ani říci jediné slovo, dokonce ani myslet jedinou myšlenku. A máme tohoto Boha ve Svátosti oltářní!
Požádejme Našeho Pána Ježíše Krista, když Jej přijímáme, aby byl naším Králem – aby nám dal myšlenky blahoslavené Panny Marie a sv. Josefa, aby naše vůle byla jako jejich, podřízená Jeho zákonu; aby nám zaručil náklonnost srdcí blahoslavené Panny Marie a sv. Josefa, těchto stvoření, která si On vybral ve věčnosti, aby byla jeho opatrovníky, aby byla těmi, s kterými měl žít.
Požádejte je – požádejte Marii a Josefa – aby nám pomohli žít pod sladkým kralováním Našeho Pána Ježíše Krista. Doufáme, že jednoho dne budeme v tomto Království a uzříme Jej ve Své vznešenosti a ve Své slávě, jak to častokrát říkáme, když se modlíme Anděl Páně ut per passionem ijus et crucem ad resurrectionis gloriam perducamur – abychom mohli být skrze Jeho Utrpení a Kříž přivedeni ke slávě Jeho Vzkříšení.
Také skutečně musíme projít Ježíšovým Utrpením a Křížem na zemi, abychom se jednoho dne mohli připojit ke slávě Jeho Vzkříšení, této slávě, která září v nebesích, která je v nebesích, protože Bůh je nebesy. Proto je Náš Pán Ježíš Kristus nebesy. V Něm budeme žít v milosti Boží milostí Boží. Máme-li Ho za Krále již zde na zemi, pak Jej budeme mít jako Krále po celou věčnost.
Úpěnlivě dnes proste blahoslavenou Pannu Marii a sv. Josefa nejen za nás, ale i za naše rodiny, za všechny, kdo nás obklopují, aby došli světla Našeho Pána Ježíše Krista, aby rozpoznali zlo a také proste za ty, kteří Jej neuposlechli, nebo se od Něj odtáhli. Mějte soucit se všemi dušemi, které neznají Krále Lásky a Slávy, Jehož máme to štěstí milovat. Úpěnlivě proste Našeho Pána Ježíše Krista, blahoslavenou Pannu Marii a sv. Josefa, aby obrátili všechny tyto duše k Našemu Pánu Ježíši Kristu Králi.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Zdroj: Society of St. Pius X
Překlad: D. Grof
